Ve dnech 18. až 24. března probíhá na tomto blogu Žabí týden 2024 - týdenní oslava bezocasých obojživelníků, v rámci níž jsem již napsal o antarktické zavalitce z epochy eocénu, sdílel jsem s vámi devadesátisekundový skokaní úryvek z jedné epizody Lovce krokodýlů se Stevem Irwinem, napsal jsem příběh o vývoji žab a sdílel jsem s vámi také něco málo o možná již vymizelé bezblance kordillerské. Dnes máme pátek, je tedy čas na Obrázek týdne, a samozřejmě musí též patřit žábám! Našel jsem tuto fotografii, zdánlivě obyčejnou, ale myslím si, že si místo v rubrice rozhodně zaslouží! Působí tak svěže... a drobného obojživelníka reprezentuje v celé jeho kráse.
Popisek k obrázku: Indický skokan zlatavý (Indosylvirana aurantiaca) leze po mechem zarostlých kamenech nedaleko mohutného vodopádu. Toto příjemné, chladivě svěží prostředí je jeho domovem; v okolí řeky, do které ze skalisek stékají galony vody, loví hmyz a jeho larvy, pavoukovce a všelijaké další bezobratlé. Jde o částečně stromovou a částečně vodní žábu, jejíž dospělí zástupci často rádi usedají na kamenech poblíž vodních toků. Tento jedinec sice nesedí na místě, pohybuje se, ale skutečně aktivní bude až po setmění. Za bílého dne tito obojživelníci většinou vylézají ze svých úkrytů hlavně po dešti. Samci skokanů zlatavých vyluzují bzučivé zvuky, znící asi jako "čik čik čik" ve třicetivteřinových intervalech. Dorůstají menší velikosti než samice; ty jsou od nozder po kloaku dlouhé 6,2 centimetru, kdežto samečci dorůstají délky 3,2 až 5,6 centimetru. Tito ranidi se rozmnožují hlavně v červnu a červenci. Jedná se o endemity pohoří Západní Gháty v západní části indického poloostrova. V minulosti se často uvádělo, že žijí i na Srí Lance; dnes je známo, že srílanští skokani z rodu Indosylvirana jsou odlišným druhem, a to I. serendipi. Oba tyto druhy jsou Mezinárodním svazem ochrany přírody vedeny na Červeném seznamu jako zranitelné. Skokany zlaté ohrožuje především ztráta jejich přirozeného prostředí, hlavně kvůli rozšiřování zemědělské krajiny. Tento konkrétní žabáček je momentálně v bezpečí, a může si užívat své svobody. Jediné, co by jej mohlo potenciálně ohrozit, je fotograf, který k němu však chová úctu. Fotografie byla pořízena Yashpalem Rathorem poblíž lesní stanice Coorg v západoindickém státu Karnataka.
Máte-li zájem, věnujte pozornost i dalším fotografiím Yashpala Rathora - více si jich můžete prohlédnout na jeho instagramovém účtu. Nefotí jen obojživelníky, ale také tygry, medvědy pyskaté, lvy, slony, lední medvědy, papuchalky, tuleně... Zkrátka různá zvířata z různých koutů světa, ne pouze ze své domovské Indie.
Pokud vám zatím Žabí týden 2024 nestačil, co takhle přečíst si něco o žábách z minulých let? Před třemi roky jsem vytvářel projekt Archaeobatrachia, v němž jsem popsal všechny zástupce této parafyletické skupiny žab! Před dvěma lety jsem napsal třeba článek o vyhubených druzích cejlonských pouchalek z rodu Pseulophilautus. A co takhle přečíst si můj loňský příspěvek o jedné z nejbarevnějších žab na světě, rákosničce žlutozelené, jejíž schopnost měnit pohlaví je zmíněna i v Jurském parku?
V rámci letošního Žabího týdne pro vás chystám ještě dva příspěvky. Vystříhl jsem pro vás další klip z jednoho oblíbeného přírodopisného pořadu, ve kterém dobrodružný moderátor chytí docela velkou neotropickou žábu... a budu s vámi sdílet i nějaké žabí novinky! Rozhodně se sem tedy v příštích dnech vraťte!
7 komentářů:
Opravdu hezká fotografie.
Žabí týden čtu, ale bohužel mě tento týden zlobí internet (pořád vypadává), a tak neposílám komentáře - snad se mi podaří odeslat tento. :)
Dnes jsem po týdnu taky sedla ke compu, že si napíšu článek, ale co by mi trvalo nanejvýš hodinu, mi vzalo hodiny tři. Stihla jsem poslechnout tři alba, přičemž o Dickinsonově skladbě Sonata (Immortal Beloved) se mi snad bude i zdát. :D Klela jsem (kdyby mě někdo slyšel), ale článek mám hotový.
Hezký víkend.
Jojo, pohoda. :) Já na komentáře nejedu, ale moc díky za zpětnou vazbu. :) Psát o žábách mě opravdu hodně baví, proto se jim takto věnuji již poněkolikáté.
Co se týče toho umělce, kterého zmiňuješ... je to nějaký konzervativní euroskeptik. Eek. :/ Brexiťáky sem radši ne, já je nemám rád. :D Na tvůj článek se určitě podívám. :)
Je to vidět, že tě to baví. 🙂
Ještě není online - píšu teď trochu s předstihem - pokud to jde. Sestra totiž teď kreslí na zakázku, takže já se ke psaní dostanu většinou když je v práci. 🙂
To zase já Bruce Dickinsona můžu - chtěla jsem přijít na to, proč někteří jeho novou sólovou někteří hodnotí tak negativně. Že prý nepůsobí celistvě. No, nevím.... Ona prý každá skladba vznikla v jiném období. Každá je úplně jiná, ale jako celek je to za mě dobré. Bruce prý nenaplnil své ambice či co.
Když mi ho tu propaguješ, tak jsem si ho teda vyhledal, a... borec možná umí dělat hudbu, která se lidem líbí a díky které si naakumuloval hodně prachů, ale jeho kecy o brexitu jsou fakt výsměch. Typické "Brusel může za populistické vlády ve východní Evropě" kecy, konspirace, jako... ehh. Ostuda. :D Jestli chceš, můžeme tuhle debatu pokračovat spíš přes mail, ale není to téma, které bych řešil zde. Tady bych se spíše zabýval žábami. :)
Chápu. Bruce je ukecaný a pokud teda něco pochytím, většinou nemůžu souhlasit. 🙂 Pokud na něm něco obdivuju, tak tu jeho energie v jeho věku - ty jeho koníčky - nechápu, kde na to bere čas, když třeba koncertuje s Iron Maiden, do toho teda tvoří vlastní hudbu, se kterou se taky chystá na turné. Já mám tolik času, že bych ho mohla rozdávat a stejně někdy nestíhám.
No, má na to peníze... Když se tvé jméno stane úspěšnou značkou, tvé výrobky se tolik prodávají, hraješ v kapele, se kterou jsi spjata, ale zároveň můžeš prodávat i výrobky pod svým jménem... Čas najdeš. Tihle lidi mají jako motivaci peníze. ;) Je to úplně jiný svět - hudební průmysl je nesmírně kompetitivní, místy krutý a poslušné umělce odměňuje velkými penězi. Tak to prostě je... a je to děsný.
To je pravda. Já vždycky říkám, že si ráda poslechnu dobrou hudbu, ale na jejich místě, vést jejich život, to bych nechtěla. Tihle lidi moc soukromí nemají. A když, tak pečlivě střežené. Jsem ráda, že jsem obyčejný člověk, o kterém cizí vědí jen tolik, kolik sama chci. 🙂 Je to fakt děs.
Okomentovat