Na seznam největších hadů planety se přidává nově popsaný druh anakondy!

Gigantičtí hadi fascinují lidi odedávna. Pocity z nich se u různých jedinců liší, od strachu přes respekt až po zbožňování. Velcí beznozí šupinatí, kteří dorůstají větší délky než 5 metrů, jsou snad jakousi připomínkou dob dávno minulých, kdy plazi ovládali naši planetu. A ačkoliv žádný z žijících obřích hadů se svou maximální délkou nemůže rovnat paleocénnímu kolumbijskému gigantovi rodu Titanoboa, jenž dorůstal délky až 12,8 metru, i tak jsou to docela kousky. Obvykle bývají mezi největší hady naší planety řazeny anakonda velká (Eunectes murinus) s délkou přes 5 metrů, krajta mřížkovaná (Python reticulatus) o délce až 7,4 metru, krajta tmavá (Python bivittatus) o více než 5 metrech, krajta písmenková (Python sebae) o až 4,8 metrech a krajta tygrovitá (Python molurus) o takřka 3,6 metrech. Na seznamy nejdelších hadů naší planety dále bezpochyby patří i hroznýš královský (Boa constrictor) o až 4,3 metrech, krajta ametystová o více než 4 metrech a kobra královská (Ophiophagus hannah) z čeledi korálovcovitých (Elapidae) s maximální délkou 5,85 metru, ale s hmotností podstatně menší, než kterou se mohou chlubit předchozí jmenovaní zástupci čeledí hroznýšovitých (Boidae) a krajtovitých (Pythonidae). Nyní, v roce 2024, se k těmto hadím gigantům přidává zcela nově popsaný druh!

Tím je anakonda Eunectes akayima, která byla formálně popsána prof. dr. Jesúsem Antoniem Rivasem z New Mexico Highlands University a jeho kolegy v článku publikovaném 16. února 2024 v časopise Diversity. S objevem nového hada dorůstajícího značné velikosti to samozřejmě není tak, jak by si mohli myslet někteří laici. Příběh o tom, jak tým odvážných herpetologů vnikl do nějakého posledního nedotčeného zbytku jinak zdevastovaného Amazonského deštného pralesa by se nám sice všem v dětství nebo v pubertě líbil, ale pravda o tomto nálezu je mnohem umírněnější. Studie vlastně trvala 20 let, během nichž Rivas a jeho spolupracovníci analyzovali vzorky nasbírané v různých zemích severní části Jižní Ameriky. Zvířatům, jež byla po tu dobu odchytávána v Ekvádoru, Venezuele, Guyaně, Surinamu, Francouzské Guyaně, severní Brazílii a na karibském ostrově Trinidad a považována za anakondu velkou (Eunectes murinus), byly odebírány kusy tkáně a krev. Šupiny prezervované v 80% etanolu nebo vysušené za teploty -20°C a krevní vzorky ukládané do lýzového bufferu označovaného Queen's lysis buffer pak spolu s demografickými a ekologickými daty pomohly určit skutečnou identitu některých exemplářů, které herpetologové studovali. Rivas a jeho kolegové odebírali tkáně a krev také anakondám v zajetí, třeba v Miami Metro Zoo na Floridě či newyorské Bronx Zoo, a z exemplářů v muzejních sbírkách, kupříkladu v Smithsonian Museum of Natural History. Genetická analýza vzorků probíhala v laboratořích institucí New Mexico Highlands University v USA, Instituto Federal do Matto Grosso v Brazílii, Naturalis Biodiversity Center v Nizozemsku a na Universidad Indoamérica v Ekvádoru. Zjištění, ke kterému vědci po dvou dekádách dospěli, je dosti zajímavé; mitochondriální DNA některých exemplářů se lišila od mitochondriální DNA anakondy velké z 5,5 %. A to byl jeden z důvodů, proč byly tyto exempláře odseparovány od druhu E. murinus a byl pro ně zaveden samostatný druh E. akayima. Provedena byla také fylogenetická analýza, při které se "hrálo" i se sekvencemi mitochondriální DNA anakondy žluté (Eunectes notaeus). 

Tvář jednoho exempláře nově popsaného druhu anakondy Eunectes akayima. Fotografie Jesúse Antonia Rivase stažená z webu Environmental and conservation news (Mongabay)

Některé z exemplářů tohoto nově popsaného druhu byly nalezeny a odchyceny v roce 2022 v ekvádorském regionu Bameno, konkrétně v teritoriu Baihuaeri Waorani obývaném indigenními lidmi Huaorani či též Waorani. Expedice do této části Ekvádoru se účastnil i známý australský herpetolog dr. Bryan Fry, spolautor studie, a proslulý americký herec Will Smith, který v té době natáčel přírodovědný seriál Pole to Pole with Will Smith pro National Geographic a Disney+. V rozhovoru pro web Environmental and conservation news (Mongabay) se dr. Fry nechal znát, že expedice do teritoria Baihueri Waorani vlastně byla docela staromódní a nesmírně dobrodružnou výpravou, takže přece jen identifikace tohoto nového druhu byla zčásti docela adventura. Dr. Fry také popsal 5,5% rozdíl mitochondriální DNA anakondy velké a tohoto nového druhu slovem "ohromující"; pro srovnání, náš druh (Homo sapiens) se od šimpanzů liší pouze 8,9% rozdílem v mitochondriální DNA, což je více, ale přece jen jsou rozdíly v obou případech docela velké. Ačkoliv analýza nukleární DNA nového druhu neposkytla tolik překvapivé výsledky, analýza mitochondriální DNA jednoznačně poukazuje na velký rozdíl mezi těmito dvěma druhy anakond. Autoři studie poukazují na to, že za malý rozdíl v nukleární DNA může nedostatek vhodných markerů s dostatečně velkými variačními mírami; genomické studie nedostatečně odlišují anakondu velkou od anakondy žluté, která je jí přitom ještě méně příbuzná, než nově popsaná E. akayima. K divergenci mezi E. akayima a anakondou velkou muselo dojít někdy v době před 5 až 11 miliony lety, v epoše miocénu. Jednotlivé populace E. akayima se pak začaly rozrůzňovat v době před asi 3 miliony roky, kdy se populace na jih od delty řeky Orinoko oddělila od populace severní.

Nově popsaná anakonda Eunectes akayima požírá velkého leguána. Fotografie Jesúse Antonia Rivase stažená z webu Environmental and conservation news (Mongabay)

E. akayima se vyskytuje na území všech výše uvedených jihoamerických států, tedy od Ekvádoru přes sever Brazílie a venezuelské llanos až po ostrov Trinidad. Její skutečný areál rozšíření však dosud nebyl přímo zmapován, na to je to druh moc nový. Budoucí studie určitě ukáží, jak velký areál rozšíření vlastně tento plaz má a jak je na tom početně. Už teď se nicméně předpokládá, že je to druh ohrožený degradací jeho přirozeného prostředí a fragmentací tohoto prostředí způsobenou zemědělstvím, změnou klimatu a extrakcí fosilních paliv v oblastech, jež obývá. Co se velikosti týče, je tento druh anakondy skutečně jedním z těch největší druhů hadů na planetě. Nejdelší exemplář totiž měří 6,3 metru, a to z něj skutečně činí obra. Lidé ze skupiny Huaorani dokonce hovoří o sedmimetrových anakondách žijících v jejich domovině, a je možné, že tito obři patří k nově popsanému druhu. Velikost tohoto zvířete se odráží i v jeho druhovém přízvisku; karibanské slovo akayima totiž v překladu znamená "obrovský had". Toto slovo je místními, kteří hovoří karibanskými jazyky, v severní části Jižní Ameriky užíváno jako obecné jméno pro anakondy již po několik staletí. Otázkou je, jak dlouho tito obří hadi vydrží, když se předpokládá, že do roku 2050 bude degradací ovlivněno 40 % Amazonského deštného pralesa, a když dosud expanze zemědělství poznamenala na 20 až 31 % tohoto výjimečného "horkého místa" biodiverzity.

Studie prof. dr. Jesúse Antonia Rivase, dr. Bryana Frye a jejich kolegů je do této chvíle nejrozsáhlejší studií anakond (Eunectes sp.) na základě vzorků z exemplářů jak volně žijících, tak ze zajetí a z muzejních sbírek. V závěru svého článku autoři píší, že velké změny v krajině v průběhu času mohly poznamenat distribuci nově popsaného druhu, a že nález kryptického druhu anakondy v severní části Jižní Ameriky na základě studie mitochondriální DNA poukazuje na omezené znalosti genového toku i tak velkých obratlovců, jako jsou právě anakondy, v tak komplexním prostředí, jakým je Amazonský deštný prales.

Zdroje informací pro tento článek:

Disentangling the Anacondas: Revealing a New Green Species and Rethinking Yellows † (Diversity)

New giant anaconda species found on Waorani Indigenous land in Ecuador (Environmental and conservation news)

Northern green anaconda (Wikipedia)