Ace Week 2023: Mýty o asexualitě

Včerejším publikováním článku Proti povinné sexualitě, ovládání vztahů a ztrátě osobní autonomie jsem na svém blogu započal Ace Week 2023. Dlouholeté oficiální kampaně, jejímž cílem je rozšířit povědomí o asexualitě a ace spektru, se Blogorgonopsid účastní již pátým rokem, tentokráte celou sérií článků, v nichž si dávám za cíl lépe vám asexualitu a identity s ní spojené představit a jít, pokud možno, trochu více do hloubky, než v předchozích ročnících.

Druhý letošní článek, který jsem pro vás přichystal, se týká častých i méně častých mýtů o asexualitě a asexuálním spektru orientací. Byť jsem ty úplně nejčastější mýty o nás, ace lidech, vyvracel prakticky od začátku své účasti v kampani Ace Week (a to od roku 2019), mám za to, že je k nim třeba rafinovanějšího a analytičtějšího přístupu. V tomto příspěvku uvedu několik mýtů vzniklých z neporozumění ace lidem nebo dokonce z nenávisti vůči nám, a poté vždy uvedu věci na pravou míru. Doufám, že tak pomohu všem z vás, kteří se na spektru sexuality hledají a kteří třeba cítí, že by mohli být ace či acespec, ale bojí se říci to nahlas. Tento článek by vám v případě vašeho coming outu přátelům, rodičům, spolupracujícím, spolužákům a všem ostatním mohl pomoci vyvrátit všelijaké mýty a nepravdy, jaké na vás, v případě neakceptance vašeho bytí, mohou vrhnout. 

Pro nás, asexuály staré a šedivé, to bude opáčko. Pro spoustu mladých přátel objevujících nekonečnou rozmanitost lidského druhu snad zábavné a ponaučující čtení.

Ace pride vlajka ve zmenšené podobě. Fotografie z webu Rainbow & Co

Mýtus: Asexualitu si lidé vybírají.

Pravda: Asexualita je sexuální orientace, ty trubko! Se svou sexuální orientací se lidé rodí; každý člověk se rodí jako queer, a heterosexuální kulturu spojenou s existencí kapitalismu teprve přijímá, a v případě, že se do ní přinejmenším z jednoho důvodu dokáže zařadit, svou přirozenou queerness nechtěně zahozuje.

Stejně jako bisexualita, pansexualita, homosexualita a heterosexualita, asexualita a sexuální orientace na ace spektru (gray-asexualita, demisexualita, cupiosexualita, aegosexualita, aceflux, orchidsexualita a další) jsou naprosto přirozeným cítěním vůči ostatním lidem. Asexualita není choice, a ve své šíři není choice být queer - každý jsme se narodili jako queer. I heterosexualita může být queer, pokud se heterosexuální člověk odprostí od bagáže, kterou na něj systém hází, viz můj včerejší příspěvek (tato bagáž nerovná se otevřenost vztahů, možnost sexuálního uspokojení s kýmkoli, ale nerealistická očekávání založená na romantizaci heterosexuální mizérie v podobě jako je monogamní, státem či náboženstvím kontrolovaný svazek, například manželství, jež je spojeno s produkcí kapitálu). Coby sexuální orientace nemusí být asexualita rigidní; člověk se může během života identifikovat nejdříve třeba jako asexuál, ale později jako cupiosexuál (člověk, který necítí sexuální přitažlivost, ale i tak si přeje mít sexuální vztah) nebo demisexuál (jedinec, který cítí sexuální přitažlivost k člověku, se kterým si nejprve vytvořil emoční pouto nebo s ním započal romantický vztah). Menšina lidí, kteří někdy v životě uvažovali o tom, že jsou na ace spektru, ale nakonec se identifikují jako gayové, lesby, heterosexuálové, bisexuálové či pansexuálové, existuje též; je naprosto validní v určitou část svého života necítit sexuální přitažlivost, ale později se identifikovat jako allosexuál (tedy člověk, který se na ace spektru nenachází).

Mýtus: Asexuálové nechtějí sex a stavějí se proti němu.

Pravda: Proti sexu se staví antisexualisti, kteří jsou zároveň často eugeniky, rasisty a krajními pravičáky; to ale žádní asexuálové nejsou! To, že nechceš mít sex, neznamená, že jsi asexuál; můžeš být gay, bi, lesba, hetero nebo pan, a i tak nechtít sex.

Zastavme se u toho na chvíli. Asexualita je sexuální orientace definovaná nízkou či žádnou erotickou přitažlivostí k ostatním osobám. To neznamená, že asexuál nebo člověk na ace spektru nechce mít sex. Sexuální přitažlivost a sexuální touha jsou odlišnými záležitostmi. Můžeš být heterosexuál a nemít libido, a to je naprosto validní. Zrovna tak můžeš asexuál a zároveň cupiosexuál, necítit sexuální přitažlivost, ale přeješ si mít s někým sexuální vztah. Člověk jakékoli sexuální orientace může přinejmenším v určité části svého života cítit, že sex prostě nechce, a to z různorodých důvodů; deprese, krátkodobé snížení libida, posttraumatický stres, obavy z intimity apod. Nic z toho se nerovná asexualitě. Někteří ace lidé mohou být i hypersexuální, jiní to nikdy v životě nezkusí; každý člověk je jiný, každý člověk vnímá lidi kolem sebe jinak, každý má svůj život, a nikdo by mu do něj neměl lézt. Někteří ace lidé mohou být apothisexuálové, a idea vlastního těla v sexuálním styku je jim nepříjemá, což je naprosto v pořádku, opět zcela validní zkušenost, a není s tím nic špatně. Někteří ace lidé mohou toužit po sexuálním styku a vztazích, mohou být i kinky, pravidelně to dělat s partnerem v horké vaně v dortové kaši, a to je taky zcela validní a není na tom nic špatného.

Mýtus: Asexualita je nemoc.

Pravda: Asexualita je zcela validní sexuální orientace; za nemoc ji považují acefobové (lidé nenávidějící asexuály) a šíře queerfobové (lidé chovající nenávist vůči LGBTQIA+ lidem).

Ne, asexualita není žádná nemoc, je to zkrátka nepřítomnost sexuální přitažlivosti k ostatním osobám. Existuje šest typů atrakce; sexuální/fyzická/erotická, romantická, platonická, estetická, sensuální a crush/squish. Asexuál je člověk, který necítí tu sexuální či erotickou, ale ostatní může nebo nemusí cítit. Absence sexuální přitažlivosti nevylučuje sexuální touhu; někteří ace lidé ji mají, jiní ne, další jen občas. Člověk od člověka se zkrátka liší. Ani většina heterosexuálů necítí sexuální přitažlivost každou chvíli svého života; to by jinak hetero kluci měli erekci každou vteřinu, třeba jen při pohledu na svůj počítač nebo čerstvě posečený trávník, a penis by jim za chvíli explodoval. Boom!

Mýtus: Asexuálové nechtějí romantické vztahy.

Pravda: Asexualita je sexuální orientace, nikoliv orientace romantická. Sexuální přitažlivost a romantická přitažlivost jsou dvě úplně jiné věci, které spolu nemusí jít nutně za ruce (no pun intended)!

Romantická přitažlivost může nabývat různých podob. Člověk může být heteroromantik, homoromantik, biromantic, panromantik, aromantik (a dále na ace spektru demiromantik nebo grayromantik). Heterosexuální člověk může být aromantik, nepreferuje tedy romantické vztahy nebo je vůbec nevytváří, a přitom cítí k lidem sexuální přitažlivost a vstupuje s nimi do sexuálních vztahů. Zrovna tak asexuál může být třeba heteroromantik, a cítí romantickou přitažlivost k lidem opačného pohlaví. V případě, že je cupiosexuál, může s nimi chtít mít i sexuální vztah; ale také nemusí. Někteří ace lidé žijí v romantických monogamních vztazích, jiní v polyamorických romantických vztazích, jiní jsou aromantici a vytvářejí tzv. queerplatonické vztahy, ve kterých neexistují věci jako líbání, ale drží se třeba s partnery za ruce nebo s nimi žijí. A další jsou zase singl, a vyhovuje jim to tak (stejně jako singl heterosexuálům či komukoli jinému). Možností je zkrátka nekonečno. Ale ne, asexuál nerovná se nutně aromantik. Mezi asexuály je aromantiků kolem 17 %, čili zhruba pětina. Samozřejmě aromantičnost, jak už jsem uvedl, nevylučuje možnost vztahů, třeba i velmi blízkých; nevylučuje ani, že člověk nevytváří vztahy sexuální. Je to zkrátka jeden z typů romantické přitažlivosti, ale aromantici neexistují jen mezi asexuály (já vám nevím, ale není nejvíc aromantiků mezi heterákama? ti se vojíždějí bez romantiky snad každou hodinu, ne?).

Mýtus: Asexuálové jsou chroničtí masturbátoři.

Pravda: Neprojektuuuuj hele! Ne každý je, jak ty.

Sólo sex praktikují lidé jakékoli sexuální orientace; ze všech typů je nejbezpečnější, nehrozí při něm žádné roznášení bakterií, virů, STDs atakpodobně (aneb sex ed šesté třídy základky). Někdo to rád u porna, ať je heterosexuál či ne, jiný to nerad. Ženy i muži se uklidňují osaháváním svých pohlavních orgánů a případně jejich stimulací různými pomůckami z celé plejády důvodů. S asexualitou to nemá absolutně nic společného; být ace to nevylučuje, zrovna tak jako to nevylučuje jakákoli jiná sexuální orientace. Je to prostě nějaké sebepotěšující chování, jež souvisí se sexuální touhou, kterou má každý člověk jinou, ale ne se sexuální orientací.

Mýtus: Asexualita je celibát.

Pravda: Celibát je pro incely, kteří jsou misogynními krajními pravičáky. S asexualitou nemá absolutně nic společného.

Byť jsem význam slova celibát nikdy pořádně nepochopil, má to být nějaký konstrukt, ve kterém žili a pořád žijí náboženstští lídři aneb faráři. Takže lidé, kteří předstírají, že s nikým nevytváří sexuální vztahy, a přitom si platí prostitutky, osahávají lidi bez souhlasu apod. To tedy asexuálové rozhodně nejsou! Znovu, asexualita je sexuální orientace definovaná nízkou či žádnou sexuální přitažlivostí vůči ostatním osobám. V tzv. celibátu se může nacházet pouze allosexuál, který sexuální přitažlivost cítí a zároveň má i sexuální touhu, ale z vlastního rozhodnutí ji nějak nenaplňuje. Je to směšný výmysl, opravdu vycházející asi z náboženství (kde beztak vždycky fungoval jenom na oko, pro ovečky následující pochybné papaláše s růžovými čepičkami na hlavách, jež se o svých mokrých dobrodružstvích tajili), který se později ujal v krajně pravicové manosféře mezi incely, což jsou krajní pravičáci nenávidějící ženy. Incelové jsou jeden z produktů heterosexuální kultury, konceptu povinné sexuality, heteromaskulinity a toxické maskulinity vycházející z rigidních genderových rolí, jež dnešní ultrapravičáci tak horlivě hájí. Tak s ničím takovým tedy my, ace lidé, nemáme absolutně nic společného, to nám věřte.

Mýtus: Asexuální muži neexistují.

Pravda: Co prosím, chceš do držky? Jaká to maskulinní slátanina, vole!

Jednou jsem se setkal s názorem, že "asexuální ženy určitě existují, to ano, ale asexuální muži? To si nedokážu představit." Co si nedokážeš představit, borečku? Že existují muži, kteří necítí sexuální přitažlivost k jiným lidem? Zaprvé to nevylučuje sexuální touhu nebo potřebu vytvářet vztahy, ať už sexuální, romantické či jiné; zadruhé, asexualita nemá absolutně nic společného s mezinožním kámošem konkrétního člověka; zatřetí, ace chlapi nikdy neobjektifikují, což z nich dělá spolehlivější partnery; začtvrté, ace chlapi rozbíjejí držky náckům; zapáté, ace muži jsou největší feministi... Kvalit mužů na ace spektru bych mohl vypsat celý sloupec, delší než všechen text, co jsem kdy sepsal pro tento blog. Pravdou je, že v ace komunitách jsou muži zastoupeni poněkud méně; více je v ní žen a nebinárních lidí. Je možné, že mnoho ace mužů se o své identitě tají, protože se obávají toho, že přijdou v očích jiných o svou maskulinitu, která je v heterosexuální kultuře opěvována tak moc, že se občas přerodí v naprostou toxicitu a konkrétnímu muži totálně zkazí život. Já všechny muže na ace spektru vyzývám k tomu, aby se vyoutovali a byli sami sebou před ostatními. Nemusíš být rovnou militantní antifák, a nemusíš jít na pride pochod s ace vlajkou, když nechceš... Ale mé doporučení je, buď sám sebou a rozbíjej lidem před očima tenhle mýtus - hlavně hrdě!

Mýtus: Asexuálové jsou neatraktivní a mezi lidi chodí v pytli od brambor.

Pravda: Asexuálové vypadají různě, mají různé barvy pleti, jsou různě vysocí, různě vlasatí nebo plešatí, a různě se oblékají!

Něčí sexuální orientace absolutně není spojena se vzhledem konkrétního jedince. Tenhle mýtus je prostě totální joke. Najdou se výrostci, co říkají, že "lesby nejsou atraktivní"; že gay muži "až nepříjemně voní parfémem"; a že ace lidi si "vybrali svou asexualitu" (opět vás odkazuji k přečtení mé poznámky k tomu prvnímu mýtu!), protože "jsou neatraktivní" nebo proto, že si "nedokáží nikoho najít". Tohle všechno jsou nějaké queerfobní stereotypy, které vycházejí právě z existence té dehumanizační heterosexuální kultury a povinné, nucené sexuality, jež je zodpovědná za obsesi sexem v současné pozdně kapitalistické společnosti a za objektifikaci lidí (především žen). Asexuální ženy se setkávají s poznámkami o vzhledu častěji, ale ne kvůli své sexuální orientaci - zrovna tak se s nimi setkávají ženy allosexuální. Podobně jako je údajně "neatraktivní" heterosexuální žena považována někým (nejspíš nějakým debilem) za "ošklivou", zrovna tak může být ace holka považována za "příliš atraktivní" a od allosexuálních mužů a žen se může setkávat s poznámkami typu "to je fakt škoda, že jsi ace, když vypadáš tak hezky!" Samozřejmě to může být i naopak, může nastat situace typu "no, nedivím se, že jsi asexuálka, když seš takhle ošklivá." Diskriminace na základě vzhledu je prostě trapárna. Patriarchát a heteronormativita jsou se vzhledovými standardy spojeny, a zrovna tak je s nimi spojen kapitalismus (ve všech podobách, od průmyslu krásy přes pochybné dating sites až po průmysl filmový). Avšak sexuální orientace nemá se vzhledem člověka nic společného. Reálně je fakt, že ace lidi jsou často dost sympatičtí. Objektifikovat někoho na základě jeho vzhledu, to dělají většinou incelové a další sexuálně frustrovaní pravičáci. 

Ace lidé na pride pochodu. Fotografie z webu Pride

Pár dalších nepopiratelných pravd (a tentokrát už žádných mýtů) o ace lidech:

1) Ace lidi jsou nejlepší kámoši.

Yup, totálně nám můžeš věřit! Necítit sexuální přitažlivost se totiž hodí ve vytváření kamarádských vztahů.

2) Ace lidi píšou nejlepší romance.

Přečtěte si mé příběhy, budete slinit.

3) Asexualita je ta nejvíc queer věc.

Yippee! Každý jsme od sebe tak moc odlišní, že jsme prostě ztělesněním queerness.

4) Spousta ace lidí má rádo česnekovou bagetu.

A jestli má někdo něco proti česnekovým bagetám, fakt ho zařadím na seznam nepřátel česnekových baget! Tam fakt nechceš být, kámo. Fakt nechceš.

5) Ace lidé tu byli vždycky a vždycky tady budou.

A naše vizibilita narůstá, super!

6) Ace lidi mají často těžké vyrůstání, protože jejich queerness moc lidí v okolí nechápe.

Tohle je bohužel pravda. Narodili jsme se jako lidé zcela svým bytím odporující heterosexuální kultuře. Je třeba jednat s ace lidmi v solidaritě, ať jsou jakéhokoli věku, mladí nebo staří! Máme ve světě své místo, a vždycky jsme ho v něm měli. Všechny ty mýty a všelijaké acefobní stereotypy ale mladým ace lidem ve vyrůstání rozhodně nepomáhají. Nereprodukujte tedy útlak lidí na ace spektru - vždyť i vy sami mezi nás můžete patřit, byť si to neuvědomujete, třeba proto, že o ace spektru nic moc nevíte!

7) Kvůli nepochopení ostatními má velká množina ace lidí špatné psychické zdraví.

Žít v heteronormativní kultuře opravdu není příjemné pro všechny. A ne každý si z ní dokáže dělat srandu tak, jak třeba já. V roce 2019 se na toto téma dělal vědecký výzkum v Británii, který ukázal, že ze všech LGBTQIA+ lidí jsou na tom psychicky nejhůře trans, ace a pansexuálové. Proč? Na vině je systém - heterosexuální kultura, koncept povinné sexuality, koncept rigidních genderových rolí a binárního genderu, kapitalismus. Ale nebojte, revoluce bude!

8) Todd ze seriálu BoJack Horseman je asexuál!

Pokud jste se na ten seriál nekoukali, tak jste fakt kulturní barbaři a zasloužíte si shořet v heterosexuálním pekle.

Pro více informací o ace spektru navštivte stránky Asexuals Wikia, LGBTQIA+ Wiki či web The Trevor Project.

Tímto za sebou máme druhý článek napsaný v rámci Ace Week 2023! Opravdu doufám, že vám něco dal - že vám nějaké z těch mýtů definitivně v hlavách rozbil a třeba nás navnadil naučit se toho o ace spektru víc! Všelijakých legračních mýtů o asexualitě bych tu mohl uvést ještě mnoho, a zrovna tak by tu mohlo být tisícinásobně víc pravd o nás a o lidské diverzitě. Některé si však nechám na pozdější články! Ace Week 2023 bude pokračovat!