Od skončení osudné výpravy na Borneo a vraždy studentky Helgy Wolff se toho stalo mnoho. Zatímco fašistický pomatenec Landon Kaelber znásilňoval a vraždil při své krvavé cestě z jihovýchodní Asie na Aljašku, Russ Andru se horlivě věnoval své diplomovou práci věnované dopadům změny klimatu na hibernaci a časné zimní probuzení skokanů ve Skotsku, kterou pak s koncem letního semestru úspěšně obhájil. Na divokém večírku si úplnou náhodou našel novou přítelkyni, Bethany Wemyss, jež se plánuje stát ekotoxikoložkou. O několik měsíců později, v září, několik týdnů před začátkem doktorského studia, spolu zaletěli do Kalifornie a zúčastnili se velkého setkání klimatických a environmentálních aktivistů v Los Angeles s názvem "Don't Let The World Burn To Death: An Open Climate & Environmental Activist Meeting 2023". Jedním z organizátorů této velké akce, ve které podstatou roli hraje losangelská buňka hnutí Extinction Rebellion, je zelený anarchista a stále aktivní militantní antifašista Colin Yarborough ze Sacramenta. Krátký film o nárůstu počtu požárů, souvisejícím s většími suchy důsledkem změny klimatu, zaujal staršího návštěvníka akce, Hanka Isaaca, jenž se rozhodl zapojit se ve svých zhruba šedesáti letech do klimatického aktivismu. Colinův přítel Zack Rivers ho pak dovedl ke Colinovi a Ruth Armstrong, jež v dokumentu vystupovala, a společně se začali domlouvat na něčem velkém. Colinova interakce se stoupencem bývalého prezidenta Donalda Trumpa následně přilákala pozornost Bethany, jež spolu s Russem z určitého důvodu Colina hledala.
Druhá část přímého pokračování příběhů Vřískot v džungli a Ekofašoun.
KAPITOLA 2.
AKTIVISMUS NENÍ SPROSTÉ SLOVO
"Abych řekl pravdu," začal trochu nesměle Russ, a jeden koutek úst mu škubnul, "jsem opravdu rád, že vás konečně poznávám."
Podal velkému pankáčovi ruku, ten mu ji silně, přátelsky sevřel, a zatřásl s ní. "Takže vy jste Russ Andru."
"Jo. A tohle je moje přítelkyně, Bethany Wemyss," představil Russ ženu, která ke Colinovi promlouvala ani ne před minutou.
"Co pro vás můžu udělat?" zazubil se Colin. "Nevím úplně, co byste po mě mohli chtít... vašeho starého známého, Russi, jsem už odstranil."
"To, co jste udělal, si zaslouží uznání," usmál se Russ, "dočetl jsem se o tom až později. Byl jsem tak zaneprázdněný prací na své diplomce, že jsem sotva sledoval zprávy... aspoň teda ze světa. Je pravda, že na britskou politiku jsem úplně nezapomněl, jsem členem labouristické skupiny na naší univerzitě v Edinburghu, takže..."
"Našla jsem váš článek o Russově známém," skočila Russovi do řeči Bethany.
"Na Greenfutureonly.com? Ty jo, to je super. Máme příznivce z Británie," zakýval uznale hlavou Colin.
"Zkoušel jsem si něco zjistit o Landonu Kaelberovi. Zajímalo mě, jestli ho třeba někdo našel, protože když jsem ho viděl a slyšel naposled, bylo to hluboko v bornejském pralese, a on zrovna zavraždil členku naší výpravy, Helgu Wolff, a mluvil úplně zmateně, že se uvolnil a osvobodil... a další věc, co o něm čtu, je váš článek o ekofašounovi, a o vraždách, co spáchal."
"Byl to pěknej zmrd," řekl Colin, "ale nějak moc na něj nemyslím. Kdybyste mi ho nepřipomněla, Bethany, tak na něj fakt zapomenu. Takovej ultrakonzervativní týpeček, toxicky maskulinní, vnímal ženy, gaye, trans lidi a BIPOC osoby jako nižší tvory, prostě trapák... a se zlomeným pinďou. To na něm byla asi ta nejzajímavější věc, že mu regulérně teklo z šulinu." Nato se rozchechtal.
"Četli jsme pak o tom incidentu v Devil's Coal Mine na Aljašce," řekla Bethany.
"Jasně," pokýval opět hlavou Colin, "tam jsme ho podruhý zřezali. A naposled. Tys tam vlastně taky byla, Ruth, že jo?"
Ruth zavřela oči, a uchechtla se. "'Nejsem pedofil, jsem konzervativec, vy černobíle smýšlející marxistický kundy!'" pokusila se napodobit Landonův hlas. "'Přišel jsem očistit planetu od vás, vy satanisti, komunisti, socialisti a anarchisti! Konec vašemu osahávání duhových prdelí. Jste omyly přírody, omyly boha.'"
Russ měl pocit, že padne. Dotkl se Bethanina ramena, a řechtal se na celé kolo. Ona sama se musela hodně držet, aby nepropukla v hlasitý smích. Začaly jí slzet oči, a dvakrát si je musela utřít.
"Ty vole!" řekl Russ, když se intenzita smíchu trochu zmenšila. "Celej Landon... jako, já ho znal. Věděl jsem, co byl zač, a jak uvažoval. Ale že skončil takhle, s takovýma názorama..."
"Byl to totální joke. Chlap ani nevěděl, kde je klitoris," řekl Colin, "nebo co je vlastně ten jím tolik omílaný komunismus. 'Všichni jste bolševici, a já, správný konzervativní muž, před váma zachráním svět! Zem, třes se!' Něco takovýho to bylo."
"Co se s ním nakonec stalo?" zeptal se Russ.
"Pokud vím, skončil někde v Guatemale. Teď vojíždí voskovou figurínu. S ženami nikdy neuměl navazovat vztahy, že jo... a lidi jsou s ním asi v pohodě. Jako to, že miluje sex s neživým objektem a to mu pomáhá akceptovat druhé, by nikomu vadit nemělo," odpověděl Colin.
"Páni, to jsou příběhy," ozval se Hank, který celému rozhovoru mezi Colinem, Ruth, Russem a Bethany naslouchal, "něco takového bych v životě nevymyslel."
"Byl to chudák," řekl s hlasitým vydechnutím o ekofašistovi Colin, "do devětadvaceti nepoznal, co je solidarita. Žil v úplně jiným světě, a s tím reálným tolik bojoval, že to kvůli němu odnesly desítky lidí. Sociopat, no."
Povídání o starém známém, kterého Russ a Colin velmi blízce znali v jiných fázích jeho života, mezi nimi okamžitě stvořilo vazbu. Z jakéhosi důvodu to nechtěli přiznat, ale cítili, že jeden i druhý musel být setkáním s Landonem Kaelberem trochu traumatizován.
"Já k vám, abych řekl pravdu, mám obdiv za to, že jste se mu tak postavil," usmál se Russ, "sám bych to nedokázal. Psychicky bych na to neměl. Takže díky za to, že jste ho, když to takhle řeknu, dopadl."
"Antifašismus je služba společnosti," řekl na to Colin, "je nutný. Je to morální povinnost, mlátit nácky."
"Můžu se vás na něco zeptat?" ozvala se po pár vteřinách mlčení Bethany. "Greenfutureonly.com je nerůstový, v podstatě ekoanarchistický web. Vy jste zelený anarchista?"
"Jop, jsem," odpověděl Colin, "ovlivněný Bookchinem. Kamarádka, co ten web spravuje, vlastně vytváří nové teoretické modely, které umožňujou nahlížet na sociální ekologii v kontextu současnosti. Teď třeba řešíme, jak se ponaučit z Rožavy, kde vlastně v rámci toho svojeho demokratického konfederalismu sociální ekologii v praxi uplatňují, a jak ji aplikovat tady v Severní Americe... což je pořád docela utopické, protože nejdřív potřebuješ nějakou sociální revoluci, podle mě byť třeba na intelektuální rovině. Ale řešíme to, a propagujeme ty myšlenky."
"Já teda nejsem anarchistka, ale... nějak s tím sympatizuju?" zamyslela se Bethany. "Přiznám se, že jsem nikdy nečetla žádnou anarchistickou knížku, takže nejsem úplně znalá. Ale chci se profesně zabývat znečištěním, a chápu, že kapitalismus je prostě neudržitelný, i v zelené podobě."
"Říkalas mi, že se vidíš jako socialistka," řekl jí na to Russ, "se silně feministickým tažením, nejspíš k marxistickému feminismu, ne?"
"Tak nějak," odpověděla Bethany, "ale anarchismus se mi líbí, má v sobě jako by takové kouzlo. Jenom mu moc nerozumím, protože jsem vždycky byla líná se do něj ponořit."
"To můžem napravit," zasmál se Colin, "pro začátek si přečtěte Vzájemnou pomoc od Kropotkina, to je v podstatě základ, a pak Ekologii svobody od Bookchina, jestli vás zajímá právě sociální ekologie a zelený anarchismus. Nebudete litovat."
"A nerůst?" zeptala se Bethany.
"Nerůst k tomu patří. Jako asi dneska není člověka, co je hodně na levici, který si nerůst nepřeje. My si samozřejmě uvědomujem, že zpomalení ekonomiky je nutné ke zpomalení environmentální krize, ale kapitalistům se to nelíbí, protože si furt přejou jenom růst a plundrovat."
"Mě tyhle myšlenky v poslední době dost přitahujou," řekl Russ, "já se doma do labouristické strany přidal spíš kvůli sociální politice, ale teď si začínám uvědomovat, že Labour má vlastně totálně nedostatečně vyřešenou environmentální politiku. A když stranu vede Starmer, který kámoší s miliardáři..."
"Starmer je joke. Já nevolím," odpověděl Colin, "ale kdybych žil v Británii a rozhod bych se volit, tak asi Green Party. Labour je bez Corbyna v řiti, klimatickou krizi nějak zvlášť řešit nechce, žádná podpora stávkujících odborů loni na konci roku atakdál... to je špatný."
Colin se zase na chvíli odmlčel, a jen pohlížel na stovky lidí v hale, projevující zájem o brožurky různých aktivistických společností a horlivě spolu debatující. Pak se zase podíval na Bethany a Russe. "No, ekofašoun asi nebyl jediný důvod, proč jste sem přišli, že jo? Aktivně se zajímáte o environment a politiku, takže byste se asi chtěli nějak zapojit, že jo?"
"Tohle je největší otevřené setkání klimatických aktivistů, co zatím v Los Angeles nastalo," doplnila ho Ruth, "teď jsou tu stovky lidí, ale v příštích dnech můžou přijít další tisíce. V L. A. jsou navíc pracující lidé docela progresivní, a zajímají se."
"Jako, je magnituda téhle akce, když to takhle řeknu, taky důvod, proč jste tu?" řekl Colin, a pak se zachechtal. "Nebo jste fakt přes Atlantik a Ameriku letěli až sem jenom proto, abyste mohli obdivovat můj ksicht?"
"Popravdě, nás ten váš článek o ekofašounovi a vůbec celý ten web, na který přispíváte, tolik zaujal, že... se nám zachtělo s váma nějak spolupracovat," odpověděl Russ. "Přidat se k radikálnějším aktivistům, a pokusit se udělat nějakou změnu, které, jak už jsem v labouristických kruzích na univerzitě zjistil, prostým vyjednáváním s majiteli byznysů a lidmi v nažehlených oblečcích nedosáhnete."
Colin se s úsměvem podíval na Ruth, na Zacka a pak na Hanka. "Další zájemci! Jestli to takhle půjde dál, tak budem mít za chvíli celou černozelenou armádu."
S příchodem večera, když se obloha potáhla červánky a slunko se počalo ztrácet za horizontem, rozmlženým hustým, znečištěným vzduchem, mířila skupina nových přátel do hospody. Akce pro tento den skončila, ale ulice byly aktivistů stále plné. Před velkou, širokou budovou, bývalým skladem, jenž losangelská buňka Extinction Rebellion na čtyři dny konání tohoto setkání pronajala, se popíjelo, tančilo a debatovalo. Pohlední kluci s náušnicemi v uších a v černých tričkách skotačili za hudby kurdistánského punku, pár holek mávalo s kurdistánskými vlajkami, a sem tam se objevil i někdo s palestinskou vlajkou na zádech. Duhové vlajky byly snad všude, kam oko dohlédlo. Lidé všech věkových kategorií se smáli při společných konverzacích. Atmosféra ulic v Avalon Village přímo lákala svým objetím.
Colin, Zack, Ruth, Russ a Bethany nacházeli tolik společných témat na diskusi, že pro všechny kolemjdoucí museli opravdu působit jako skupina dlouhodobých přátel.
"Tak o co jde? Jaká je možnost zapojení?" zeptala se Bethany, když se s ostatními přiblížila ke vstupu do venkovní části zakouřené hospody.
"Vyrýsovalo se to pěkně," řekl Colin, "před nedávnem jsme začali s Ruth něco plánovat, a řekli jsme si, že potřebujeme dohromady tak šest lidí na to, aby naše akce byla úspěšná. Má se to takhle..."
Usedli ke stolu, a objednali si pivo. Ruth jako jediná si musela vystačit s minerální vodou.
"Chcem letět do Ruska," pokračoval Colin, "kámoška, Kehlani, teď dostala nějaké peníze od podporovatelů naší zelené budoucnosti z celých Spojených států. Je to docela dost peněz, a my jsme se rozhodli, že je využijem k akci někde, kde se změna klimatu a její dopady na lidi a na životní prostředí celkově skoro vůbec neřeší."
"Shodli jsme se, že v Putinově Rusku, které je teď vyšťavené válkou na Ukrajině a blbnutím toho jejich diktátora, je nějaká změna vyloženě nutná," doplnila ho Ruth, "začala jsem se dívat na statistiky divokých požárů, posílených klimatickou změnou, a na různé predikce, které se objevily ve vědeckých publikacích. Už v letech 2009 a 2010 předpokládali výzkumníci, že na konci tohoto století počet požárů v Rusku vzroste dvakrát kvůli změně klimatu. Nikdo to tam neřeší, protože se Putin a jeho vláda zaměřují na to, na co se zaměřují. Teď je to hlavně konflikt na Ukrajině, dál jsou to represe politických nepřátel, ruských anarchistů, útlak queers v té zemi, a nějaká mitigace změny klimatu, nějaký přechod k udržitelnějšímu systému prostě z-fašisty nezajímá."
"Lidi tam dost trpěj," řekl Colin, a napil se piva, "to je všem jasný. Pravičáci v poslední době obrátili svou rétoriku, předtím se jich půlka k Putinově Rusku hlásila... vono ostatně krajní pravici aktivně podporuje, to je dobře známo... a teď najednou proti Rusku brojí, ale víc vyvolávají nesnášenlivost vůči Rusům než vůči jejich lídrovi. Rusofobie... tady v Americe má dlouhou historii, jo, za Reagana každej republikán a každej jejich podporovatel nenáviděl Rusy, a když jste se ho zeptali proč, nebyli schopní dát vám racionální důvod. Samozřejmě tahle rusofobie obětem Putinova fašistického systému nikterak nepomáhá, ba naopak, způsobuje, že ještě míň lidí je chce v solidaritě nějak podporovat... Ono by se vlastně dalo s klidem říct, že rusofobie je nástroj Putina a jeho nejbližších. Vzbuzování nenávisti k lidu, který utlačuje, je prostě část hry."
"Jo, tak to víme," řekl na to Russ, "to je asi jasné každému." Pohlédl na Bethany. "Nevím, jestli je ti to známo, ale u nás na univerzitě teď studuje Biological Sciences, ze kterých mám bakaláře, jedna holka z Ruska. Mluvil jsem s ní na setkání labouristů zpátky v dubnu, a říkala, že jeden z důvodů, proč utekla, je ten, že je lesba. Ty represe kohokoliv, kdo je tam označený za nepřítele, jsou příšerné."
"V našem domě taky žije kluk, co odtamtud utekl," přitakala Bethany, "je mu teprv devatenáct, měl jít do války, a nechtěl... podařilo se mu utýct, jinak by skončil zastřelený třeba někde v Luhanské oblasti. Jenom, když na to pomyslíš, je ti hned špatně."
"A lidi tam budou trpět ještě víc. Šílenost jejich vůdce znamená spád ekonomiky, horší životní podmínky pro tamní lidi, z nichž mnozí si prostě nemůžou dovolit utéct ze země, nemají na to prachy... K tomu změna klimatu, extrémnější jevy počasí, víc požárů," rozhovořil se opět Colin, "viděli jste, co se stalo letos v srpnu v Jakutsku na Sibiři? Ty požáry, co tam totálně zničily tajgu?"
"A nikdo to neřeší. Teda ne nikdo nahoře," řekla Ruth, "a protože my jsme enviro aktivisti, a někteří z nás jsou tady dost na levici..."
"Třeba áčkaři," dodal Colin a pousmál se.
"... tak bychom tam rádi letěli a něco začali. Uvažovali jsme, jakým způsobem vnést tyhle teorie o sebeorganizaci společnosti, o vzájemné pomoci v rámci rovných vztahů, o management životního prostředí všemi, a ne nějakými autoritami, právě do Ruska."
"Áčka jsou tam dost potlačovaný," pokračoval Colin, "ale to neznamená, že tam nějaké áčko nemůže přiletět z druhého konce světa a začít revoluci."
"Jde nám o to navštívit alespoň jednu komunitu, která je rostoucími požáry v důsledku měny klimatu negativně ovlivňovaná," řekla Ruth, "rozšířit tam myšlenky nerůstu, sebeorganizace komunity, sociální ekologie, kterou má tady Colin tak dobře nastudovanou... a pomoct tak té komunitě vypořádat se se situací, ve které se nacházejí, protože... lidi tam trpí. A budou trpět víc. Tak jako budou trpět kvůli environmentálním problémům víc tady, v Austrálii, v Evropě, v zemích globálního Jihu... všude."
"Já jsem fakt natěšenej, lidi," usmál se Zack, "tohle zní akčně. Nebezpečně." Dvakrát zamrkal s nadšeným úsměvem. "Letím s váma. Jako sorry, Coline, ale prostě se mě teď nezbavíš. Já tam musím být. Možná to bude moje první aktivistická akce, ale... tomu se nedá říct ne."
"Souhlas," řekla Bethany, "tohle zní fakt zajímavě. Taky mám zájem."
Russ dohltal pivo a zadržel krknutí. Se zdviženým čelem pokýval hlavou. "Získali jste nás, vy manipulátoři."
"Jsme dobrý," řekl Colin a schválně potutelně se usmál na Ruth, "zmanipulovali jsme je. Jsme správní ruští agenti."
"Správní sovětští švábi," řekla na to Ruth, a s potutelným úsměvem se Zackovi, Bethany a Russovi podívala do očí, "tak nějak to říkal náš starý známý ekofašoun." Opět se pokusila napodobit hlas Landona Kaelbera: "'Všichni jste ruští švábi! Přejete si rozpad západní civilizace, vy neomarxistický stvůry! Běžte zpátky do toho svýho stalinistickýho Sovětskýho svazu!'"
Všichni se rozchechtali. Ostatní hosté venkovní části hospody na ně hleděli s vykulenýma očima, naprosto nechápajíce, o čem ta pětka mladých lidí hovořila.
Po objednání dalších piv a minerálky se Russ zamyslel. "Bude to asi opravdu dost nebezpečné, že? Máte nějaký konkrétní plán?"
"Jasně, že jo," odpověděl Colin, "začneme, až skončí tohle čtyřdenní setkání aktivistů v L. A. Hopnem na letadlo, a teprv při cestě do Ruska, která vůbec nebude snadná, vám řeknu víc. Zaprvý to nechci sdílet tady před dalšíma lidma, a zadruhý, bude lepší, když do poslední chvíle budete vědět jenom to, co víte."
"Že jsme sovětští švábi," řekla s drzým úsměškem Ruth. Opět se strhl smích.
Když padla tma, vrátili se Bethany s Russem do svého hotelového pokoje. Russ se posadil na lůžko, a vložil si na jazyk trip. Poté si lehl, a němě hleděl do stropu, čekaje na zvláštní obrazce, s nimiž ho LSD mělo brzy seznámit.
Bethany popíjela kávu, hleděla ven z okna na řadu drahých vozů zaparkovaných v řadě u chodníku, a hrála si s konečky vlasů. "Na co jsme to kývli, Russi?" zeptala se tiše.
"To jsme oba nečekali, co? Že poletíme před začátkem doktorského dělat environmentální aktivismus do Ruska," řekl Russ, "popravdě, nikdy se mi do té země nechtělo. Takový bídný kus pevniny, kde se s lidma zachází jako s kusy masa."
"Budu se tam bát. O nás oba. I o naše nové kámoše," řekla Bethany, a otočila se na Russe, "co když tam chtějí dělat něco... hodně radikálního? Chytí nás fízláci, vsadí nás tam do vězení... A tam já skončit nechci. Aby mě tam ještě obtěžoval nějaký fašoun v uniformě..."
"Budeme si dávat pozor. A budeme dávat pozor jeden na druhého, Bethany," usmál se Russ, přičemž stále hleděl do stropu, "slibuju ti, že se ti tam nic nestane. Ale pokud můžeme něčím přispět ke zlepšení tohohle světa, tak... bude dobré se toho zúčastnit."
"Já z toho začínám mít fakt husí kůži. Nevím, jestli jsem tě měla přesvědčovat, abychom sem letěli."
"No, byl to tvůj nápad, seznámit mě s tímhle Colinem. Ale popravdě, jsem rád, že jsi mě k němu dotáhla. Když s ním mluvíš, chápeš, že je to člověk, co si fakt změnu přeje. Má to úplně v krvi, to vidíš. Rváč."
"Máme před sebou ještě tři dny v L. A.," řekla s úsměvem Bethany, "co bys chtěl dělat? Vracet se do té haly?"
"Já nevím. Co takhle zajet si do Beverly Hills? Zaprvé, je tam lepší hotel. Zadruhé, mohli bysme se tam zdrogovat, a dost si to tam užít."
"V tom hotelu?"
"Třeba," zasmál se Russ.
"Proč si to neužít už tady?" zeptala se Bethany, a k Russovi přistoupila.
Tiše se zasmál. "Sedneš mi zas na klín?"
"Jestli chceš... Já totiž jo."
"A prstění? Mám čisté ruce," usmál se Russ.
"Ráda," odpověděla Bethany. Oba se rychle začali svlékat.
Po zbytek večera Russ něžně svou přítelkyni objímal, dýchaje jí na záda, zatímco poslouchal známý skřehotavý hlas.
"Russi, Russi, Russi! Vlez jsi tam hned zase! Dělej, dělej, Russi! Ať si v slasti učurkne!"
Letadlem společnosti Norse Atlantic UK se šest aktivistů přemístilo nejprve z Los Angeles do Londýna. Tam po méně než dvouhodinovém čekání na letišti Heathrow nastoupili na palubu letadla vlastněného Ryanair, a odletěli do Budapešti. Jejich následný postup byl již komplikovanější.
"Vzhledem k tomu, že nad Ukrajinou je kvůli válečnému konfliktu uzavřený vzdušný prostor, což je nám všem dobře známo, a do Moskvy se z evropských zemí lítat nedá, budeme dál muset jet vlakama a autobusama," řekl Colin svým přátelům před budovou budapešťského letiště.
Bethany si stáhla vlasy do culíku. "Začíná mě bolet břicho. Jako fakt, mám strach."
"Cesty na Ukrajinu bych se nebál," řekl Hank, "ostatně je známo, že v Kyjevě lidi normálně žijí. Spíše při naší cestě dál na východ to bude nebezpečnější."
"V Rusku budeme nelegálními imigranty. Opravdu vám doporučuju udržovat si, jak se říká, nízký profil. Neupozorňovat na sebe. Moc nemluvit. Chladný výraz v ksichtu, nevšímat si fízláků. To samé platí při cestě po Ukrajině. Uvidíš vojáka, nebudeš se s ním bavit. Když na tebe vytáhne kvér, utíkáš, popřípadě varuješ komrády," hovořil Colin, "teď zamíříme na nádraží, a nasedneme na podvečerní vlak směr Kyjev. Pojedeme minimálně 22 hodin, když nebudou žádná zpoždění, s čímž nepočítejte. Objednal jsem nám místenky do kupé s šesti místy, takže tam budeme sami. Právě tam vám toho řeknu víc."
Starý drncák, na který se aktivisté nalodili, nebyl tak příjemný, jako ta letadla. Toaleta na konci jedné chodby se nedala odemknout. Ta na druhém konci chodby, kupé šestice více vzdálená, měla zlámané záchodové prkénko, a svou těsností mohla být noční můrou kteréhokoli klaustrofobika.
Kupé zvláštně zapáchalo. Hank pach sedadel přirovnal k puchu kočičí moči, a ostatní mu věřili, neboť byl údajně jediným z celé skupiny, který v tomto případě opravdu věděl, o čem mluvil. Ruth si nejprve myslela, že se ze zápachu kupé pozvrací.
"Kdyby tu aspoň byla lůžka! Budeme sedět na zadcích celý den!" stěžoval si Zack.
"Kdyžtak se můžeš projít po uličce, zlatíčko," řekl mu Colin, "teda, až nebude tak plná."
Zack se zasmál. Ulička ve vagonu byla zaplněna lidmi. Děti křičely, a nějaký starý pán neustále na ostatní hulákal. Nikdo na něj raději nereagoval, působil agresivně.
"Samá ukrajinština," řekl Hank, "člověk by nečekal, že zpátky do té země budou jezdit právě Ukrajinci... i matky s dětmi! Spíš bych čekal, že budou odjíždět z Kyjeva jinam."
"Ono je možné, že je z Maďarska vyhodili, víte?" řekl na to Colin. "Orbán je svině. Fašoun. Jako, imigranty tam nechce. Krajní pravičáci obecně nechtějí imigranty."
"To je strašné," řekl na to Hank.
"Spousta těchhle lidí je v příšerné situaci. Utíkají z Ukrajiny, protože se bojí, jejich země je ve válce, na východě se to tam mydlí... a možná některé z těch žen jsou třeba z východu, a kdo ví, co tam zažily... a teď je prostě Maďarsko vyhodí."
"Od začátku války dorazilo do Maďarska na milion Ukrajinců," poznamenal Russ, "ale jenom něco kolem třiceti pěti tisíc jich získalo chráněný status od Evropské unie. Zbytek tam nemá zajištěné absolutně nic."
"A jízdenka zpátky do Kyjeva je někdy levnější než jízdenka do Bratislavy," řekla Bethany, "jasně... Maďarsko je sama o sobě dost šílená země. Proč tam pořád ty krajní pravičáky volí?"
"Milion důvodů. Krajní pravice hraje na strach lidí z neznámého, popírá vědu, používá konspirační teorie o různých menšinách ve společnosti, šíří a využívá dezinformace, misinformace... těch důvodů je celá řada," odpověděl Colin, "to že se lidi nechají zblbnout, je druhá věc. Sociální marginalizace, izolace, zmenšení amygdaly... pravičáci obecně mají menší amygdalu, takže můžou častěji zažívat iracionální strach... Ale proč konkrétně to někdo podporuje, na to se musíš zeptat jeho. Každý to má jinak."
"Chcete něco sušenku?" zeptala se Ruth, a ostatním nabídla čokoládové veganské sušenky. Všichni si s radostí nabrali.
"Hele, já zavřu dveře od kupé," řekl Zack, "a můžeme se začít bavit o vašem plánu, Coline a Ruth. Já už uvnitř umírám nedočkavostí."
"Taky," ozvala se Bethany.
"Fajn," řekla Ruth, a z batohu, který měla položený na špinavé podlaze kupé, vytáhla složku plnou papírů.
"Naším cílem je poměrně malá komunita v okolí Uljanovsku, odkud v posledních letech vzešlo nemálo reportů o divokých požárech. Tady Hank viděl video, které jsem natočila s ostatními členky losangelské buňky XR, a vy ostatní určitě taky víte, že těch lesních požárů prostě přibývá, vždyť jsme si o tom už pokecali... No, background máme všichni. Ale důležité je vědět, co teda konkrétně budeme dělat, jaký je plán," rozpovídala se Ruth, "s Colinem už jsme kontaktovali jednoho člověka z té komunity, který je, řekněme, environmentálně orientovaný. Jako že hodně. Ale prozatím se bál tu komunitu přesvědčit svými myšlenkami. Bál se o tom nahlas hovořit, protože by ho třeba někdo mohl bonznout... je to docela antiputinista, navíc ještě patří do menšiny, která je v Rusku kriminalizovaná, takže... chápete jeho situaci. Nicméně s ním bychom se po skončení cesty měli setkat."
"Na základě jeho iniciativy pak zkusíme dostat dohromady co nejvíc lidí, aby vzalo kontrolu nad životním prostředím komunity do svých rukou," doplnil ji Colin, "což bude znamenat postavit se někomu dosti mocnému, kdo tam s cílem zisků všechno přivádí do řitě."
"Takže opravdu budeme dělat revoluci?" pousmál se Hank.
"Takhle jste to řekl vy," reagoval na to Colin, "ale ano, do jisté míry je cílem dovést lidi k seberoganizování, jež ve výsledku povede k jejich získání kontroly nad vším, co jejich komunitu a její environment ovlivňuje."
"Je ta oblast zasahovaná požáry často?" zeptal se Russ.
"Hodně často. Měly by tam být nějaké i teď," odpověděl Colin.
"Je opravdu nutné, abychom přesvědčili lidi o participaci v tomhle... projektu... Samozřejmě, žijou tam normální lidi, nejsou nijak oblblí, je tam spousta inteligentních Rusů, někteří jsou opravdu levičáci, jsou progresivní... a jiní zase ne," povídala Ruth, "víme, že je tam pár putinistů, mezi nima i nějaký vrchní fízl. A to není překvapivé. V té komunitě žijí i fašouni, totálně mimo lidi, ultrakonzervativci jak prase. Naším cílem by mělo být primárně zapojit ty, kteří jsou chytřejší, a chápou, že to, jak se věci mají teď, životnímu prostředí v jejich komunitě absolutně nepomáhá, a že je třeba radikální změna."
"Hlavně budeme ke všem přistupovat rovně. Nejsme nějací buřiči, nejsme nějaká vnější, západní síla. Na národnost nehrajeme, jsme prostě skupina aktivistů, levičáků, všechny bereme a nechováme k nikomu žádnou předpojatost... a pokud je to nácek, tak zmlátit," řekl Colin.
"Kromě toho sami půjdeme do přímé akce," mluvila dále Ruth, "ale o tom zase později, až se k ní nachýlí. Nic dalšího s vámi předem sdílet nebudu."
"A ty papíry jsou k čemu?" zeptal se Zack.
"Tady máš mapy. Vidíte všichni Uljanovsk, že jo? Odtamtud pojedeme pár hodin na jih..."
Z Kyjevu pak aktivistická skupina odjela do Konotopu, a odtamtud několika autobusy postupně až do Brjansku na řece Desně. Dny ubíhaly. Každý večer se Russ, Bethany, Colin, Zack, Hank a Ruth uložili do svých stanů za jiným ruským městem, ve skrytu lesa či za polem. Nesprchovali se, jedli jen tyčinky, suché pečivo a zeleninu, a rychle si zvykali na nový, dobrodružný život.
"Ještě štěstí, že v Rusku není zakázáno kempování," řekl Hank jednoho rána, nedaleko Kalugy, když si dočistil zuby u pomalu tekoucí říčky.
"Zato být queer, to ti tady nadělá problémy. V Čečensku jsou gay muži pronásledováni, mučeni a zabíjeni, většina lidí tě tu bude nenávidět... Fakt strašné," řekl na to Zack, když pojídal starou housku.
"Zajímavé je, že Lenin dekriminalizoval homosexualitu v roce 1917, pak ji Stalin zase rekriminalizoval, a za sovětského režimu byl každý rok uvězněný až tisíc mužů, protože někdo zjistil, že měli sex s muži... a ty veřejné postoje vůči gayům se tu v podstatě nezměnily," řekl Colin. Balil svůj stan.
"Letos myslím Putin zakázal tranzici, že?" zeptal se ho Zack.
"Jop, přesně tak. Zmrd," odpověděl Colin.
"A asexuálové tu nesmí řídit, že jo? Pokud jsou vyoutovaní, tak jim seberou nebo nikdy nedají řidičák," dodala Ruth, čerstvě a ještě v pyžamu vylézající ze svého zatepleného stanu.
"Zmrdská země, fakt," řekl Colin, "a to je jako vždycky vina lídrů. Lidi tady bojujou o přežití, jako kdekoli jinde v kapitalismu. Nerovný svět... Rusko, Amerika... Washington, Moskva... Jiné verze podobných pekel. V každý obyčejnej Joe nějak trpí."
"Támhle nad vodou! Není to volavka stříbřitá?" vyhrkl nadšeně Russ, drže v rukou dalekohled. Stál na břehu říčky, a hleděl nad bílého ptáka s dlouhýma černýma nohama, který se ladně snášel k hladině nedalekého rybníku.
"Hodně rozšířený druh, že?" ozvala se Bethany. Vracela se z toalety mezi křovisky.
"Jo, fakt hodně. Žijí od Evropy po Austrálii! Neměl bych z ní být tak nadšený," odpověděl Russ, "ale jsem! Volavka člověka vždycky potěší."
"Podívej na to," řekla mu Bethany, a před oči mu přiložila svou ruku, "děsně to pálí."
"Ty ses pořezala? O co?!"
"O nějaký drát... možná ho tam nastražil pytlák. Strašný."
"Najdeme desinfekci, jo?"
Ve stejných křoviscích, ze kterých vystoupila, se něco pohnulo. Něco tmavého a velkého. Většina členů výpravy si toho nevšimla. Russ se věnoval Bethaninému zranění. Hank vmačkával tubu zubní pasty do přeplněného pytlíku s hygienickými potřebami. Ruth si hleděla svých rozcuchaných fialových vlasů, a rozčilovala se nad jejich mastnotou. Zack strhával svůj stan. Jediný Colin, který byl již s balením stanu a dalších věcí hotov, si toho povšiml. Neklidně učinil dva kroky zpět, a nervózně vydechl. To, co viděl, měnilo vše.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
Žádné komentáře:
Okomentovat