Říjen je skutečně měsícem LGBTQIA+ viditelnosti. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě je celý říjen Měsícem LGBT historie. Třetí čtvrtek v říjnu je vždy od roku 2010 Dnem síly (anglicky Spirit Day) a slouží k upozornění na šikanu a s ní spojené sebevraždy LGBTQIA+ osob. 8. říjen je Mezinárodním dnem leseb, 11. říjen je Mezinárodním dnem coming outu, a třetí středa v říjnu je od roku 2018 Mezinárodním dnem zájmen. Poslední celý týden v říjnu je od roku 2010 vždy Týdnem povědomí o asexualitě neboli Ace Weekem, do kterého je letos již pátým rokem zapojen i tento blog, a v rámci něhož zde vychází celá série článků o asexualitě a ace spektru. Pochopitelně velmi významný je však také Den povědomí o intersex osobách, anglicky Intersex Awareness Day, a právě o něm pojednává tento příspěvek.
Intersex vlajka. Fotografie z webu Pride Mode
Den povědomí o intersex osobách je mezinárodním dnem viditelnosti započatým v roce 2003 s cílem upozorňovat a rozšiřovat povědomí o lidskoprávní problematice, se kterou se setkávají intersex lidé po celém světě. Každoročně probíhá 26. října na počest první veřejné demonstrace intersex lidí, k níž došlo v onen den roku 1996 v americkém Bostonu, a to v době, kdy v hlavním městě státu Massachussetts probíhala konference Americké akademie pediatriky (American Academy of Pediatrics). Tehdy intersex aktivisté Max Beck a Morgan Holmes z Intersex Society of North America spolu s členy skupiny Transsexual Menace, včetně transgender aktivistx Riki Wilchins, přiletěli do Bostonu s cílem účastnit se této konference a v rámci ní hovořit o problémech, které medicína intersex lidem způsobuje - konkrétně o kosmetické chirurgii genitálií s cílem pozměnit jejich vzhled tak, aby odpovídaly pouze genitáliím ženským nebo pouze genitáliím mužským. Původní plán se však zvrtl, neboť Beck a Holmes byli z konference eskortováni sekuriťáky, a kvůli tomu pak došlo na demonstrování. Své názory nechali slyšet spolu s dalšími aktivisty, držíce transparent s nápisem "Hermaphrodites With Attitude" (zhruba "hermafrodité se nedají"). První Intersex Awareness Day byl poté oslaven o sedm roků později.
Intersex lidé se rodí s variací pohlavních znaků, kvůli nimž z lékařského pohledu nemohou být přiřazeni ani k ženám, ani k mužům. V minulosti se pro intersexualitu používal termín "hermafroditismus", který je však dnes považován za zastaralý, nepřesný a především urážlivý. Intersexualita není žádnou poruchou, je zkrátka tělesným stavem neodpovídajícím typickému binárnímu rozdělení na muže a ženy. Jde o deštníkový pojem, jenž zahrnuje různé, přirozené variace lidského těla. Prevalence intersex lidí v populaci činí 0,018 %. Zhruba jedno z 5500 narozených dětí má tedy chromozomy neodpovídající jeho tělesnému vzhledu nebo na základě tělesného vzhledu nemůže být přiřazeno ani k ženám, ani k mužům. Intersex lidé se setkávájí s diskriminací a stigmatizací hned od začátku svého života nebo od puberty. Někteří lidé vědí, že jsou intersex od dětství, jiní to zjistí až v období puberty, kdy se může jejich odlišnost začít projevovat mezi vrstevníky, a mohou být šikanováni a zavrhováni. Problémem je také infanticida novorozených intersex lidí; mohou být zbaveni života krátce poté, co jej začali.
Medicínský přístup k intersex lidem je kontroverzní. Od kosmetické chirurgie genitálií přes hormonální změny s cílem modelovat intersex lidi do podoby mužů nebo žen až po nucenou sterilizaci, každý z těchto zásahů do bytí intersex lidí by měl být vnímán jako porušení lidských práv. Pokud člověk sám nechce jakoukoli změnu podstoupit, pak by mu skutečně neměla být vnucena. S intersex lidmi není nic špatně - ale dost špatně je toho s medicínou. Některé intersex osoby jsou také trans, je nicméně třeba uvědomovat si, že boj za práva transgender a intersex lidí se liší, a je třeba přístupy k právům obou těchto skupin nezaměňovat. Zatímco trans lidé podstupující změnu pohlaví, tranzici, z vlastního rozhodnutí chtějí, aby jejich tělo bylo upraveno tak, aby se shodovalo s jejich genderem, a ne všude ve světě mohou této změny dosáhnout (v ČR například musí podstoupit sterilizaci, aby změny dosáhli), intersex lidem jsou změny tělesného vzhledu nuceny. Právě již jmenovaná Morgan Holmes, jež je socioložkou, zažila coby intersex osoba útlak již v raném věku, kdy její otec schválil, aby na ní byla provedena operace, kvůli níž pak do dospělosti vůči svému upravenému tělu cítila odpor. Tuto změnu si sama nevybrala; podobná traumata mají ve svých životech mnozí intersex lidé.
Intersex bývá často označován jako třetí pohlaví. Některé země ho takto uznávají, například Německo, Rakousko, dále Indie, Austrálie, Kanada nebo Nový Zéland. Německo se v roce 2013 stalo vůbec první evropskou zemí, jež umožňuje registraci novorozených dětí s charakteristikami muže i ženy jako indeterminátní (neurčitý) gender. Jiné země jsou vůči intersex osobám hostilnější, nepřátelštější; v zemích jako Vietnam nebo Thajsko pro ně není žádná legální ochrana, a na svou tělesnou autonomii v nich nemají nárok. Některé z amerických států neuznávají klasifikaci třetího pohlaví nebo třetího genderu, a ve Velké Británii, která tělesnou autonomii intersex osob také neuznává, je pro změnu pohlaví v oficiálních dokumentech (přičemž je povolena jen změna z muže na ženu nebo naopak; třetí možnost chybí) třeba mít diagnostikovanou genderovou dysforii. Ani v Česku nemohou být intersex lidé legálně identifikováni jinak než jako muž nebo žena. Jejich situace je tu, stejně jako v jiných zemích, připodobňována k situaci lidí s tělesným znevýhodněním. Je třeba si uvědomovat, že intersex lidé to nemají jednoduché, setkávají se s útlakem, a že potřebují naši podporu a solidaritu. A právě proto je dnes Dnem povědomí o intersex osobách.
Máte-li zájem zjistit více o intersexualitě, navštivte weby Intersex Day, Intersex Society of North America nebo LGBTQIA+ Wiki. Doufám, že těm z vás, kteří toho o intersexualitě mnoho nevědí, tento krátký příspěvek rozšířil oči. Věnujme zbytek dnešního dne pozornosti intersex lidem!
Žádné komentáře:
Okomentovat