Pro běžného turistu je Tokio městem plným zajímavostí, ale pro Lovce kryptidů je to propast plná nebezpečí v podobě samurajů a zelených draků. Jen Akihiko Yukimura, muž, kterého se místní tolik bojí, a muž, který rozhodně není jen bojovníkem s železnou tyčí, jak jsme ho dosud znali, je postrachem všech těch darebáků. Ale zdá se, že Amano, ramenatý Japonec, který sem z nám dosud neznámého důvodu nalákal Pierra Leroye, snadno ovlivnitelného a trpícího depresemi ze ztráty své sestry, se nyní s Akihikem vypořádal. Roger a Fahad jsou pronásledováni dvoumetrovým, čtyřnohým drakem, Jack je zase v bezvědomí po bitce s malým, ale hbitým bojovníkem. Jen Pauline se podařilo dorazit k domku, v němž se má unesený Pierre nacházet...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST ČTVRTÁ:
Pauline vstoupila do domu. Byla v něm tma. Rozsvítila baterku. V jejím světle se vířil prach. Různě zprohýbané trámy byly pokryty silnou vrstvou prachu, na dřevěné podlaze se nacházel štěrk a panovalo zde naprosté ticho. Pauline se trochu zmocňoval pocit strachu, ovšem odvahu si dodala, když z opasku vytáhla svou laserovou pistoli. Pomalu kráčela vpřed. Přízemí budovy určené k demolici bylo skutečně liduprázdné. V Pauline se mísil pocit úlevy z toho, že zde na ni snad nikdo nečíhá, zároveň však nebyla ráda z toho, že se zde zřejmě nenachází ani Pierre. Na chvíli si pomyslela, že snad Akihiko správně neodhadl lokaci, kde by mohl být Pierre vězněn. Je-li samozřejmě ještě živ, byla tu totiž možnost, že ho ti zabijáci už sprovodili ze světa. Pauline došla ke kovovým schodům. Pomalu po nich vystoupala do prvního patra. Vypadalo to tam podobně jako v přízemí. Jen prachu se zde vířilo snad ještě víc. Pauline se rozhlížela, avšak stále nic neviděla. Občas sice měla pocit, že se v temnotě, zvláště v rozích něco pohnulo, ale jakmile tam posvítila baterkou, bylo to pryč. Oddechla si a zapnula vysílačku. Zkoušela kontaktovat Jacka. Neodpovídal. To nebylo dobré znamení, Pauline si začala trochu vyčítat, že ho na jeho příkaz opustila. Ani Akihiko se jí neozýval. Dříve, než mohla zkusit zavolat Rogerovi či Fahadovi, uslyšela kroky. Štěrk rozházený na dřevěné podlaze vytvářel charakteristický zvuk. Pauline se otočila za sebe a překvapením div nevykřikla. Stál za ní muž menšího vzrůstu a hleděl na ni. Vteřinu na to si Pauline uvědomila, kdo to je. "Pierre!" vykřikla pohohlasitě. "Pauline, jsem rád, že tě vidím," řekl Pierre. Bylo až neuvěřitelné vidět ho živého. "Jak ses sem dostal? Udělali ti něco? Musím tě odsud odvést!" řekla Pauline. Pierre ale nereagoval. Stále na ni tak divně hleděl. Pauline mu posvítila na obličej. Skoro se jí zastavilo srdce. Pierre měl úplně vykulené oči a stále se díval jen před sebe, na ni. Pauline začala ustupovat. Začalo ji děsit, že se Pierre stále přibližuje. "Pierre, co je Ti?" zeptala se ho, a on se konečně alespoň usmál. Ale úsměv to byl neskutečně zlý. Jak tak rychleji ustupovala, zrychloval on svůj krok. Náhle ji chytil velmi silně a bolestivě za rameno. Pauline už ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. Jeho obličej se k tomu jejímu strašidelně přibližoval. "Miluju tě," usmál se zlověstně. Následovalo takové kopnutí, že Pierre odletěl o tři metry dál. Těžce dopadl na záda. Pauline na něj zamířila laserovou pistolí. Nechápala, co se mu stalo, ale pochopila, že s Pierrem něco je a že je dost nebezpečný. Ale to, co dosud předvedl, byl jen začátek. Pierre se prudce postavil a zařval jako agresivní zvíře. Vyběhl po Pauline, která ho ale zasáhla laserem a odrazila až ke zdi. Po této ráně Pauline utíkala ke schodům. Jen se chytila zábradlí a seskočila dolů, a pak utíkala ven z budovy. Slyšela Pierrův hlasitý dech, hnal se velmi rychle za ní. Za rohem dalšího domu v ulici se rýsoval obličej dalšího darebáka. Vystřelil po Pauline síť, takovou, do jaké byl předtím chycen Jack. Pauline síť včas uviděla a nadskočila jí, takže se jí vyhnula. Po muži pak vystřelila laser, a ozval se jen bolestný řev. Hned nato se Pauline otočila, chtěla zasáhnout i Pierra, ale ten ji už chytil zezadu za krk a přitiskl k omítce budovy. Jenže Pauline ho zezadu kopla přímo pod koleno, Pierre pustil a ona utíkala dál. Nevěděla však, co si teď má počít... Roger a Fahad konečně setřásli několik zelených draků, kteří je pronásledovali. Sedli si na chodník před zavřenou japonskou restauraci a oba si utírali pot z čela. "Šílený, že jo?" řekl Roger. "Taky bych řek," pokýval hlavou Fahad. "Mám úplně propocený spandex," řekl ještě. Pak se ozvalo zařvání. Jeden z draků je dohnal. "Teď, kámo, musíme střílet zároveň!!!" zařval Roger. Dva laserové paprsky nejvyššího stupně narazily do drakova těla. Zvíře zaskučelo a zasyčelo. Pomalu a těžkopádně si to proti nim kráčelo. Roger s Fahadem jen drželi spouště a doufali, že laser ho konečně odrazí. Jenže se zdálo, že proti tomuto mohutnému zvířeti prostě nemají šanci. Snad je jeho kůže pokrytá něčím, co lasery samo odráží? To nevěděli. Ale pak si Roger konečně všiml obojku, nacházejícího se kolem drakova krku. Laserem do něj narazil. Obojek se rozletěl na kousky. Zvíře nahlas zařvalo a změnilo kurs. Teď před nimi utíkalo. "Uf, zahnali jsme ho. Dobrej nápad, trefit ten obojek. K čemu asi sloužil?" oddechoval Fahad. "To nevím, snad k jeho ovládání? Musíme za ním, dokud ho máme na očích! Musí nás dovést ke svému páníčkovi!" zařval Roger. Nato oba vyběhli za netvorem, který je dosud pronásledoval...
Akihiko otevřel oči. Masku měl stále na obličeji. Také shledal, že je stále oblečen. Byl ale odzbrojen. Chyběla mu teleskopická tyč i meč. Ruce měl připoutané k lůžku, na kterém ležel. Ve tmě spatřil ještě jedno lůžko. Ležel na něm celkem vysoký muž v černém spandexu, ale bez masky. Byl to Jack! A za ním stálo pár ohavných zloduchů. Jedním z nich byl ramenatý Amano, darebák z Akihikovy minulosti. "Máme dva, pane. Owena a ještě jednoho hada, se kterým mám nevyřízené účty," mluvil Amano do telefonu. "Jsem rád, že víš, co jsem zač..." zasupěl Akihiko. "Tady ráčená zmije se hodlala probrat. Skvělé. Konečně s tebou skoncuju..." usmíval se zle Amano. "Teď uvidíš, jak tvému kamarádovi, který vede Lovce kryptidů, vstříkneme do krve takové roztomilé sérum... Vyzkoušeli jsme ho už na jednom Francouzi, po kterém jsi tak usilovně pátral. Bohužel nám před chvílí sdělili, že se mu nepodařilo chytit tu holku... Jaká to škoda... Bude stačit ještě pár dávek a jeho agresivita se zvýší..." usmíval se Amano. Akihiko zahlédl, jak ke spoutanému Jackovi přistupuje Japonec v bílém plášti. Řev, který ze sebe Akihiko vydal, by se snad s tím lidským ani nedal srovnat. Amano, který se dosud stále zlověstně usmíval, zkroutil pusu. Jeho srdce se zastavilo. Akihiko napjal svaly, pouta popraskala a ty kopance, které doktor a Amano schytali do obličeje, byly nic než krvavé. "Teda, kámo..." zasmál se Jack. Akihiko skolil ranou pěstí dalšího Japonce a vypůjčil si jeho nůž, aby přeťal Jackova pouta. "Mě se nikdy nezbavíš..." zasupěl Akihiko do Amanova obličeje a stiskl jeho čelo, hlavu mu přitiskl na zem a chvíli ji takto držel. Když pustil, byl Amano v bezvědomí. Tolik způsobil strach z tohoto spravedlivého, avšak také agresivního nepřítele. "Hm, to sérum mě vážně zajímá. Jestli způsobuje agresivitu, může být Pierre dost nebezpečný. Nerad bych, aby Pauline něco udělal. Musíme je oba najít," řekl Jack. "Vsadím se, že nebudou daleko. Právě se nacházíme v suterénu té budovy, do které jsme všichni mířili," informoval ho Akihiko. Pak Akihiko spatřil svou železnou tyč, postavenou v rohu. Jedinou ranou tyčí prorazil dveře a utíkal po schodech do přízemí. Tam jen několik desítek minut před nimi stála i Pauline. Akihiko vyběhl ven, Jack ho následoval. Doufali, že Pauline najdou dříve, než jí smyslů zbavený Pierre nějak ublíží. Ale kvůli hrozivému řevu začali pomýšlet také na to, že jim tento úkol něco ztíží. K domu se totiž hnala skupina dvoumetrových, čtyřnohých, dlouhokrkých draků s obrovskými zuby v tlamě. "Zdá se, že máme společnost," usmál se Akihiko.
Jak mise v temných ulicích na okraji Tokia dopadne? Jaký nevyřízený účet spolu mají Amano a Akihiko? Jak se vypořádat s Pierrem, ze kterého se stalo agresivní monstrum? Podaří se zachránit před ním Pauline? A komu Amano volal ohledně toho, že odchytil Akihika Yukimuru a Jacka Owena? Má v tom snad někdo prsty? A jak to vše souvisí s nedávným setkáním Pierra Leroye se Samem Weberem, vrahem jeho sestry, který se záhadně dostal na svobodu? Pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat