V minulé části se Lovci kryptidů ocitli v japonském hlavním městě, Tokiu. Sem byl totiž někým neznámým nalákán Pierre Leroy, trpící výčitkami z toho, že nedokázal zabránit smrti své sestry. Ti neznámí mu chtějí předat důležité informace o celé tragédii, která se kdysi stala v Kanadě. Pierre, který kvůli své neobezřetelnosti začíná být problémem pro Lovce kryptidů, byl jistě nalákán do pasti. Jack už byl napaden japonským mladíkem, který od nich požaduje, aby opustili Tokio a nepátrali po svém příteli. Avšak Lovci kryptidů mají v záloze plán: jmenuje se Akihiko, a není to jen bojovník s železnou tyčí, kterého jsme znali...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST DRUHÁ:
Jack se vrátil do restaurace. "Napadl mě," řekl a ostatní se na něj s hrůzou podívali, ačkoliv viděli, že je v pořádku. "Věděl, že jsem to bude nějakej pes," zasupěl Roger. "Jenže pak utekl. Zachránil mě Akihiko. Jestli je někdo, kdo se vyzná v místních darebácích, pak je to on. Necháme ho, ať sám Pierra vypátrá," odpověděl Jack. Nato si šli všichni lehnout do svých pokojů v hotelu... V temné uličce, kterou neosvětlovaly pouliční lampy, se krčil jakýsi muž. Psal na papír japonsky nějaký vzkaz. Sotva na papír viděl, namáhal si oči. Když uslyšel zvuk dopadu nohou na zeď, za kterou seděl, vykřikl strachem. Postavil se a uviděl černou, maskovanou postavu. Po levém boku měl muž samurajský meč, po druhém byla na opasku přichycena teleskopická tyč. Muž ji z opasku vytáhl, stiskl červené tlačítko a tyč se prodloužila. Po jediném saltu stál vedle křičícího Japonce a železnou tyčí ho ke zdi přitiskl. Japonci vypadl z ruky vzkaz. "Nechte mě být... Nechte mě být... Zaplatili mi za to... Nechtě mě být!" třásl se ve strachu o život mladíkův hlas. "Za co? Za co ti zaplatili?!" zeptal se maskovaný ninja. "Za práci přece," odpověděl někdo jiný. Do uličky vešel Japonec v lesklé kožené bundě. "Zase slídíš, hade?" zeptal se Akihika. Ten pustil svého zajatce, který utekl. Akihiko zvedl papír se vzkazem a vložil ho do kapsy v kalhotách. "Habu je had," řekl, "had, který útočí i na stín." "Hadů je potřeba se zbavit," usmál se Japonec, svlékl si koženou bundu a ukázal tak své kimono. Z opasku vytáhl meč, vykřikl "Tatakai!" a hnal se proti Akihikovi, hrdinovi v Japonsku známému jako Habu. Ten také vytáhl svůj samurajský meč, a tak se ostří ve vteřině střetla. Zdálo se, že japonský bojovník v kimonu je silnější, mečem začal tlačit na ten Akihikův a tomu nezbývalo, než ustupovat. Když už ho skoro natlačil ke zdi, vyskočil Akihiko, udělal salto a ocitl se za mužovými zády. Kopl ho do nich tak silně, že nepřítel nahlas zakuckal. Špička meče se dotkla temena jeho hlavy, zatímco ležel na zemi. "Viděl jsi tady Francouze?" zeptal se Akihiko. "Ano. Ale tobě do toho nic není!" zařval bojovník v kimonu. "Vypátrám ho. A vypátrám i ty, kteří ho sem nalákali," zasupěl Akihiko. "To si klidně zkus, chlapče," usmál se bojovník. Z kapsy vytáhl malou kuličku, zmáčkl tlačítko a hodil ji na Akihika. Avšak Akihiko vyskočil na zídku a pak ještě jednou uskočil. Nebylo pochyb, že to byla bomba. Exploze byla malá, zněla jako hrom za bouřky, ale když se Akihiko do uličky vrátil, spatřil nehybné tělo svého nepřítele. Raději se zabil, než aby neústupnému nindžovi prozradil více než to, co již řekl... Pierre seděl v malé místnosti, jejíž stěny byly ozdobeny různými japonskými obrazy. Očima je obdivoval, ale třásla se mu kolena. Každou chvíli k němu měl přijít muž, jenž ho sem pozval. Konečně se otevřely dveře. Do místnosti vstoupil statný, ramenatý Japonec. Pierre samou nedočkavostí vstal. "Víme, jak to bylo se smrtí Vaší sestry," řekl přísně Japonec. "Tak jak to tedy je? Proč jsem sem přiletěl? Kdy se dozvím pravdu?" ptal se ho Pierre a přitom se mu klepaly zuby. Pohled na statného muže ho znervózňoval. A silák neřekl ani slovo. Pak se konečně zlověstně usmál... Akihiko stál na střeše vysokého domu ve středu Tokia. Rozhlížel se po osvětleném nočním městě, jako by to byla ta nejpřesnější mapa na světě. Rychle otáčel svou hlavu a tak získával obrázek o tom, kde se nachází, a kam se musí vydat. Nejspíše něco tušil. Snad věděl, kdo mohl Pierra nalákat do této pasti. Tokio nebylo pro Akihika skvělým městem plným vymožeností. Pro něj se jedná o enigmatický, nebezpečný svět, jehož podsvětí se tomu západnímu vůbec nevyrovná. Za nělolik minut se už zase hnal mlčenlivými ulicemi. Náhle se prudce zastavil. Uslyšel ženský křik. Jako by to byl povel k útoku, vysunul svou tyč a proskočil dveřmi malého domku. Stála tam paní, před níž se nacházel chlapík s pistolí a držel v ruce peníze. Ani se nevzpamatoval z Akihikova výpadu, a už ležel na zemi. Z nosu mu tekla krev. Akihiko podal peníze dámě, která byla jeho činem šokována stejně jako zloduch, chytil mohutného muže pod krkem a odnesl ho ven. "Ty... Ty... Seš zpátky?" vydechoval krvácející zloduch. "Já se vracím pořád," řekl Akihiko. Po další ráně pěstí zůstal zločinec ležet na ulici. Ve světle pouličních lamp vytáhl Akihiko z kapsy útržek papíru. Byly to vlastně souřadnice. Pod maskou se usmál. Neuběhla ani hodina, a stál před slušně vypadajícím domkem. Vyskočil na jeho střechu a plížil se po ní. Skřípavé zvuky z místností pod ním ho zneklidňovaly. Prokopl dřevěnou střechu a skočil do tmavé místnosti. Rozsvítil baterku. Uskočil, když světlo ozářilo hrozivé zuby. Byl zde jakýsi netvor, sotva dva metry dlouhý, s dlouhým krkem a neuvěřitelně velkými zuby pokrytými slinami. Vypadal jako drak. Akihiko se otočil a uviděl druhého, a pak třetího. Místnost jich byla plná. Akihiko vytáhl svůj meč a prvnímu "drakovi" přesekl zuby, jež se k němu enormní rychlostí blížily. Druhému nadskočil a mečem mu probodl břicho. Další zvířata to vyděsilo, a tak se začala tisknout ke stěně místnosti. Pak se její dveře otevřely a po Akihikovi někdo vystřelil. Kulka se odrazila od železné tyče, kterou Akihiko ránu vykryl. Železná tyč pak letěla přímo do střelcova obličeje. Za strašného řevu spadl na zem a hystericky se chytil za bradu. Akihiko se přesvědčil, že podivní "draci", ať už byli čímkoliv, ať už je zde kdokoliv držel pro cokoliv, zůstávali u zdi. Také si všiml, že střelec byl jediným člověkem, kterého zde potkal. Po pár vteřinách k němu přiběhl. Meč namířil na jeho oko, zatímco druhou rukou ho škrtil. "Kde je ten Francouz? Pierre Leroy?" zeptal se střelce, jenž byl přitloustlým Japoncem. "To nevím..." šeptal ve strachu muž. "Brzy bude po tobě, pokud mi to neřekneš..." zasupěl Akihiko. Nebylo divu, proč se ho místní zločinci tak bojí. Jaká to byla změna. Tohle nebyl ten Akihiko, kterého Lovci kryptidů znali. Byl to někdo víc. "Amano. Amano to ví," šeptal muž. Akihiko ho pustil a utíkal zpět do místnosti s tajemnými čtyřnohými, dvoumetrovými draky. Stále se ho báli. Proskočil dírou ve střeše a zase zmizel.
"Proboha, ne! Ne!!!" řval Pierre. Dva muži ho tiskli k pohovce, zatímco ten statný chlapík se usmíval a držel v ruce injekční stříkačku. "Ne!!!" zařval znovu Pierre, uvědomuje si, že byl oklamán. Ale proč ho sem nalákali, to stále nevěděl. "Jen to trochu zabolí," usmál se Japonec. Pierre se vytrhl ze sevření obou mužů a tomu mohutnému dal ránu pěstí, kterou toho ale moc nevyřešil, protože přece jen nebyl tím nejzkušenějším bojovníkem. Zabouchl za sebou dveře a běžel tmavou chodbou. Když uviděl dveře, narazil do nich. Doslova vypadl ven z budovy. Postavil se a utíkal dál. Hrozně se polekal, když všude okolo něj se do země zaryly ozubené disky. Ohlédl se a uviděl několik chlapíků, jak je hází z otevřených oken budovy. Také ze dveří už někdo vybíhal. Pierre zamířil do úzké tmavé uličky. Zakopl o popelnici, hned se ale postavil. Zdálo se mu, že ve světle lamp na chvíli zahlédl nějaké zelené šupiny. Také otřesný skřek, lidskou hlavou doslova procházející, mu způsoboval husí kůži. "Pierre, do čeho ses to dal... Co teď? Co mám teď dělat?" ptal se sám sebe. Nebyl to chytrý tah. Mluvit si sám pro sebe, když ho pronásledují, to Pierre neměl dělat. Jakýsi dobře slyšící chlapík s kulatými brýlemi na očích okamžitě vtrhl do uličky. Pierre u sebe neměl žádnou zbraň, proti dýce, kterou po něm muž vytáhl, se nemohl bránit. Přesto však zvedl ze země kámen a hodil po něm. Nepřítel dostal přímý zásah do obličeje. Pak se opět ozval skřek. Pierre se znovu otočil. Uviděl, že do uličky vbíhá něco dlouhého, čtyřnohého, s dlouhým krkem a žlutýma, svítivýma očima. Nějaká příšera, nějaký drak či co? Utíkal dál. Ulička byla dlouhá, sotva před sebe viděl, ale zdálo se mu, že hlasitý dech netvora se úplně ztratil. Prostě se vypařil. Hlasitě oddechoval před zdí popsanou vulgárními japonskými výrazy. Jakmile uslyšel lidský hlas, šíleně se vyděsil. "Čas na injekci," řekl někdo polohlasitě. Pierrovi se sevřelo hrdlo. A pak si náhle ve vteřině uvědomil, že ten hlas zná. Vždyť tohle je hlas, který na celém světě nenávidí ze všeho nejvíc! Je to hlas toho, kterého toužil zabít pro to, co udělal jeho sestře. "Sam Weber!" řekl se zatnutými zuby Pierre. Trestanec, se kterým se naposledy setkal při Zhou Lenově pokusu o ovládnutí New Yorku, byl zpět. Baterkou si svítil na obličej, držel v ruce injekční stříkačku a blížil se k Pierrovi. Tomu samou nervozitou ruply nervy, přiběhl k Weberovi, zařval mu do obličeje, jak moc ho nenávidí, a pak dostal zezadu pořádnou ránu do hlavy. Chytil se za hlavu, a cítil, jak mu se mu injekční stříkačka zabodává do krku. Pak pozbyl vědomí...
Proč je Sam Weber, bývalý spolupracovník zesnulého darebáka Zhou Lena, na svobodě? Do jakého nebezpečí možná Pierre přivedl ostatní Lovce kryptidů? Najde ho Akihiko, nebo selže? Pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat