Stejně jako minulá část Psovitých šelem pravěku, i tato bude pojednávat o miocénním zabijáku... Představuje se nám Epicyon!
Jméno: Epicyon,
Období: Miocén, před 12 až 5 milióny lety,
Místo: Severní Amerika.
Epicyon patřil stejně jako jeho bratránek Borophagus do podčeledi Borophaginae, která zahrnuje několik různě velkých psovitých šelem Severní Ameriky z časů třetihor. Borofagini jsou obecně známí jako pravěcí psi, kteří vypadali jako hyeny. Borophagus ostatně jejich roli na severoamerických pláních pravděpodobně zastával. Epicyon byl větší než Borophagus, největší druh E. haydeni v kohoutku měřil 95 centimetrů a dosahoval tak největších rozměrů za celý vývoj psů! Délka těla od čenichu po špičku ohonu činila nějakých 150 centimetrů. Byl také jedním z nejmohutnějších borofaginů, mohl vážit až 90 kilogramů. Epicyon haydeni však svou velikostí nepřesahoval jen vyhynulé psovité šelmy, ale také ty dnešní. Musel to být doslova psí obr. Vzhledem k obrovské síle skusu čelistí je pravděpodobné, že Epicyon podobně jako Borophagus požíral především tuhé maso a kosti, a tudíž se živil mršinami. Samozřejmě to však neznamená, že byl nutně jen sběračem odpadků, stavba těla Epicyona prozrazuje, že to byl také rychlý běžec schopný dohnat různě velkou kořist. Ovšem pohled na jeho lebku by v některých mohl evokovat hlavu lva. Činily to masivní čelisti a robustní stavba lebky, Epicyon tedy připomínal něco mezi kočkou a psem, ale na pohled mohl mít trochu blíže lvu než vlku. A konečně tělesná hmotnost Epicyona by také odpovídala malému lvu. Nebyl sice schopen drtit kosti tak efektivně, jak by se dalo očekávat, přesto měl však velmi silné čelisti s velice ostrými, břitvovitými zuby. Na pláních Spojených států amerických v období Miocénu žili primitivní koně i jiní býložravci, jež se mu často stávali kořistí. Epicyona poprvé popsal paleontolog Joseph Leidy, a to už roku 1858. Dosud byly popsány celkově tři druhy, ale E. haydeni je z nich rozhodně největší a nejmohutnější. Jakožto druh, který existoval minimálně po sedm miliónů let byl velmi úspěšný. Vyhynul zřejmě z důvodu konkurence větších šelem, ať už psovitých, tak kočkovitých. Na konci období Miocénu však mizí z fosilního záznamu a je vystřídán jinými predátory z třídy savců. Borofagini samotní pak vyhynuli s počátkem čtvrtohor, respektive asi před 2 miliony let...
Další část napíši na začátku příštího měsíce... Do té doby Vám, milí čtenáři, psovité šelmy vyjí na rozloučenou...
Žádné komentáře:
Okomentovat