Ať už osud existuje či ne, vždycky se to mělo stát. Vždycky bylo jasné, že k tomu jednou dojde. Už od první chvíle, kdy na tomto blogu začal Projekt Velociraptorinae, bylo jisté, že jednoho dne to přijde... Dobrá, konec šíleného uvažování o tom, že popis velociraptora v rámci tohoto projektu se měl stát od počátku věků... Původně jsem zamýšlel, že touto částí Projekt Velociraptorinae uzavřu, ovšem kvůli zákonům schválnosti budu muset napsat ještě o jednom dalším rodu, popsaném paleontology teprve tento rok (a není to Shri, tomu už jsem se věnoval). Nyní každopádně můžete porovnat můj původní popisek velociraptora z dubna 2010 s tímto novým článkem. Příjemnou zábavu!
Rod: Velociraptor,
Druhy: V. mongoliensis, V. osmolskae,
Výskyt: Mongolsko a Čína,
Období: pozdní křída, před 75 až 71 miliony let.
Podčeleď Velociraptorinae zavedl mongolský paleontolog Rinčengín Barsbold v roce 1983, ovšem rod, podle kterého je pojmenována, popsal již v roce 1924 americký vědec Henry Farfield Osborn. Typovým druhem byl V. mongoliensis, jehož pozůstatky našel dne 11. srpna 1923 Peter Kaisen při paleontologické expedici Amerického přírodovědného muzea do mongolské pouště Gobi. Kairsenův nález sestával z kompletní, byť poničené lebky a pro dromaeosauridy tolik typického srpovitého drápu z jedné ze zadních končetin. Zajímavé je, že předtím, než Osborn zavedl rod Velociraptor, zmínil Kaisenův exemplář v jednom populárně naučném článku pod jménem "Ovoraptor". Jen proto, že se nejednalo o článek z vědeckého žurnálu, nebylo toto jméno zavedeno. Osborn měl zřejmě od vymyšlení názvu "Ovoraptor" čas přijít s něčím trošičku zajímavějším, a možná i chytlavějším. 3. srpna 1971 se polsko-mongolské paleontologické výpravě podařilo najít jednu z nejúžasnějších a nejslavnějších dinosauřích fosilií; dospělého zástupce druhu Velociraptor mongoliensis bojujícího s ceratopsiánem druhu Protoceratops andrewsi. Tuto neobyčejnou zkamenělinu vyhrabala skupina paleontologů, mj. zastoupená i Altangerelem Perlem, z pozdně křídových vrstev souvrství Djadochta, konkrétně pak v lokalitě Tugriken Shire. Obě zvířata zemřela asi před pětasedmdesáti miliony let, když je zcela náhle pohřbil sesuv duny nebo písečná bouře. Jedná se o nesporný důkaz toho, že Velociraptor lovil protoceratopse, ačkoliv samozřejmě existují i jiná vysvětlení; podle jednoho mohl raptor požírat již dávno zabitého protoceratopse, tedy mršinu, a pak se mu nějak po sesuvu duny zaklesla přední končetina do ceratopsiánova zobáku. S ještě zajímavější hypotézou, týkající se stavu protoceratopsových končetin, přišel v roce 2016 opět Rinčengín Barsbold; podle jeho výzkumu mohli ostatní členové ceratopsiánova stáda mrtvoly obou zvířat vyhrabat a přitom vykloubit končetiny svého příbuzného. Ať už to bylo s bojujícími dinosaury jakkoliv, většina odborníků se přiklání k tomu, že Velociraptor protoceratopse skutečně zabíjel. Podle Denvera Fawlera lovili velociraptoři podobně, jako dnešní jestřábovití - skočili na svou kořist, přimáčkli ji k zemi a vrazili do jejího těla, případně krku, své srpovité drápy. Fawler ve své studii napsal také to, že velociraptoři mohli začít žrát svou kořist ještě, když byla živá. Mimoto byla nalezena lebka V. mongoliensis nesoucí stopy po zubech jiného velociraptora; vypadá to, že tito dinosauři spolu urputně bojovali. Nalezená lebka nenese známky zhojení ran, jeden Velociraptor tedy zabil druhého. Našel se také exemplář s kostmi jakéhosi ptakoještěra, nejpravděpodobněji zástupce čeledi Azhdarchidae, v břišní dutině. Tento dromaeosaurid byl oportunistickým predátorem a zřejmě též občasným mrchožroutem, živícím se mršinami například v období sucha či ve stáří. Velociraptor byl hbitý a rychlý, s předními končetinami pokrytými dlouhým peřím, a s pernatým pokryvem také na zbytku těla. Byl to v podstatě homeoterm, obecně bychom ho tedy mohli označit za "teplokrevného" živočicha. Velociraptor mongoliensis není jediným druhem rodu Velociraptor. Ve starší vědecké literatuře se setkáme se speciemi jako V. antirrhopus a V. langstoni, což jsou však samozřejmě Deinonychus antirrhopus a Saurornitholestes langstoni. V roce 2008 byl nicméně popsán druhý a jediný další validní druh rodu Velociraptor, a to sice V. osmolskae. Jeho popis zhotovil Pascal Godefroit se svými kolegy, a společně s nimi se rozhodl dát zvířeti druhové přízvisko na počest významné polské paleontoložky Halszky Osmólsky. Lebka, na základě níž byl V. osmolskae popsán, pochází z autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na území Číny. S délkou až 2 metry a hmotností 80 kilogramů byl Velociraptor za života zřejmě poměrně děsivým živočichem, byť se rozhodně neřadil mezi největší masožravé dinosaury svrchní křídy východní Asie. Patří mezi nejlépe známé dromaeosauridy, a je také zřejmě nejdůkladněji prozkoumaným velociraptorinem. Fylogeneticky nejblíže mu byly rody Linheraptor a Acheroraptor.
Za informace vděčím anglické Wikipedii a webu Prehistoric Wildlife. Obrázky jsou z webů ArtStation, Natural Selections a Fine Art America.
Žádné komentáře:
Okomentovat