Vyhynutí neandrtálců a pohřební kultury prvního evropského člověka moudrého. Steve Backshall hovoří s experimentálním archeologem Jamesem Dilleym o pozadí vyhynutí našich blízkých bratránků, jejichž geny máme stále v sobě - lidí neandrtálských (Homo neanderthalensis). Nebyl to žádný boj s námi, lidmi rozumnými (Homo sapiens), co způsobilo jejich zánik, ale síly neživé přírody, které nedokázali ovlivnit. Dvanáct mil (či zhruba devatenáct kilometrů) západně od Pompejí se nachází aktivní kaldera Campi Flegrei, jež prošla před 40 000 lety erupcí takové velikosti, že ani po předchozí dvě stovky tisíců let neměla obdoby. Na indexu vulkanické aktivity této erupci patří 7. stupeň z možných osmi, což vypovídá jistě více o jejím devastačním charakteru, nežli tisíc slov. Částice vychrlené do atmosféry dosáhly z Apeninského poloostrova až do Asie. Pro evropské neandrtálce to byla katastrofa. Značná část jejich domoviny byla erupcí zničena a nemnoho z nich zahynulo. Takzvaná erupce kampánského ignimbritu, největší sopečná událost celého mladšího pleistocénu na tomto světadílu, však byla jen jedním, byť důležitým článkem v řetězci stahujícím svou smrtonosnou smyčku kolem neandrtálského druhu. Jeho vymírání bylo pomalé. Poslední neandrtálci přežívali ještě před 28 000 až 24 000 lety na Gibraltaru jako sběrači mořských plodů, poté však na evropském kontinentu zbyli z rodu Homo jen relativně nově příchozí lidé našeho druhu z Afriky. Moderní člověk po sobě v této době zanechává čím dál více uměleckých a kulturních stop. Po našich prapředcích nám nezbyly jen jeskynní malby, ale také důkazy jejich pohřbívacích rituálů a víry (či doufání) v posmrtný život. Michaela Strachan se setkává s Jamesem Dilleym a televizní a filmovou kostýmovou designerkou Camille Adomakoh, aby se dozvěděla více o hrobových dekoracích pravěkých lidí. V některých hrobech byli naši prehistoričtí předci nalezeni ozdobeni od hlavy k patě různými korálky a ulitkami. Camille přiznává, že ji fascinuje, že už před tak dávnou dobou lidé s neuvěřitelnou precizností a citem pro detail vytvářeli velice elaborátní pohřební roucha pro zemřelé. Doktor Dilley dodává, že jde o důkaz toho, že jen nebojovali o přežití, ale měli také "volný čas", a v něm byli kreativní. Některé pohřební rituály však mohou působit "drsněji". Doktorka Selina Brace z londýnského Přírodovědného muzea nám poví o tom, jak lidé z Cheddar Gorge v Somersetu před 15 000 uctívali své zemřelé druhy kanibalismem. Pojídali jejich maso, což dokazují stopy po lidských zubech na kostech pohřbených, avšak nejjasnějším důkazem ritualistického kanibalismu jsou misky na pití vytvořené z useknuté lidské lebky. Při napájení naši pravěcí předci jen před pár tisíci roky mohli přijímat - doslova do sebe vnášet - zemřelé s úctou.
Klip ze druhé epizody dokumentární trilogie Doba ledová: Zamrzlý svět (Ice Age: A Frozen World), nazvané Boj o přežití (Battle for Survival), z dílny společnosti October Films a vydané v lednu 2023 na britské stanici Channel 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat