4000. článek na blogu Blogorgonopsid a patnáct zajímavostí ze světa přírody

16. březen 2021 je pro mne výjimečným dnem. Přidávám dnes totiž na tento blog 4000. příspěvek, čemuž popravdě nemohu uvěřit, na druhou stranu tím nejsem tak překvapen, jelikož jsem to již nějakou dobu očekával. Když zpětně prohlížím Blogorgonopsidův archiv, nemůžu být více šťastný. Tyto stránky začaly před téměř již dvanácti lety, a za tu dobu jsem napsal články na spoustu různých témat. Některé z těch článků byly krátké, jiné zase dlouhé; některé by zabraly půl stránky, jiné více než sedm a v jednom případě dokonce jednadvacet. Kdybych ale mohl cestovat zpět v čase a setkat se sám se sebou v roce 2009, a prozradit si, že jednoho dne dosáhne počet příspěvků na mém tehdy novém blogu čísla 4000, neuvěřil bych tomu. Psát ale hodlám i nadále, a to ze stejného důvodu jako za posledních takřka dvanáct let! Velmi mě to totiž baví, píši články o věcech, které mě zajímají, a není nic krásnějšího, než zajímat se právě o přírodu, ať už tu pravěkou nebo tu, která nás obklopuje v současnosti. Co se některých témat týče, doslova jsem jen škrábal po povrchu. Pořád je tolik dinosaurů, jejichž popisky můžu zhotovit, neustále přibývá nových objevů současného hmyzu, plazů, žab nebo dinosaurů a jiných prehistorických tvorů, že bych prakticky mohl psát jen o nich. Musím velice poděkovat Vám, čtenářům, za to, že tento blog navštěvujete. Nesmírně si toho vážím, a jsem moc rád, že máte o mé články zájem. Pokud Vás některý z nich zaujal, pokud jste se tu dozvěděli něco nového, pak určitě splnily svůj účel!

Před pár dny jsem se trochu zahrabal v archivu, abych zjistil, které články tomuto příspěvku předcházely v tom smyslu, že byly začátkem nového tisíce. O tom dosud posledním jsem samozřejmě věděl, a pamatoval si přesně datum jeho napsání, ale první dva pro mě byly dosud záhadou. Nyní Vám je však mohu představit. 1000. článkem na mém blogu byl Cryolophosauří život 6/30, který jsem napsal 22. října 2012. Byl to tedy šestý díl dlouhého příběhu o životě cryolophosauřího samce v pravěké Antarktidě, který pro mne nese spoustu vzpomínek. 2000. článkem byl příspěvek jednoduše nazvaný Westlothiana z 23. září 2015, a byl to popisek tohoto karbonského tetrapoda. 30. července 2018 jsem napsal 3000. článek na blogu Blogorgonopsid + Zajímavosti ze světa pravěku a přírody. A teď, za méně než tři roky, jsme tady, u 4000. článku! Podobně jako minule mám pro Vás malý bonus. Vybral jsem pro Vás patnáct zajímavostí ze světa přírody, a doufám, že Vás zaujmou...

Ještě jednou Vám ze srdce děkuji za přízeň a podporu, a vězte, že tento blog bude pokračovat!

Patnáct zajímavostí ze světa přírody:

1. Stejně jako všichni živočichové, i hadi spí. Nelze to však snadno poznat, jelikož nemají oční víčka, takže nemohou při spánku zavřít oči. Ty jsou chráněny transparentní kůží, které se říká brille. Tou jsou vybaveni také gekoni (kromě těch z podčeledi Eublepharinae), někteří scinkové, ještěři z čeledi Xantusiidae a beznozí ještěři z čeledi Pogypodidae. Určit, kdy had spí, nemusí být jednoduché, ale jak všichni teraristé vědí, stačí se naučit, jak se had chová, když je neaktivní. Různí hadi mohou mít při spánku různou polohu. Někteří zástupci této rozmanité skupiny šupinatých jsou schopni spát až 16 hodin denně.

2. Lidské tělo je podle novějších odhadů z roku 2018 tvořeno přibližně 30 triliony buňkami. Dříve se ale předpokládalo, že jej může tvořit 75 až 100 trilionů buněk. Existuje přitom asi 200 typů buněk, od erytrocytů po neurony a vše mezi tím. Podle stejného výzkumu z doby před třemi lety však také vyplývá, že je naše tělo tvořeno více bakteriálními buňkami, než našimi vlastními! Otázkou pak je, co z Vás jste vlastně Vy! Při studii byl použit muž ve věku 20 až 30 let, vážící 70 kilogramů a měřící 170 centimetrů na výšku.

3. V roce 2019 se americkým vědcům pod vedením Douga Menkeho podařilo vytvořit prvního ještěra s uměle sestříhanými geny. Provedli mikroinjekci genu CRISPR-Cas9 do nezralých oocytů anolise druhu Anolis sagrei. Tento gen je schopný sám modifikovat DNA v genomu živoucího organismu. Po oplodnění se z vajíček vylíhli malí anolisové, a 6 až 9 % z nich bylo zmutovaných. Někteří vědečtí odborníci doufají, že CRISPR bude moci být v budoucnu použit k prodloužení lidského života nebo k léčení jinak nevyléčitelných nemocí. Jde však o kontroverzní téma, a pokus se zmutovanými anolisy nebyl všemi podporován.

4. Nejrozšířenějším druhem obojživelníka v Evropě je skokan hnědý (Rana temporaria). Je k nalezení od Skandinávie po Pyrenejský poloostrov a jih Balkánu, a od Irska po Ural. IUCN jej klasifikuje jako druh málo dotčený, ale na Červeném seznamu ČR je klasifikován jako téměř ohrožený. Je velmi náchylný vůči viru rodu Ranavirus, který se v některých zemích Evropy lépe šíří kvůli globálnímu oteplování, a parazitické houbě Batrachochytrium dendrobatidis, jež ohrožuje žabí populace po celé planetě. Irská populace skokana hnědého přežila poslední dobu ledovou v refugiích, kam ledovec nezasahoval.

5. Zřejmě největším dosud objeveným pravěkým pavoukem je Mongolorachne jurassica, popsaný v roce 2013. Její tělo dosahovalo délky 2,5 centimetru a rozpětí jejích končetin bylo 8,3 až 12,7 centimetru. Fosilie tohoto pavouka byla objevena poblíž čínské vesnice Daohugou ve vrstvách starých 165 milionů let, datujících se tedy do jurského období. Dobře se zachovala proto, že byl pavouk pokryt vulkanickým prachem. Původně byl tento pavouk popsán jako zástupce v současnosti žijícího rodu Nephila.

Skokan hnědý (Rana temporaria)

6. Od doby jeho objevení v roce 1884 bylo nalezeno více než 30 kosterních pozůstatků tyrannosaurida rodu Albertosaurus. Většina jich byla nalezena v Horseshoe Canyon Formation v kanadské provincii Alberta, a jsou staré 70 až 68 milionů let. Albertosaurus byl 8 až 10 metrů dlouhý a vážil 2,5 tuny. Žil ve smečkách.

7. Mnoho zájemců o prehistorii zná faunu souvrství Hell Creek v Montaně, Severní Dakotě, Jižní Dakotě a Wyomingu. Rostlinám zde nalezeným však mnohdy není věnována taková pozornost. Před 67 až 66 miliony let žily v pozdějším Hell Creeku nahosemenné rostliny rodů Podocarpoxylon, Elatocladus, Sequoiaxylon, Platyspiroxylon, Taxodioxylon a Araucaria, dále stromy z čeledi Gingkoaceae rodů Baiera a Gingko nebo také krytosemenné rostliny rodů Dombeyopsis, Artocarpus a Magnolia. S araukáriemi, chlebovníky, magnóliemi či jinanem dvoulaločným se samozřejmě můžete setkat i v současnosti.

8. Dobře známý dicynodont Placerias, který proslul svým vystoupením v první epizodě dokumentárního cyklu BBC Putování s dinosaury z roku 1999, patřil do čeledi Stahleckeriidae. Jeho příbuznými byli Stahleckeria, Sangusaurus, Pentasaurus, Ufudocyclops, Zambiasaurus, Jachaleria, Moghreberia, Lisowicia, Ischigualastia a Eubrachiosaurus. Do čeledi mohl patřit také Sungeodon. Tito therapsidi žili od konce permu, před 252 miliony let, po konec triasu, asi před 201 miliony let.

9. Prekambrium se obvykle dělí na tři období: hadeikum, archaikum a proterozoikum. V roce 2016 nicméně International Comission on Stratigraphy označila pojem hadeikum za "neformální". Tato část historie naší planety, jež začala jejím vznikem před 4,6 miliardami let, je poněkud záhadnou. Pochází z ní totiž jen malé množství geologických "stop". Mezi ně patří některé skály ze západního Grónska, severozápadu Kanady anebo Západní Austrálie. Je možné, že už před 4 miliardami let se začal povrch Země podobat tomu dnešnímu.

10. Dominikánský jantar patří spolu třeba s baltským jantarem mezi nejznámější typy jantaru. Jedná se o zkamenělou pryskyřici rostliny Hymenaea protera z čeledi bobovitých (Fabaceae), který žil v epoše eocénu před 40 až 35 miliony let prakticky po celém území pozdější Střední Ameriky. Vyskytovala se zřejmě také na africkém kontinentu. Jisté je, že byla blíže příbuzná dnešním zástupcům rodu Hymenaea z východní Afriky než jakýmkoliv americkým bobovitým. Slavný dominikánský jantar je nejen zlaté, ale také červené, zelené a modré barvy.

Placerias v Putování s dinosaury

11. Lvi z pouští Kalahari a Namib často doplňují tekutiny popíjením vody z rostliny známé jako tsamma (někdy se jí říká také tsamma melon). Její vědecký název je Citrullus ecirrhosus. Patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae). Lidmi je často pojídána jako meloun, a skutečně zadržuje poměrně velké množství vody. Tu získává z ranní mlhy. Její na vodu bohatý plod, vyhledávaný i  mnoha dalšími pouštními živočichy, však chutná hořce.

12. Do čeledi nosorožcovitých (Rhinocerotidae) patří řada vyhynulých druhů a rodů, asi nejznámější z nich jsou Coelodonta a Elasmotherium. Zajímavým, i když sporným rodem, je ale také Stephanorhinus. Žil v době před 5 miliony až 40 000 lety na území severní Eurasie a možná se rozšířil i do severní Afriky. V roce 2019 bylo zjištěno, že jde s velkou pravděpodobností o parafyletický rod.

13. Ve filmu Ztracený svět: Jurský park režiséra Stevena Spielberga je zmíněn jeden druh plže. Je to homolice druhu Conus purpurascens, popsaná britským ichtyologem Georgem Brettinghamem Sowerbym I v roce 1833. Vyskytuje se ve středním Tichém oceánu, ve vodách Galapážských ostrovů a v Kalifornském zálivu. Eddie Carr ve filmu říká, že její jed dokáže zabít dříve, než si to oběť uvědomí. Pravdou však je, že o jedu C. purpurascens se toho ví velmi málo, a není známo, jak moc nebezpečné je se jí dotýkat. Rozhodně však jed má, a je jím člověka schopna přinejmenším "popálit".

14. Nejdelší migraci ze všech ptáků provádí rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea). Každoročně létá z Arktidy na Antarktidu a zase zpátky. Na březích nejmrazivějšího a nejjižnějšího kontinentu naší planety zimuje. Za celý život (34 let; 408 měsíců) uletí rybák dlouhoocasý takovou vzdálenost, že by mohl doletět na Měsíc a zase se vrátit na Zemi.

15. Dominantními predátory v pozdním permu byli gorgonopsianti (skupina Gorgonopsia), kteří se vyvinuli z menších masožravých therapsidů. Jejich tlama se mohla otevřít až na 90°. Jak je známo, byli vybaveni zvětšenými špičáky, podobně jako šavlozubé kočkovité šelmy a vačnatci třetihor a čtvrtohor. Gorgonopsianti vymizeli spolu s mnoha ostatními zvířecími skupinami na konci permu během největšího vymírání života v dějinách planety, a uvolnili tak řadu ekologických nik pro archosaury, včetně dinosaurů.

Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea)

V psaní na blog budu pokračovat! I nadále se tento měsíc budu věnovat žábám, budu pokračovat v rozpracovaných projektech a budu také pokračovat v psaní svých příběhů. Asi za měsíc a půl oslaví můj blog další narozeniny, a poté mám pro Vás někdy na léto připravených pár dalších nových sérií článků... Ještě jednou velké díky za Vaši podporu! Jsem na to číslo, 4000, hrdý.