Westlothiana

Westlothiana byl rod vyhynulého obojživelníka nebo dokonce raného plaza, který žil v období Karbonu stupně Viséan před 338 miliony let. Patří ke skotským fosilním specialitám, zkameněliny byly nalezeny pouze ve Skotsku. Roku 1984 byla objevena kostra tohoto živočicha v lomu East Kirkton na jihu Skotska, v koncilní oblasti West Lothian. Tvor byl popsán v roce 1990 paleontology Rolfem a Smithsonem a pojmenován Westlothiana podle území, kde byl objeven. Avšak krátce poté, co byly nalezeny pozůstatky Westlothiany, začalo se tomuto živočichovi přezdívat "ještěrka Lizzie". Tuto přezdívku pro Westlothianu poprvé užil její nálezce, profesionální lovec fosílií Stan Wood, a je možné, že tak učinil podle dětského televizního seriálu Lizzie the Lizard, který byl v té době vysílán stanicí ITV. Autoři vědeckého popisu se tedy rozhodli pojmenovat typový a zároveň jediný známý druh W. lizziae. Westlothiana byla nalezena ve vrstvách z raného Karbonu a její vzhled napovídá, že šlo o částečně vodního anebo zcela suchozemského živočicha. Někteří odborníci se domnívají, že patřila mezi obojživelníky, podle jiných byla zase zástupcem raného plazího řádu Cotylosauria. Jiní ji zase řadí do skupiny Reptiliomorpha, tedy "plazotvaří". Poslední možnost se zdá být možnou, neboť plazotvaří byli obratlovci vypadají jako plazi, ale neměli všechny plazí znaky. Byli tedy jakousi přechodnou formou mezi prvními čtvernožci a skutečnými plazy. Už v době svého objevu splňovala Westlothiana jakousi představu o nejstarším známém amniotovi, tvorovi schopného klást vejce se skořápkou na souši. Westlothiana se mezi takové tvory řadila, takže je nepravděpodobné, že by se vracela k vodě a kladla do ní vejce jako typičtí obojživelníci. Zajímavé je, že tento rod je v podstatě o 26 milionů let starší než Hylonomus z Jogginsu v Kanadě, který je dnes považován za jednoho z nejstarších plazů vůbec. Celkově se Westlothiana podobala Casinerii, taktéž nalezené ve Skotsku a žijící před 340 miliony let. Jelikož byla nalezena celá kostra zachovaná v kameni, víme přesně, kolik "ještěrka Lizzie" měřila. Délka činila 20 až 30 centimetrů, šlo tedy o malého tvora, ale je možné, že na rovině dokázala běžet velkou rychlostí, jako ještěrky. Je možné, že šlo o zemní zvíře žijící ve spadaném listí, kde se nacházelo dost potravy-především malí bezobratlí. Skupina výzkumníků ale v roce 2003 publikovala zprávu, podle níž mohla být Westlothiana přizpůsobena hrabavému životu. Nepříliš velké končetiny, zato však dlouhé tělo, jsou nejen znaky tohoto vyhynulého zvířete, ale také současných scinků. Vzhledem k tomu, že takto stavění scinkové povětšinou žijí alespoň částečně v norách, které si hrabou, je pravděpodobné, že se Westlothiana chovala stejně. Nevelká hlava a dlouhý ocas by ji nečinily žádné potíže při prohrabáváním se půdou. Navíc tak mohla uniknout možným predátorům, například velkým pavoukům a štírům, kteří v období Karbonu dosahovali úctyhodných rozměrů. Pokud by bylo v budoucnu nalezeno více fosilního materiálu, mohli bychom se o Westlothianě dozvědět více...

Popis tohoto nesmírně zajímavého prvohorního živočicha naleznete například v knize "Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat".

Příště Balanerpeton!