Způsoby zabíjení u masožravých dinosaurů

Ke konci srpna jsem si prohlížel knihu "Encyklopedie Dinosauři" vydanou v roce 2004, přičemž mě ihned zaujala kapitola o dinosauřím chování a potravě. Nebýt této knihy, tento článek bych možná nenapsal. Podle mě jde o velice zajímavé téma...

Někteří dinosauři byli mohutnými býložravci, největšími zvířaty, která kdy žila. Naproti tomu existovali samozřejmě obrovští masožravci, výkonné stroje na zabíjení a také mrštní malí lovci. Jak ale tito tvorové zabíjeli svou kořist? Dělali to tak, jako dnešní savci, ptáci a plazi? V tomto článku si představíme několik možných technik, jež dělaly z dinosaurů tak specializované a výborné predátory...

KOUSNUTÍ DO KRKU:

Tímto způsobem zabíjí kořist většina dnešních savců. Kočkovité šelmy, jako lvi a tygři, se vrhnou kořisti po krku, zardousí ji a poté sežerou. Jedná se o důmyslnou techniku lovu, a mohli ji využívat i tvorové, kteří mezi savce nepatřili, včetně dinosaurů. Je jednoduché představit si scénu z Jurského období v Severní Americe před 150 miliony let: veliký Allosaurus pronásleduje malého býložravce Dryosaura, dožene jej a jediným cvaknutím čelistí zlomí menšímu ornitopodovi krk. Zvíře je na místě mrtvé. Allosaurus měl sílu skusu takřka shodnou s dnešním lvem, to ale neznamená, že mohl svou kořist zabíjet stejně. Možná to však byl případ mnoha jiných masožravých teropodů...

POUŽITÍ DRÁPŮ:

Většina teropodů, až na tyrannosauridy a abelisauridy, měla alespoň na předních končetinách dlouhé, ostré drápy. Byly to účinné ubraně, které mohly přidržet kořist, zatímco ji dravec rdousil. Někteří dinosauři však mohli své drápy použít přímo k zabíjení. V tomto případě zde máme skupinu maniraptorů, Dromaeosauridy. Tito slavní zabijáci, jako Velociraptor, Deinonychus, Dromaeosaurus, Pyroraptor, Utahraptor a další, byli vybaveni smrtícími, zahnutými drápy na zadní kočetinách. Raptoři s nimi kořist nepitvali, jelikož zadní strana drápu byla tupá, jinak ale mohli drápy použít k přidržení se na kůži kořisti. Takové drápnutí však také způsobí vykrvácení, a rána do krku mohla být skutečně smrtelná. Zkamenělý souboj Protoceratopse a Velociraptora jasně poukazuje na to, že raptor svůj dráp namířil ke krku oběti. Jedinám seknutím by tedy probodl krční tepnu, kořist by vykrvácela během několika minut...

JEDOVATÉ HRYZNUTÍ:

Víme, že jeden rod masožravého teropoda z čeledi Dromaeosaurida byl jedovatý. Výzkum fosílií lebky Sinornithosaura ukázal, že byl tento zabiják vybaven jedovými zuby podobnými zubům dnešních hadů. V tomto směru by se Sinornithosaurus mohl podobat užovkovitým, kteří nemají duté jedové zuby jako kobry a zmije, a jed do rány kořisti nevstřikují, ale pouze vtlačují. Do rány tedy vnikne jen polovina jedu. I tak však mohl být jediný stisk Sinornithosaurových čelistí pro kořist smrtelný. O síle jedu tohoto dinosaura se ale již nikdy nic nedozvíme, nelze tedy s jistotou určit, zda jed kořist pouze ochromil a paralyzoval (podobně jako u užovky obojkové) nebo zabil během několika minut až hodin (jako u většiny jedovatých hadů). Samozřejmě je také možné, že měl Sinornithosaurus jed na obranu, což ale není zrovna pravděpodobné. Nicméně víme i o dalších jedovatých vyhynulých zvířatech, jedním z nich byl permský Therocephalian...

ZABITÍ S POMOCÍ BAKTERIÍ ZPŮSOBUJÍCÍCH INFEKCI:

Dlouho se zoologové domnívali, že varan komodský, největší současný ještěr, zabíjí svou kořist s pomocí této medoty. Až později se zjistilo, že má podobně jako užovka obojková a další natricini jedové žlázy, ale postrádá jedové zuby, takže se jed mísí se slinami. Nicméně ostatní varani jed, zdá se, nemají. Jinak jsou ale vybaveni doslova špinavou tlamou. Protože pozřou vše, na co přijdou, včetně žab, opic, ryb, lidských mrtvol a mršin, usadí se jim mezi zuby bakterie, jež po kousnutí mohou způsobit nepříjemnou infekci. Dále následuje otrava krve a smrt. Mohli takto zabíjet i někteří dinosauři? Co třeba Tyrannosaurus Rex, který nebyl o moc rychlejší, než člověk? Měl obrovskou tlamu, velké, dozadu zahnuté zuby, a kdyby mezi nimi byly "jedovaté" bakterie, mohl by kořist v mžiku jediným kousnutím ochromit a poté počkat, až zahyne. Samozřejmě se jedná pouze o domněnky a my nikdy nebudeme vědět, zda takto draví dinosauři opravdu lovili. Je to jen úvaha, ale je k zamyšlení!

TRHÁNÍ Z KOŘISTI KUSY MASA ZAŽIVA:

Možná nejodpornějším a zároveň nejúčinnějším způsobem zabití především velkých dinosaurů byla tato metoda. Podle Philla Currieho mohli Giganotosauři a Mapusauři lovit obrovité Argentinosaury tak, že smečka obklíčila slabého jedince, odtrhla jej od stáda a poté s pomocí silných čelistí a ostrých vroubkovaných zubů trhala z živé kořisti kusy masa. Jelikož byli Argentinosauři doslova obrovští a těžcí, bylo velmi riskantní zkusit je složit na zem. Jediné dupnutí nebo rána silným ocasem by predátora pochroumala nebo na místě zabila. Proto možná velcí dravci, živící se velkými býložravci, volili tuto metodu...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte. Do komentářů pište, co si o tématu myslíte, můžete uvést i vlastní názory, souhlasy a nesouhlasy... Za vše budu rád...