Tvary pterosauřího zobáku

Jeden znak byl u ptakoještěrů na první pohled více než patrný-zobák. Čelisti slouží každému živému zvířeti ke sběru potravy, jejímu rozmělnění a zpracování, a ptakoještěři samozřejmě netvořili žádnou výjimku. Ale jaké typy zobáku vlastně pterosauři měli? Někteří lidé nad tím možná nikdy nepřemýšleli a brali zobák létajících plazů za jakýsi neměnný znak, jako něco, co měli všichni ptakoještěři společné. Víme však, že tvar zobáku se mohl u mnohých druhů a rodů výrazně lišit, způsobuje to totiž specializace na určitý typ potravy, která se vyskytuje v určitém prostředí. Někteří ptakoještěři měli krátký zobák plný ostrých zubů, mezi takové se řadily například jurské rody Pterodactylus nebo Rhapmphorhynchus. Nadměrný počet zubů v krátkých čelistech sice bránil Rhamphorhynchovi chycenou rybu či jiný typ potravy roztrhat, a polknout ji asi také nebylo zrovna lehké, nicméně při lovu se mu toto vybavení určitě hodilo. V porovnání s takovými pterosaury, jako byl miniaturní Anurognathus, měli Pterodactylové a Rhamphorhynchové zobák ještě prodloužený. Lebka Anurognatha byla celkově velmi krátká, jako by prvního zástupce rodu někdo překvapil ranou pěstí, a všichni potomci tím pak byli poznamenáni. Délka lebky v poměru k délce těla, rovněž jako délka čelistí samotných, nám napovídá, že tento ptakoještěr se neživil rybami. Byl to s největší pravděpodobností hmyzožravec, i když tvůrci příběhů o pravěkých zvířatech jej rádi prezentují jako "dravou pirani" lačnící po čerstvém mase a krvi. Ozubený zobák však měli mnozí další pterosauři, celkově známe mnoho desítek takových rodů, mezi něž se řadí nejčastěji létající plazi Triasu a Jury. Například na zkamenlině Sordese si můžeme prohlédnout zuby jemně mířící dopředu. Byla to dokonalá sklapovací past. Někteří ptakoještěři, což platí především o těch Křídových, však měli již protáhlý a často bezzubý zobák. Netýká se to rodů jako Ornithocheirus nebo Tropeognathus, ale spíše ještě známějších pterosaurů, jako byl Pteranodon. Pravděpodobně nejpopulárnější ze všech létajících plazů byl v některých filmech vyobrazen se zuby, ale ve skutečnosti je neměl. Bezzubý zobák přesto mohl sloužit jako perfektní pomůcka při chytání kluzkých rybek. Zdá se, že také Nyctosaurus měl zobák bez zubů, stejně jako velcí azhdarchidi. Zástupci této čeledi pterodaktyloidů byli zřejmě největšími létajícími zvířaty všech dob. Obrovský Quetzalcoatlus by svým 12ti metrovým rozpětím křídel zakryl dvě, možná i tři osobní auta, a je možné, že velice dlouhými čelistmi chytal nejen ryby, ale i malé dinosaury (včetně mláďat masožravých theropodů). Většina ptakoještěrů však zuby měla, většinou vypadaly jako tenké, dlouhé jehly. V mnoha případech se zachovala keratinová část zobáku, ačkolivne vždy obsahuje právě zuby. Je však jasné, že ptakoještěři se mezi sebou v mnohém lišili-včetně zobáku. Ti, kteří kteří se živili ovocem a hmyzem se zcela jistě lišili od rybožravých typů...

Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte a hodnoťte hvězdičkami. V blízké době snad přinesu více článků zaměřených na pterosaury...