Národní den žab

"Na svatého Řehoře, čáp letí přes moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře."

Tu pranostiku jistě znáte. Dnešek je 12. březnem, dnem, kdy by podle ní měly být žáby ve středu Evropy začít aktivní. Samozřejmě je možné, že jste je zahlédli už dříve, anebo že jste letos ještě žádné neviděli. Na tom ale nesejde. Důležité je, že 12. březen je tak trochu díky té pranostice Národním dnem žab. V roce 2014 tento den povědomí o naší nejohroženější skupině obratlovců zavedlo Muzeum přírody Český ráj, a od té doby se slaví každý rok. V některých školách po celé České republice v minulých letech vytvářely děti ve družinách různé obrázky nebo papírové skládanky s žabí tématikou a o těchto zvířatech se tak leccos přiučily. A Muzeum přírody Český ráj pořádá každoročně Žabí běh, při kterém musí soutěžící odhadnout čas k překonání dané vzdálenosti v přírodě, přičemž na svých webových stránkách uvádí, že je to podobné, jako když žáby musejí odhadnout čas, kdy se vydat na zimoviště. Je to parádní akce, a většinou probíhá také 12. března, ale letos je to pochopitelně kvůli koronavirové pandemii jinak. Zatím se ovšem Muzeum přírody Český ráj nevzdalo, a Žabí běh přesunulo na 18. dubna. Moc jim přeji, aby to někdy za ten měsíc vyšlo, pokud se situace zlepší. 

Skokan štíhlý (Rana dalmatina), který se u nás probouzí v únoru až dubnu - foto z Reptarium.cz

Cílem Národního dne žab je šíření osvěty a informací o žábách a nebezpečích, se kterými se na území České republiky setkávají, a jež mají za následek snižování jejich počtů. U většiny obojživelníků byl po roce 1948 na našem území zaznamenán značný úbytek, jenž měla za následek změna krajiny. 80. léta minulého století pak přinesla změny ve využívání vod, v nichž jsou chovány ryby. A po roce 1989 se začala projevovat nevhodná rekultivace lomů, jež jsou například sekundárním habitatem kuněk žlutobřichých (Bombina variegata). Odvodňování luk a lesů, přeměna luk na pole, zasypávání kaluží a jezírek v lomech, užívání chemických prostředků jak v zemědělství, tak v lestnictví, nebo třeba vysazování nepůvodních druhů ryb do rybníků... To je jen několik z velkého množství příkladů nešetrného zacházení s přírodou, ke kterému na území ČR dochází, a které má na naše žáby negativní vliv. Tak jako v jiných částech světa se však naši obojživelníci potýkají také s virovými onemocněními způsobenými iridoviry a ranaviry, ale také s chytridiomykózou, jež zřejmě nebyla dosud u žab na našem území dostatečně trvale studována. Které z našich žab jsou ohrožené? Rozhodně to platí o našich dvou kuňkách; zatímco kuňka ohnivá (Bombina bombina) je v Červeném seznamu ČR kategorizována jako ohrožená, již zmíněná kuňka žlutobřichá je dokonce kriticky ohrožená. Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) je ohrožená, rosnička zelená (Hyla arborea) je téměř ohrožená, ropucha obecná (Bufo bufo) a ropucha zelená (Bufo viridis) též, a ropucha krátkonohá (Bufo calamita) je kriticky ohrožená. Skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Pelophylax esculentus), skokan krátkonohý (Rana lessonae) a skokan skřehotavý (Rana ridibundus) jsou v Červeném seznamu ČR vedeni jako téměř ohrožení, a skokan ostronosý (Rana arvalis) zase jako ohrožený. Všichni naši zástupci řádu Anura jsou tedy do značné míry ohroženi, žádný z nich není v bezpečí. 

Ohrožený skokan ostronosý (Rana arvalis), foto z webu Natura Bohemica

Co tedy dělat, abychom našim žábám pomohli? Především je důležité dobře pečovat o vodní i suchozemské biotopy, a jednotlivé lokality, kde se žáby vyskytují. Zásahy do biotopů obojživelníků by měly být co možná nejmenší, a je důležité udržovat jejich mozaiku. Břehy rybníků by neměly být porostlé příliš velkým množstvím dřevin a křovin. Lomy by neměly být měněny na skládky, jezírka v nich by neměla být zasypávána. A důležitá je také čistota vody v lesních potůčcích, v jezerech, zkrátka všude, kde tito zranitelní živočichové přebývají. O tom, že odhozené odpadky do potoka nebo jakékoliv stojaté vody, nebo ještě horší věci než odpadky, škodí nejen obojživelníkům, tady snad vůbec nemusíme mluvit. Je zkrátka důležité se o biotopy našich žab starat, a tím jim zaručíme, že o ně jednou nepřijdeme. Pochopitelně je také dobré informovat o nebezpečích, která jim hrozí, Vaše přátele či rodinné příslušníky, byť se třeba o studenokrevná zvířata nebo o přírodu celkově nezajímají. Pomoci může Vaše i jejich účast v různých projektech zaměřených na ochranu žab.

Národní den žab je spolu se Světovým dnem žab, který oslavíme 20. března, jedním z důvodů, proč jsem se letos rozhodl udělat z března na svém blogu Žabí měsíc. Mezinárodních žabích svátků je však více i mimo tento měsíc, například 24. duben patří Dnu záchrany žab (anglicky Save The Frog Day). Každý z těchto mimořádných dnů má svůj účel, a to připomenout nám, jak moc jsou naši milovaní bezocasí obojživelníci důležití. Pro nás, pro různé ekosystémy, pro přírodu celkově.