V neděli 31. července tohoto roku byl ve vědeckém časopise Journal of Vertebrate Paleontology publikován popis zubů prehistorické pandy z Bulharska. Jeho autory jsou Qigao Jiangzuo z Pekingské univerzity (zároveň působící na Čínské akademii věd) a Nikolai Spassov z Národního muzea přírodních věd v bulharské Sofii. Tito vědci zkoumali dva zuby miocénního zástupce čeledi medvědovitých, které byly nalezeny poblíž vesnice Ognyanovo na severozápadě Bulharska, na kraji západní části pohoří Sredna gora (Ihtimanska Sredna gora). Tamní jílové sedimenty se datují do turolské doby, jež zahrnuje miocénní stupně torton a messin; za turolskou dobu je označováno období mezi 9 až 5,3 milionu let, a sedimenty, z nichž nalezené zuby pocházejí, se datují konkrétně do pontu, tedy nejsvrchnějšího miocénního stupně (svrchní messin). Oba fosilní ostatky se někdy před začátkem 80. let dostaly do rukou dr. Ivanu Nikolovovi ze sofijského Národního muzea přírodních věd. Dodnes jsou pochopitelně uloženy v muzejních sbírkách. Jiangzuo a Spassov na základě stavby zubů určili, že jejich nositeli byla pravěká panda, tedy ursid z podčeledi Ailuropodinae, která dnes zahrnuje jediný rod a druh, a tím je samozřejmě černobílá panda velká (Ailuropoda melanoleuca), jeden z nejznámějších současných tvorů naší planety. Domnívají se, že tato bulharská panda patřila do rodu Agriarctos, ač to ve svém článku uvádějí s otazníkem. Celý formální název zvířete tedy zní Agriarctos nikolovi; druhové jméno ctí již výše zmíněného Ivana Nikolova, který se zasloužil o rozšíření paleontologických poznatků o bulharských fosilních savcích. Prvním zubem je pravý horní karnasiál (tj. modifikovaný premolár neboli třenový zub, vyskytující se u zástupců řádu masožravců, ale také u některých vyhynulých savčích skupin, např. hyaenodontů), a druhým je pravý horní špičák. Oba zuby nepochybně patřily stejnému jedinci. Zatímco karnasiál je trojúhelníkový a "neobnošený", velký a robustně stavěný špičák nese známky opotřebování, a to jak ve středu, tak v zadní části. Nese také známky po kontaktu se spodním špičákem. Jiangzuo a Spassov porovnali tyto zuby se zuby pravěkých pand druhů Agriarctos depereti z Francie, Ailurarctos lufengensis a Ailuropoda microta (to byl přímý předchůdce pandy velké); poslední dva jmenovaní žili na území Číny. Konečným závěrem je, že nositelem těchto zubů byl nejspíše zástupce rodu Agriarctos, ale budoucí studie mohou toto zařazení změnit. Materiálu, na základě nichž byla tato panda popsána, je totiž opravdu málo.
Rekonstrukce nově popsaného Agriarctos(?) nikolovi od umělce a zoologa Velizara Simeonowskiho z Chicaga. Převzato z původní studie
Je velmi pravděpodobné, že A. nikolovi byl herbivor, ale zcela jistě se na rozdíl od dnešních pand neživil bambusem. Stavba zubů prozrazuje, že byl přizpůsoben spíše na požírání měkké vegetace. S tvrdými bambusovými stonky by měl jistě problémy. Do rodu Agriarctos patří kromě A. nikolovi a A. depereti ještě dvě další prehistorické pandy; A. vighi i A. gaali pocházejí z Maďarska, a byly popsány tamním významným paleontologem Miklósem Kretzoiem v roce 1942. Nejstarším ailuropodinem byl zřejmě Kretzoiarctos beatrix, popsaný v roce 2012 na základě fosilií z miocénu Španělska. Někdy je však jeho status coby zástupce této podčeledi zpochybňován. Ailuarctos a Ailuropoda jsou pak již rody asijskými. Zda se pandy vyvinuly v Evropě, to si především autoři popisu A. nikolovi nemyslí; podle nich se tato podčeleď zrodila spíše v jižní či jihovýchodní Asii, a někdy ve středním či pozdním miocénu se na nepříliš dlouhou dobu dostala ne evropský kontinent, odkud však skutečně pocházejí některé z nejstarších fosilií patřících členům této skupiny. Z Evropy zřejmě "prapandy" vymizely kvůli messinské salinitní krizi, k níž došlo před 5 960 000 až 5 330 000 lety; tehdy se uzavřel Gibraltarský záliv, a Středozemní moře se stalo uzavřenou vodní plochou, načež začalo vysychat. Podmínky se v důsledku toho změnily i na souši, a evropské pandy se jim nedokázaly přizpůsobit.
Zdroj informací a obrázku pro tento příspěvek:
A late Turolian giant panda from Bulgaria and the early evolution and dispersal of the panda lineage (Journal of Vertebrate Paleontology)
Dodatečné informace poskytnuty webem BioLib.cz a anglickou Wikipedií.
Tak i v Bulharsku žily v pozdním miocénu pandy. Kdybyste disponovali strojem času, a měli si vybrat mezi setkáním s tímto nově popsaným druhem anebo s medvědem jeskynním na našem území, kterému medvědovitému byste dali přednost?
Žádné komentáře:
Okomentovat