Pro některé z vás končí pracovní týden, jiným se ke konci chýlí celé letní prázdniny, a někteří další z nás si budou prázdniny užívat ještě někdy do října. Je možné, že na rozdíl ode mně se těmito chvílemi neproháníte lesy západních Čech při hledání různorodých zvířat, nicméně jedno budeme mít dnes společné - užijeme si pohled na další Obrázek týdne. Většina mých příspěvků se tento týden týká lelků, a já chtěl původně mezi Obrázky týdne zařadit nějakou rekonstrukci prehistorického bratránka těch dnešních "líných" ptáků. Nenašel jsem však to, co jsem chtěl, a tak jsem se rozhodl prezentovat vám rekonstrukci jiného pravěkého ptáka, konkrétně jedné nedávno popsané prehistorické sovy. Obrázek byl součástí článku Zhihenga Li a jeho kolegů, který v dubnu vyšel v Proceedings of the National Academy of Sciences.
Popisek k obrázku: Dvě miocénní sovy druhu Miosurnia diurna spolu sedí na větvi suchého stromu. Jedna z nich se chystá pozřít právě uloveného drobného hlodavce, jehož hlavu tiskne krátkým, ale silným zobákem. Bude to její poslední oběd. Spolu se svou obezřetnou společnicí, jež věnuje pozornost pestrému okolí, padne brzy za oběť nečekané přírodní katastrofě, a vydá se na dlouhou cestu fosilizace. Miosurnia diurna byla denní sovou. Hlodavci a další malí savci, které lovila, byli aktivní v nejteplejších denních hodinách, a nikoliv v noci. Před šesti miliony let bylo totiž na území dnešní čínské provincie Gansu o poznání chladněji, než dnes. Svět, ve kterém tyto sovy žily, by se dal popsat jako studená aridní savana. Některá z jejích obyvatel se nacházejí nepříliš daleko od přirozeného bidýlka našeho sovího páru. Sto čtyřicet centimetrů vysocí prakoníci druhu Hipparion coelophyes spásají trávu při okraji vychozené cestičky, vedoucí k líně tekoucímu potoku. V jeho studené vodě odpočívá samice nosorožce druhu Iranotherium morgani, líšící se od samčích zástupců svého druhu mnohem menším rohem. Ačkoliv ptáci, kteří létají po obloze, nejsou lehce identifikovatelní, mohl by alespoň jeden z nich patřit k druhu Linxiavis inaquosus z čeledi stepokurovitých - stepokuři ostatně nejsou špatnými letci. Celá scéna se odehrává na území pozdějšího souvrství Liushu, které vydalo světu také fosilie primitivního medvěda rodu Ursavus a žirafy rodu Honanotherium.
Vím, že získat stroj času není tak lehké, jak si možná někteří z nás v dětství mysleli při sledování Prehistorického parku, ale kdyby se vám přece jen někdy dostal do rukou, slibte mi, že střední Čínu před šesti miliony roky navštívíte!
V příštích dnech, resp. během následujícího týdne, můžete očekávat závěr příběhu Cryptid Hunters: The End of The Legend. Již brzy se s našimi přáteli, kteří sedm let po sobě ozvláštňovali tento blog, rozloučíme... Také vás čekají další popisky současných lelků v rámci 6 vybraných druhů, a část Šupinatých z Jihoafrické republiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat