Asterotheca byl rod cévnatých nesemenných rostlin z řádu maraciovitých (Marattiales), žijící v geologických periodách karbonu, permu a triasu před přibližně 358 miliony až 201 miliony let. Známo je 8 až 16 druhů, popsaných na základě různorodých fosilií nalezených na území Francie, Německa, Slovenska, Itálie, Švýcarska, Rakouska, Ruska, Číny, Brazílie, Argentiny, Zimbabwe, Jihoafrické republiky, amerických států Kansas, Missouri, Illinois, Ohio a Indiana, dále ve Vietnamu a také na Špicberkách. Typový druh popsal Goepert v roce 1835 pod názvem Asterocarpus sternbergii, dle revize uskutečněné Preslem v roce 1846 však rostlina patřila do odlišného rodu, pro který zavedl název Asterotheca. Tyto rostliny byly velice úspěšné, a v průběhu více než sto padesáti milionů let osídlily prakticky celou planetu, už jen proto, že v době, kdy žily, tvořila veškerá souš na naší planetě jediný kontinent, Pangaeu, a přizpůsobily se k životu v různých prostředích. Sedimenty rozličných souvrství, jež vydaly fosilie asterothecy, jsou říčního, bažinného, lagunového i mořského původu (jednalo se o fosilizované části rostlin, jež byly odplaveny do moře), ale samozřejmě také původu terestrického. Tyto dnešním kapradinám podobné rostliny tvořily rozsáhlé zelené porosty v okolí vody, kterou potřebovaly k rozmnožování. Netvořily semena, ale pouze spory, jež potřebovaly k oplození přinejmenším kapku vody. Asterotheca se řadí mezi nejstarší zástupce řádu maraciovitých, jež je v rámci třídy Marattiopsida tradičně řazen mezi eusporangiátní kapradiny, spolu se třídami Psilotopsida a Equisetopsida. Podobně jako dnešní kapradiny, měla i Asterotheca velké složené listy, jež dohromady tvořily mnohem komplexnější pinnae. Každá z nich nesla čtyři až osm sporangií, ta spolu byla seskupena v synangium. Listy byly dichotomní, tedy ve středu dělitelné na dvě stejně velké části, a unipinnátní; na každém okraji listovém řapíku (rachis) se totiž nacházela jediná řada pinnae. Porosty těchto kapradin byly nedílnou součástí horkých karbonských pralesů. Z fosilních nálezů vyplývá, že právě nejzelenější období v historii naší planety, jež rostlinám, ale také členovcům a na svém sklonku prvním větším obratlovcům velmi přálo, bylo pro asterothecu dobou zdaleka nejlepší. Úspěšně se však držela a nadále vyvíjela v průběhu permu, přičemž přečkala hromadné vymírání na přelomu prvohor a druhohor, a vymizela až při dalším velkém vymírání na konci triasu. Jednalo se skutečně o významný rostlinný rod, jeden z mála mezi karbonskými rostlinami, jehož fosilie paleobotanikům umožnily relativně podrobně studovat rodozměnu kapradin starších prvohor.
Popisek této rostliny naleznete například na anglické Wikipedii.
Žádné komentáře:
Okomentovat