Guyanská vysočina, jedno z nejstarších pohoří na naší planetě, fascinuje přírodovědce již více než sto padesát let. Možnost, že by na vrcholcích stolových hor neboli tepuí mohly přežívat pravěké organismy, včetně velkých obratlovců, koneckonců inspirovala Sira Arthura Conana Doylea k napsání románu Ztracený svět. A přestože tepuí rozhodně domovinou žádných přežívajících dinosaurů, tedy mimo ptáků, nejsou, stále na jejich vrcholcích žijí mnohé druhy dosud vědě neznámé, ať už jde o hmyz nebo třeba rostliny. Nový druh rostliny z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), popsaný ve studii publikované minulý týden žurnálem Phytotaxa, je toho skvělým důkazem.
Botanici Eric Hágsater a Mateusz Wrazidlo jej pojmenovali Epidendrum katarun-yariku. Vyskytuje se pouze na vrcholcích a svazích stolových hor na území venezuelských států Bolívar a Amazonas, konkrétně pak v masivu Chimantá a na okolních tepuí, včetně hor Auyán-tepuí a Ptari-tepuí, a dále také v okolí Pico de Neblina, nejvyšší hory Brazílie, v masivu Cerro de la Neblina. Jde o jeden ze zhruba 1100 až 1500 druhů rodu Epidendrum, popsaného již Carlem Linné v roce 1763, rozšířeného v tropické a subtropické části amerického kontinentu od Severní Karolíny po Argentinu. Epidendrum je nesmírně přizpůsobivým rodem orchidejí. Některé druhy rostou v nížinných džunglích, jiné zase v suchých tropických a subtropických lesích, s dalšími druhy se pak setkáme v nadmořské výšce 1000 až 3000 metrů nad mořem v Andách. Jedná se o agresivní kolonizátory, jež se chopí každé šance usadit se na novém území. Růst mohou prakticky kdekoliv, kde je dostatek humusu. Vytvářejí také několik hybridů, ačkoliv překvapivě ne tolik, jako některé jiné druhy vstavačovitých. Hybridizují například s orchidejemi rodů Cattleya, Brassavola či Laelia. Některé druhy, kupříkladu E. secundum či E. cinnabarinum, jsou poměrně populární mezi pěstiteli.
Epidendrum katarun-yariku žije v nadmořské výšce 1380 až 2400 metrů nad mořem, jedná se o terestrickou rostlinu (epifyty či litofyty se v rámci tohoto rodu vyskytují jen zřídka) a jejím přirozeným habitatem jsou vlhké savany. Daří se jí také na kamenité půdě. Kvete po celý rok. Nasbírané a studované exempláře měřily 23 až 300 centimetrů, včetně květenství rostliny. To pak měřilo 19 až 75 centimetrů na délku, stopky samotné dosahovaly délky 17 až 70 centimetrů, kořeny byly v průměru o tloušťce 1 až 2 milimetrů. Autoři studie upozorňují, že už jen vzhledem k izolovanosti tohoto druhu je na místě klasifikovat jej jako zranitelný (VU). 63 % flóry regionu Pantepuí v Guyanské vysočině je tvořeno druhy endemicky se vyskytujícími v nadmořské výšce přesahující 1500 metrů nad mořem, a přestože E. katarun-yariku bylo zaznamenáno i sto dvacet metrů níže, patří v podstatě do této kategorie. Jde o potenciálně velmi zranitelnou vysokohorskou rostlinu, jejíž existence je vázána pouze na území o ploše 20 000 kilometrů čtverečních. Změna klimatu může mít v budoucnu na tento druh velmi negativní vliv, neboť ovlivní vodní cyklus v těchto vysokohorských oblastech; dešťů v nich bude zkrátka méně, a teploty vzrostou.
Druhový název rostliny, katarun-yariku, je složeninou dvou slov jazyka Pémon Arekuna, kterým hovoří místní Indiáni. Katarun znamená v překladu "vysoký", yariku pak "květina". A stejně jako mnoho ostatních vysokohorských květin, i Epidendrum katarun-yariku není ve světě nadále ovlivňovaném lidskou činností v bezpečí.
Fotografie květenství E. katarun-yariku, pořízená Mateuszem Wrazidlem
Auyán-tepuí, jedna ze stolových hor, jež nově popsaný druh obývá
Kompletní studii naleznete na tomto odkazu. Pozoruhodný objev, že ano? Myslíte, že tato orchidej bude muset být brzy přeřazena do kategorie ohrožených rostlin?
Žádné komentáře:
Okomentovat