Bolosaurus byl plaz z řádu Procolophonomorpha, spolu s rody Belebey a Eudibamus tvořící čeleď Bolosauridae. Jednalo se o zástupce kladu Parareptilia, sestávajícího z primitivních anapsidů pozdně karbonského až pozdně triaského období. Tento rod, zahrnující celkem čtyři druhy (B. striatus, B. major, B. traati a B. grandis) žil v raném permu před zhruba 290 až 273 miliony let. Typový druh B. striatus popsal v roce 1878 legendární americký paleontolog Edward Drinker Cope na základě neúplné, částečně poničené lebky. Popisu ostatních druhů se pak ujali skotsko-jihoafrický paleontolog Robert Broom, ruský paleontolog a evoluční biolog Leonid Petrovič Tatarinov a kanadský paleontolog Robert Reisz. Fosilie tohoto rodu plazů byly objeveny na území Spojených států amerických, konkrétně pak ve státech Oklahoma, Texas (konkrétně v oblasti Red Beds of Texas and Oklahoma, jež je tvořena pouze raně permskými horninami) a Nové Mexiko, a poté též na území Ruska, na Sibiři. Bolosaurus byl pravděpodobně rozšířený ještě hojněji, neboť v době, kdy žil, tvořila veškerá souš na naší planetě obří superkontinent Pangaea. Počet zeměpisných překážek, jako například moří mezi kusy souše, byl tedy velice omezený, což tehdejším zvířatům umožňovalo osídlit prakticky většinu souše planety. Tvory, se kterými se Bolosaurus zcela jistě setkával, byli například pelykosauři Dimetrodon, Edaphosaurus a Ctenorhachis, ophiacodontid Ophiacodon nebo též captorhinidi Baeotherates a Captorhinus. Pozůstaky některých z těchto permských praplazů byly ostatně nalezeny ve stejných místech, jako ty bolosauří. Tento nevelký, ještěru podobný "paraplaz" měl trojúhelníkovitou lebku s velkými kulatými očnicemi. Na rozdíl od příbuzného rodu Belebey byl jeho profil více prodloužený a vyšší. Zuby mu z čelistí vybíhaly příčně. Ozubení spodní čelisti se více či méně lišilo od ozubení horní čelisti, co se tvaru jednotlivých zubů týče. Nejlépe zachovalý exemplář bolosaura byl vybaven 16 zuby. Paleontologové, kteří toto zvíře studovali, mají obecně za to, že se jednalo o býložravce. Pravděpodobně spásal nízko rostoucí vegetaci, ve které se také skrýval před potenciálními predátory. Druh B. major byl ze všech čtyřech druhů bolosaura největší - jeho zuby pak byly o 20 % větší než zuby ostatních třech druhů. Jinak nalezené lebky tohoto rodu měřily v průměru jen 2,5 centimetru, a ačkoliv nelze z fragmentárních nálezů učinit přesný závěr o velikosti dospělého bolosaura, není chybou uvést, že šlo o malé zvíře, dlouhé možná jen pár desítek centimetrů, a to i s ocasem. V minulosti byl jako zástupce rodu Bolosaurus klasifikován diadectomorf Diadectes sideropelicus (pod názvem B. rapidens).
Krátký popisek bolosaura naleznete například na anglické Wikipedii nebo na webu Reptile Evolution.
Žádné komentáře:
Okomentovat