Po včerejší dosti temné části Cryptid Hunters: The Warrior Trio je tu další díl týdeníku Sloane Walker, lovkyně monster z Velázquezovy tvrzi na pobřeží Argentiny. Tak temný a smutný nebude, a rozhodně se v něm tentokrát můžete těšit na nějaké to podivné zvířátko z řad kryptidů... Jen si ve zkratce zopakujme události posledních týdnů: Sloaniny důkazy existence phorusrhacidů v současnosti byly po jejím návratu z Patagonie ukradeny lidmi, kteří pracují pro organizaci Čtyři hlavy, a jak se ukázalo, je s nimi spolčená i Lisa Newton, původně jediný člověk mimo Velázquezovu tvrz, který o Sloanině výpravě věděl. Sloane musela odletět na Antarktický poloostrov, kde Čtyři hlavy držely uneseného Buchanana Johnsona, jednoho z hostů Alessandrovy tvrzi. Sloane byla zajata, po pár dnech ji však s Buchananem osvobodila agentka Megan Leeson z Ameriky. Naši hrdinku pak čekalo další překvapení, když se ukázalo, že podle kradeného materiálu z expedice nové druhy děsoptáků popsali Lisa Newton a Luke Wright. Druhý jmenovaný měl kdysi problém s Velázquezovy známými - s Lovci kryptidů.
Problémy v Perthu
21. 8. 2021 - 27. 8. 2021
21. srpna 2021, sobota: Celý den jsem jsme s Alessandrem a Thiagem strávili ve výzkumně a hovořili jsme s Pierrem Leroyem, který do naší tvrzi "vstoupil" pomocí hologramového projektu. Nervózně pochodoval po očividně obrovské místnosti v základně Lovců kryptidů na Špicberkách - musela mít na délku tak půl kiláku, protože jeho hologram několikrát prošel zdí naší výzkumny a Alessandro pak musel utíkat na chodbu nebo ještě do koupelny vedle ní, aby ho zase zastihl, a poprosil ho, aby se vrátil, a než mu to řekl, Leroy si prostě povídal pro sebe, ač myslel, že ho stále vidíme. Nechtěl nám přímo říci, proč se na Čtyři hlavy ptá, ale podle mého adoptivního otce, který mi všechna jeho slova přetlumočil do znakové řeči, s nimi měl pěkně velký malér. Povídal prý něco o velkém nebezpečí pro zvířata na naší planetě, o hubení druhů, o narušení rovnováhy ekosystému, o korupci a politických zájmech ve vědě... Abych pravdu řekla, nedivím se, že ho tato témata tolik znervózňovala. Čtyři hlavy jsou, jak jsme už zjistili, pořádně silná organizace, a zřejmě jí živí tvorové - včetně kryptidů - dost zajímají. Alessandro se z něj snažil vypáčit alespoň to, jak se Lovci kryptidů o Čtyřech hlavách dozvěděli. Leroy ale nechtěl nic říct, prý se o nich "zatím bojí mluvit". Skvělý. Jeho návštěva nás stála celý den, a nic jsme se od něj nedozvěděli. Alessandro k němu však byl štědrý, a poskytl mu všechny informace, které máme. Řekl mu o zásahu Megan Leeson a jejího kolegy na Antarktidě, o tom, že unesli "jednoho z hostů tvrzi" (nechtěl Leroyovi říci o Maysonovi a Johnsonovi, přestože jeden Lovec kryptidů, Fahad Ghazalli, je tu už na jaře zastihl) a že mě drželi v márnici s mrtvolou, na které testovali jakési obří saprofágní larvy. Leroy poděkoval, pak se na jeho hologramu objevil nějaký zvláštní pták... obarvil mu košili směsí své moči a výkalů, a Leroy raději hologramový projektor vypnul. Potom, co jsem to viděla, jsem se chtěla zabít.
22. srpna 2021, neděle: S Thiagem jsem se vydala do Perthu, abych se setkala s Lukem Wrightem. Alessandro s námi neletěl, chtěl řešit problém se Čtyřmi hlavami s Arikem Thomsonem. Neprotestovala jsem, aby se mnou poslal našeho sluhu - Thiago je fajn člověk. Navíc je schopný mi všechno přetlumočit. Musím ale přiznat, že mě trošku nakopl Alessandrův starostlivý výraz, když jsme odlétali - jako by se o mě bál. Nechápu, proč má o mě strach. Zatím jsem všechno přežila. Luke Wright má v Perthu svou soukromou laboratoř, kde se věnuje výzkumu živočichů, která většinu ostatních vědců vůbec nezajímají. Přes mail jsem si s ním domluvila schůzku, i když mi odepisovala jenom jeho sekretářka. Wright mě s Thiagem přijal ve tři hodiny a omlouval se nám, že měl na stole nepořádek. Mohla jsem puknout zlostí. Ten jeho nepořádek bylo peří phorusrhacidů, jež jsem sama našla. Nezdráhala jsem si ho hned vzít. Wright divoce gestikuloval rukama a Thiago mu vysvětloval, že ten materiál je náš. Vědec na to odpověděl, že to máme nějak dokázat. Shodou okolností jsem měla na mobilu nafocené výsledky testů DNA děsoptáků, jež jsem prováděla na konci července. Ukázala jsem Wrightovi data pořízení fotek, všechno. Zvláštně se na mě usmál a pak jsem pozbyla vědomí. Zezadu mi do krku vnikla šipka s nějakým uspávadlem. To ta jeho sekretářka. Přepadla nás ze zálohy.
23. srpna 2021, pondělí: Včerejší, dnešní, zítřejší i středeční zápisek jsem napsala až ve čtvrtek, protože jsem do té doby nevěděla, kdo jsem. Jo, je to tak. Tentokrát žádné problémy s identitou, jako tehdy, když mě unesli Shai'ri a můj mozek dali do hlavy jiné ženě, kterou jsem pak po svém návratu z jiné dimenze zastřelila. Ta šipka byla napuštěná nejen uspávadlem, ale i nějakou látkou způsobující dočasnou, několik dnů trvající amnesii. Wright je génius - to, že se věnuje výzkumu živočichů, nad kterými ostatní studovaní vědci ohrnují nos, mu vlastně přináší výhody. Nicméně pondělek jsem začala probuzením na lavičce v parku uprostřed Perthu. Toulala jsem se městem, civěla jsem na domy, stromy, lidi... Mám pocit, že jsem někdy odpoledne v centru města zahlédla Thiaga, ale tehdy, v tu chvíli, jsem ho nepoznala. Prostě jsem si ho nepamatovala, vlastně jsem nevěděla nic o svém životě. Byl to dost divný pocit. Tehdy, když mě unesli mimozemšťané a nějak mě změnili, cítila jsem se podobně, ale pochopitelně jsem neměla nad tím novým tělem žádnou kontrolu. Teď jsem jako by byla sama sebou, jen bez vzpomínek. Bylo těžké se ve světě orientovat, když jsem ani nevěděla, že ostatní lidé nejsou neslyšící, když jsem zapomněla znakovou řeč... Divné.
24. srpna 2021, úterý: Vím, že jsem někdy dopoledne zahlédla v parku Lukea Wrighta. Sedl si na lavičku a krmil holuby. Koukala jsem tehdy na něj, ale nevěděla jsem, kdo to byl. Dokonce se na mě podíval, a usmál se. Odpoledne jsem se zatoulala až k budově, ve které má laboratoř, a omylem jsem vrazila do jeho sekretářky. Nejdřív něco řvala, ale pak se zarazila a prostě na mě koukala. Měla v očích výsměšný výraz, koutky rtů se jí pomalu roztahovaly, a pak do ní narazila nějaká babička a očividně hulákala stejně, jako předtím Wrightova sekretářka. Hádaly se spolu a já se odebrala do vedlejší ulice, a usnula jsem tam mezi popelnicemi. V noci mě probudil bezdomovec, který mi hodil na hlavu pytel s odpadky. Byl to zvláštní člověk, a velmi nepříjemně páchl. Asi chtěl, abych si tím pytlem podložila hlavu, jako polštářem. Sám si lehl k pomalované zdi, schoulil se tam a usnul.
25. srpna 2021, středa: Asi jsem si začala myslet, že jsem bezdomovkyně. Instinktivně jsem ráno hledala v popelnicích něco k jídlu, a musím přiznat, že jsem překonala svou nechuť a snědla jsem ohryzky od jablek, co jsem v nich našla. Když na to teď myslím, je mi z toho špatně... Bezdomovec, který taky přespal u popelnic, se mě vyptával, jak se jmenuju, ale já ho pochopitelně neslyšela. Vzal křídu a napsal na chodník své jméno. Jmenoval se Darren. Já se mu podepsala jako Sln. A v tu chvíli se mi něco začalo vracet do hlavy. Ta amnesie byla tak silná, že jsem si nepamatovala všechna písmena abecedy. Celé ty dny jsem si ani, řekněme, nepovídala v hlavě. Teď se mi najednou začaly vracet souhlásky. Pochopitelně jsem byla schopná opsat "a" a "e" z Darrenova jména, ale kde by se ta písmena mohla vyskytnout v mém jménu, to jsem netušila. Doplnil mezi souhlásky mého jména písmena "e", "i", "a", takže jsem pro něj byla Selina. No super, předpokládám, že mě považoval za zločinku. Pokoušel se mi vysvětlit šňupání drog, zavedl mě k okraji jakési továrny, kde se sešla banda bizarně vypadajících mladíků, a před mými zraky se tam všichni ušňupali k omdlení. Taky jsem si trošku dala... Mělo to hodně divné následky.
26. srpna 2021, čtvrtek: Když jsem se ve čtyři ráno probudila, amnesie byla pryč. Pamatovala jsem si však všechno z posledních dnů. První, na co jsem pomyslela, byly dvě věci: sprcha a mýdlo. Pak jsem si ale vzpomněla na Thiaga, schovala jsem trochu toho magického prášku do kapsy svého kabátu, a zamířila jsem na policii. Okamžitě jsem je tam upozornila na to, co se stalo v Wrightově laboratoři. Měla jsem štěstí, protože tam měli tlumočníka. Až o pár hodin později jsem zjistila, že seržant, jehož slova mi byla tlumočena, mým povídačkám vůbec nevěřil, i když se na mě s porozuměním usmíval. Wrighta nikdo od policie nenavštívil. Thiaga jsem zastihla kupodivu stále v parku. Motal se tam jako opilec, asi taky ve společnosti pobudů něco zkusil. Dala jsem mu šňupnout prášku, a do hodiny byl zase v pořádku. Byli jsme jen rádi, že nás přitom v parku nepřistihl žádný policajt nebo nenatočil kolemjdoucí. Okamžitě jsme zamířili zpět do Wrightovy laboratoře. Bohužel jsme tam nikoho nezastihli, v celé budově nebylo ani živáčka. Čekalo tam na nás ale nepříjemné překvapení. Drop bear, masožravá koala. Tenhle kryptid vypadá a ve svém přirozeném prostředí i žije stejně, jako obyčejná koala, až na to, že má obrovské špičáky. Je to dravec. Vkročili jsme do laboratoře, a on tam na nás číhal. Pohyboval se rychle jako šimpanz, skočil na Thiaga a kousl ho do ruky. Musela jsem ho z něj odtáhnout, protože se masa našeho sluhy držel jako pitbul. Jakmile jsem ho odtáhla, vyhodila jsem ho z okna. Drop bear se však zachytil parapetu, skočil zpět dovnitř, sekl mě do obličeje drápem a pak se mě pokusil kousnout do krku. Thiago mu to včas znemožnil; polil mu hlavu nějakým modrým roztokem, jenž Wright nechal na svém stole. Chudák zvíře se začalo třást, opadala mu z hlavy srst, jeho oči zbělaly a zůstalo ležet na podlaze. Škoda jeho života, nicméně Wright ho tu nechal, aby na nás zaútočilo.
27. srpna 2021, pátek: Policii v Perthu vůbec nezajímalo, co se stalo v Wrightově laboratoři. Její přístup nemohl být arogantnější. Thiago zavolal Alessandrovi, a ten prý do telefonu děkoval Diovi, Odinovi i Alláhovi zároveň, že jsme byli naživu. Prý za těch pár dní, co jsme nezavolali, zešedivěl o čtyřicet procent. Popisoval Thiagovi složitou proceduru, jakou k těm číslům došel. Ze satelitních snímků pořízených Thomsonovými agenty vyšlo najevo, že Luke Wright svou laboratoř opustil ve středu ve 2:15 v noci. Její sekretářce se dokonce zrušil Facebook. Podle vedoucího CIA nechtějí Australani do Wrightových věcí vrtat, protože má kontakty s vládou. Ta jeho nelegální činnost krásně tají. Té noci, kdy zmizel, pro něj přiletěl letoun se stealth technologií - takže zase Čtyři hlavy. Není pochyb, že s nimi nějak spolupracuje, tak jako Lisa Newton. Mimochodem, ten paper, co spolu napsali, už vyšel, a to v žurnále South American Ornithology. Je to dobrý vědecký časopis, a já nedokážu pochopit, jak tu studii mohl přijmout, když jim psal můj adoptivní otec, že materiál popisovaný v části Metody byl prostě ukraden! Přišla mu nějaká odpověď, která v překladu do lidštiny znamenala "trhněte si nohou". Žádný Phorusrhacos walkeri, žádný Titanis megarostrum. Newton a Wright si ty ptáky popsali pod názvy Phorusrhacos inexpectatus a Megalornis magnificus (mimochodem, není Megalornis synonymum Grus grus, jeřába popelavého?!). Je mi z toho zle. Peří, které jsem viděla a držela v ruce při nedělní návštěvě Wrightovy laboratoře, pořád nemáme, a stejně tak není zpátky můj videozáznam. Navíc nám dnes od Thomsona přišly satelitní snímky patagonských plání - vypadá to, že se tam vydala velká vědecká expedice. A to do míst, kde jsem přežívající phorusrhacidy, macrauchenie a hipidiony sama našla!
Co bude dál? Není pochyb, že ta vědecká expedice má co do činění se vším, co se právě děje. Ale jaký je její cíl, a zamířila do Patagonie opravdu pouze s výzkumnými zájmy? Další část Sloane, lovkyně monster vyjde příští pátek!
Dále můžete také v příštích dnech čekat třetí část Cryptid Hunters: The Warrior Trio a pravděpodobně také začátek přinejmenším jednoho nového projektu!
Žádné komentáře:
Okomentovat