Z tropické části Jižní Ameriky přicházejí, jak je již zvykem, další a další úžasné zoologické objevy. Ať už je to lorikárie Loricariichthys melanurus z východní Brazílie, popsaná ve vědeckém článku publikovaném 14. července, nebo žába Pristimantis petersioides z čeledi Craugastoridae, žijící v ekvádorských Andách a popsaná 23. července, není jich zkrátka nikdy dost. Mnoho těchto nově popsaných amazonských a andských živočišných druhů však patří mezi ryby, obojživelníky nebo plazy. Vědecké články zabývající se nově popsanými savčími druhy jsou už o dost vzácnější. A je obecně známo, že nejvíce objevů nových specií v rámci třídy Mammalia přece jen patří hlodavcům a letounům. O to úchvatnější je objev dosud nepopsaného druhu primáta, konkrétně pak tedy kosmana z rodu Mico. Byl pojmenován Mico schneideri (česky se mu nejspíše bude říkat kosman Schneiderův), a popsali jej Rodrigo Costa-Araújo, José S. Silva Jr., Jean P. Boubli a jejich kolegové ve vědeckém článku akceptovaném teprve včera, 2. srpna 2021, žurnálem Scientific Reports. Úkolem Costa-Araúji bylo zjistit, zda je populace kosmana Emiliina (Mico emiliae) z minerální provincie Juruena-Teles Pires v brazilském státu Mato Grosso ve skutečnosti jinou, dosud nepopsanou specií. Tato hypotéza zněla v kruzích odborníků na jihoamerické primáty již nějakou dobu, zatím však nikdo neměl příležitost otestovat ji. Kosman Emiliin byl popsán v roce 1920 na základě pouhých dvou exemplářů od řeky Caruá na jihu amazonské Brazílie. Od té doby se vědečtí odborníci tomuto druhu příliš nevěnovali, a nebylo jisté, zda do něj náhodou nepatří i nějaké nepopsané specie, jež s ním byly v podstatě zaměňovány. Jak výzkum Costa-Araúji a jeho kolegů prokázal, tyto pochyby byly na místě. V rámci druhu M. emiliae totiž existoval jeden takový nový pseudokryptický druh, a tím je právě nově popsaný M. schneideri. Vědecký tým podnikl mezi lety 2015 až 2018 celkem deset expedicí do různých lokalit v jižní části Amazonské nížiny, na kterých se zabýval kosmany druhů M. emiliae, M. marcai, M. rondoni a M. argentatus. Cílem bylo kromě pravdy o druhu M. emiliae odhalit také, zda poslední tři jmenované druhy kosmanů jsou speciemi validními nebo ne. Výsledkem výzkumu je nový fylogenetický strom rodu Mico, který je v práci Costa-Araúji uveden na osmé straně, doplněný právě o druh M. schneideri. A prokázalo se samozřejmě, že všechny výše jmenované druhy platnými jsou. Druhové jméno nového kosmana ctí profesora Horacia Schneidera, autora mnoha význačných studií zabývajících se primáty neotropické oblasti.
Dospělá samice (vlevo) a samec (vpravo) kosmana Mico schneideri
Kosman Schneiderův žije v primárních a sekundárních lesích typu terra firme a v lesích tvořících přechod z Amazonie do brazilského Cerrada. Jedná se o endemita Juruena-Teles Pires. Je jedním z pouhých dvou druhů kosmanů, jež se vyskytují na území Cerrada; tím druhým je kosman černoocasý (M. melanurus). Spodní část těla je u M. schneideri krémově stříbřitá s oranžovými odstíny, chlupů má na obličeji jen málo, z uší mu však vylézají chlupy skutečně dlouhé, a ty jsou bílé barvy. Vnitřek ušního boltce jich má mnohem víc, než jeho vnější část. Břicho je krémově zbarvené, tlapy jsou zase zlaté až oranžové. Nehty této opice jsou podobné drápům, takže umožňují pevné uchycení na větvích. Podobně jako všichni kosmani je i M. schneideri výborným lezcem. Rozhodně se jedná o skvělý objev, a další důkaz, že v rámci již popsaných druhů mohou existovat odlišné specie. Při popisu mnoha živočichů hrála v minulosti roli morfologie, dnes nám samozřejmě mnohé o jejich příbuzenských vztazích prozrazuje genetika, a jak všichni víme, nikde se od sebe druhy neliší víc, než ve svých "shromaždištích" genů. Právě analýzou DNA lze pak od sebe jednotlivé druhy dále odlišovat. Objev kosmana Schneiderova je velmi důležitý také z ochranářského pohledu; je faktem, že dvaačtyřiceti procentům amazonských primátů hrozí vyhynutí. Klasifikace nového druhu bude vést k posouzení jeho zranitelnosti, a ukáže-li se být ohroženým, což by v jeho případě jakožto endemita jedné oblasti nemělo být překvapivé, může to vést k ochraně celého území, na němž žije.
Původní studii naleznete na webu Research Gate. Za obrázek a námět pro tento článek vděčím blogu Species New to Science.
Žádné komentáře:
Okomentovat