Poté, co jsem v roce 2020 každý měsíc napsal alespoň jednu část projektu Pravěcí netopýři, se může zdát poněkud překvapivé, že tento rok si od něj dávám menší pauzu, a po takřka čtyřech měsících přináším teprve druhou letošní část této série článků. Je ovšem pravdou, že mnoho více či méně dobře prostudovaných pravěkých letounů mi už k popsání nezbývá. Dnes Vám každopádně představím cubanycterise!
Druh: Cubanycteris silvai,
Období: pozdní pleistocén,
Území: Kuba.
Cubanycteris byl popsán v roce 2005 Carlosem Mancinou a Lainet García-Riverou na základě fosilních pozůstatků nalezených v jeskyni Cueva Geda v kubánské provincii Pinar del Río, tedy na západě země. Byl zařazen do čeledi listonosovitých (Phyllostomidae), která je dodnes velmi početná; v současnosti je klasifikováno 56 rodů se 192 druhy. Listonosi a jim příbuzní jsou výhradně americkými netopýry, vyskytujícími se od jihu Spojených států amerických až po severní Argentinu, přičemž nejpočetněji jsou druhově zastoupeni v neotropické oblasti, tj. ve Střední Americe a v severní části Jižní Ameriky. Cubanycteris zároveň patří do podčeledi listonosů příbytkových (Stenodermatinae) a dále do tribu Stenodermatini a subtribu Stenodermatina (jen pro doplnění, čeleď Stenodermatinae zahrnuje dva triby; tím druhým je Sturnirini). Jedná se o jednoho ze tří fosilních zástupců tribu Stenodermatina nalezených na území Kuby, a je jedním z poskytovatelů informací o vyšší diverzitě této skupiny netopýrů na Antilách nepříliš dlouho - několik desítek tisíc let - před příjezdem Evropanů do Karibiku. Je důležité si uvědomit, že v současné době poskytují Antily domov jen jednomu zástupci tribu Stenodermatina, a tím je listonos srpatý (Phyllops falcatus). Ostatní dva čtvrtohorní, avšak již vyhynulé druhy z této skupiny a nalezené na Kubě, patří též do rodu Phyllops, a jsou jimi P. vetus, popsaný v roce 1917, a P. silvai, popsaný v roce 2003. Co se diverzity fosilních listonosovitých týče, může se Kuba v rámci celého souostroví Antil chlubit jejich největším počtem, přestože jsou jimi jen výše uvedené specie. Nález cubanycterise ovšem potvrdil, že v relativně nedávné minulosti, ještě v pozdním pleistocénu, byla Kuba zjevně centrem diverzifikace listonosovitých. Rodové jméno cubanycterise je pochopitelně odkazem na zemi, ve které byly jeho ostatky nalezeny, druhové jméno C. silvai potom ctí Gilberta Silvu Taboada, biologa z Kubánské akademie věd, který mnohaletým výzkumem významně přispěl k rozšíření znalostí o současných letounech žijících na Kubě. Cubanycteris byl popsán na základě poměrně dobře zachovalé lebky, zahrnující cranium i spodní čelist. Jak horní, tak spodní čelist holotypu, uloženého v Instituto de Ecología y Systemática v Havaně pod označením IES 1.5540, obsahovaly zuby, včetně řezáků a špičáků. Na stejné lokalitě byly nalezeny také tři paratypy, jež byly přinejmenším v době popisu zvířete uloženy v Museo Nacional de Historia Natural, též v Havaně. Lebka zvířete, zahrneme-li holotyp i paratypy, měřila na délku 2,75 až 2,78 centimetru. Ačkoliv celkovou velikost zvířete se Mancina a García-Rivera nepokusili určit, uvedli, že Cubanycteris byl zdánlivě největším zástupcem subtribu Stenodermatina. Pravděpodobně dorůstal větší velikosti, než kterýkoliv z jeho žijících zástupců. Co se znaků na lebce týče, lišil se Cubanycteris od obou fosilních zástupců rodu Phyllops nalezených na Kubě a vůbec všech karibských fosilních zástupců subtribu Stenodermatina tím, že měl proporčně mnohem větší rostrum. Navíc se na horní části jeho krania spojoval sagitální hřeben, sloužící k uchycení velkých žvýkacích svalů, s nadočnicovými (supraorbitálními) výběžky poněkud dále od čenichu, než u jeho příbuzných. Řezáky cubanycterise byly natlačeny do poměrně malého prostoru mezi oběma špičáky na každé z čelistí, přičemž první řezák byl mnohem větší než ten druhý. Špičáky měl tento netopýr poměrně robustní. Zajímavé je, že třetí stolička byla menší než první řezák. Spodní čelist byla poměrně silně stavěná. Informací o tom, čím se Cubanycteris živil, je bohužel po málu. Listonosovití mají pravděpodobně nejrozmanitější jídelníček ze všech čeledí netopýrů; najdeme mezi nimi druhy frugivorní, nektarivorní, instektivorní i všežravé, a patří mezi ně také upíři (podčeleď Desmodontinae), jež jsou pochopitelně hematofágy. Těžko říci, na kterou potravu se specializoval právě Cubanycteris. Podle studie doktorky Valerie Tavares, jejíž výsledky byly publikovány v roce 2018, by měl být Cubanycteris sesterským taxonem ke všem ostatním druhům listonosovitých. Je možné, že v budoucnu se o jeho životě a jeho příbuznostech s ostatními netopýry dozvíme ještě více. Mancina a García-Rivera bohužel v roce 2005 nemohli přesně určit, kdy Cubanycteris žil, a to tedy v rámci tisíců let. Nedošlo totiž k určení stáří hornin v Cueva Geda. Phyllops silvai žil nicméně na tomto území před asi 20 000 lety; Cubanycteris byl podle autorů jeho popisu ještě starší. Bezpečně lze tvrdit, že to byl pozdně pleistocénní netopýr.
Lebka cubanycterise; holotyp IES 1.5540, na základě něhož byl taxon popsán
Za informace pro tento článek a fotografii vděčím původní studii Manciny a García-Rivery, kterou naleznete na tomto odkazu. Projekt Pravěcí netopýři bude jistě pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat