V červenci jste si možná užili krátkých popisků ploskolebců z rodu Agkistrodon v rámci projektu 6 druhů, ale delší hadí popisek tu nebyl od 10. května! Konečně tedy přináším článek o zmiji perlové, kterou jsem posledně slíbil popsat...
Latinský název: Echis ocellatus,
Rozšíření: západní Afrika,
Velikost: 30 až 50 centimetrů, maximálně 65 centimetrů.
Zmije rodu Echis jsou nechvalně proslulé jako příčina velkého počtu hadích uštknutí prakticky ve kterékoliv části světa, kterou obývají. V Indii taková zmije paví (Echis carinatus) patří mezi slavnou velkou čtyřku, tedy hady, jež v zemi ročně uštknou anebo dokonce zabijí více lidí, než jakékoliv jiné jedovaté druhy. Západoafrická zmije perlová je kvůli výskytu v oblastech blízko lidských obydlí též zodpovědná za nemalý počet vážných uštknutí. Jed tohoto hada je koktejlem prokoagulantů, antikoagulantů, nekrotoxinů a dalších komponentů, a způsobuje u člověka velkou bolest a puchýře v blízkosti místa envenomace, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, průjem, závratě, odumření tkáně (nekrózu), a pokud není oběti včas podán protijed, pak také kolaps a smrt. Haemorrhaginy v jedu navíc způsobují trvalé krvácení, jež může vést k život ohrožující ztrátě velkého množství krve. I po podání protijedu je někdy nutné provést amputaci postižené končetiny kvůli nekróze a ztrátě její funkčnosti. Ve vzácnějších případech zmije perlová žádný jed do rány nevypustí, jedná se tedy o tzv. suché uštknutí (dry bite), nicméně v 80 % případů skutečně k envenomaci dojde. Úmrtnost obětí se pohybuje mezi 10 až 20 %, a to i kvůli špatné dostupnosti protijedu nebo velkým vzdálenostem mezi malými západoafrickými vesničkami a protijedy vybavenými nemocnicemi ve větších městech. Protijed samotný se vyrábí v Kostarice, v Instituto Clodomiro Picado v San José pod názvem Echitab-plus-ICP. Jiné protijedy připravují také firma MicroPharm Ltd ve Spojeném království či Instituto Bioclon v Mexiku. Podle článku Jerryho G. Wallse, publikovaného v roce 2013 v Reptiles Magazine, způsobuje zmije perlová největší počet uštknutí ze všech hadů na území afrického kontinentu. Jen v údolí Benue v severovýchodní Nigérii uštkne ročně asi 500 lidí ze stotisícové populace, přičemž 12 % na účinky jedu zahyne. Hlavním důvodem, proč had agresivně reaguje na lidi je ten, že je často do poslední chvíle nespatřen. Pokud na něj někdo šlápne nebo se k hadovi příliš přiblíží, had zaútočí a přitom vsune do lidské nohy či ruky své dlouhé, sklápěcí jedové zuby, umístěné jako u všech zástupců čeledi Viperidae v přední části horní čelisti. Bohužel je maskování tohoto hada tak dobré, že se zkrátka ztratí v trávě, a netrénované lidské oko může mít problém jej zaregistrovat. Je-li mu ponechán dostatek prostoru nebo není-li vystrašen, had samozřejmě na člověka nezaútočí. Má-li k tomu příležitost, tře o sebe šupinami různých částí svého těla. Vytváří tak zvuk, který má potenciálního útočníka zastrašit. Přední část svého těla také udržuje ve výstražné, "pružinovité" pozici ve tvaru písmena S. Výskytištěm zmije perlové jsou Mali, Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Ghana, Togo, Benin, Niger a Nigérie. Popsal ji Othmar Stemmler, a to jako subspecii Echis carinatus ocellatus, v roce 1970, na základě exempláře uloveného v Garangu ve státě Burkina Faso. B. Hughes o šest let později publikoval výsledky studie, jež dokázala, že se ve skutečnosti jedná o samostatný druh. Ačkoliv je zmije perlová malá, a málokdy přerůstá délku půl metru, může vzácně dorůst i 65 centimetrů. Jedná se o hada aktivního v noci, proto má tedy svislé zorničky. Kořist, kterou tvoří ptáci, ještěrky, obojživelníci nebo malí savci, loví většinou v prvních několika hodinách po západu slunce. Samice kladou v období sucha, v únoru či březnu, snůšku 6 až 20 vajec, ze kterých se později líhnou 10 až 12 centimetrů dlouhá háďata, vybavená pochopitelně zcela vyvinutými jedovými zuby a žlázami.
Příště stromovec obecný!
Žádné komentáře:
Okomentovat