Velázquezova adoptovaná dcera Sloane byla unesena Shai'ri, kteří v jednom ze svých plavidel přemístili její mozek do cizího těla. Vytvořili z ní stroj na zabíjení, chvílemi zbavený pocitů a emocí, a vyslali ji na první vražednou misi. Sloane měla zabít Pierra a Pauline, po násilné bitce však oba Lovci kryptidů unikli, ačkoliv Sloane pád z pobřežní skály přežila... Mezitím je Velázquezova tvrz terčem útoku mimozemských kolonizátorů, kterým se pomocí energetického reaktoru podařilo narušit kryt kolem pevnosti, a pozabíjet všechny členy skvadry Black Butterfly C14. Poslední voják této elitní jednotky byl však zastřelen z věže, nikoliv z míst za energetickým štítem. Vetřelci jsou tedy již v tvrzi... Naše přátele čeká velká zkouška. Jejich životy se brzy výrazně změní. To, co se chystá, navždy promění naši planetu...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PROBLÉMY S IDENTITOU, ČÁST TŘETÍ:
Alessandro opatrně postupoval podél hradby, až se vrátil k otevřené bráně. Věž opustilo několik dalších světelných střel, z nichž některé zasáhly pouze písek na nádvoří, jiné zase opevnění samotné. V jeden moment na Alessandrova záda dopadlo několik kamínků z hradby, což jej při soustředění notně vyděsilo. Jakmile přikročil k bráně, střelba ustala. Bylo to teď nebo nikdy. Alessandro neváhal, vyběhl, a zamířil k hlavní budově. Z věže náhle vyletěly tři střely, jedna za druhou Alessandra míjely, té poslední lehce nadskočil. Přiběhl k budově, a zabouchl dveře. Chvíli stál u okna v temné chodbě, a vydýchával se. Když naposledy takto utíkal, nepřítel nebyl před ním, ale za ním, a měl velké zuby a drápy. V chodbě se náhle ozval hlas, a Alessandro vyskočil úlekem. "Pane Velázquezi, jak to venku vypadá? Jsme stále v nebezpečí?" zeptal se Mayson, který se v chodbě zjevil jako duch. "Zabijí nás ti mimozemšťané?" dodal Johnson. "Jistě, že ne, Buchanane," odsekl Mayson, "nikdy nás nezabijí. Jsou... nicotní. Nic nedokáží." "No, dokázali se nám nějak vloupat do pevnosti, pro vaší informaci," vydechl Alessandro, "jeden z nich je ve věži. Kdo ví, kolik jich vůbec v pevnosti máme. Infierno, pořád úplně přesně nevím, jak se jim to mohlo podařit... snad taky s pomocí tohohle?" Alessandro vytáhl z kapsy energetický reaktor a v troše světla pronikající do chodby oknem zvenčí si ho prohlédl. "Když je věži, pane Velázquezi... neznamená to, že může vypnout ten štít?" zeptal se zděšeně Mayson. "Přesně tak, pane premiére. Musím se tam dostat dřív, než zmáčkne cuplík," odpověděl Alessandro, a s připravenou pistolí vyrazil ven z budovy. Přiběhl ke věži, vyběhl schody, upaloval jako nikdy v životě, a nakonec vrazil do kontrolní místnosti. "Qué demonios?" zachraptěl, jakmile si celou místnost prohlédl. Nikdo tu nebyl. V místnosti byla tma, Alessandro proto zmáčkl spínač na stěně, a světlo se starou žárovkou na stropě se rozsvítilo. Kontrolní místnost byla malá, ani za stolem se nemohlo skrýt nic většího, než šváb. Alessandra však zaujalo otevřené okno. Útočník z něj musel vyskočit. Alessandro prostrčil oknem hlavu, a spěšně přehlédl celé nádvoří. Lampy nádherně ozařovaly písek, který byl po severní straně veže netknutý. Nenacházely se na něm žádné stopy. Vetřelec nemohl vyběhnout ani dveřmi, ty totiž Alessandro z hlavní budovy neustále sledoval. Měl tedy ten vetřelec křídla? To se zdálo být velmi nepravděpodobné. Alessandro se otočil ke kontrolnímu panelu, a prohlédl si okolí tvrzi na radaru. Pátá vesmírná loď se již blížila, zatímco ostatní pokračovaly v bombardování energetického štítu. Alessandro si povzdychl, zastrčil nabitou pistoli do kapsy, a opřel se rukama o kontrolní panel. Smutně se zahleděl ven. "Sloane... kde jenom jsi?" zašeptal... Pierre a Pauline ujížděli za tmy patagonskou pustinou, a rychle se blížili k tvrzi. Její světla zářila z vrcholu vysokého útesu, doplněná o bizarní kombinace červené a modré z oken vesmírných lodí, jež na pevnost útočily. "Zajímalo by mě, jak se teď vůbec dostaneme dovnitř," prohodila Pauline. "Mohl bych po jedné z těch masivních lodí skočit, strhnout jí dolů, a pak ji hodit na ostatní. To by mohlo fungovat," zasmál se Pierre, a ještě zvýšil rychlost. "Jestli na to máš vůbec svaly," zaškádlila ho trochu Pauline. Poté se rychle otočila napravo. Měla pocit, že koutkem oka v temnotě zahlédla nějaký pohyb. Poklepala Pierrovi na rameno. "Myslím, že běží za námi," řekla. Pak zprava do motorky něco narazilo. Pierrovi se podařilo ji vyrovnat těsně před pádem, kola motorky se dostala do smyku, Pierre zarazil nohu do písku, a konečně tak stroj zastavil. Přední světlo nyní dopadalo na Sloane. Skutečně se za motorkou hnala, a byla dost rychlá na to, aby ji doběhla. Vůbec nevypadala unaveně, avšak její oči byly plné trápení a lítosti. Opět se jí vrátily emoce. "Sloane? Nezabiješ nás, že ne?" vyhrkl Pierre. Pauline pomalu seskočila z motorky, a přistoupila k ní. "Sloane, když nás nenapadneš, vezmeme tě zpátky do tvrzi. Nevíme sice, jak se tam dostaneme teď, když na ní Shai'ri útočí, ale slibuju ti, že se budeme snažit, co to půjde. Jen nás prosím znovu nenapadni. Chceme ti pomoct," řekla Pauline, a jemně se dotkla Sloaniných prstů. "Napadla jsem vás, protože se mi dostali do hlavy... Nějak to dokážou... Pauline, já nevím, co mám dělat. Chtěla bych se zabít!" rozbrečela se Sloane. "Náš teď ale zabít nechceš, že ne? Určitě ne, to bys neudělala." "To ta rána do hlavy. Střelila jsi mě laserem, a všechno, co mi ti mimozemšťani nacpali do hlavy, najednou zmizelo," odpověděla Sloane, a utřela si slzy z očí. "Pojď, odvedeme tě zpátky domů. Sedni si na motorku mezi mě a Pierra," navrhla jí Pauline. Sloane zakývala hlavou na znamení souhlasu. Pierre zase nahodil motor, a Velázquezova stará mašina se pořádně rozjela. Vjela na strmou zaprášenou cestu, a po ní mířila na vrcholek útesu. Shai'ri si motorky brzy povšimli, a začali po ní ze svých vesmírných plavidel pálit. Pierre se ranám vyhýbal s naprostou přesností. Trefit motorku, jedoucí nějakých sto padesát kilometrů za hodinu a kličkující i na nerovném terénu, nebylo vůbec jednoduché. Za jízdy Pierre konečně sáhl na vysílačku, zapnul ji, a ozval se Alessandrovi. "Blížíme se k tvrzi," zařval do ní, aby překřičel hluk motoru. "Cože?! A co Sloane? Máte jí?!" vyhrkl náhle Alessandro, načež se mu roztřásly ruce. Čekal na odpověď jen asi dvě vteřiny, ale měl pocit, jako by to byla celá věčnost. "Jo, máme jí. Odstraňte ten kryt," řekl Pierre. "Když vypnu celý štít, zajistím nám smrt," vydechl Alessandro, "ale mohl bych se pokusit odjistit jen část štítu, a to před bránou. Ta je pořád otevřená. Takže zamiřte k bráně! Už vaši motorku vidím z věže, jsem totiž v kontrolní místnosti. Vypnu to, jakmile se dostatečně přiblížíte!" Motorka se na vrcholku útesu ocitla jen několik sekund nato. Alessandro rychle zmáčkl několik tlačítek, a na monitoru nastavil vypnutí jen dané části štítu. Pierre zamířil k bráně, náhle sebou však celá motorka trhla, a v podstatě se odrazila od vzduchu. Dotkla se totiž jiného, stále zapnutého dílu energetického krytu, a výsledek by byl katastrofální, nebýt agility pasažérů. Pierre při letu vzduchem zachytil Pauline, a oba přistáli na nohou. Ještě obratněji se však pohybovala Sloane. Zatočila se ve vzduchu, a dopadla na zem na všechny čtyři jako opice. Pierre vykulil oči. Ty pohyby mu někoho připomínaly! Na další rozhovor však nebyl čas. Všichni tři proběhli bránou, a Alessandro znovu nahodil energetický štít. Rychle ještě pohlédl na ovládací panel, a vyčetl z něj, že štít kolem celé tvrzi držel už jen ze 67 %. "Thiago měl pravdu. Ty jejich výbušniny dokáží štít oslabit velice rychle," zašeptal si pro sebe. Se starostí v očích vyběhl z věže, a zamířil ke třem přeživším. Byl by zvolal jméno své dcery, kdyby ji spatřil. Zastavil se však, a zmateně si ty tři prohlédl. Pierra poznal, Pauline taky, ale tu Afroameričanku, kterou přivedli, v životě neviděl. Vrhl pohled zpět na Pierra, hleděl na něj vyčítavě, jako by mu Pierre lhal. "Kde... kde je má dcera?!" vykřikl. Pauline zvedla obočí, podívala se na Pierra, a pak na Sloane. "Kruci, kde je Sloane?!" zařval hystericky Velázquez. "Je to komplikované," řekla pomalu Pauline. "Cože?!" vykřikl Alessandro, a přispěchal k Pierrovi. Chytil ho za límec košile, a přitáhl ho k sobě. "Říkal jste, že ji máte! Tak kde sakra je?! Zůstala na útesu?! Nebo co?! Tak mluvte, sakra! Vy cretinas!!!" vykřikoval bez ustání, celý roztřesený, ovládnut strachem o svou adoptovanou dceru. "Já jsem Sloane," řekla ta neznámá Afroameričanka, "i když se vůbec necítím být sama sebou. Unesli mě, a přemístili můj mozek do tohoto těla..." Pak se rozplakala. Alessandra ovládla panika. "Co?! Leroyi! Jetkinsová! Co to jako... co se stalo se Sloane?! Kde je moje dcera?! Co udělali mojí dceři?!"
S Pauline a Sloane vešel Velázquez do přízemní laboratoře, Pierre zůstal před otevřenými dveřmi a hlídal věž, neboť mu i během svého panického ataku Alessandro vysvětlil, že se ve tvrzi nacházel jakýsi vetřelec. Sloane se posadila na židli, a Pauline na ni hodila deku. V tu chvíli vstoupili do místnosti i Mayson a Johnson, naprosto rozklepaní vším, co se dělo. "Oni ti z hlavy vyjmuli mozek a voperovali ho do těla této osoby?" zeptal se Velázquez, stále se chvějící šokem. "Ano. Viděla jsem své původní tělo s obrovskou zašitou jizvou v hlavě... Byla jsem uspaná, když mě operovali, ale cítila jsem, že mi bodali do hlavy... Prostě mi vyřezali mozek, a nacpali ho do téhle hlavy. Ani nevím, proč," odpověděla s pláčem Sloane. "Pak Sloane telepaticky ovládali. Chtěli, aby mě a Pierra na pobřeží zabila. Tak jsme ji vlastně našli, nebo spíš ona našla nás," řekla Pauline. "To nedává smysl," ozval se Brickell, "když jí umí ovládat telepaticky, tak proč přemisťovali její mozek do jiného těla?" "Protože jí chtěli vylepšit," ozval se Pierre, a na chvíli odvrátil zrak od věže, "před tvrzí jsem viděl, co Sloane dokáže. Neskutečná agilita a síla. Tohle jsou schopnosti Curupiry." "No jistě," vyhrkla Pauline, "předtím, než ji Ngoy zachránil, si museli vzít část jejího genetického materiálu." Pak se zamyslela. "Ale to je přece šílené. Shai'ri plánovali vyvinutí chladnokrevných, vylepšených lidských zabijáků už dávno před hromadnou invazí. Proto Curupiru unesli, když se s nimi v Amazonii potkala*," dodala. "V té místnosti, kde na mě dělali pokusy, bylo víc lidí. Byl tam třeba jeden Argentinec," ozvala se Sloane. "Moment, vy jste ta mladá blonďatá dívka, která se dorozumívala znakovou řečí?" zeptal se zmatený Mayson. "Ano i ne. Jsem Sloane, a přitom nejsem Sloane. Nevím, co jsem. Necítím se být sama sebou. Neumím si svůj život takhle představit. Všechno je tak divné..." odpověděla Sloane, a znovu jí z očí vyteklo několik slz. "Tihle Shai'ri můžou proniknout do pevnosti, vyřezat nám všem z hlav mozky, a narvat je do hlav jiných lidí, kterým ještě dodají superschopnosti," řekl Mayson, "to je příšerné. To je vrchol!" "Je to strašný pocit," řekla Sloane. "Vážení, tohle je konec. Konec lidstva. Všechno je v tahu!" začal křičet Mayson. "Šlo by Sloane nějak pomoct? Vrátit mozek zpátky do jejího těla?" řekl Velázquez. "Nejprve bychom museli najít její původní tělo, a pak... transplantaci mozku nikdo nezvládne. Ani ti nejlepší doktoři. A kdo ví, zda z téhle tvrze vyjdeme živí, abychom třeba k jednomu z nich zamířili," řekl Brickell. "Sloane, je jich víc? Takových, jako jsi ty?" zeptala se Pauline. "Ten mimozemšťan, co mi to provedl, mi myšlenkami sdělil, že nás více opravdu je," odpověděla Sloane, "nevím, co si pod tím mám představit." "Armádu," ozval se Brickell, "armádu vylepšených lidí použitých mimozemšťany proti obyčejným lidem." Alessandro ke své změněné dceři konečně přistoupil a pohladil ji po rameni. "Strašně mě to mrzí, Sloane... Tohle všechno. Já... nedokážu to pochopit... Proč jsem vás jenom nechal odjet... Proč jsem poslouchal Thiaga, který mě ujišťoval, že se vám nic nestane?!" vzlykal Velázquez. Otočil se na svého sluhu, a ukázal na něj prstem. "Vy jste to vlastně zavinil! Vy jeden zpropadený grázle! Je to vaše chyba!" zařval. Thiago vypadal vyděšeně. Již několikrát se snažil Alessandra ujistit, že s odjezdem Sloane a Pauline neměl nic společného, avšak jeho pán trval na svém. Zatímco v přízemní laboratoři propukla hádka, uviděl Pierre na nádvoří Tatze. "Kamaráde, co ty tady děláš? Měl jsi zůstat uvnitř s doktorem Brickellem! Proč se proháníš po nádvoří?" vykřikl překvapeně Pierre, poklekl ke svému zvířecímu příteli, a podrbal ho za oušky. "Nebo jsi snad před chvílí odešel udělat loužičku, co, ty roztomilý darebáčku?" rozplýval se nad ním Pierre. Bylo evidentní, že Tatz mířil do laboratoře, a Pierre jej samozřejmě nechal projít. Pauline si Tatze všimla, a usmála se na něj. Pak ucítila, že se něco dotklo její nohy. Tatz byl náhle úplně jinde, u jejích nohou, a lísal se k nim. Měl naježenou srst, neustálé dopadání bomb na energetický štít jej k smrti děsilo, a teď byl vyplašený i z Velázquezova řevu. "Tatzi," zašeptala Pauline, a podívala se ke dveřím. Tatz stál i tam. V přízemní laboratoři byli dva Tatzelwurmové! "Lidi?!" vykřikla Pauline. "Můžete za to vy," syčel Alessandro Thiagovi do obličeje, "zradil jste mě. Po všech těch letech! Měl byste sedět." "Lidi, proč tu máme dva Tatzelwurmy?!" vykřikla znovu Pauline, a všichni se obrátili směrem k ní. Ona se zase otočila na Pierra. "Proč by Tatzelwurm vylézal ven, kde je hluk ještě horší, než tady, Pierre?" položila mu otázku. Pierre si dvou zvířat také všiml. "Propána," řekl s pokrčeným čelem. Tatzelwurm, který právě prošel dveřmi, se náhle začal měnit. Vyrostl ve vysokého muže ve svátečním obleku, s černými vlasy s pěšinkou a nepřirozeným úsměvem v obličeji. Bylo to jasné, vetřelcem ve tvrzi byl St'eem, Indrid Cold. "Pane Velázquezi," promluvil Thiagovým hlasem, "to já vás v podobě vašeho sluhy přesvědčil, abyste svou dceru vyslal na proměnu." Alessandro zařval jako zvíře, a vrhl se na Colda. Zatáhl ho za kravatu, a stiskl rukou jeho tvář. "Tohle nás podvedlo!" vyhrkl. "Metamorf," dodala Pauline. "Nezabíjejte mě, pane Velázquezi. Ještě ne, prosím. Jen vám chci něco osvětlit. Viděl jste, jak velcí Shai'ri svými zbraněmi oslabili váš štít. Poprvé ho ale oslabili mimo váš zrak již před několika dny. A vyslali mne, abych provedl jejich dokonalý plán. Dlouho vás mí pánové sledovali. Věděli, že němá lidská bytost bude výtečná k proměně v zabijácký stroj. Že může být zlomena. Rád jsem se měnil v pana Ramineze i ve vašeho Tatzelwurma, jak mu říkáte, a slídil jsem za vámi. Na rozkaz mocných Shai'ri jsem vypustil vaši dceru z tvrzi. Ve vaší věži jsem strávil mnoho času," mluvil dlouze Cold, "a naučil jsem se, jak energetický štít vypnout. Před chvílí jste mě skoro dostal, pak jste ale věž opustil, já se do ní vrátil, v podobě malého broučka jsem proletěl oknem, a zařídil jsem, aby se kryt postupně začal vypínat. Když spolu nyní mluvíme, Shai'ri již do vašeho sídla pronikají, a váš čeká zhouba. Vzdejte se, nevzdorujte, nechte se zabít novými pány tohoto světa, před jejichž majestátem musí vše padnout! Sláva Shy'rkovi, mocnému Vládci, novému pánu Ed'ry!" Cold roztáhl ruce, a křičel jako bláznivý fanatik: "Provolávejte mu slávu! Smrt je darem, kterým vás vysvobodí z vaší nicoty!" Natáhl ruku k čelu, a telepaticky Sloane rozkázal, aby se vzdala svých pocitů. "Zastavte ho!" zařvala Pauline, a zamířila na něj laserovou pistolí. Propálila mu hlavu, jenže bylo příliš pozdě. Sloane jeho rozkaz před přemýšlení poslechla, a vrhla se na svého adoptivního otce. "Sloane?! Co to děláš?!" vykřikl překvapeně. Zmáčkla mu krk, a srazila ho na podlahu. Velázquez začal kuckat. "Nechte ho na pokoji, prosím vás!" vykřikl Mayson. Pauline na ni zamířila laserovou pistolí, Sloane však zareagovala velice rychle, postavila se, a předtím, než ji mohl paprsek zasáhnout, zakryla se otcovým tělem. Paprsek zasáhl jeho rameno. "Alessandro!" vykřikla v šoku Pauline. Pierre zezadu chytil Sloane za ruku, a strhl ji k sobě. Ona však stále tiskla Velázquezovo hrdlo, a pustila ho teprve ve chvíli, kdy přestal dýchat. "Tys ho zabila! Zabilas ho!!!" zařvala Pauline. Sloane vyskočila, a nohama obejmula Pierrův krk. Také ho začala dusit. Pauline zvýšila paprsek na nejvyšší stupeň, zmáčkla spoušť pistole, a odstřelila Sloane. Přitom paprsek vytvořil velkou díru ve zdi. Sloane těžce dopadla na písek na nádvoří. "Pane!" vyhrkl Thiago, a se slzami v očích přiběhl k Velázquezově nehybnému tělu. "Byl zabit svou dcerou," dodal, a přejel očima po ostatních v místnosti. Cold mluvil pravdu. Energetický štít se skutečně postupně vypnul, bombardování pevnosti ustalo, a bránou prošlo několik desítek vojáků Shai'ri. Mayson popadl svého asistenta za ruku a vyvedl ho z laboratoře. "Musíme pryč, Buchanane. Tady už není bezpečno! Tohle je konec našeho pobytu ve Velázquezově tvrzi!" řekl s patřičnou panikou. Oba se však zastavili, když na ně vojáci Shai'ri zamířili svými trubicovitými zbraněmi. "Myslím, že je to konec našich životů, pane premiére," dodal Johnson.
V poslední chvíli po předácích vojenské jednotky Shai'ri skočil Pierre, porazil je na zem, a vydávaje nelidský skřek z hrdla, mlátil je do hlav. Mayson a Johnson zamířili ke garáži. Vyhnuli se světelné střele, jež k nim doletěla od brány, a přiběhli k velké čtyřkolce. "Nasedněte na to, pane premiére, já budu řídit," řekl rychle Johnson, a nastartoval motor. Jakmile se za něj Harold posadil, namířil Buchanan čtyřkolku k bráně, přejel několik vojáků Shai'ri, a oba muži Velázquezovu tvrz nadobro opustili. Ztratili se kdesi v dálce, v temnotě. Rozletělo se za nimi několik letounů, všechny se však nakonec vrátily, neboť byly přivolány zpět do boje. Byly v něm potřeba, ačkoliv se nakonec při boji nedokázaly uplatnit. To zuřivé monstrum jménem Pierre Leroy totiž nedokázal žádný z Shai'ri zastavit. A když se odrazil od země, a přiletěl k jedné z těch pěti velkých kosmických lodí, a vlastníma rukama ji srazil k zemi, všichni mimozemšťané se zděsili. Pierre byl tím nejsilnějším a nejmocnějším člověkem, se kterým se kdy setkali. Byl pravým opakem slabocha, kterého v každém člověku viděli. Jakmile byly jednotky, jež vstoupily na území tvrze, poraženy, přiběhl Pierre ke Sloane, stále nehybně ležící na písku. Vrátila se k ní i Pauline. "Jak je možné, že jsi takto silný?" zeptala se náhle Sloane. Zase byla při sobě. "No, kdysi mě někdo změnil, podobně jako tebe. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím naučil žít, ale... zvykl jsem si. Nejdůležitější je nenechat tu příšeru, kterou do tebe vložili, aby tě ovládala. Vím, je to těžký, ale dá se to zvládnout. Stačí pevná vůle," řekl jí Pierre. "Jenže mě mou vůli sebrali," odpověděla Sloane, a kopla Pauline do hlavy. V bráně stál onen Shai'ri ve žluté uniformě, a telepatickým zařízením na hlavě opět probudil ve Sloane zabijáka. Pierre ji popadl za nohu, a odhodil, ona se však odrazila od stěny, dopadla nohama na písek, a pak skočila po Thiagovi v přízemní laboratoři. Natlačila ho ke stěně, a zkroutila mu hlavu, až začaly jeho krční obratle praskat. "Slečno Sloane, prosím, ne!" vykřikl Thiago. Na její záda náhle skočil Tatz, a zakousl se jí do masa. Sloane zařvala, odhodila ho, až chudák zvíře dopadlo na bok na podlahu, a pak dokončila své vražedné dílo. Thiago byl též mrtev. Brickell s křikem vyběhl z laboratoře, ovšem venku jeho hrudníkem projela světelná střela z trubicovité pušky. Do tvrzi vbíhala další skupina vojáků. Brickell v krvi dopadl na zem. "Doktore!!!" vykřikl Pierre. Génius, strůjce stroje času, muž, jehož inteligence měla svět zachránit před temnou budoucností, padl. Pierre a Pauline již byli posledními přeživšími. V šoku odtáhl Pierre vůdkyni Lovců kryptidů zpět do přízemní laboratoře, praštil Sloane po hlavě tak silně, že zase pozbyla vědomí, tudíž jim nemohla ublížit, a zavřel dveře. Pauline zvedla ze země Tatze. Vypadal znaveně, ale zraněný nebyl. "Za chvíli sem přijdou. Zabijou mě," řekla Pauline. "Nezabijou. Budu tě krýt," odpověděl rozhodně Pierre. Pak se zvenčí začal ozývat bolestný skřek mimozemšťanů. Jeden po druhém byli koseni. Na nádvoří se ozvalo hučení, a k oknům laboratoře se nahrnul oblak prachu. "Ještě není všemu konec, Pauline," usmál se Pierre, zvedl ze země Brickellův stroj času, a vyrazil ven z laboratoře. Na nádvoří dosedl Cryptid Swift - Dean a bojová trojka se vrátili, a to právě včas. "Co se tu stalo?! Proč je energetický kryt vypnutý? Jinými slovy, proč nám nikdo neodpovídal na vysílačku, a proč jsme tu mohli přistát?" křičel Roger. Pierre a Pauline s Tatzem okamžitě vběhli do letounu, a ten vytryskl směrem k obloze, než mohl být zasažen. Ještě před příletem na území tvrzi laserové pušky Cryptid Swiftu zneškodnily tři vesmírné kolosy, zůstal tedy už jen jeden, a jeho piloti zřejmě neměli dobrou mušku nebo na ně byl letoun až příliš rychlý... Velázquezova tvrz byla dobyta Shai'ri. Lovci kryptidů přišli o své útočiště. Alessandro zemřel, Thiago a doktor Brickell též, a Sloane byla mimozemšťany proměněna ve stroj na zabíjení. Mayson a Johnson odjeli kamsi na jih, unikli zřejmě před smrtí, otázkou však bylo, jak dlouho se jim před Shai'ri dařilo prchat. "Počítám, že jste se sem vrátili náhodou?" řekl Pierre, a roztáhl se na sedadle. "Naše mise byla neúspěšná," prohlásil Dean, "moc se vám za to omlouvám. Briddimský drahokam jsme nenašli." "No, jestli ho někdy najdem, pořád ho můžeme použít. Sebral jsem tuhle bednu," zasmál se Pierre, a ukázal na prototyp stroje času, uložený vedle sedadla. "Jenže nemáme přístroj na odsávání energie," dodala Pauline, "všechno to zůstalo ve tvrzi. A ta je ztracená. Určitě ji zničí, odpálí ji." "Pořád samé prohry," řekl hořce Dean, "máme vůbec ještě nějakou naději?" "Našli jste aspoň v Lousianě něco zajímavýho?" zeptal se Pierre. Dean se rozpovídal o Lexi Mansonové, a o experimentech, které Shai'ri prováděli na lidech. Pierre a Pauline se na sebe podívali. "Velká místnost s rytinami, s několika lidmi v komorách... a nelidské experimenty? Jo, s něčím takovým jsme se teď taky setkali," řekl Pierre, "Sloane, Alessandrova adoptovaná dcera, ti emzáci vyoperovali mozek z těla, a přesunuli ho do těla nějaké Afroameričanky, která měla navíc Curupiřiny schopnosti. Dává vám to smysl?" "Naprosto," odpověděl Akihiko, "to byl jejich poslední tah." "Afroameričanky?" zeptal se překvapeně Dean, a vzpomněl si na Lexi. "Prý jich mají víc. Víc takových lidí," dodala Pauline. "To taky dává smysl," reagoval na to Fahad. "Takže Alessandro je mrtvý? Pan Raminez a doktor Brickell též, je to tak? Takže zbývá jen nás šest," řekl Dean. "Počkat, chlapi z Black Butterfly C14 jsou taky mrtví?!" zděsil se Akihiko. "Shai'ri je zabili. A Mayson a Johnson utekli," řekla Pauline. "Sloane je živá, ale s její pomocí počítat nemůžeme," dodal Pierre, "navrhoval bych nevracet se už do Argentiny." "Kam tedy poletíme?" zeptal se Dean. Pohlédl do obličejů svých kolegů. "Co teď budeme dělat?"
* - odkaz na 1. kapitolu 4. série Lovců kryptidů, "Brzy se přihodí něco strašného"
Existuje vůbec naděje, že Lovci kryptidů zabrání temné, apokalyptické budoucnosti? Nebo je osud naší planety nevyhnutelný, a nelze ho změnit? Kde bude boj Lovců kryptidů proti mimozemským kolonizátorům pokračovat, když přišli o své útočiště v podobě Velázquezovy tvrzi? Pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat