Jméno: štír nejjedovatější
Vědecký název: Leiurus quinquestriatus
Zařazení: kmen členovci (Arthropoda), třída pavoukovci (Arachnida), řád štíři (Scorpiones), čeleď štírovití (Buthidae)
Výskyt: severní Afrika, Arabský poloostrov, východní Kazachstán a západní Indie; pouště, křoviny, suché oblasti
Jed: neurotoxiny (scyllatoxin, chlorotoxin, charybdotoxin, agitoxin-1, agitoxin-2, agitoxin-3)
Stručný popis:
Nazvdory svému jménu není štír nejjedovatější zřejmě opravdu tím nejjedovatějším škorpiónem, jeho jed však v rámci zástupců celého řádu patří mezi ty nejtoxičtější. Dostane-li se jeho jed do krevního oběhu dítěte či starého nebo nemocného člověka, může ho i zabít, není-li tedy postižená osoba okamžitě přepravena do nemocnice. Zdravou dospělou osobu by jed skolit neměl, nicméně někteří lidé mohou mít na štíří jed nepříjemnou alergickou reakci, a ta už sama o sobě může život osoby ohrozit. K bodnutí samozřejmě dochází jen v případě, že je štír člověkem či jiným velkým živočichem, představujícím potenciálního predátora, napaden. Samotné vpravení jedu do rány je údajně velice bolestivé. Jen samotný bodec na konci ocasu štíra nejjedovatějšího je opravdu velký a ostrý. Studie provedená roku 1991 v Izraeli uvedla, že velké množství lidí, jež byli v dětství tímto druhem štíra bodnuti, a přežili, začalo později v životě trpět zánětem slinivky břišní, tedy pankreatitidou. V případě, že se postižené osobě nedostane dostatečné lékařské péče, hrozí jí smrt edémem plic, tedy nahromaděním tělní tekutiny v plicích, a následným zadušením. Jed štíra nejjedovatějšího obsahuje několik smrtících typů neurotoxinů, mimo jiné samozřejmě chlorotoxin, který je pro štíří jed charakteristický. Agitoxiny všech tří typů se vyskytují jen a pouze u tohoto druhu štíra; nejsou přítomny v jedu žádného dalšího živočicha. Anglickým názvem pro štíra nejjedovatějšího je "deathstalker". Toto označení může být poněkud démonizující, pravdou však zůstává, že jeho jed je skutečně velice nebezpečný, a proto je jedním z potenciálně nejnebezpečnějších druhů štírů vůbec. Existuje samozřejmě účinný protijed, produkovaný farmaceutickými společnostmi v Saúdské Arábii, v Německu či ve Francii. Problémem ovšem je, že jed tohoto druhu je schopen se s protilátkou skvěle vypořádat, proto je tedy nutné podat postižené osobě velké množství protijedu; malá dávka by prakticky neměla účinek, tak je "deathstalkerův" jed silný. Na druhou stranu může mít díky své síle a svému neuvěřitelně komplexnímu složení využití v medicíně. Testy totiž prokázaly, že chlorotoxinem je možné léčit mozkové nádory. Chlorotoxinu se týká ještě jedna zajímavost; v roce 2015 byly provedeny klinické pokusy, při nichž byl chlorotoxin s fluorescenční molekulou nanesen na mozkové nádory, aby tak byly zvýrazněny rakovinné buňky. Při operaci může být něco takového velmi využitelné. Další elementy jedu štíra nejjedovatějšího zase mohou potenciálně regulovat množství hormonu inzulinu. Štír nejjedovatější je jedním z více než 800 zástupců čeledi Buthidae. Obvykle je žlutého zbarvení, a může být i 7,7 centimetru dlouhý, ačkoliv někteří jedinci mohou dorůst až 11 centimetrů. Hmotnost tohoto pavoukovce se pohybuje mezi 1 až 2,5 gramu. Dříve byly rozeznávány dva poddruhy, L. q. quinquestriatus a L. q. hebraeus. V roce 2014 byl nicméně druhý jmenovaný poddruh překlasifikován na druh samostatný. Deathstalkeři tráví většinu času v norách, hlubokých zhruba 20 centimetrů. Loví ostatní pavoukovce, stonožky, žížaly nebo cvrčky. V zajetí se takový štír nejjedovatější může dožít i 25 let. Jako většina druhů štírů dobře nevidí, kořist hledají spíše s pomocí hmatového smyslu, přičemž využívají smyslové chloupky, jimiž jsou pokryty nejen jejich končetiny, ale i zbytek těla. O rozmnožování štíra nejjedovatějšího se toho ví jen málo, jisté však je, že stejně jako všichni jeho příbuzní, je i tento druh živorodý. Po 122 až 277 dnech březosti přivádí samice na svět 35 až 87 mláďat.
Žádné komentáře:
Okomentovat