Tento rok v létě se vrací projekt Evropští lacertidi, a to po více než deseti měsících! Dosud poslední část, pojednávající o ještěrkách Kanárských ostrovů, jsem napsal 7. září 2019. Nyní je však na čase k projektu se vrátit, projet několik dalších evropských států, a seznámit Vás s jejich ještěrčími obyvateli! Pátá část tohoto projektu pojednává o lacertidech Rumunska...
Lacertidae - ještěrkovití. Čeleď šupinatých plazů (Squamata), která zahrnuje přes 300 druhů zařazených do 39 rodů. Vyskytují se pouze ve Starém světě; v Asii, Africe a Evropě. Mnozí z nich žijí na zemi, jen pár jich žije na stromech. Živí se většinou hmyzem. Jsou malí; většina druhů měří méně než 9 centimetrů, ale nalezneme mezi nimi i skutečné obry, takřka půl metru dlouhé. Snad ti nejmenší lacertidi i ti největší žijí právě na evropském světadílu. Jaká tajemství tito "obyčejní" plazi, jež existují už od období oligocénu, skrývají?
RUMUNSKO
Rumunsko je s rozlohou 238 397 kilometrů čtverečních dvanáctou největší zemí Evropy. Jedná se o přímořský stát s přístupem k Černému moři. Do země zasahují mocné Karpaty, jež jsou domovem vzácných evropských šelem - rysů, vlků a dokonce i šesti tisíc medvědů hnědých. Tato země se může pyšnit jedněmi z posledních nedotčených lesů na celém kontinentu. Rumunsko je domovem dvaceti druhů netopýrů, více než tuctu druhů bezocasých obojživelníků, a také třiadvaceti druhů plazů, z nichž osm patří do čeledi Lacertidae. To je celkem vysoký počet, uvážíme-li, že Rumunsko je zemí s převážně mírným a kontinentálním klimatem.
PAJEŠTĚRKA STEPNÍ
(Eremias arguta)
V angličtině příznačně nazývaná "step-runner". Jedná se o jeden z 36 druhů rodu Eremias, který si zřejmě většina nadšenců do světa plazů asociuje se státy střední Asie. Paještěrka stepní je široce rozšířený druh, ale z evropských států obývá pouze Rumunsko, Moldávii, Ukrajinu a Turecko. Mimoto se s ní však můžeme setkat v Rusku, Gruzii, dále v Kazachstánu a sousedních státech, v Mongolsku a také v Číně. Existuje několik poddruhů; celá rumunská populace patří k podruhu Eremias arguta deserti. Tito nádherní plazi se vyskytují na pobřeží Černého moře, na písečných dunách a v řídké vegetaci. Jedná se o druh, který je vždy k zastižení při procházce po písečných plážích Černého moře. Stavba těla paještěrky stepní je poněkud "archaická", nebo alespoň typická pro lacertidy. Tělo je velké, stejně jako hlava, a ocásek je poměrně krátký. Velké kulaté oči působí jako černé korálky. Samičky se mohou podobat druhu Lacerta agilis, mají ale mnohem užší ocas. Jsou-li tito plazi vyrušeni, dají se okamžitě na útěk. Jsou známi tím, že dokáží rychle utíkat na velké vzdálenosti.
JEŠTĚRKA LUČNÍ
(Darevskia praticola)
Hnědě až šedě zbarvený lacertid z rodu Darevskia, zahrnujícího přes 30 různých druhů, z nichž někteří se rozmnožují partenogeneticky. V Evropě se mimo Rumunsko ještěrky luční vyskytují i v Srbsku, na východě Bulharska, v Řecku a v Turecku. Rumunsko obývá poddruh Darevskia praticola pontica. Velice se podobá ještěrce živorodé (Zootoca vivipara), má však širší pruh na zádech, který může vypadat, jako by se rozdělil na dva. Dále je ještěrce luční podobná ještěrka zední (Podarcis muralis), oba však můžeme odlišit velikostně. Ještěrka zední je totiž mnohem větší. Ještěrky rodu Darevskia měří 5 až 8,5 centimetru, mnohé ještěrky zední jsou dvakrát až třikrát delší. Ještěrka luční se nazvdory svému jménu vyskytuje spíše v lesích, daří se jí zvláště v lesní hrabance, kde hledá hmyz, jímž se živí. Díky svému zbarvení je v takovém prostředí dobře maskovaná, je to nenápadný druh.
JEŠTĚRKA ZEDNÍ
(Podarcis muralis)
Hojně rozšířený druh, vyskytující se v celé jižní Evropě, přičemž jeho areál rozšíření sahá i do západní Evropy, kupříkladu do Francie a Německa. V Rumunsku se ještěrka zední vyskytuje poměrně hojně. Může dorůst až dvaceticentimetrové délky, a žije v kamenitém prostředí. Samozřejmě se jí však daří i ve městech či jejich okolí. Ještěrky zední spolu komunikují jak na vizuální, tak na chemické úrovni. Mají skvělý zrak, díky němuž dokáží samci spatřit odlišně zbarvené samičky docela lehce. Dále jsou samci vybaveni femorálními žlázami, jež vylučují voskový sekret. Touto zvláštní látkou v podstatě přenášejí mezi ještěrkami jakési sociálně relevantní informace.
JEŠTĚRKA TRÁVNÍ
(Podarcis tauricus)
Dobře známý druh, preferující travnaté, suché biotopy, kupříkladu zarostlé písečné duny. Vyskytuje se na východě a na jihu Rumunska; mimoto se s ní setkáme ve většině dalších států východní části jižní Evropy a také v Malé Asii. Od špičky čenichu po kloaku měří jen 8 centimetrů, ocas je však dvakrát delší, tudíž dospělá ještěrka trávní může přesáhnout délku 20 centimetrů. Loví hmyz, pavoukovce a červy. Samci jsou nazelenalí, s výrazným zeleným pruhem na zádech samice jsou naopak hnědé. V Rumunsku je to běžný druh.
JEŠTĚRKA BALKÁNSKÁ
(Lacerta trilineata)
Druhý největší evropský lacertid, dosahující délky 50 až 60 centimetrů. Má mohutnou hlavu, zbytek těla je však též stavěn robustně. Ačkoliv jí hrozí ztráta přirozeného prostředí, není nijak zvlášť ohrožená; IUCN ji vlastně klasifikuje jako málo dotčený druh. Je značně adaptibilní, a je-li z určitého místa vytlačena, bez problémů se přizpůsobí prostředí jinému. Výrazně se podobá druhu Lacerta viridis, nicméně samci tohoto druhu mají žluté hrdlo, nikoliv zelené. Takto je od sebe můžeme spolehlivě rozeznat.
JEŠTĚRKA ZELENÁ
(Lacerta viridis)
Nejhojněji zastoupený lacertid v celém Rumunsku. S délkou až 40 centimetrů také patří mezi ty největší, ačkoliv nedorůstá takové velikosti, jako její balkánská sestřenice. Ještěrka zelená obývá lesostepní oblasti, od suchých křovinatých strání po okraje lesů. Populace z pobřeží Černého moře se výrazně podobá poddruhu L. v. meridionalis, herpetologové si však nejsou jisti, zda k němu skutečně patří. Může se jednat pouze o ekotyp, typické hnědé zbarvení ocasu a zadních končetin může být pouze adaptací na suché prostředí, a s výše zmíněným poddruhem nemusí mít nic společného. Pokud je toto mínění správné, pak je jediným poddruhem, jenž se v Rumunsku vyskytuje, L. v. viridis. Areál rozšíření tohoto poddruhu zahrnuje východní část Evropy, a na severu zasahuje do České republiky, konkrétně na jižní Moravu a do jižních Čech, s několika ostrůvkovitými populacemi vyskytujícími se v západních Čechách a v Německu.
JEŠTĚRKA OBECNÁ
(Lacerta agilis)
Ještěrka obecná je dalším z široce rozšířených evropských lacertidů, kteří se samozřejmě vyskytují i na území Rumunska. Mimo Evropu areál rozšíření tohoto druhu sahá dokonce až do severozápadní Číny. Samci dosahují délky až 19,3 centimetru, samice maximálně 18,5 centimetru. Populace žijící na pobřeží Černého moře se zbarvením výrazně podobá druhu L. viridis, ten má však mnohem širší ocas. Na území Rumunska žijí dva poddruhy ještěrky obecné; západ až střed země obývá poddruh L. a. argus, naopak východní polovina státu, včetně pobřeží Černého moře, je domovem poddruhu L. a. chersonensis. Jak je známo, samci ještěrky obecné jsou mnohem pestřeji zbarveni než samičky. V období páření se k sobě samci chovají velice agresivně.
JEŠTĚRKA ŽIVORODÁ
(Zootoca vivipara)
Ještěrka živorodá se vyskytuje ve většině států Evropy včetně Rumunska, ačkoliv její areál rozšíření nesahá k Černému moři. Na území Rumunska žije poddruh Z. v. vivipara, se kterým se ostatně setkáme i ve Spojeném království, v České republice, v Německu či ve skandinávských zemích. Jak již její jméno napovídá, přivádí tato ještěrka na svět živá mláďata. Některé jižní populace ale kladou vajíčka. To z ještěrky živorodé činí jediný druh lacertida, o němž spolehlivě víme, že se rozmnožuje viviparicky i oviparicky. Pohlavní dospělosti dosahují zástupci tohoto druhu ve 2 letech života, samice však dospívají pomaleji, než samci. Samičky z populací rozmnožujících se oviparicky jsou schopny v jedné snůšce naklást až 70 vajíček, i z takového množství se ale dospělosti dožije jen asi 8 mláďat. Průměrný počet narozených mláďat (či nakladených vajíček) je roven 5. Některé ještěrky živorodé žijí samotářsky, jiné v malých skupinách. Loví hmyz, pavoukovce, červy a larvy můr. Dosáhne-li tělesná teplota ještěrky živorodé 27°C, přestane přijímat potravu.
Toto jsou tedy lacertidi žijící na území Rumunska. Cenné informace, včetně seznamu druhů, mi poskytla vědecká studie týkající se diverzity a distribuce rumunských plazů, roku 2013 publikovaná v žurnále ZooKeys. Najdete ji na tomto odkazu. Doufám, že se Vám tento článek líbil. Projekt Evropští lacertidi bude rozhodně pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat