V roce 1973 nalezl mezinárodní tým paleontologů, tvořený mimo jiné profesory Mikem Archerem a Dickem Tedfordem, řadu dobře zachovalých fosilních pozůstatků pravěkých savců, bahníků, plameňáků a kachen na jílovém dně jezera Pinpa v Austrálii. Toto vysušené solné jezero, nacházející se východně od Flindersova pohoří ve státě Jižní Austrálie, nepředstavuje ideální prostředí k hledání zkamenělin vyhynulých zvířat, neboť je jeho obnažené dno většinou pokryto pískem z okolních kopců. Zvláště v 70. letech zde však probíhaly rozsáhlé vykopávky, jejichž výsledkem byl nakonec objev oligocénních ptáků rodů Wilaru a Pinpanetta, a nyní se k nim může přiřadit i nový bizarní druh vačnatce. Archer, Tedford a paleontologové z UNSW Sydney, Salfordské univerzity ve Velké Británii, Přírodovědného muzea v Londýně, Griffithovy univerzity v australském Brisbane a Amerického přírodovědného muzea v New Yorku se nedávno pustili do zkoumání neúplné lebky a dalších skeletálních ostatků, které čekaly na identifikaci celých 47 let. Zjistili, že tvor, jehož pozůstatky kdysi objevili jen tak ležet na dně vysušeného jezera, případně ve vrstvě hned pod povrchem, patřily obrovskému vačnatci, velikostí srovnatelnému se současným medvědem baribalem.
Pojmenovali ho Mukupirna nambensis. Rodový název vychází z jazyka Aboriginců kmenů Dieri a Malyangapa, a znamená "velké kosti". Jednalo se o skutečného obra, vážícího až 150 kilogramů. Mukupirna se mohla vzhledem podobat současným vombatům, do čeledi Vombatidae však rozhodně nepatřila. Tým, který ji popsal, pro ni vytvořil speciální čeleď Mukupirnidae. Podobně jako většina ostatních prehistorických tvorů nalezených na území jezera Pinpa a v jeho okolí, žila Mukupirna v oligocénu, před přibližně 25 miliony let. Dařilo se jí v otevřené lesnaté krajině. Zuby měla dost silné na to, aby jimi zpracovala ostřice a ostatní trávy, pojídala však i kořeny a hlízy rostlin. Ty vyhrabávala ze země užitím masivních předních končetin s velkými drápy. Doktor Robin Beck ze Salfordské univerzity prohlásil, že kostra mukupirny nalezená roku 1973 se řadí k nejlepším savčím pozůstatkům z pozdního oligocénu Austrálie. Přestože šlo o zvíře vskutku impozantní, vyvinuli se později i větší vombatiformní vačnatci. Tím největším byl Diprotodon, dvoutunový, tři metry dlouhý gigant. Byl velký jako hroch, a vyhynul teprve před 44 tisíci lety; jde o jednoho z nejznámějších australských vačnatců. Na druhou stranu je pravda, že většina pozůstatků savců nalezených v oligocénních vrstvách jezera Pinpa dosahovala poměrně menších velikostí. Spousta tehdejších masožravých vačnatců nebyla větší, než dnešní myš. Mukupirna byla ve své době pravděpodobně největším australským savcem.
Nález, popsaný 29. června tohoto roku v žurnále Scientific Reports, je důležitý ještě z jednoho hlediska. Jak již bylo zmíněno, do taxonomické skládačky vačnatců přibyl nejen nový druh a rod, ale také celá nová čeleď. Naše znalosti evoluce této úžasné skupiny savců, se kterými je Austrálie neodmyslitelně spjata, se tak opět o něco rozšířily.
Mukupirna nambensis, pojídající traviny na kraji jezera ve společnosti kachen rodu Pinpanetta; v levém horním rohu vidíme prehistorické plameňáky druhu Phoeniconotius eyrensis
Za informace pro tento článek vděčím webu Science Daily, obrázek pochází ze stránek Science Focus. Úžasný objev, nemám pravdu?
Žádné komentáře:
Okomentovat