Začíná poslední sekvence kapitol poslední série Lovců kryptidů! Poté, co byla jejich základna v jižním Londýně během invaze Shai'ri zničena, vydali se naši hrdinové zpět do Velázquezovy tvrzi na pobřeží Argentiny, kde Dean hodlal užít nově vyzkoušený stroj času k návratu do minulosti a pokusu o zabránění útoku mimozemských kolonizátorů. Ke všemu neštěstí však Lovci kryptidů zjistili, že Briddimský drahokam, z něhož byla odsávána energie k vytvoření multiverzního portálu, zmizel. Místo toho se v přízemní laboratoři nacházela pouze nehmotná iluze, neustále vytvářená tím, kdo drahokam ukradl. Všem bylo okamžitě jasné, kdo tím zlodějem byl: Archibald Quartermaine. Ten s agentkami Kentovou a Lyonsovou opustil Velázquezovu tvrz, a zamířil s nimi do Langley v USA, kam se ho pak Lovci kryptidů vydali hledat, jen aby od Arika Thomsona zjistili, že Barbařin letoun na počátku invaze mimozemšťanů spadl kdesi nad Louisianou. Přesné souřadnice místa, kde Quartermaine a obě agentky pravděpodobně zemřeli, a kde tedy hledat ztracený Briddimský drahokam, pak Arik nedlouho před svou smrtí přesunul spolu s mnoha dalšími šifrovanými daty do bezpečnostního systému Cryptid Swiftu. Deanovi a bojové trojce nějakou dobu trvalo, než se k těmto informacím propracovali... Nyní jsou však odhodláni vydat se Briddimský drahokam hledat. Otázkou je, zda jej dokáží najít. Jak už Dean předem spekuloval, možná Quartermaine nehodu nepřežil, a démant ukradli Shai'ri, kteří jsou vlastně zodpovědní za vytváření iluze v laboratoři... V každém případě bez Briddimského drahokamu nemohou Lovci kryptidů zabránit strašlivé budoucnosti, jež se blíží...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: HLEDÁNÍ SPÁSNÉHO KAMENE, ČÁST PRVNÍ:
Nad městem Rayville padla noc. Zahalila svou rouškou zaprášené silnice pokryté mrtvolami, spálené parky i zruinované domy. Jeho obyvatelé se skrývali v bytech dosud méně poničených domů, a mnohdy se takto k sobě tisklo i několik rodin, a každý z těch vyděšených či sbitých lidí jen doufal, že přežije do dalšího dne. Venku rozhodně nebylo ticho. Ze středu města se neustále ozývaly strašné rány. I po setmění Shai'ri vraždili skrývající se obyvatele. Střely z jejich zbraní vydávaly příšerný dunivý zvuk. Nesly se až na okraj města, a děsily všechny, kteří se za temné noci třásli strachem už jen z toho důvodu, že jejich poklidné město bylo před nedávnem proměněno ve změť trosek tvory, kteří přišli z vesmíru. V určitou chvíli, někdy po jedenácté hodině, však rány ze středu města přehlušil ještě horší zvuk. Z dálky, z místa, kde před pár dny přistála velká vesmírná loď, se začal ozývat bolestný, agonický řev člověka. Podle barvy hlasu se muselo jednat o nějakou ženu, pravděpodobně mučenou mimozemšťany ve svém kosmickém plavidle. Skřek to byl tak příšerný, že všichni, jež jej ze svých domovů uslyšeli, se roztřásli. Děti začaly hrůzou brečet. Každý si uměl představit, co se tam dělo. Při takovém řevu si kterýkoli člověk dokázal představit sám sebe v pozici té mrzačené oběti. Nikdo se tu nechtěl stát zajatcem Shai'ri. Křik ženy, které mimozemšťané neznámým způsobem ubližovali, s každou vteřinou sílil, až se zdálo nemožné, že ještě dokázala popadnout dech. Po děsivých třiadvaceti minutách, během nichž ustávalo jen s krátkými pauzami, nakonec vřískání skončilo. Obyvatelé kraje Rayvillu byli otřeseni. Nikdo tu noc nedokázal zamhouřit oka... Dean otevřel oči. Probudil se na písčité půdě, a pomalu vstal. "Co tady, k čertu, dělám?" zeptal se sám sebe. Pohlédl na oblohu. Byla rudá jako krev, bez jediného mráčku, jen daleko na horizontu se slunce sklánělo nad písečnými dunami. Dean se vyděšeně ohlédl kolem sebe. Zprvu neviděl nic neobvyklého, ale pak koutkem oka zahlédl jakýsi černý předmět, válející se na zemi. Pomalu k němu přistoupil. Byla to laserová pistole Lovců kryptidů. Hlavou mu začaly procházet všelijaké strašlivé představy. Co tady dělal? Kde byli Lovci kryptidů, s nimiž už několik měsíců žil? Proč tu po nich zůstala jen jedna jediná laserová pistole? Když se znovu otočil, spatřil za sebou další předmět, kterého si předtím nevšiml. Jednalo se o starou černou spandexovou uniformu Lovců kryptidů, takovou, kterou před lety nosili na svých misích. Dean si nedokázal vysvětlit, jak se tu ocitla. Pomalu se k ní sklonil, a náhle zafoukal silný vítr. Písek mu začal vnikat do očí, a tak si je zakryl. Zpoza uniformy náhle vyletěla barevná fotografie. Vítr ustal, Dean vydechl, a prohlédl si jí. Byli na ní vyfotografováni jeho rodiče, Pauline Jetkinsová a Jack Owen. Tuto fotografii viděl v životě mnohokrát, prohlížel si ji už od dětství vždy, když na rodiče myslel. Jeho oči se zaměřily především na Jackův obličej. Hleděl do příjemné tváře svého otce, kterého nikdy nedostal možnost poznat. Třesoucími prsty se jemně dotkl otcova ramena na fotografii, a z očí mu vytekla slza. "Tati..." zašeptal. Po tvářích mu začalo téci více slz. "Chtěl bych nějak změnit minulost. Chtěl bych, aby všechny ty strašné věci nenastaly," říkal nahlas, zatímco plakal, "už tolikrát jsem se snažil udělat to, co bys udělal ty, ale nikdy jsem nedosáhl žádného výsledku. Pokaždé jsem všechny zklamal." Fotografie náhle začala hořet. Vznítila se jen tak, sama od sebe. "Ne!" vykřikl Dean. Obrázek upustil. Předtím, než dopadl na zem, zmizel úplně. Černá uniforma se náhle propadla do písku. Za písečnými dunami se objevily poničené budovy, zpoza nich vycházeli vojáci Shai'ri, a ve svém jazyce křičeli na Deana. Jeden z nich nesl v rukou lidskou hlavu. Dean se vyděsil natolik, že téměř omdlel. Byla to hlava Pauline, jeho matky, utržená od krku, s krví odkapávající z cárů svalové tkáně. "Mami! Ne! Ne!!!" zařval Dean, a roztřesenou rukou s laserovou pistolí zamířil na mimozemšťany. Avšak zbraň už byla pryč. Prostě se vytratila. Deanovi se z hrdla ozval ryk plný žalu a vzteku. Byl by se na ty vrahouny vrhl třeba holýma rukama, ale něco mu v tom bránilo. Cítil jen bezmoc. "Mami! Tati!" zařval naposledy, a posadil se v posteli. Teprve nyní si uvědomil, že to vše byl jen sen. Noční můra poskládaná z jeho pocitů, vzpomínek a představ. Tílko měl celé propocené, pot se mu v proudech řinul po čele, pěsti měl stále zaťaté. Chvíli hleděl na protější zeď, zahalenou noční temnotou, pak sebou prudce trhl, a zatímco na posteli seděl, položil chodidla na podlahu. "Tohle... tohle bylo strašné," zašeptal si sám pro sebe, a zakryl si obličej rukama, přičemž ještě jednou nervózně vydechl. Ozvalo se zaklepání. Jeho křičení ze snu jistě probudilo několik lidí ve Velázquezově tvrzi. "Deane? Jsi v pořádku? Můžu dovnitř?" ozval se hlas Pauline. "Jistě, mami. Jsem v pohodě," odpověděl Dean, a pokračoval hned jak Pauline vstoupila do místnosti, "jen mě vyděsila taková nepříjemná noční můra. Mívám je od dětství. Není ideální, když dítě vyroste v apokalyptickém světě, kde spolu neustále bojují roboti a mimozemšťani, bez rodičů, bez školy..." "Jsi celý zpocený. Přinesu ti ručník," řekla mu Pauline. "Ne, já tu mám svůj vlastní. Nikam nechoď, prosím," řekl s unaveným, zmoženým přídechem Dean. Pořád si jednou rukou držel čelo. Pauline si sedla vedle něj. "Chceš o tom se mnou mluvit?" "Nejspíš. Já... cítím, že nesu obrovské břímě. Pierre mě z budoucnosti poslal, abych zabránil příchodu Shai'ri, a nepovedlo se to. Čas utíká, naděje na záchranu je čím dál menší, a mě pronásledují pocity viny, zklamání, dokonce i zrady. Tohle všechno se mi mísí v hlavě s devatenácti lety vzpomínek, ve kterých... upřímně ani moc nejsi ty, mami. Byl jsem moc malý, když jsi odešla. A tátu jsem nikdy nepoznal. Ale přesto se mi o něm zdá. Vídám ho většinou na fotkách, někdy dokonce držím v rukou jeho uniformu z těch fotek..." "Chápu to, Deane. Neměl jsi dětství, jaké sis zasloužil. Strašně mě to mrzí. Taky si občas připadám bezmocná, při tom všem, co se teď ve světě děje. Ale nesmíš pustit naději, ať je jakkoliv malá," řekla Pauline. "O to se snažím celý život, mami," odpověděl Dean, a naposledy si utřel pot z čela, "jenže všechno, co se nedávno stalo, mi ji vzalo. Dokonce začínám pochybovat, že tu kdy nějaká možnost změnit minulost byla." "Ta možnost tady pořád je. Musíme udělat všechno pro to, abychom zabránili existenci světa, ve kterém jsi vyrostl," prohlásila Pauline. Dean vstal, a v místnosti rozsvítil. Zahleděl se do zdi. "Nemyslím si, že Pierrův plán v budoucnosti byl dobrý," řekl pomalu, "vrátil jsem se do roku 2019 s tím, že jsem měl zabránit Lovcům kryptidů, aby kdy s Černým motýlem odletěli na misi do kosmu, při které táta zemřel. Pierre si myslel, že když Jack nikdy nezemře, přijde právě on na to, jak Shai'ri zastavit." Pak se Dean zase podíval na svou matku. "Jenže já tomu prostě nevěřím. Jak by mohl jediný člověk přijít na něco takového? Nedokázali jsme na to pořádně přijít my všichni, takže... Tady se podle mě stala chyba," pokračoval. "Možná máš pravdu," řekla Pauline, a postavila se, "Jacka jsem milovala, všichni jsme ho měli moc rádi, vedl nás spoustu let, a byl by na tebe moc hrdý, kdyby tě viděl. Taky mívám noční můry, Deane. Pronásleduje mě pocit viny z toho, že jsem mu před tou misí do vesmíru neřekla, že spolu čekáme dítě. Tebe. Zemřel, aniž by to věděl. Ale možná Jack musel zemřít. Možná některé věci prostě... změněny být nemůžou. Asi máš pravdu, klíčem k zastavení Shai'ri nebyl on." "Nakonec to není o tátovi, je to o budoucnosti téhle planety. Měli bychom vymyslet jiný plán. Jestli se nám podaří stroj času zase uvést do chodu, najdeme-li Briddimský drahokam, měli bychom se vrátit do mnohem bližší minulosti, a zabránit invazi... bang! Předtím, než k ní došlo. Se znalostmi, které my sami máme, a které se v našich hlavách nezmění, když budeme riskovat, a vydáme se do minulosti zabránit smrti jediného člověka," odpověděl Dean. Pauline pohlédla do země. Na chvíli ji ovládl zármutek, ale překonala ho. "Máš pravdu, Deane. Tohle stejně nikdy nebylo o Jackovi. Už jsem se smířila s tím, že je pryč. Vymyslíme tedy něco, co bude skutečně účinné. Svolám zítra poradu ve Velázquezově laboratoři. Porady našemu týmu vážně chybí... Jestli přijdeš s něčím efektivním, prosím, sděl nám to," řekla svému synovi, pak se s ním rozloučila, popřála mu dobrou noc, a odešla. Stejně jako Dean si uvědomovala, že invazi Shai'ri se dalo zabránit jen změnou posledních měsíců. Dean nebyl zrovna šťastný, avšak sám tento fakt před Pauline vyslovil, a od té chvíle byli oba přesvědčeni o jednom - co se stalo, stalo se. Ač Deana pronásledovaly noční můry osobního charakteru, nebyl zde proto, aby pomohl sám sobě. Byl zde proto, aby pomohl celému světu, a obdobně jako jeho matka, byl odhodlán obětovat pro něj svá vlastní přání... Následujícího dne se Dean, Pauline, Akihiko, Roger, Pierre, Alessandro Velázquez a Larry Brickell sešli v přízemní laboratoři, přičemž byl u porady přítomen i Maysonův asistent, Buchanan Johnson, aby svého bosse informoval o postupu Lovců kryptidů. "Nevím, jak to děláš, Pauline, ale porady vždycky svoláváš v pravou dobu. Intuice?" zasmál se Roger. A pokračoval: "Dnes ráno jsme já, Akihiko, Fahad a tady Dean dešifrovali složku K_LRT4x32, v níž jsme k naší radosti konečně našli souřadnice místa pádu letounu Barbary Kentové. Tudíž víme, kam se vydat Briddimský drahokam hledat." "To je výtečné," odpověděl Velázquez, "konečně budete moci tamtu... el espejismo... schopni nahradit skutečným kamenem." Pokynul na iluzi Briddimského drahokamu, jež už celé týdny bez hnutí svítila pod kuželem v odčerpávacím zařízení. "Za to jsem moc ráda, lidi," usmála se Pauline, "a je to skvělá první zpráva naší dnešní porady. Rozhodla jsem se ji však svolat z jiného důvodu, takže jsi mě trochu překvapil, Rogere." Zasmála se. Pak ale zvážněla: "Včera jsem mluvila s Deanem o jeho plánu vrátit se do minulosti a zabránit té budoucnosti, v níž vyrostl, a která náš svět čeká. Myslíme si, že nápad, se kterým Pierre přišel v budoucnosti, a to sice zachránit Jacka před smrtí, by nebyl k zabránění invaze účinný. S Jackem už jsme se rozloučili, a myslím... myslím, že... už není dobré se k němu vracet." "Dává to smysl. Měli bychom využít našich současných znalostí, a zaměřit se prostě jen na ty mimozemšťany," řekl docela rozesmutněle Pierre, "je to jako kdybychom chtěli zabránit smrti Kate nebo Curupiry. Ani ony, ani Jack už se zachránit nedají, je to prostě minulost, něco, co se stalo před invazí, a už by nás to nemělo zajímat. Svět je v krizi... Tak tu krizi musíme... kruci, jaký je ten anglický výraz? Prostě effacer." Všichni pokyvovali hlavou. Jednotně souhlasili. "Přemýšlel jsem o tom, a můj plán je následující," pronesl Dean, "vrátit se do ledna či února 2020, a s pomocí telepatické korunky, kterou Pierre nedávno používal v Cryptid Swiftu, pak v minulosti přesvědčit Indrida Colda, a ostatní St'eemy, o tom, že tato planeta je pro Shai'ri neobyvatelná. Jak už jsem vám kdysi řekl, z budoucnosti moc dobře vím o tom, že Coldové podávají Shai'ri telepaticky informace o planetách, na něž byli vysláni, tedy planetách, jež jsou potenciálně obyvatelné. Mým plánem je tedy vrátit se do Point Pleasantu na začátku tohoto roku, najít Colda - a my už ze zkušenosti víme, jak to udělat - a úplně mu to převrátit v hlavě. Nalhat mu, že tato planeta není pro Shai'ri vhodná, že na ní není dostatek zdrojů, a že lidé mají zbraně dostatečné k úspěšnému odražení invaze. Tímhle způsobem Shai'ri přechytračíme měsíce předtím, než se vůbec k Zemi přiblíží."
"To dává smysl," reagoval na to Roger, "telepatickou korunku se navíc může naučit ovládat každý z nás. A díky Pierrovi víme, jak ji zesílit. Jakmile pronikneme do hlavy jednoho Colda, budeme vědět, jak pokrýt mysli třeba stovek z nich. A přesvědčíme je o tom, aby svým pánům lhali." "To je geniální," vyhrkl Pierre. "Je to jediný způsob, jak tuhle katastrofu zvrátit. Zapojením mozku. Nikoliv síly nebo... záchrany ztracené osoby," dodal Dean. "Navíc byste se při takové misi nemuseli dopustit nějaké chyby ve výpočtech, co se týče místa a času," dodal Brickell. "Kámo," řekl Akihiko hrubým hlasem a pohlédl na Deana, "tohle je dobrej plán. Tohle bude fungovat." "Ale co Shai'ri, kteří už na počátku tohoto roku na Zemi byli? Ty napřed vyslané vojenské jednotky, které přistály v Amazonii, v Kongu nebo třeba v Gobi, kde jsme se s nimi vlastně už minulý rok sami setkali?" namítla náhle Pauline. "Víme, kde je hledat, mami. Takže na té misi zpátky v čase si je najdeme, a obdobně pronikneme do jejich hlav. Shai'ri mají telepatická zařízení, avšak zesílení toho našeho by je mohlo, řekněme, odbourat. Také jim do hlav promítneme iluze o neobyvatelnosti této planety, nebo je telepaticky donutíme trpět tak, že Zemi radši opustí. To bude se svědectvím Coldů dost stačit na to, aby Vládce zamířil na jinou obyvatelnou planetu, a nechal Zemi na pokoji," odpověděl Dean. "Jak víš, že je nějaká jiná planeta obyvatelná, a že se k ní vydají?" pousmál se Pierre. "Něříkal jsem vám snad, že jsem toho v budoucnosti o Shai'ri hodně zjistil? Měl jsem přece dobrého učitele, který mě vychoval a naučil, jak pronikat do jejich tajných souborů," odpověděl Dean, a usmál se na Pierra. "Jaké to bude muset být vychovat tvoje dítě, Pauline?" zasmál se Pierre. "Je to výtečný plán, Deane. Jsem na tebe hrdá, a táta by byl taky. Takhle to má být, a takhle to taky bude. Co se týká lokace Briddimského drahokamu... Rogere?" řekla Pauline. "Letoun Barbary Kentové dopadl tři kilometry východně od Rayville v Louisianě," odpověděl Roger, "tam se tedy musíme vydat. Poletíme já, Akihiko a Fahad." "Letím taky," přidal se Dean, "už jsem s vámi pracoval několik dnů, takže..." "Fajn," řekl Akihiko, a se zamračením se na Deana drsňácky usmál. "Mějme ale na vědomí, že Quartermaine i agentky teoreticky mohou či nemusejí být mrtví. Tuhle iluzi v odčerpávacím přístroji někdo pořád vytváří. Někdo na ni pořád myslí. Buď je to Quartermaine nebo je to nějaký voják Shai'ri, který drahokam z poničeného letounu odnesl. Představte si, kdyby ho pak přenesli do nějaké ze svých vesmírných lodí. Mohli by s ním dělat... co by se jim zachtělo. Tenhle démant by jim dal moc neskutečných rozměrů," prohlásil Dean. "Nám ji může dát taky, tak se ho, prosím, pokuste najít," dodala Pauline. "Jasně. Ať ho má kdokoliv, rozsekáme mu hlavu, a pak mu ten šutr vytrhneme z třesoucích se prstů," řekl na to Akihiko. Mise měla započít okamžitě, nebylo času na zbyt. Thiago Raminez spolu s Alessandrem a Sloane vyvedli Deana a Rogera z pevnosti. V Cryptid Swiftu si pak oba oblékli své červenočerné uniformy. Akihiko mezitím došel pro Fahada, který jako jediný z týmu nebyl u porady přítomen. Byl však zhrozen, když vstoupil do jeho pokoje. Fahad seděl u stolku, čelo měl k němu přitisknuté, a prsty levé ruky slabě svíral skleničku rumu. "Kámo, co tady děláš?" vyhrkl Akihiko, a zatřásl s ním. Fahad ze sebe vydal jen protivné sténání. "Kdes vzal tohle? Já myslel, že tu má Velázquez jenom víno." "Akihiko? Seš to ty?" "Jasně, kámo. Kdo jinej? Máme letět. Dešifrace byla úspěšná, tak jdem na misi. A to hned." Fahad sebou cukl k opěradlu židle. Teprve nyní spatřil Akihiko jeho zvlhčené oči. "Promiň, Akihiko. Já... nemoh jsem jinak. Tohle dělám už pár dní. Vždycky, když mě nikdo nevidí. Liju do sebe chlast, protože nevím, co jinýho mám dělat," pronesl pomalu Fahad. Prsty mu ze skleničky sjely, a ona spadla ze stolu a roztříštila se u Akihikových nohou. "To kvůli Harveymu?" zeptal se Akihiko. Docela změkl, nebo spíše projevil sympatii s Fahadovou bolestí, a naklonil se k němu. "Jo. Miloval jsem Harveyho víc než kohokoliv v mým životě. Když mi ho ty hnusný vesmírný potvory vzaly... kruci, já prostě nevím, co dělat. Je mi zle, Akihiko. Furt myslím na to, jak ležel sám mezi tisíci mrtvejma lidma na té stanici metra... A jak umíral, když jsem držel jeho ruku," rozpovídal se Fahad. "Kámo, to co se teď chystáme udělat, by mohlo Harveyho smrti zabránit. Dean nově definoval svůj plán. Jenom musíme získat ten drahokam. Už jsme dneska ráno zjistili, kde ho hledat, tak se seber, a leť s náma," řekl mu Akihiko. "Fakt?" Fahad ožil. "Přestaň civět na tu láhev a dej se dohromady. Někteří lidi, který jsme znali, jsou ztracení, ale Harvey nemusí být jedním z nich. Ne, pokud se Deanovi povede to, o čem nám dneska řekl. Vsadím se, že v letounu ti to rád osobně vysvětlí, abys byl na stejný frekvenci, jak my," odpověděl Akihiko. Odlet nastal za patnáct minut. Fahad byl trochu pomalý, ale stále nebyl opilý, a bylo tedy možné, aby se mise účastnil. Thiago Raminez na chvíli vypnul energetický štít, aby mohl Cryptid Swift okolí tvrze opustit. Když rychle stoupal do vzduchu, pohlíželi na něj Alessandro a Sloane s jistým smutkem. Zvláště Sloane měla v očích spoustu obav. Brickell, Pauline a Pierre, nesoucí v rukou Tatze, na členy týmu v letounu od brány mávali. Dean se přes okno zahleděl na svou matku, a ona zase na něj. Pokýval na ni hlavou v doufání, že mise bude úspěšná. Pauline se na něj usmála. I ona sama však měla v očích jen starosti. Odteď se mělo rozhodovat o tom, jak svět bude vypadat. Jaká budoucnost ho vlastně potká. Závisela na týmu čtyř odvážlivců, jež pro nalezení Briddimského drahokamu hodlali udělat cokoliv.
Let podél pobřeží Jižní Ameriky byl neklidný. Na severovýchodě Argentiny docházelo k boji mezi roboty X-77 a vesmírnými plavidly Shai'ri. Urputné souboje probíhaly jak nad pevninou, tak nad mořem. "Lidi, docela se bojím, že tohle přijde na jih. Koukněte, kam mají některý ty vesmírný letouny namířeno," prohlásil Akihiko. "Nezbývá než doufat, že je Nietovy plechovky zadrží," odpověděl Roger. Amazonský deštný prales, ničený Shai'ri, již Lovci kryptidů předtím dvakrát viděli. Přesto je spoušť, kterou za pár posledních dnů či týdnů napáchali, opět vrazila do hrudi. "Konec biodiverzity na naší planetě," poznamenal Akihiko. "Takhle Shai'ri smýšlejí. Hodlají si tuto planetu změnit pro sebe tak, aby jim vyhovovala. Na původní obyvatele, lidské či zvířecí - v tom vlastně není rozdíl - se neohlížejí," odpověděl Dean. "Jsou to blbci, že si ničí zásobárnu kyslíku. Co tu hodlaj dýchat? Metan?" řekl Akihiko. "Jsou to hnusní darebáci. Jenom ničí. Zabíjejí. Kdybych moh, vyhubil bych je," řekl naštvaně Fahad, "nenávidím je. Naprosto je nenávidím." Při letu nad Karibským mořem se Cryptid Swift vyhnul několika střelám z vesmírných plavidel, jedno dokonce sám svými laserovými puškami odstřelil, ale jinak ho před nimi zachránila trojice robotů X-77. Nikdo na to však v letounu nic neřekl. Cesta vysokorychlostním letounem z jihu Argentiny na jih Spojených států amerických zabrala jen asi hodinu a půl. "Jsme na souřadnicích. Jdem dolů," řekl Roger, jakmile Cryptid Swift dosáhl města Rayville. "Můj ty bože," zašeptal Fahad s přídechem značícím nenávist vůči Shai'ri. Rayville byl úplně zničený. Za denního světla vypadal jako město duchů. Cryptid Swift dosedl na zem jen asi dvě stě metrů od místa pádu letounu CIA. Akihiko, Roger, Fahad a Dean z něj vystoupili s připravenými laserovými pistolemi. Akihiko měl navíc po ruce šuriken. "Jdeme pěšky k letounu," řekl Dean. Bojová trojka ho následovala. V tuto chvíli bylo okolí Rayvillu mimořádně tiché. Pak se ale z dálky ozval cinkavý zvuk. Tým se zastavil a poslouchal. "Co to je?" vyhrkl Fahad. "To nevím. Ale jsem rád, že už nejsem jediný, komu občas zvoní v uších," řekl Akihiko. Pak zvuk ustal. Dean svým přátelům gestem naznačil, aby ho následovali. "Nelíbí se mi to tu. Půda je tu spálená. Ty budovy kousek odsud nemají okna a jsou zaprášené, jako před demolicí. A víme, že jsou tu Shai'ri," poznamenal Roger. Konečně došli k pozůstatkům letounu CIA. Byl úplně rozebraný. "Tak tady to je. Moc toho z něj nezbylo," řekl Fahad, "drahokam tu nevidím. Nenamáhali jsme se zbytečně?" "Myslíte, že se v něm hrabali?" zeptal se Roger. "Kdo? Shai'ri? Možná. Říkal jsem vám, že si ho mohli vzít," odpověděl Dean. Ani mezi zbytky letounu, ani v jeho nejbližší blízkosti se však nenacházely kostry lidí. Ať tým hledal, jak mohl, nebyl zde jediný důkaz o smrti Archibalda Quartermainea, Barbary Kentové a Amandy Lyonsové. "Naši přátelé, teda až na toho tupouna mluvícího se stínem - toho za kámoše nepovažuju - jsou stále nezvěstní," řekl Akihiko. "Co vzít v potaz skok padákem?" obrátil se na něj Roger. "Snad by nám odněkud zavolali, ne? Kdyby sami vyskočili a..." odpověděl Akihiko. "Shai'ri je mohli zajmout a vzít si ten drahokam. Je to vážně dost možné. Ale radši se po něm podíváme v okolí aspoň jednoho kilometru odsud," navrhl Dean. Při pochodu drsnou pustinou na kraji města se rozhodli jít společně. Nebylo by chytré, kdyby každý z nich šel sám za sebe, třebaže by je každý správný houbař za takové hledání pokáral. V jednu chvíli se zacinkání ozvalo znovu, a to zpoza nedalekého násypu. Pak se na obloze objevila hlídka tří letounů Shai'ri. "Honem k tomu násypu, chlapi!" zvolal Dean. Podařilo se jim skrýt se v pravý čas. Mezi skalními výstupky u násypu leželi nehnutě až do chvíle, kdy letouny odletěly. Jeden z nich se přitom zastavil ve vzduchu, a natočil se k násypu. Pak však odletěl. "Něco hledají," napadlo Deana. "Jo. A nejsou sami. Koukni nad město. Takových hlídek nad ním poletuje víc," odpověděl tiše Akihiko. "Něco ztratili, a snaží se to najít. Co by to mohlo být?" zapřemýšlel tiše a nahlas Dean. Tým se následně rozhodl obejít násyp, a hledat drahokam, bylo-li možné ho tam vůbec najít, v otevřenějším prostoru, ač to bylo riskantní. Za násypem je však čekalo velké překvapení. Opět se ozvalo podivné zacinkání, a oči všech členů týmu náhle zamířily k jakési osobě, schoulené u paty násypu. Byla to nějaká žena, a ruce měla spoutány silnými lesklými řetězy, jež vždy, když se pohnula, vydávaly hlasitý cinkavý zvuk. Pravděpodobně se jednalo o nahrávku zabudovanou do pout, samotné řetězy by totiž tak silný zvuk na velkou dálku nevytvořily. Členové týmu jí neviděli do obličeje, měla však černé vlasy, a z děr na rukávech jí proudila krev. To ona byla nejspíše v hledáčku Shai'ri, nikoliv Briddimský drahokam.
Podaří se Deanovi, Akihikovi, Rogerovi a Fahadovi najít Briddimský drahokam? A pokud ano, povede se Deanovi uskutečnit svůj nový plán? Kdo je ta žena, kterou tým poblíž Rayville našel? Pokračování přijde zítra, 19. července 2020!
Žádné komentáře:
Okomentovat