Shai'ri útočí na Zemi. Poté, co byla jejich domovská planeta Dh'era zničena nezastavitelnou vlnou ničivé energie, vydaly se miliony těchto vysoce inteligentních bytostí obsadit nový svět. Země má pro jejich přežití příhodné zdroje. Je však již obydlena, a to nejen lidmi, ale také miliony a miliony dalších živých tvorů. Hromadná invaze Shai'ri započala teprve nedávno, ale vyvolala po celé Zemi chaos, svými životy zaplatil bezpočet nevinných, a to vše je teprve začátek... Poté, co byla jejich základna na jihu Londýna zničena vesmírnou lodí Shai'ri, skryli se Lovci kryptidů ve Velázquezově tvrzi na pobřeží Argentiny. Později se k nim přidala i posádka Black Butterfly C14, britský premiér Mayson a jeho asistent Johnson. Jsou zde v relativním bezpečí, kryti energetickým štítem, který Alessandro Velázquez sám vyvinul k ochraně svého sídla. Tam venku ale dochází ke katastrofě. Lovci kryptidů se ve svém úkrytu postupně dozvídají, co se děje ve zbytku světa...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PLANETA V PLAMENECH, ČÁST PRVNÍ:
Pierre vyšel ze svého pokoje. Kdyby ho někdo v tuto časnou ranní hodinu zahlédl, byl by si pomyslel, že vypadal unaveně. Ale Pierre ospalý nebyl. Za posledních několik dnů si pořádně odpočinul. Stále jej však děsily vzpomínky na vše, co se nedávno stalo. Zabití přátel v Langley, kterému přihlížel, a zavraždění Eweta Claudem Ngoyem, jím hluboce otřásly. Většinou se budil brzy ráno, ležel v posteli, hleděl do stropu, a o všech těch strašných věcech přemýšlel, dokud se nepřiměl rychle vyskočit z peřiny, a na všechnu tu hrůzu zapomenout. Dnes ráno si rozhodně přivstal, dostal totiž chuť na malou procházku, která dle jeho mínění měla tyto vzpomínky odsunout ještě rychleji. Při procházení tmavou chodbou náhle uslyšel slabounké zamňoukání. Otočil se, a asi dva metry za sebou spatřil Tatze, pomalu se k němu sunoucího. "Ale," zašeptal Pierre, "co ty tady děláš? Slídíš?" Napřáhl k němu ruce, a opatrně ho zvedl z podlahy. Tatz se mu okamžitě, s přívětivou jemností vysápal na rameno, a ocáskem se zachytil Pierrova krku. Přátelsky na svého lidského kamaráda zavrněl. I on si procházel těžkým obdobím. Tatzelwurmův citlivý sluch byl schopen zaznamenat každou ránu z dálky několika kilometrů. Každou chvíli ho vylekala nějaká řacha způsobená výbuchem na severu. Toto ráno pro něj bylo až příliš hlučné, aby spal tak dlouho jako Roger, pod jehož postelí obvykle v noci odpočíval. Pierre vyšel ven z budovy, a zamířil k bráně. Postavil se před ní, a zvědavě si prohlédl páku sloužící k jejímu otevření. "Chcete se projít, pane?" ozval se náhle přívětivý hlas Thiaga Ramineze. Pierre se na něj podíval, přivřel oči, a poškrabal se po tváři. "No, člověk nikdy neví, kolik rán ještě bude mít možnost zahledět se do moře," odpověděl Pierre. Thiago Raminez se usmál, a zatáhl za páku. "Není to tak složité, pane. Musíte se do toho jen opřít," řekl. Oba vyšli na útes, a pohlédli na čeřící se mořskou hladinou, kterou ozařovaly ranní sluneční paprsky. "Tohle místo mám docela rád. Vždycky se sem chodívám projít, když mě nikdo nevidí," zasmál se Pierre. "Tento útes má každý rád. Divil byste se, kolik lidí sem rádo chodí o samotě. I pan Owen sem občas o samotě zajde," řekl mu Thiago. "Tomu se nedivím," odpověděl Pierre, a položil Tatze na zem. Thiago se zase vrátil k práci ve tvrzi. Hodlal všem přichystat snídani. Pierre se pomalu procházel, sem tam si prohlédl takřka průhledný energetický kryt, obklopující tvrz i její okolí, a nakonec se posadil na písek. Tatz se náhle příšerně vylekal, a přitiskl se k Pierrovi. "Páni, to byla řacha," pronesl s klidným vědomím Pierre. Ze severovýchodu se k tvrzi blížil jakýsi objekt. Pierre k sobě přitáhl mručícího Tatze, aby jej ujistil, že všechno bylo v pořádku. Okamžitě poznal, oč se jednalo. Byl to robot X-77, a vůbec nebyl v dobrém stavu. Ze zad mu vycházel dým. "S jedním z Nietových robotů si asi poradila nějaká nová zbraň, kterou na něj Shai'ri vytáhli," řekl Pierre Tatzovi. Robot proletěl asi čtyřicet metrů od pobřeží, přičemž udržoval svou trajektorii jen kousek nad mořskou hladinou. Nakonec se rychle otočil, vyletěl o pár metrů výš, a pak světlo v jeho očích zhaslo, a robot sebou pleskl o vodní hladinu. O hodinu později se Pierre vrátil do tvrzi, a zamířil rovnou do kuchyně. Bylo sedm, a většina lidí již byla vzhůru. Jídelní místnost byla plná k prasknutí. Jakmile se Pierre objevil ve dveřích, všichni ho takřka jednohlasně pozdravili. "Bonjour, mes gens préférés," ozval se Pierre, "tak už se asi bojuje i nedaleko odsud. S Tatzem jsme viděli poničenou X-77 padající do moře." "Tak to je blbý, no!" ozval se jeden z vojáků z posádky Black Butterfly C14. "Přál bych si, aby nastal den, kdy o těch Nietových robotech neuslyším," ozval se Fahad. Alessandro, kterému Thiago právě podal talíř se snídaní, zapnul v jídelní místnosti velkou širokoúhlou televizi, umístěnou na stropním držáku v pravém rohu místnosti, kousek od okna. Objevil se v ní živý přenos kanálu BBC News. "Ztichněte, kluci," řekl Akihiko posádce Černého motýla, která se až dosud hlasitě bavila. Alessandro zesílil zvuk. "Nikaragujský prezident Alberto González, jeho manželka a jeho dcera byli před mimozemskými kolonizátory osobně zachráněni Deylinem Nietem*. V současnosti se nacházejí v bezpečí Nietovy podvodní budovy na dně jezera Nikaragua. González tuto informaci zveřejnil na svém twitterovém účtu. 'V Deylinu Nietovi jsem se mýlil. Je to skutečně dobrý člověk. Jsem poctěn tím, že se svou rodinou mohu trávit tyto těžké časy v jeho společnosti,' napsal González," řekl v přímém přenosu moderátor Clive Myrie. "Tak to je něco," řekl na to Roger. "Mě to zas tak nepřekvapuje," prohlásil Pierre, "když už se Nieto chvástal tím, že mu záchranu téhle planety umožnili všichni velcí světoví státníci..." "Nikaragua se za chvíli přejmenuje na Nietii, uvidíte," zavtipkovala Pauline, a většina lidí v místnosti se začala smát, "vlastně se možná celá tahle planeta bude muset jmenovat po Nietovi." Dean se na ni upřímně zadíval, a pokýval nesouhlasně hlavou. "Promiň," řekla hned Pauline s uvědoměním, že to vzala na lehkou váhu. Dean to samozřejmě pochopil, a na svou matku se jen chápavě pousmál. "Další zprávy: město Point Pleasant v Západní Virginii se katastroficky změnilo. Podle informací americké armády bylo vybito přinejmenším šest tisíc lidí, tedy asi jedna třetina celkové populace města. Většina z nich byla zavražděna mothmeny, kteří v masách pronikají do poničených budov a plivou na své oběti toxické sliny. Včera ve městě přistála dvě vesmírná plavidla Shai'ri, a jejich vojáci srovnali se zemí slavné rekreační středisko ve středu města," ozvalo se z televize. "Příšerné," reagoval na to Alessandro, "šest tisíc obětí v jednom relativně malém americkém městě." "Právě tam bylo mothmenů a Coldů nejvíc. Nedivím se, že tam své pánečky navedli," reagoval na to Roger. "Nesnáším pocit, že s tím nemůžeme nic dělat," řekl Dean. "Jak jste na tom vlastně s dekódováním dat CIA? Už víte, kde Briddimský drahokam hledat?" zeptala se hned Pauline. "Těch dat je strašně moc. Ale už tam skoro jsme," odpověděl Roger, "brzy se k těm informacím dostaneme. Musíme ale dekódovat ještě několik desítek pěkných, tučných složek." Po snídani se všichni odebrali do svých pokojů, a bojová trojka s Deanem se zase vrátila do práce. Odpoledne zastavil Pierra s malým Tatzelwurmem na chodbě v hlavní budově samotný Alessandro. "Zase se dívám na televizi. Jestli chcete vědět, co se děje, a jenom tady zoufale nechodit..." řekl s trochu smutným hlasem. "Určitě. Rád vám budu dělat společnost," odpověděl Pierre, a vstoupil se svým zvířecím přítelem do Velázquezovy odpočívací místnosti. "Víte, trochu mne děsí, že X-77 bojují s Shai'ri relativně nedaleko odsud. Kdo ví, jak dlouho ještě budeme v bezpečí," řekl Alessandro Pierrovi. "Máte strach, že izolace tohoto místa nás neochrání..." řekl Pierre. "Podívejte se na to, co dávají v televizi. Shai'ri přistávají i na těch nejizolovanějších místech na planetě," odpověděl Alessandro.
Na stanici Canal 5 Noticias se vysílala reportáž složená především z amatérských záběrů a fotografií zveřejněných na internetu, pojednávající o strašlivých událostech, ke kterým docházelo v sousedním Chile. "Několik vesmírných plavidel Shai'ri přistálo na okraji pouště Atacama. Mimozemšťané způsobili rozruch nejen mezi uprchlíky z Los Ángeles, Nacimienta a jejich okolí, ale také v populaci zvláštních, ptákům podobných zvířat, kterým se přezdívá 'monstra z Aricy'," řekla na úvod autorka reportáže. "Monstra z Aricy," vydechl Pierre vzrušeně i smutně zároveň. "Rozumíte té reportáži, pane Leroyi? Mohu vám překládat, co se v ní říká," nabídl se Thiago, leštící starou vázu v rohu místnosti. "Ne, já španělsky trochu umím... V Chile jsem si kdysi s pár lidmi poklábosil, to jo. Je to už spousta let," povzdechl si Pierre. Na začátku hromadné invaze Shai'ri přiletělo několik velkých vesmírných lodí na území Chile, a srovnalo se zemí města při jižním či jihozápadním okraji pouště Atacama. Ti, kteří přežili, byli s omezenými zásobami jídla a vody nuceni odjet na území pouště samotné. Někteří uprchlíci zamířili dále k podhůří And, přičemž je čekala několikadenní cesta autem, na kterou možná ani neměli dostatek benzínu či nafty. Uprchlíci, jež zůstali na okraji pouště, byli po pár týdnech napadeni několika smečkami přežívajících dromeosauridů. Plachá zvířata byla ze své pouštní domoviny vytlačena mimozemskými kolonizátory. Shai'ri začali v Atacamě působit chaos. Někteří z jejich vojáků se monstra z Aricy pokusili chytit, když se s nimi setkali. Doufali, že uchycená zvířata budou moci využít jako živoucí zbraně. Brzy se však přesvědčili o tom, že dvoumetroví opeřenci se srpovitými drápy se nedají zkrotit, a pokud před nebezpečím neutečou, zuby a drápy se brání se strašlivou vervou. Vytlačeni ze své původní domoviny, zamířili raptoři na jih, a střetli se s uprchlíky ve velkých provizorních táborech. Z hladu se smečky začaly vrhat na poděšené lidi, vtrhávali i do jejich stanů, a ničili jejich vozidla. Pouze s omezeným přístupem k internetu se podařilo patnáctileté dívce Agustině Ortizové publikovat na sociálních sítích dvě delší videa, jež pak byla televizí Canal 5 Noticias s jejím svolením užita pro reportáž. Agustina natočila smečku monster z Aricy, chovajících se naprosto chaoticky a poděšeně, jak zničehonic vtrhla do uprchlického tábora, a strhla stan, v němž dívka se svými rodiči a čtyřletým bratrem přežívala. Zpoza terénního auta zaznamenala Agustina tři monstra z Aricy pouštějící se do zásob potravin, a bojující s těžko otevíratelnými konzervami. Frustrováni neschopností otevřít tyto konzervy, zaútočili pak raptoři na Agustinina otce. Ten vyskočil na střechu auta, a po prvním ze zvířat hodil kámen. Těžce ho zranil do hlavy. Druhý raptor pak k muži na střechu vyskočil, a zaryl mu svůj srpovitý dráp do břicha. V tu chvíli přestala Agustina natáčet, video však odeslala na internet. Druhý záznam, který s hrůzou Pierre, Velázquez a Raminez v reportáži sledovali, pořídila Agustina o tři dny později. Sama v něm před kamerou řekla, že monstra z Aricy kvůli hladu zabila celkem pětadvacet lidí. Obrovská smečka, tvořená několika desítkami jedinců, se skrývala mezi skalisky nedaleko od tábora, a čas od času v noci vtrhlo několik jedinců do jednoho ze stanů a vytáhlo z něj svou oběť. To vše jen proto, že byli donuceni opustit svou původní domovinu. Moderátorka na konci reportáže dodala, že monstra z Aricy nejsou nikterak útočná, a že kromě "jednoho incidentu z minulosti" lidi nikdy nezabíjela. "Na ten incident si vzpomínám,**" prohlásil Pierre, "a jsem rád, že ta zvířata nedémonizují. Opravdu byla k téhle agresivitě vůči lidem donucena." "Když Shai'ri působí chaos i mezi přežívajícími dinosaury v nejsušší poušti světa, v jednom z nejnehostinnějších prostředí na celé planetě," řekl Alessandro, "znamená to, že klidně mohou přiletět i sem. Máme sice energetický štít, ale kdo ví, třeba mají zbraně k jeho proražení." "Nikdo na téhle planetě není v bezpečí," dodal Pierre, převzal od Thiaga misku s vodou, a dal z ní napít Tatzovi, schoulenému u jeho nohou.
Po celém dni práce pozval Akihiko své kolegy na skleničku do svého pokoje. Dean se mu omluvil, že byl až příliš unavený, chvilky odpočinku s alkoholem se tedy znovu dočkali jen členové bojové trojky. "Teda, Akihiko, ty tady máš fakt útulno," pochválil ho Fahad. Poprvé po několika dnech se projevil veseleji. Jinak byl celý ztrápený. "Ještě, že má Velázquez takové zásoby vína. Já radši pivko, ale i víno je dobrý na zahnání žízně," řekl Akihiko, vytáhnuv z malé ledničky láhev bílého. "Co takhle poslechnout si nějakou písničku?" řekl Roger, a zapnul rádio na nočním stolku. Tři chlapíci se pohodlně usadili, Akihiko a Fahad na posteli, Roger na židli hned vedle nich, a začali pít. Písní v rádiu mnoho nehrálo. Zpravodajským relacím dominovala slova "Shai'ri", "mimozemšťané", "invaze" či "smrt". Tito ostří chlapi byli na zdrcující či znepokojující zprávy zvyklí, jedna však přece jen Akihika zasáhla natolik, že se postavil, a začal pozorně poslouchat. "Tokio je v plamenech," ozvalo se z rádia, "hlavní město Japonska se potýká s útokem stovek obrovských vesmírných lodí. Tokijská věž padla před dvěma hodinami; budova postavená v roce 1958 je v tuto chvíli jen hromadou harampádí uprostřed požáru, jenž se rychle městem šíří." Akihiko vycenil zuby a zaťal pěst. "Kdybych moh, roztáh bych těm emzákům oči a nalil do nich tohle víno," rozčilil se. "Více informací nám sdělí japonský zpravodaj Radiodifusión Argentina al Exterior, pan Naozumi Watanabe." Watanabe se živě ohlásil z bunkru v Shinagawě. Nato posluchačům sdělil, že počet obětí v Tokiu, a v celém Japonsku, nebyl dosud jasný. Jakmile detailněji promluvil o pádu Tokijské věže a Metropolitní vládní budovy, začal hovořit o velké odvaze Japonců, kteří se Shai'ri postavili. "Věřte tomu nebo ne, každý, kdo může, se vrhá do boje s mimozemšťany. Tokiu velmi chybí jeho ochránce Habu..." řekl Watanabe. Roger se jemně dotkl Akihikovy ruky. "Dík, kámo," reagoval Akihiko na reportáž, "tak teď už vůbec nebudu moct usnout." "...za svobodu obyvatel Tokia se však postavila undergroundová organizace Mamushi v čele se svým vůdcem Aku No. Jiná zločinecká organizace, vedená mužem obecně známým jednoduše jako Amano, pozabíjela přes sto mimozemšťanů, kteří hodlali zpustošit Yanaku, jednu z nejchudších částí města." "Páni," řekl Fahad, "tví staří kámoši proti nim taky bojujou." Akihiko, až dosud zamračený, se pousmál. "Jo... staří kámoši," řekl tiše. Když nemohl Tokio chránit on, chránili ho jeho úhlavní nepřátelé. Ve chvíli, kdy Akihiko v rádiu uslyšel jejich jména, všechna jeho zloba vůči těm vrahům a drogovým dealerům zmizela. Najednou zachraňovali lidské životy, a bojovali proti stejnému nepříteli, jako všichni ostatní odvážlivci na celé planetě, včetně Akihika samotného. "Japonské letecké síly uzavřely dohodu se starým samurajským učitelem Makotem z ostrovů Oki***, který do svého domu přijal stovky těžce zraněných z celého Japonska. Nyní se o ně stará. Letecké síly jeho ostrov chrání..." pokračoval v monologu Watanabe. "Pan Makoto," vyhrkl Akihiko, "on je v pořádku. Měl jsem o něj takový strach..." Reportáž skončila, ale Akihiko se chtěl dozvědět více informací. Bohužel bylo internetové spojení ve Velázquezově tvrzi poměrně nestabilní. Avšak spatření fotografie pana Makoto pod titulkem "Nositel staré cti Japonska přijímá zraněné z konfliktu mezi lidmi a mimozemšťany" mu udělalo velkou radost. Článek si přečíst nemohl, nenačetl se. I tak se ale na Akihikově obličeji vykouzlil úsměv. "To je pozitivní zpráva, že?" řekl Roger, sáhl po láhvi, a nalil Akihikovi do skleničky ještě decilitr vína. "Hele, nepřeháněj to, nějak se mi nechce se dneska večer vožrat," reagoval na to Akihiko. "I tak mě strašně mrzí, že Tokio je zničené... Navíc vůbec nemluvili o tom, co se děje mimo hlavní místo," dodal. "Tihle Shai'ri pustoší celou planetu. Nenávidím je za to," řekl hořce Fahad. Ještě jednou se spolu členové bojové trojky napili vína, pak se spolu rozloučili a šli spát. Žádný z nich, vlastně nikdo ve Velázquezově tvrzi nespal dobře, alespoň Akihika však uklidňoval pocit, že jeho mentor byl v bezpečí, a poskytoval útočiště přeživším tohoto strašlivého masakru...
* - González a jeho rodina byli Nietem zachráněni ve druhé části kapitoly "Nieto zachránce", napsané v květnu
** - Pierre odkazuje na události kapitoly "V pasti" z 1. série Lovců kryptidů
*** - pan Makoto, Akihikův přítel a učitel, se poprvé představil ve 3. kapitole 2. série, nazvané "Tatakai"
Co dalšího se ve světě děje během invaze Shai'ri? Jak hromadný útok mimozemšťanů zasáhl jak lidské, tak zvířecí obyvatele této planety? Jsou monstra z Aricy jedinými kryptidy vytlačenými útočníky ze své původní domoviny? Jak se s touto krizí potýkají ostatní obyčejně žijící lidé v různých koutech planety? Pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat