Devatenáct vědeckých odborníků ze Spojených států amerických, Japonska a Spojeného království zpracovalo novou studii na téma znečištění oceánů způsobeného těžbou na dně. Výsledky výzkumu byly v první polovině tohoto měsíce publikovány v žurnále Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Mezinárodní tým, složený mimo jiné z Craiga R. Smithe, Kristiny M. Gjerde a Hiroyukiho Yamamota, ve studii argumentují, že těžba na dně oceánů způsobí nezvratné změny v hlubinném ekosystému, čímž tedy ohrozí biologicky nejrozmanitější prostředí na naší planetě.
Zájem o těžbu na dně oceánů roste, a ačkoliv k ní zatím nedochází, různým společnostem na ni bylo vydáno již 29 licencí v Tichém, Atlantském i Indickém oceánu, jak ostatně minulý rok zveřejnila nevládní environmentální organizace Greenpeace. Od té doby byla vydána ještě jedna licence, nyní je jich tedy 30. V současné době je na společnosti International Seabed Authority (ISA), aby definovala postupy a hranice takové těžby, a oficiální dokument, ve kterém budou tyto informace uvedeny, vydá později tento rok. Éra těžby na dně moří a oceánů se tedy blíží, je však otázkou, zda ti, kteří mají zájem z ní vydělávat peníze, opravdu vědí, co způsobí. Při pátrání po neobjevených zásobách nerostných surovin a jejich následné těžbě bude už tak dosti křehký mořský ekosystém výrazně narušen; mořská voda bude kontaminována a vazby v potravním řetězci se zpřetrhají. Vyhynout může nemalé množství druhů, které zatím věda ani nepoznala.
Dle některých zdrojů jsou oceánské hlubiny domovem až 90 % všech živoucích organismů. Tato zóna, které se v angličtině říká "midwater column" či "midwater ecosystem", a jež se rozléhá v oblasti od 200 po 5000 metrů pod hladinou moře, skrývá tajemství, jež si někteří lidé ani nedokáží představit. Funkčnost tohoto ekosystému samozřejmě ovlivňuje celý potravní řetězec, a celkově se podílí na utváření oceánského prostředí. Dochází v ní k regulaci uhlíku, a také k regeneraci živin, díky čemuž ji můžeme v podstatě označit za základ pelagické potravní sítě.
Oněch třicet licencí, které ISA vydala, umožňují společnostem jako je DeepGreen Metals, aby těžily minerály a kovy na oceánském dně na ploše 1 500 000 čtverečních kilometrů v mezinárodních vodách. Co se však stane, když se během těžby rozpuštěné kovy vypustí do mořské vody? Jen tak nezmizí, a ovlivní velká území, neboť se budou ve vodě lehce přenášet. Jsou toxické, budou tedy zabíjet živočichy, do jejichž těl se i v malém množství dostanou. A pokud se do jejich těl nedostanou rozpuštěné kovy, pak jistě neuniknou dalším rozloučeným látkám z provrtaného sedimentu. Ohrozí živočichy, kteří musejí neustále filtrovat vodu, čímž získávají potravu. Například vršenkovití (Oikopleuridae) z rodu Bathochordaeus užívají dva slizovitým hlenem pokryté filtry k uchycení miniaturního organického materiálu, přičemž do sebe neustále vtlačují mořskou vodu. Bude-li kvůli těžbě naplněna sedimentem, bahnem, droboučkými kusy minerálů a toxickými kovy, těmto vršenkám se jimi doslova ucpou těla, a následně jim selžou základní životní funkce. Obdobný osud čeká ryby, medúzy, krevety, a tisíce a tisíce dalších mořských živočichů. Regenerace živin bude v místech těžby a v jejich okolí zcela znemožněna, bude tedy trpět i život v epipelagické zóně (tj. zóna od 0 do 200 metrů pod hladinou moře).
Gregory Stone, ředitel společnosti DeepGreen Metals, se nedávno k tomuto tématu vyjádřil při rozhovoru s autory webu Mongabay. Řekl, že těžbu na dně moří nepovažuje za rizikovou. Jeho společnost prý hodlá "izolovat své aktivity ve vodním sloupci, jak to jen půjde". Dodal, že DeepGreen se prý nebude pouštět do prací, jež by ekosystém příliš ohrozily. Je ale možné takovou těžbu provádět, aniž by jí byly napáchány velké škody? Catherine Coumans, koordinátorka programu MiningWatch, si myslí, že k těžbě kovů a dalších surovin by mělo docházet pouze na souši, a nikoliv v oceánech. Jak řekla, "nepotřebujeme rozšiřovat škody, jež pácháme těžbou na suché zemi, do hlubokomořského prostředí".
Minimalizovat škody napáchané těžbou na dně oceánů je prakticky nemožné. I malé množství uvolněného toxického materiálu může v ekosystému napáchat újmy, které si člověk sotva dokáže představit. A pak je tu ještě jeden problém - velký hluk, který těžba na dně vyvolá. Hlasitý, nepřirozený zvuk protínající vodní hlubiny vystresuje hejna ryb a mořské savce. Kytovci mají skvěle vyvinutý sluch. A je moc dobře známo, jak na ně akustické znečištění oceánů působí. Má přímý, negativní vliv na spotřebovávání energie u velryb. Velké množství hluku však z původní domoviny vypuzuje i bezobratlé.
Těžba na dně moří a oceánů negativně ovlivní nejbohatší ekosystém, kterým se naše planeta může pyšnit. Oceánská biodiverzita a sekvestrace uhlíku, jež je důležitá ke zmírnění dopadů klimatické změny, jsou ve velkém nebezpečí.
Vršenka rodu Bathochordaeus
Dopady těžby na dně oceánů - obrázek doplňující nedávnou studii zveřejněnou v PNAS
Žádné komentáře:
Okomentovat