Historicky první objev mláděte dromaeosaurida z Aljašky byl v první polovině července ohlášen prostřednictvím studie publikované v žurnále PLOS One. Nález tvoří 14 milimetrů dlouhá špička spodní čelisti s jedním zoubkem. Pochází z břehu řeky Colville, vzdálené nějakých 400 kilometrů od severního pólu a nacházející se v souvrství Prince Creek Formation, jež v minulosti vydalo také fosilie zakrslého tyrannosaurida rodu Nanuqsaurus, ceratopsida rodu Pachyrhinosaurus či pachycephalosaurida rodu Alaskacephale. Fosilie je 70 milionů let stará, malý raptor žil tedy v pozdní křídě, ostatně stejně jako všichni dinosauři z tohoto souvrství.
Jedná se o skutečně pozoruhodný nález, dokazující, že mláďata raptorů a možná tedy i dalších dravých dinosaurů se z vajec líhla v arktické Aljašce. Není příliš pravděpodobné, že by tento malý raptor přimigroval do Aljašky z jihu jen krátce po narození. Vypadá to tedy, že tito dromaeosauridi byli trvalými obyvateli arktické Aljašky. To nemusí být příliš překvapivé; byli přece pokryti peřím, jež jim udržovalo stálou tělesnou teplotu, a byli tedy schopni přežít i ve velkém chladu. Navíc byli teplokrevní. Objev této fosilie je však prvním nesporným důkazem toho, že dromaeosauridi nemigrovali na jih, na rozdíl od edmontosaurů či pachyrhinosaurů. Rozměry fosilie napovídají, že mládě samotné bylo velké asi jako malé štěně. Dospělci však měřili 182 až 274 centimetrů na délku. Jak řekl jeden z autorů studie, paleontolog Tony Fiorillo, sobi polární, též nazývaní karibu, musejí dosáhnout alespoň 80 % velikosti dospělých zvířat, aby mohli úspěšně přežít dlouhou migraci. Je tedy jasné, že dromaeosauridi nemigrovali, a rozmnožovali se na Aljašce.
Bohužel není jasné, ke kterému druhu tento exemplář patřil. Statistická analýza nicméně dokázala, že nalezená kost patřila zvířeti, jež bylo blízce příbuzné rodu Saurornitholestes. Náležela-li novému druhu či rodu, pak bude jistě v budoucnu popsán. Malí raptoři na Aljašce museli během zimního období čelit teplotám pohybujícím se okolo -10°C a čtyřem měsícům temnoty. Jak některé studie v minulosti prokázaly, toto období snížené aktivity mělo přímý dopad na růst kostí mladých a dospívajících dinosaurů. Kořistí malých aljašských dromaeosauridů se mohli stávat kupříkladu vačnatci rodu Unnuakomys či multituberkuláti rodu Cimolodon.
Část spodní čelisti mláděte aljašského dromaeosaurida
Pár raptorů s mládětem a několika pachyrhinosaury; dospělý dromaeosaur v popředí loví unnuakomyse
Za informace vděčím webům Science Daily a CNN, z druhého uvedeného webu pocházejí také oba obrázky. Původní studii najdete na tomto odkazu.
Žádné komentáře:
Okomentovat