Zatímco Dean a bojová trojka hledají Briddimský drahokam na území americké Louisiany, napětí ve Velázquezově tvrzi na pobřeží Argentiny se stupňuje. V jednu dobu se okolí pevnosti stále zdálo být bezpečné, a Alessandrova adoptovaná dcera Sloane se spolu s Pauline vydala na menší výlet pouští ve starém kabrioletu. Užívaly si nádhernou patagonskou krajinu a její zvířecí obyvatele, dokud se zcela nečekaně na obloze neobjevila vesmírná loď Shai'ri. Následovala přestřelka, Pauline byla při ní poražena, a Sloane si mimozemšťané odvedli do svého plavidla, kde na ní začali provádět pokusy. Kdo ví, jak dlouho po tomto incidentu se Sloane znovu probrala, jen aby zjistila, že její mysl byla přemístěna do úplně jiného těla. Zatímco její původní tělo leží v malé komoře vedle ní, je Sloane uvězněna v podobě jakési afroamerické ženy, a dokáže slyšet, co se kolem ní děje. Pro dívku, která celý život žila v relativní izolaci a bez sluchu je to obrovský šok. Proč a jak ji ale Shai'ri změnili? Mezitím se Velázquezova tvrz stala terčem útoku několika mimozemských lodí. Thiago se pokusil vysílačkou Sloane s Pauline kontaktovat, avšak neúspěšně. Alessandro si již uvědomuje, že jeho dcera musí být ve velkém nebezpečí...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PROBLÉMY S IDENTITOU, ČÁST DRUHÁ:
"Něco se jim muselo stát," řekl Alessandro, jakmile s Pierrem a Thiagem vstoupil zpět do přízemní laboratoře. "Co se děje? Prosím vás, řekněte mi, že na nás neútočí... prosím," vyhrkl Brickell, dosud vyděšený varovným signálem, který stále zesiloval. Zvuk děsil i Tatze, a tak se ještě více přitiskl k Pierrově krku. "Blíží se k nám pět lodí, Larry," odpověděl Alessandro, "energetický štít to ustojí. Uvidíte. Všechno bude v pořádku. Ale má dcera... ta možná v pořádku není." Alessandro přišel ke zdi, položil na ni čelo, a zakryl si oči. Utřel si nejednu slzu. Nikdo nic neříkal. "Thiago, proč jste mi jenom říkal, že se jim nic nestane. Chápu, že jste ráno na radaru žádné lodě neviděl, ale... byla to blbost. Proč jste to dělal?!" vydechl Alessandro, a zvýšil hlas. Pak se otočil na svého sluhu, jednu slzu měl ještě pořád na tváři. "Pane, já opravdu netuším, o čem to mluvíte. Slečnu Sloane jsem viděl u snídaně v kuchyni, nevzpomínám si však, že bych s ní hovořil, a nevzpomínám si také, že bych Vás přesvědčoval k tomu, abyste jí dovolil odjet z tvrze," odpověděl Thiago pohnutým hlasem. Šlo poznat, že mluvil pravdu. Skutečně od první chvíle nevěděl, na co Alessandro odkazoval. Ten jen mávl rukou. "Musíme ji nějak dostat zpět," řekl, a konečně si utřel poslední slzu z tváře, načež pohlédl na Pierra, "a slečnu Jetkinsovou taky. Bojím se, že je tam venku, v poušti, potkalo něco zlého." "Půjdu je hledat," řekl rozhodně Pierre. "Jste si jistý, že chcete bezpečí tvrze opustit? Já bych to neriskoval," prohlásil Brickell, a pokrčil čelo, "se vší úctou k pohřešovaným. Jen říkám, že já sám bych se mimo tvrz bál." "Doktore, myslím, že jste zapomněl na to, jak jste mě za svých zločineckých let vylepšil," zasmál se Pierre, a poplácal Brickella po rameni. "Viděl jsem sice, jak Shai'ri v Langley zabili Collinse, kterému sérum agresivity dalo stejné schopnosti jako mě, ale... sakra, jestli je někdo, kdo má tam venku aspoň slušnou šanci na přežití, jsem to já. Můžou mi propálit hruď i hlavu třeba stokrát, okamžitě se to zahojí. Takže pokud mě nehodí do kostky ledu, jako chudáka Collinse, přežiju." Zadíval se Alessandrovi do očí. "Budu po našich dvou holkách pátrat," řekl. "Bueno," zakýval hlavou Alessandro, "půjčím vám svou motorku. Kdybyste je našel, v pohodě se na ní vejdete. Sice na ní budete trochu namačkaní, ale tři lidi uveze." "Jenže aby pan Leroy opustil tvrz, musíte vypnout energetický štít," zhrozil se Brickell. "Jen na chvíli. Jinak to nejde. Thiago, prosím vás, vraťte se zpátky do věže," odpověděl Alessandro. Pierre nechal Tatze v přízemní laboratoři. "Zůstaň tu hezky s doktorem Brickellem, kamaráde. Já se pro tebe vrátím, slibuju ti to," zašeptal svému zvířecímu kamarádovi, pohladil ho po černé hlavičce, načež Tatz zavrněl, a pak odešel z místnosti. Alessandro vytáhl z garáže motorku, a odvezl ji k bráně, kde na něj Pierre čekal, a kterou sám pohnutím páky otevřel. Před vstupem do pevnosti se náhle objevili dva vojáci z Black Butterfly C14, a táhli za sebou svého zabitého kolegu. "Propána, co se stalo?!" vyhrkl Alessandro. "To nevíme, neviděli jsme, jak umřel. Ale je celý spálený. Koukněte. Jeho kůže je samý popel," odpověděl zděšeně jeden z vojáků. Velázquez pohlédl na Pierra. "Možná zjistili, jak se dostat skrze energetický štít," řekl Pierre, a pokrčil rameny. "Doufejme, že sem teď hromadně nepřiběhnou, když nebude zapnutý," řekl zbledlý Alessandro, a přes vysílačku poručil Thiagovi, aby kryt okolo pevnosti vypnul. Pierrovi pak dal do ruky druhé vysílací zařízení, a řekl mu, aby se ozval, pokud něco najde. Pierre se na motorce prudce rozjel, a během chvilky se ztratil v poušti. Thiago pak kryt znovu nahodil. Jak tak Pierre pádil patagonskou pouští, všímal si dvou velkých vesmírných plavidel rýsujících se na obloze. Blížily se k pevnosti závratnou rychlostí. "Fakt po nás jdou," zašeptal si pro sebe. Začal pohlížet na písek. Brzy si všiml stop pneumatik kabrioletu, byly stále relativně čerstvé, necelé dvě hodiny staré. Panovalo nepříjemné bezvětří, kvůli němuž bylo v poušti příšerně horko, písek však díky tomu nestačil stopy zakrýt. Jakmile Pierre zachytil stopu, držel se jí jako policejní pes. Ujížděl maximální rychlostí, a proud vzduchu, který tak kolem sebe vytvářel, ho chladil. I tak se mu z čela řinul pot. Nervózně očekával to nejhorší. Jel dál po rovině, minuty ubíhaly, pak minul skupinu k smrti vyděšených nandu pampových, kteří se hnali směrem k pobřeží, a na obloze spatřil vesmírného giganta, zvedajícího se ze země. Pomalu stoupal vzhůru. Pierrovy bystré oči dále zaregistrovaly jakýsi objekt v písku. Kouřilo se z něj, dokonce kolem něj šlehaly plameny. Musel to být zničený kabriolet! Pierrovi se zastavilo srdce. Netrvalo dlouho, a přijel k němu. Nemýlil se, skutečně se jednalo o zbytky automobilu, a jen asi pět metrů od nich ležela Paulinina laserová pistole. "Ne!!!" zařval Pierre. Začal se divoce rozhlížet kolem sebe. "Pauline?! Pauline!!!" řval z plných plic. Oběhl hořící zbytky auta, a spatřil řadu stop, jež svědčily o souboji. Pierre nebyl nějakým skvělým stopařem, ale rozhodně mu nechyběla představivost, a dlouhé prohlubně v písku si spojil s lidským tělem, násilně po něm taženým. Ploché, hluboké stopy pak patřily Shai'ri. Pierre odběhl, a na úpatí nízkého písečného kopečku spatřil Pauline. Bylo mu na omdlení. Vůbec se nehýbala. Byla zčásti pokrytá pískem, proto si jí předtím nevšiml. Pomalu k ní přistoupil, a roztřesenýma rukama se dotkl jejího obličeje. U nosu měla zaschlou krev. "Pauline? Odpověz mi. Prosím," řekl vystrašeně. Náhle otevřela oči. Celá sebou trhla, a prudce se posadila. "Pierre?" vyhrkla s vykulenýma očima, a položila si ruku na čelo. "Jsi v pořádku? Co se vám stalo?" zeptal se Pierre. Trochu se uklidnil. "Napadli nás Shai'ri," odpověděla Pauline, a rozhlédla se kolem sebe, "musela jsem pozbýt vědomí. Pamatuju si, jak jsem letěla vzduchem, a dopadla, a pak... bože, všechno zmizelo. Jak dlouho jsem tu ležela?!" "No, ne moc dlouho," pousmál se Pierre, "Shai'ri přilétají k tvrzi. Proto jsem se vás vydal hledat. Uvědomili jsme si, že jste tu nebyly v bezpečí." "Vyjet si sem byla blbost," řekla Pauline, a pokusila se postavit. Pierre jí pomohl na nohy. "Co dítě? Je v pořádku?" zeptal se pak starostlivě Pierre. Pauline se jemně dotkla svého břicha. "Doufám, že jo," odpověděla, a nervózně vtáhla do nosu vzduch, "snad mu ten pád nic neudělal." Pierre na ni chvíli se strachem hleděl. "Snad ne. Snad to Deanovi neublížilo," řekl. Pomalu se dali do pohybu. "Sloane tu nikde není, co? Kde vlastně je?!" zeptala se po chvíli Pauline, a prohlédla si hořící ostatky kabrioletu. "Myslím, že ji odtáhli. Koukni na ty rýhy v písku. Někam si ji vzali, živou nebo mrtvou. Ale krev tady na písku nevidím, takže bych spíš tipoval, že je živá," prohlásil Pierre. Pauline ukázala na vesmírnou loď stále stoupající vzhůru. "Myslíš, že by ji mohli mít tam?" Pierre svým výrazem v obličeji jasně naznačil, že nic netuší. Najednou oblohu proťalo několik menších letounů. "Jsou zpátky! Vrátili se sem!" vykřikla Pauline. Jeden z letounů začal po obou lidech okamžitě pálit. Světle modré střely rychle vrážely do písku, a zvedaly ho do výšky až dvou metrů. Pierre zakryl Pauline vlastním tělem, a to v poslední chvíli. Dostal přímý zásah do břicha. "Proboha, Pierre!!!" zařvala Pauline. Pierre v bolesti poklekl na písek, a zakryl si rukama břicho. Krev, která z rány vytryskla, rychle tuhla. Sotva pět vteřin nato si Pierre oddechl, a se zcela zahojeným břichem se otočil na Pauline. "Budu tě muset krýt, abys přežila," usmál se. Popadl Pauline za ruku, a začal ji odvádět k motorce položené na zemi. Proběhli přitom kolem upuštěné laserové pistole, Pauline se pro ni sklonila, a zvedla jí. Pak ji namířila na letoun, jenž se zezadu vracel, a zmáčkla spoušť. Přímý zásah. Letoun okamžitě dopadl na zem, a zvýřil kolem sebe prach. Pierre postavil motorku, když tu náhle na zemi přistál další letoun, a vyběhli z něj dva vojáci Shai'ri. Pauline po nich začala střílet, ale oni jejím střelám uhýbali. Možná to byli ti samí vojáci, se kterými bojovala jen o něco dříve, a rychle se naučili, jakým způsobem bojovala. Rozhodně však nemohli odhadnout Pierrovu reakci. Rozběhl se, a jediným skokem urazil skoro patnáct metrů. Země zaduněla, když na ni opět dopadl, přímo před oběma mimozemšťany, oběma jim zmáčknul krky, až se začali dusit, pak jednoho porazil na zem, a začal ho mlátit tím druhým. Když už se zdálo, že toho měli všichni tři dost, odhodil jednoho mimozemšťana do neuvěřitelné dálky, a druhému stoupnul na hlavu. Zapraskání lebečních kostí značilo vítězství. "Nezkoušejte to znovu," řekl mrtvému mimozemšťanovi Pierre, a jediným skokem se zase přesunul k motorce, kterou už Pauline nastartovala. "Chceš řídit?!" vyhrkl vyděšeně. "Kdo vede tým? Naskoč si, dělej! Letí sem další!" odpověděla Pauline. Pierre jen tak tak stačil na motorku nasednout, Pauline s ní okamžitě nabrala rychlost, a zamířila zpět k pobřeží. "Měli bychom pátrat po Sloane!" zařval Pierre. "Jo, ale nejdřív musíme zničit ty letouny!" odpověděla za jízdy Pauline. "Tak to nebude problém," zasmál se Pierre, a z motorky seskočil. "Kruci, ty si nějak věříš," zakývala nevěřícně hlavou Pauline. Pierre se odrazil od země, a vyletěl až ke snižujícímu se letounu. Jedinou ranou pěstí ho prorazil. Na dva letouny, jež letěly v závěsu za ním, odhodil ono zničené plavidlo se skřekajícím, zraněným pilotem. Obloha zahřměla explozí, kterou tak způsobil. "Poslyš, Pauline," řekl Pierre, když se vracel k zastavené motorce, "je jich docela hodně. Nemyslím si, že by bylo nejlepší je zavést ke tvrzi. Navrhuju odlákat je u skal na jihu, a tam je pak společně zničíme. A pak bychom se mohli pokusit... nějak najít Sloane." "Fajn, to je dobrý nápad," vydechla Pauline. "Mimochodem, nechceš si trošku dáchnout? Řídíš motorku pár minut potom, co se probereš z mdloby? Hele, převezmu řízení." Pauline se zamračila. "Velázquez tenhle stroj svěřil mě, ne tobě."
Sloane se znovu probrala. Uvědomila si, že stála na podlaze, aniž by si pamatovala opuštění komory. Byla stále v té stejné místnosti, jen v ní byla víc tma. Na nehybná těla lidí v komorách stále viděla, a zrak se jí upnul na její původní tělo. "Co tady dělám? Co má tohle znamenat?" řekla, a promnula si krk. Nebyla zvyklá se slyšet. Když si uvědomila, že se nacházela v úplně jiném těle, celá se roztřásla. Přistoupila ke komoře se svým tělem, a zahleděla se na širokou sešitou jizvu, jež se na čele Sloane Walkerové objevila. "Co mi to udělali?! Vytáhli mi snad mozek nebo co?! Proč?!" začala Sloane křičet, a před komorou se zhroutila. Celá se na podlaze zkroutila, a usedavě plakala. Připadalo jí to celé jako ta nejhorší noční můra. Probudit se, a zjistit, že byl mozek či alespoň jeho obsah nějak přenesen z jednoho těla do druhého, by Sloane vždy znělo jako nerealistická fikce, avšak Shai'ri toho dosáhli. Teprve po chvíli si proměněná Sloane uvědomila, že v místnosti nebyla sama. Z rohu ji pozoroval ten mimozemšťan ve žluté uniformě, jeden z vědců Shai'ri. Když na něj svýma zaslzenýma očima pohlédla, uvědomila si, že to on byl zodpovědný za tento nelidský pokus. "Proč jste mi to udělali?! Vy bestie!!!" zařvala Sloane, a prudce se proti němu rozběhla. V životě ji předtím neovládl takový vztek, nikdy ji neovládala taková lítost, a nikdy nebyla tak rychlá a mrštná. Cítila, že se její končetiny pohybovaly až nadpřirozeně rychle. Po několika skocích stála před mimozemšťanem. Byla by mu dala ránu do hlavy, kdyby před její obličej náhle neumístil jakýsi ovladač, a nezmáčkl ho. Sloane byla náhle paralyzována. Nemohla se hýbat. Nemohla ze sebe vydat jedinou hlásku. Ovladačem totiž vědec Shai'ri aktivoval čip, jenž byl během složité procedury umístěn do Sloanina mozku. Jakmile se vyděšená žena nemohla bránit, připnul si k čelu dvě elektrody s tenkým drátem, telepatické zařízení Shai'ri, a začal do jejího mozku vysílat své myšlenky. "Byla jste vybrána k tomu, abyste přesvědčila lidstvo, že se musí Shai'ri poddat. Byla jste vybrána k tomu, abyste sloužila mocnému Vládci, nejvyššímu představiteli našeho druhu. Budete mu sloužit při dobývání Ed'ry. S takovými, jakou jste vy, se bude před každým bojem lidstvo třást. Vše, co musíte dělat, je poslouchat naše rozkazy. Nemáte na vybranou. Vzdejte se, a nevzdorujte. Vzdoru již nejste schopná. Jste naše, jste majetkem Vládce, vylepšená, a když to chceme, zbavená pocitů vůči ostatním zástupcům svého druhu," přenesl v myšlenkách mimozemšťan do Sloaniny mysli. "Od této chvíle nemáte žádné pocity. Žádné emoce. Vaše hlava je prázdná," dodal Shai'ri, a Sloaniny oči pohasly. Právě provedl poslední krok v přeměně Sloane v chladnokrevného zabijáka. Rozkázal jí, aby vyšla z chodby, a ukázala se všem vojákům. Vesmírná loď pak zamířila na jihovýchod, kde před nedávnem došlo ke zničení několika menších letounů. Sloane měla být okamžitě vyslána na svou první vražednou misi... Nad skalami při pobřeží padla noc. Poslední hlídka Shai'ri, poslední voják vyslaný za Pierrem a Pauline, vystoupil ze svého letounu. I ve tmě jeho oči moc dobře viděly mrtvoly svých druhů, poházené mezi skalisky, a roztrhané na kusy. Ať už byl jeden z těch vzdoruplných lidí čímkoliv, svými schopnostmi se nepřibližoval žádnému jinému člověku, kterého tito mimozemšťané kdy spatřili. Voják byl celý neklidný. Trubicovitou puškou se oháněl kolem sebe, a čekal útok té lidské bestie. Nakonec dostal do zad ránu laserovým paprskem, a hlavou dopadl na ostrý kámen, jenž mu probodl oko. "Už jsem ho skoro měl, Pauline," prohodil Pierre, vyšed z nedalekého úkrytu. "Tenhle byl poslední," řekla Pauline, a seskočila ze skály. "Myslíš, že se teď můžeme vrátit do pouště? A hledat Sloane?" zeptal se Pierre. "Musíme to zkusit. Pierre, strašně mě děsí to, že jsem ji neuchránila. Ať s ní udělali cokoliv, jestli žije... bojím se, že jí nějak ublížili. Asi ji vzali do té velké vesmírné lodi, která..." "Která odlétala, když jsem tě našel. No, stejně bychom se do ní nedostali, ani kdybych se pokusil o pěkně vysoký výskok," reagoval na to Pierre. Oblohu náhle proťal další letoun. "Merde," sykl Pierre, "další hlídka. Začínám ty potvory nenávidět." Společně se přiblížili k pláži, na níž plavidlo přistálo. "Nic v jeho okolí nevidím. To je divný, Shai'ri odtamtud většinou vycházejí pomalu," poznamenal Pierre. Pauline náhle otočila hlavu. Ze skály, pod kterou s Pierrem leželi, spadlo několik kamínků. "Pierre!!!" vykřikla, jakmile spatřila temnou postavu, opouštějící vrcholek skály, hbitě se k nim snášející. Pierre stačil Pauline odtrhnout k sobě, a okamžitě se útočníkovi postavil. Popadl ho za krk, a přitiskl ke skále. "Moment, co?!" vyhrkl Pierre. Pauline rozsvítila malou baterku, kterou s sebou neustále nosila v kapse. Její světlo ozářilo obličej mladé Afroameričanky. Vypadala docela neškodně. Pierre ji okamžitě pustil. "Co tady děláte? Jak jste se tu ocitla?! Tady lidí moc nežije," řekl Pierre, "a omlouvám se za to sevření, mám silné prsty, víte." Žena si je oba mlčky prohlížela. Zvláštní pozornost věnovala Pauline, a jakmile ve tmě zřetelně poznala rysy jejího obličeje, začala se celá třepat. "Stalo se vám něco? Utíkáte před nimi?" zeptala se Pauline, a dotkla se její ruky. "Pauline, jsi to ty... A tohle je Pierre Leroy... Vždyť já vás znám," zašeptala ta žena, a z očí jí začaly téct slzy. "Ví o nás. Pomůžeme jí," řekl Pierre. "Ne, já vás přece znám osobně... Pauline, my jsme spolu přece... chápeš... oni... mě unesli..." plakala dál ta neznámá žena, a Pauline se zastavilo srdce. "Změnili mě... Nějak mi vyrvali mozek z hlavy, a vecpali ho do tohoto těla. Vypadám jinak... dokonce slyším... dokážu mluvit..." "Sloane!" vykřikla Pauline. "Co ti to udělali? A proč? Propána, počkej... není to nějaká iluze nebo něco takového?!" Sloane náhle přestala brečet. "Musím je poslouchat. Chtějí, abych jim sloužila. Mám vás tu... poslali mě, abych... Pauline..." Větu již nedokázala dokončit. Sloanina mysl byla opět ovládnuta telepatickým zařízením Shai'ri. Musela plnit rozkazy. Vrhla se na Pauline, a začala ji škrtit. Měla nadlidskou sílu. Pierre byl však silnější, a Sloane od Pauline odtáhl, prasknuv s ní o skálu. Sloane zařvala. Zatímco Pauline popadala dech, rvali se spolu člověk obdařený velkou silou díky séru agresivity, a člověk obdařený silou a hbitostí mimozemskými kolonizátory. Škrtili se, bili se do obličejů, vzájemně si natrhávali uši, mlátili jeden druhého do zubů, a ani jeden se nehodlal vzdát. Pauline se trochu vydýchala, nato bez přemýšlení zmáčkla spoušť laserové pistole, kterou namířila na Sloaninu hlavu, a vypálila. Sloane s křikem sletěla z útesu na pláž, zpátky k letounu. "To nebyla ona, že ne? Vždyť to byl někdo jiný!" vydechl Pierre. "Obávám se, že to byla ona," odpověděla Pauline, "slyšel jsi, co nám řekla. Byla to ona! Řekla, že jí unesli. Že její mozek přemístili do jiného těla!" Pierre se opřel o stěnu skály, a postavil se. "Nějak jí vylepšili. Udělali z ní stroj na zabíjení," řekl, hledíce do temnoty před sebe. Pauline navrhla, aby se vrátili k motorce, a odjeli zpět do tvrzi. Ještě před odchodem si všimli, že Sloane z pláže zmizela. Tu trefu laserem i pád ze skály musela přežít.
Velázquez nervózně chodil po hlavní místnosti. Pierre se mu za celé odpoledne a večer ani jednou neozval. O Sloane si dělal velké starosti, a zároveň měl strach o Pauline, a také o odvážného, silného Francouze, který se je obě vydal hledat. Náhle se znovu ozval varovný signál. Vesmírná plavidla Shai'ri se s příchodem noci přiblížila k tvrzi. Ozvala se pekelná rána. Alessandro vyběhl ven z hlavní budovy, a pohlédl nad sebe. Na obloze se v temnotě rýsoval vesmírný titán, z něhož mimozemšťané vyhazovali bomby. Vždy, když dopadly na energetický štít, tvrz se zachvěla. Thiago vyběhl z věže. "Pane, teď už je to jasné. Útočí na tvrz," řekl mu. "Štít drží?" "90 %, pane," odpověděl Thiago. "To je dobré." "Pane, nechci vás děsit, ale ty výbušniny za pouhých pár minut snížily sílu štítu o šest procent. Neřekl bych, že je to dobré." Alessandro se nadechl, a zakryl si obličej rukama. "Budeme se bránit všelijakými prostředky, Thiago. Všechno se vrátí do normálu. Ubráníme se jim!" vykřikl Alessandro, a odešel do přízemní laboratoře. Tatz zrovna pil vodu z misky, chlupy po celém těle měl naježené, a divoce máchal ocáskem. Měl strach. Alessandro pohlédl na Brickella, schouleného v rohu místnosti, hned vedle přístroje na odsávání energie. Mírně zvedl hlavu, a zahleděl se Alessandrovi do očí. "Teď už tu měli roboti být," řekl pomalu. "Sedmasedmdesátky? Jak to víte?" zeptal se Alessandro. "Jsem si jistý, že Nieto sleduje pohyb mimozemšťanů po celé planetě," pronesl Brickell, "musí vědět, že přiletěli sem. Každou chvíli sem určitě pošle svou armádu." "Ubráníme se sami, doktore. Jak můžete vědět, že ty jeho krámy souboj s mimozemšťany přežijí?" "Protože jsem je pomáhal sestrojit," usmál se Brickell. Vojáci z Black Butterfly C14 stále hlídkovali v okolí tvrze, kryti energetickým štítem, a s hrůzou pozorovali vypouštění bomb. "Jamie, viděls něco v okolí štítu?" "Ne. Co ty, Phile?" "V tý tmě vidím akorát tak..." "Počkej, Jamie. Něco slyším." Energetickým štítem prošlehlo několik dlouhých světelných střel, a dva vojáci okamžitě zemřeli. Jejich křik uslyšel třetí voják, přiběhl k nim, spěšně pohlédl na jejich mrtvoly, a se zatnutými zuby zamířil samopalem na energetický kryt. Ozvala se další rána, a kus štítu, o průměru možná jen jednoho metru, se vypnul. Voják začal pálit ze samopalu. Alessandro a Brickell střelbu okamžitě zaslechli. Sebrav pistoli, vyběhl Alessandro z laboratoře, prošel bránou, a přidal se k vojákovi. "Koukněte, pane! Támhle štít nedrží!" "Kruci, jak se to mohlo stát?!" vyhrkl Velázquez. Pak otvorem v krytu prošla další šleha. Velázquez popadl vojáka za ruku, a uskočil s ním. Zachránil ho před jistou smrtí. Zamířil pistolí k místu, odkud útok přišel, a vystřílel celý zásobník. Za hranici štítu dopadlo mrtvé tělo Shai'ri s energetickým reaktorem, jenž byl připnut k jeho zápěstí. Velázquez k tělu přiběhl, a zavlekl ho za hranici štítu, aby se kryt mohl zase obnovit, což se brzy nato stalo. "Touhle hračkou," řekl Alessandro, a sejmul reaktor z mimozemšťanovy ruky, "narušil malý sektor v krytu. To vysvětluje, proč..." "Proč dokázal postřílet ostatní z mé skvadry," dodal voják, a pohlédl na mrtvá těla svých dvou kolegů. Další střela pak přišla z věže. Poslední člen jednotky z Black Butterfly C14 byl zastřelen. Světelná střela propálila jeho záda. "Jeden z nich je snad ve věži?!" vyděsil se Alessandro, a přitiskl se k hradbě. Další útočník už byl uvnitř tvrzi!
Zavraždí Sloane, ze které Shai'ri vytvořili stroj na zabíjení, Pierra a Pauline? Jak se mohl některý z mimozemských kolonizátorů nepozorovaně dostat do Velázquezovy tvrzi? Přečká pevnost útok Shai'ri? Pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat