Dalo by se říci, že weta je pro Nový Zéland totéž, co klokani pro Austrálii či anakondy pro Jižní Ameriku. Jedná se o živočichy tak ikonicky spjaté s částí světa, kterou obývají, že na ně ve spojitosti s ní zkrátka nelze nemyslet. Vždyť i novozélandský režisér Peter Jackson se svými kolegy Jamiem Selkirkem a Richardem Taylorem pojmenoval po těchto velkých "cvrčcích" společnost WetaFX (dříve Weta Digital), jež vytváří vizuální efekty ve filmech. Pravda je samozřejmě taková, že weta je pouze obecné označení pro nějakých 70 druhů kobylek (Ensifera) - nikoliv tedy cvrčků - z čeledí Anostostomatidae a Rhaphidophoridae. Někteří jsou masožraví a aktivně loví, jiní zase požírají těla uhynulých tvorů, a najdou se i býložravé wety. Proslulá Deinacrida rugosa z čeledi Anostostomatidae je s délkou 7 centimetrů dokonce jedním z největších žijících zástupců třídy hmyzu na naší planetě, ačkoliv je to zranitelný druh, reliktně se vyskytující jen na několika malých novozélandských ostrůvcích. Právě na tento druh mnoho lidí ve spojení se slovem weta pomýšlí; bylo by však velkým omylem nevěnovat pozornost některým jiným druhů wety, zvláště těm z čeledi Rhaphidophoridae, mezi které patří také několik zcela nově popsaných druhů. Laiky často opomíjený rod Pharmacus dnes, 4. dubna 2022, oficiálně zaznamenal nárůst počtu druhů o šest, a k tomu byly ještě popsány tři nové poddruhy. Jejich vskutku velkolepý popis vyšel v odborném časopise European Journal of Taxonomy, a i s uvedenými zdroji má celkem 58 stran - rozhodnete-li se kliknout na odkaz v závěru tohoto příspěvku, a přečíst si jej, bude to dost možná jedna z nejdelších vědeckých studií, na které jste kdy sáhli. Revizi rodu Pharmacus a popis oněch nových druhů a poddruhů uskutečnili entomologové Danilo Hegg, Mary Morgan-Richards a Steven A. Trewick. Je důležité si uvědomit, že rod Pharmacus byl zaveden již v roce 1893 jako monotypický taxon, zahrnující tedy jediný druh. Pak v roce 1972 přibyly tři další. Hegg a jeho kolegové nyní jeden z těch v dvaasedmdesátém popsaných druhů, P. brewsterensis, přeřadili do rodu Notoplectron. Nová šestka druhů pochází výhradně z jižních regionů Jižního ostrova. Jsou jimi Pharmacus cristatus, odkazující svým druhovým přízviskem na podivný "chlupatý trs" samčího subgenitálního článku; P. notabilis pojmenovaný podle lokality The Remarkables (v latině "Notabilis") poblíž města Queenstown; "starý" P. senex z Old Man and Old Woman Ranges; "elegantní" P. concinnus ze Symmetry Peaks v Eyreově pohoří; "zločinný kouzelník" P. perfidus, endemicky se vyskytující v pohoří Takitimu; a konečně "údolní" P. valestris. Pharmacus cochleatus, popsaný v roce 1935 (tehdy pod jiným rodovým názvem) obdržel, uvedeme-li to takto nepřesně a možná až domýšlivě, tři nové poddruhy; P. c. fiordensis z Fiorlandu, P. c. rawhiti z východu Jižních Alp a P. c. nauclerus, který žije jen ve Skippers Range v South Westland. Hegg tyto druhy a poddruhy se svými kolegy popsal na základě morfologických srovnání nasbíraných a usmrcených exemplářů wet z rodu Pharmacus, stejně jako na základě fylogenetické analýzy sekvencí jejich mitochondriální DNA.
Dospělý sameček Pharmacus cochleatus rawhiti z Blue Lake Creek v Garvie Mountains
Dospělý sameček Pharmacus vallestris z French Ridge u řeky Matukituki
Mapy výskytu jednotlivých nově popsaných druhů wety z rodu Pharmacus, typového druhu P. montanus a také P. cochleatus (odlišné tvary na mapě B značí jednotlivé poddruhy)
Wetám rodu Pharmacus a jejich novozélandským příbuzným z čeledi Rhaphidophoridae (nikoliv však zástupcům této čeledi z Austrálie a Tasmánie) se souhrnně anglicky říká cave wetas, a maorsky pak tokoriro. Daří se jim v horských oblastech Jižního ostrova Nového Zélandu, a až šestiměsíční chladné období, definované přítomností sněhové pokrývky v jejich domovině, přečkávají skryti pod kameny. Jsou schopni žít v nadmořské výšce až 2800 metrů, vzhledem k těžké dostupnosti oblastí, jež obývají, je však problém je zkoumat. Tato velká studie "jeskynního wety" je tedy spíše vzácností, a rozhodně naše znalosti těchto úžasných rovnokřídlých podstatně rozšířila.
Článek Hegga a jeho kolegů, z něhož pocházejí uvedené informace o nově popsaných druzích a poddruzích, a rovněž tak obrázky použité v tomto příspěvku, se vám zobrazí po kliknutí sem. Máte z tohoto objevu radost? A chtěli byste se třeba jednoho dne na některé z jeskynních wet na Novém Zélandu sami podívat?
Žádné komentáře:
Okomentovat