S napsání další části projektu "Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření" jsem si dal rozhodně na čas, ale lepší pozdě, než nikdy! Zatímco minulou část tohoto již po více než tři roky běžícího projektu jsem věnoval zupaysaurovi, tentokrát se podíváme na gorynycha...
Jméno: Gorynychus masyutinae,
Zařazení: Synapsida, Therapsida, Eutheriodontia, Therocephalia,
Období: střední perm, před cca 270 miliony let,
Etymologie: pojmenován po ruském drakovi.
V roce 2008 nalezl hledač zkamenělin I. Shumov pozůstatky savcotvárného plaza (therapsida) nedaleko ruského města Kotělnič, konkrétně 413 metrů - po proudu řeky Vjatky - od vesničky Nizhnyaya Vodskaya. Jednalo se o ostatky jednoho zvířete, velkého asi jako vlk; sestávaly mj. z lebky, krčních obratlů, žeber a izolovaného řezáku. Shumovem nalezený materiál se dostalo vypreparovat Olze Masyutině, a v roce 2018, tedy deset let po jeho nalezení, byl tvor konečně formálně popsán Christianem F. Kammererem ze Severokarolínského muzea přírodní historie v USA a Vladimirem Masyutinem z Paleontologického muzea na řece Vjatce v ruském Kirově. Článek jim 8. června onoho roku vyšel v odborném časopise PeerJ. Oba výzkumníci se rozhodli druhovým jménem poctít Olgu Masyutinu za její výtečnou práci při preparování holotypu, to je ostatně zřejmé. Rodovým názvem zvířete se však rozhodli odkázat na něco zcela jiného - na pozoruhodného tvora z ruské mytologie, a ne jen tak ledajakého. Název Gorynychus, který tomuto therocephalianovi dali, by se dal přeložit jako "Gorynychův dráp". Je pravda, že autoři popisu ve článku uvedli, že si tak zároveň hráli s anglickým slovíčkem "gory" (krvavý), ale primárně při jeho pojmenování skutečně mysleli na Zmei Gorynycha, též známého jako zmey, zmej či zmaj. V některých příbězích měl tento tvor podobu draka, v jiných jakéhosi monstrózního hada, jindy byl dokonce popisován jako člověku podobný, avšak stále s dračími vlastnostmi. Vypráví se o něm v ruských skazkách čili pohádkách, a také v bylinách, epických hrdinských básních ze středověku. Slovo "zmey" je vlastně mužským rodem ruského "zmeya", jež znamená v překladu do češtiny had (zde se nedá nepovšimnout si podobnosti se slovem zmije). V některých ruských pověstech je dokonce tento bájný tvor samicí, a pak se mu v nich tedy "zmeya" skutečně říká. Pochopitelně to byli jen zmejové jakožto dračí samci, kteří měli zájem o unášení princezen a dalších nešťastných mladých žen. V některých příbězích měl zmej "jen" tři hlavy, v jiných dokonce až dvanáct. Ačkoliv byliny vzhled tohoto "draka" nepopisovaly, ze studií textů starých pohádek o obecném vzhledu tohoto fiktivního živočicha přece jen něco víme. Zřejmě byl vybaven železnými drápy, a jeho hadí, šupinatá kůže byla zeleně či rudě zbarvená. Také dokázal plivat oheň, a málokdy žil daleko od vody. Snad byl také schopen se proměnit v člověka. Byla mu také dána přezdívka "zmei-bogatyr", tedy "hadí bohatýr" či "hadí hrdina", a to i přesto, že ve většině příběhů vlastně zmej představoval nepřítele jejich hrdinů. Jako "zmei-bogatyr" je popsán v příběhu o Aljošu Popovičovi, který se mu nepodařilo přežít (Aljoša ho totiž přelstil). Dobryňa Nikitič zase zmeje porazil beze zbraní a pouze s využití "řeckého klobouku" (většinou se má za to, že se jedná o metaforu křesťanského náboženství), přičemž ho donutil, aby přestal napadat Rus. Zajímavé je, že zmej se objevuje i v příbězích srbského, bulharského a makedonského folkloru, a představuje v nich protivníka zlého mytologického stvoření známého jako ala, které ničí úrodu. Ruský drak měl být v těchto příbězích také otcem všech junáků, jež se rozhodli boji proti ničiteli úrody zasvětit svůj život. Někteří lidé věřili, že zmeje nakonec porazil svatý Jiří. V jiných příbězích byl zase Zmej Zmejevič carem, a tedy i utlačovatelem zbytku ruského lidu. Lze tvrdit, že příběhy o tomto mytologickém stvoření byly zkrátka v minulosti využívány kýmkoliv k řečení něčeho důležitého, či alespoň autory považovaného za důležité. Jedno ale všechny ty příběhy, vykreslující zmeje svými osobitými způsoby, mají společné - jsou fikcí. To Gorynychus fikcí nebyl. Jednalo se o největšího predátora střednopermského Kotělniče. Byl dokonce větší než Nochnitsa, noční gorgonopsid popsaný též Kammererem a Masyutinem v roce 2018. Pozůstatky obou těchto tvorů byly nalezeny na kotělničské lokalitě. Je zajímavé uvědomit si, že Gorynychus mohl být jedním z posledních therocephalianů dominujících ekosystému, jehož součástí byli také gorgonopsidi - ti totiž nepříliš dlouho poté nad therocephaliany získali převahu, a stali se vrcholovými predátory v podstatě na zbytek permského období. Gorynychus byl zřejmě příbuzný eutherocephalianům, z nichž nejstarší dosud známí se ve fosilním záznamu objevují někdy před 260 miliony let. Dalšími tvory kromě nochnitsy, se kterými žil Gorynychus na stejném území ve stejném čase, byli pareiasaur Deltavjatia a další malý gorgonopsiant Viatkogorgon.
Možná si vzpomenete, že jsem o objevu gorynycha a nochnitsy v červnu 2018 napsal článek. Všechny informace o gorynychovi použité v tomto článku byly čerpány z původní studie. Příště se v rámci této série podíváme na Idmonarachne!
Žádné komentáře:
Okomentovat