Obrázek týdne 28. 2. 2025

Je to k neuvěření, ale nastal poslední den února 2025. První dva měsíce roku již máme za sebou, a zítra započne měsíc třetí, s jehož třetí třetinou pak přijde jaro. Mohl bych ještě v rámci Obrázků týdne trochu oslavovat zimu, ale myslím si, že obrazů na sněhu už za tuto sezónu do rubriky přibylo víc než dost. Po většinu února jsem už do ní stejně zimní obrázky nevkládal, tedy s výjimkou minulého týdne. Před pár dny jsem začal hledat vhodného paleoartového kandidáta pro titul "Obrázek týdne 28. 2. 2025", a na webu DeviantArt jsem narazil na toto vskutku výtečné dílo profesionálního kalifornského ilustrátora vystupujícího pod přezdívkou arvalis. Velice se mi zalíbilo. No řekněte, nemá takový ten "old paleoart feel"?

Popisek k obrázku: Třináctimetrový zástupce mosasaurida druhu Tylosaurus proriger se vrhá ven z rozbouřeného moře, a u pobřežních skalisk úspěšně odchytává velkého ptakoještěra druhu Pteranodon longiceps. Létající plaz přitom ještě před několika vteřinami prolétal nad zvlněnou, pěnící vodou, a pronásledoval rybky zahnané k útesům. Nemohl tušit, že rozdivočelá voda skýtala úkryt hrozivému ještěrovi s půldruhého metru dlouhou hlavou a čelistmi vyzbrojenými alespoň šesticentimetrovými zuby. Křehounké, padesátikilogramové a zhruba dva a půl metru dlouhé tělo pterosaura je jimi nyní rozlamováno na kusy. Z hrdla se nebohému létajícímu plazu dere děsivý křik, který snad i přes bouřlivé deštivo jeho druhové, létající nad mořem v dáli, slyší. Tylosaurus má sice zaručeno, že si dnes v noci pochutná, ale také ho čeká těžká zkouška - obrátit se mezi skalisky tak, aby hlavou opět směřoval k otevřenému moři. Vlny jej mohou zradit, a odsunout jej břichem napřed k nějakému ostrému skalisku, na němž pak velký anguimorph, vzdálený příbuzný varanů, zůstane nabodnut. V takovém případě by se jeho maso mohlo stát vítaným zpestřením jídelníčku pteranodonových druhů. Tylosaurus a Pteranodon spolu žili v pozdní křídě stupně santon, před 86 až 84,5 miliony roky. Zatímco Pteranodon není znám z fosilního záznamu z dřívější ani pozdější doby, rod Tylosaurus vydržel patrolovat oceány s řadou druhů (platných je jich dnes osm) v období mezi 92 až 66 miliony roky. Z planety jej smetlo až velké vymírání na konci křídy, při kterém to odnesli nejen pteranodonovi pozdější bratránci z řádu pterosaurů, ale také neptačí dinosauři. Tato scéna se odehrává v oblasti velkého vnitrozemního moře rozdělujícího Severní Ameriku na tři velké ostrovy; konkrétně pak na pobřeží Laramidie, před 85 miliony let.

Arvalisův obraz působí dosti retro. Podobným paleoartem se to v minulém století jen hemžilo. Nejsem zrovna nostalgik, ale obraz jako tento bych klidně mohl nalézt v nějaké populárně naučné knížce ze svého dětství před dvěma desítkami roků. Samozřejmě je to však paleoart "novější", z roku 2018.

Čeho se na blogu dočkáte v příštích dnech? Mám pro vás vybraný již čtvrtý úryvek z Winterwatch 2025, tentokrát s kachní tématikou - milovníci současných ptačích dinosaurů by si tedy měli přijít na své. Také uvažuji o návratu k popiskům hadů. A ačkoliv je to ještě daleko, mohu vám slíbit, že ve druhé polovině března se dočkáte jisté každoroční oslavy bezocasých obojživelníků! Pomalu už na ni chystám program.

Užijte si poslední hodiny letošního února a přeji vám co nejzdařilejší vstup do března - nejlépe ve venkovním prostředí a s nadšením do rozmanitého přírodního světa, který se ve třetím měsíci roku začne probouzet!