Ve čtvrtek 13. února jsem vydal článek o Alanu Turingovi, zakladateli moderní informatiky a člověku, díky jehož přispění k prolamování nacistické Enigmy byla spojenci vyhrána 2. světová válka. Věnoval jsem se ve zkratce jeho vyrůstání, úmrtí jeho středoškolské lásky Christophera Morcoma, jeho prvním vědeckým pracem, jeho participaci v Bletchley a posléze jeho tragickou smrtí, pravděpodobně sebevraždou, v roce 1954, po kruté, rok trvající chemické kastraci, ke které byl donucen jen proto, že miloval muže. Bývalý americký prezident Barack Obama kdysi zmínil jméno Alana Turinga jako jedno z těch nejlepších, jež Británie dala světu - spolu například s Charlesem Darwinem. A přesto byl po většinu 20. století tento génius zapomenut, částečně i proto, že jeho práce v Bletchley za války byla tajná.
Do obecného povědomí se Alan Turing začal dostávat v roce 1983, devětatřicet let po svém úmrtí, díky biografii s názvem Alan Turing: The Enigma napsané matematikem Andrewem Hodgesem. Ta následně inspirovala divadelní hru Hugha Whitemorea s názvem Breaking the Code, jež přinesla Turingův životní příběh na pódia nejen londýnských, ale také newyorských divadel. Kvůli svému úspěchu ve West End a na Broadwayi se dočkala filmového zpracování - prvního filmu o Alanu Turingovi, ve kterém jej ztvárnil známý anglický herec Derek Jacobi. Snímek Breaking the Code režiséra Herberta Wise vyšel v roce 1996 na britské BBC. O osmnáct let později zamířil do kin druhý snímek o počítačovém géniovi, též adaptující Hodgesovu knihu. Jednalo se o dobře známý film The Imitation Game, česky Kód enigmy, režírovaný Mortenem Tyldumem. Turinga v něm hrál Benedict Cumberbatch. Tyldumův film se setkal s obrovským úspěchem, a oproti čtrnáctimilionovému rozpočtu utržil 233,6 milionů amerických dolarů.
Alan Turing v podání Benedicta Cumberbatche (napravo) a Dereka Jacobiho (nalevo). Obrázek z webu Frock Flicks
Breaking the Code s Derekem Jacobim a The Imitation Game s Benedictem Cumberbatchem se od sebe v mnohém liší. Řekl jsem si, že bych mohl ve zkratce zanalyzovat obě ztvárnění Alana Turinga, a snad vznést i můj amatérský verdikt, který z těchto herců jej zahrál přesněji. V mnohém se liší i samotné filmy; zatímco Breaking the Code je v podstatě divadelní hrou přenesenou s minimem hudby do televize ve vskutku devadesátkovém stylu a s dlouhými dialogy, The Imitation Game je filmem velmi moderním a dramatickým. Oba vyprávějí Turingův příběh nelineárně, skáčí tedy do různých období v jeho životě. První jmenovaný má tu výhodu, že je v mnoha ohledech historicky přesnější, co se týče adaptovaných událostí. Kód enigmy byl v době svého vydání kritizován za historickou nepřesnost - kritik Alex von Tunzelmann na The Guardian upozornil například na to, že film zobrazuje Cumberbatchova Turinga ve spolupráci se sovětským špehem Johnem Cairncrossem, což von Tunzelmann označil za urážku Turinga. V realitě se totiž Turing s Cairncrossem vůbec nesetkal, natož aby spolu byli součástí jednoho týmu v Bletchley (Cairncross v Bletchley pracoval, to ano, ale nebyl součástí Turingova týmu, a vzhledem k tehdejším bezpečnostním opatřením je nanejvýš pravděpodobné, že se tito dva muži během pobytu u Milton Keynes ani jednou nepotkali). Breaking the Code také pozměňuje některé elementy Turingova života; jeho přítel z let 1951 a 1952, Arnold Murray, byl přejmenován na Roye Millera. Obecně však lze říci, že film z roku 1996 je historicky věrnějším vyobrazením Turingova života; ten je v mimořádně úspěšném The Imitation Game více dramatizovaný a fikcionalizovaný.
Co tedy o Jacobiho a Cumberbatchově verzích Alana Turinga můžeme říci? Podívejme se ve zkratce na to, jak jej tito rozdílní britští herci zahráli.
Derek Jacobi (Breaking the Code)
Derek Jacobi jako Alan Turing ve filmu Breaking the Code z roku 1996. Obrázek z webu MUBI
V devadesátiminutovém filmu Herberta Wise je Alan Turing shakespearovským hercem Derekem Jacobim, který dříve hrál Klaudia ve filmu I, Claudius (1976) a později profesora Yanu neboli Mastera v epizodě sci-fi seriálu Doctor Who (2007), ztvárněn jako nadaný intelektuál s vášní pro matematiku a dobrým, zdvořilým společenským vystupováním. Ve své dospělosti se Turing nachází jednou nohou ve skříni a druhou venku; ostatní mu připomínají, aby skrýval, že je gay, čímž se sám tají hlavně před svou matkou.
Sám Derek Jacobi je gay, a Turingovu atrakci vůči mužům ve filmu brilantně ztvárňuje. Scéna, ve které se seznamuje s Ronem Millerem (jak je ve filmu přejmenován Arnold Murray) v hospodě a hovoří s ním o Sněhurce a sedmi trpaslících od Disneyho mi přijde naprosto brilantně zahraná. Neutuchající zájem o společnost onoho neznámého muže se u Turinga projevuje velmi rezervovaně. Jejich pozdější hádka kvůli penězům, při které se nakonec projevuje Turingova dobrosrdečnost, je neméně zajímavá. Jacobi také klade důraz na Turingovo koktání - co pár slov se matematik zakoktává, a občas se musí velmi snažit překonat při vyslovování první písmeno slova, jež chce pronést. Neustálé okusování nehtů dodává jeho charakteru též na zajímavosti.
Alan Turing v podání Dereka Jacobiho působí rezervovaně a intelektuálně, přívětivě a zdvořile, introvertovaně a jen lehce tajnůstkářsky. Není to muž, kterého byste si okamžitě všimli; nechová se ani nevypadá odlišně od davu, a tak se právě Ron ve scéně, kdy Alana potkává v hospodě, podivuje, že tento muž vlastně pracuje na univerzitě - ne však jako učitel, ale jako čistokrevný full-time výzkumník. Jacobiho Turing zapadá do světa 30., 40. a 50. let, ale je vidět, že jím prochází se svými myšlenkami a se svou zapáleností.
Velice se mi líbí zvláště v této sedmiminutové scéně, kde hovoří s Dillwynem Knoxem (v podání Richarda Johnsona), vedoucím Bletchley Parku, který ho přátelsky varuje, aby zatajoval své vztahy s muži. Knox přitom hovoří o vášních a jejich údajné nedůležitosti, a o svém dvacetiletém vztahu se svou ženou; v závěru filmu se samozřejmě divák dozvídá, že měl sám v mládí vztahy s muži, a ani Alan jeho celoživotní hru na heterosexuála neprokoukl. Je to skvělá scéna zobrazující konflikt mezi konformismem a svobodou; Knox svou sexualitu zatajil a v sebelži se oblékl do hereckého roucha, kdežto Turing hájí svou lásku k mužům. Nutno však podotknout, že Knox není žádný konzervativec, ostatně Turingovi říká, že mu je jedno, s kým chodí do postele. Nejedná se o žádnou hádku, je to zkrátka jaksi přátelský rozhovor (Knox na mě mimochodem působí jako ace nebo demisexuál). Všimněte si Turingova občasného koktání a na začátku scény i kousání nehtů.
Láska k ostatním mužům hraje v Breaking the Code významnou roli. Jacobiho Turing se nikterak nebojí projevovat k mužům, kteří se mu líbí, svou náklonnost. Touží s nimi po fyzickém kontaktu; ve scéně, kdy je s Ronem (Arnoldem) doma, jej objímá a často se ho dotýká. V jedné scéně z řeckého Korfu jej vidíme spát s dalším přítelem.
Jacobi hraje Turinga jako komplikovaného muže se smyslem pro humor a patos, vybaveného dobrými jazykovými schopnostmi. Na druhou stranu je pravda, že Jacobi to v této adaptaci trochu přehnal s jeho koktáním - v realitě nebylo údajně tak nápadné. Pro filmovou verzi Breaking the Code se měl Jacobi šanci dosti vytrénovat; Turinga totiž v této divadelní hře ztvárňoval v letech 1986 až 1988 jak ve West End, tak na Broadwayi.
Benedict Cumberbatch (The Imitation Game)
Historicky méně přesná verze Alana Turinga zahraná britským hercem Benedictem Cumberbatchem, známým z titulních rolí v seriálu Sherlock (2010-17) nebo filmu Doctor Strange (2016) a dalších projektů v rámci Marvel Cinematic Universe, působí v mnoha ohledech jako klišé génius v hollywoodském filmu. The Imitation Game je silně fikcionalizovaným a dramatizovaným příběhem, ve kterém je Turing ztvárněn nejen jako gay, ale také jako muž na autistickém spektru. Z Hodgesovy biografie ani z jakýchkoli historických záznamů však nevyplývá, že by Turing byl autista. Tento snímek je zodpovědný za mýty o tom, že Turing potřeboval pracovat sám, jinak by se nedokázal soustředit, anebo že bral různé slovní obraty příliš doslova a nerozuměl ironii a sarkasmu. Neexistuje jediný důkaz, že by Turing v realitě jednal nebo smýšlel právě takto.
Cumberbatch ztvárňuje Turinga jako hollywoodský archetyp nadaného génia, který nikdy nikam nezapadl, a který by měl - pokud by žil dnes - zcela jistě diagnostikován Aspergerův syndrom. Jeho Turing není arogantní, ale všichni jej za arogantního považují; říká totiž přesně to, co si myslí, aniž by to jakkoliv zabarvil. Neumí lhát a velmi těžce ukazuje lidem náklonnost nebo vůbec i špetku respektu. Nutno podotknout, že mnozí autisté (včetně lidí s Aspergerovým syndromem, který se dnes už však v západních zemích nediagnostikuje) se takto ani nechovají, což je mínus pro Cumberbatchovu verzi - jeho Turing je prostě stereotyp autisty.
Samozřejmě ztvárnění historické figury, která s největší pravděpodobností neurodivergentní nebyla, je už samo o sobě dosti kontroverzní. Cumberbatchův Turing se od Jacobiho verze liší takřka ve všech ohledech. Je přímo obsesivní, velice si zakládá na svém pracovním prostoru a nesnese, když se mu v něm někdo bez dovolení hrabe, a dokáže být vůči ostatním lidem necitlivý, byť to tak nezamýšlí. Jeho sexuální orientace hraje v příběhu filmu velkou roli, často je však upozaďována právě tím fikčním autismem, dle mého nepříliš dobře zahraným.
The Imitation Game je snímkem pro srdce, a tak se nesnaží příliš držet historické přesnosti, což se právě na Cumberbatchově verzi počítačového génia odráží. A ačkoliv mám tento film velice rád, obávám se, že přispěl ke zkreslení pohledu naší společnosti na tuto historickou figuru. Turing ve strachu zatajující, že v jeho týmu v Bletchley je sovětský špeh (byť k ničemu takovému v realitě nikdy nedošlo) nebo dokonce manipulující Joan Clarke (kterou ve filmu hrála Keira Knightley) k pokračování v práci v Bletchley tím, že jí nabídne svou ruku... Přílišná dramatizace a zfikčnění jeho osobnosti podle mě filmu trochu ubírá na kvalitě. Prezentuji vám zde scénu, ve které Clarke poradí Turingovi, jak si získat přízeň svých spolupracovníků tím, že jim rozdá jablka a řekne vtípek. Bohužel nepříliš realistické.
Vynést musím Cumberbatchovo koktání v roli; není tak výrazné, jako u Jacobiho verze, což působí trochu realističtěji. Málo realistické mi přijde i to, že Turing takřka nereaguje, když na něj lidé mluví, zatímco pracuje, à la stereotypní vykreslení autistického muže. Nemyslete si však, že Cumberbatchova Turinga nemám rád. Je to jen zkrátka ta méně přesná verze.
Cumberbatch hraje Turinga jako bystrého, obsesivního, neurodivergentního muže, který občas bojuje s přesláním svých myšlenek do slov. Se způsobem mluvy celkově dobrá práce, nepřesnosti přicházejí spíše od scénáristy Grahama Moora. Cumberbatchův herecký výkon v závěru filmu, kdy je Alan chemicky kastrován, je samozřejmě hvězdný, a člověku vhání slzy do očí. Neurotičnost a zoufalost muže, kterému bylo takto strašlivě ublíženo, hraje vynikajícím způsobem.
Verdikt
Kdo byl lepší Alan Turing? Derek Jacobi nebo Benedict Cumberbatch? Každý z nich má své kvality, a u obou najdeme něco, co nám na jejich verzích slavného matematika nemusí sedět. Osobně nehodlám vyzvedávat jednoho herce nad druhého - oba totiž podali výtečné výkony. Ty jsou ovlivněny scénářem, se kterým tito herci neměli nic co do činění. Oba filmy mám rád; u Breaking the Code si cením takřka úplné historické přesnosti, u The Imitation Game si zase cením dramatičnosti (zvláště v již zmíněném závěru, který mi vždy vžene slzy do očí), byť na úkor přesnosti a klišé vyobrazení génia coby v každodenním styku nepochopeného autisty. Snad si jen ještě dovolím uvést, že Jacobiho verze je blíže pravdě, a že se Alan Turing v reálu choval asi spíše takto.
Kterou verzi Alana Turinga ve filmu preferujete vy? Líbil se vám v roli význačného matematika, logika a člověka zodpovědného za konstrukci prvních počítačů spíše Derek Jacobi nebo Benedict Cumberbatch? Podělte se o své názory v komentářích!
Žádné komentáře:
Okomentovat