Alan Turing: Zakladatel moderní informatiky, jehož odkaz přetrvává všude kolem nás

S 2. únorem jsem oznámil, že hodlám napsat několik článků v duchu britského Měsíce LGBTQ+ historie, kterým druhý měsíc roku tradičně je. Slíbil jsem, že napíši o jednom z nejvýznamnějších vědců 20. století - člověku, díky němuž spojenci porazili nacisty ve 2. světové válce, a díky němuž dnes žijeme v éře počítačů. Řeč je o Alanu Turingovi, zakladateli moderní informatiky, kryptoanalytikovi, logikovi a matematikovi, ale též teoretickém biologovi, tvůrci Turingova stroje (modelu počítače) a vědeckém hrdinovi. Ačkoliv se zasloužil o porážku Hitlerovy šílené říše a ačkoliv toho naší společnosti tolik přinesl svou vědeckou prací, zemřel 7. června 1954 ve věku 41 let jen proto, že tehdejší Británie a vůbec celý svět byly nakaženy zhoubnou nenávistí vůči gayům. Turing zemřel proto, že jeho sexuální orientaci nechtěla země, kterou zachránil, akceptovat. A tak, jak řekl dokumentární moderátor Chris Packham v únoru 2019 v pořadu BBC Icons, byl Turing dohnán k sebevraždě. Hanba, jež dodnes poskvrňuje Spojené království.

"Kalifornie hoří. Arktida taje. Náš druh bez jakýchkoli pochyb střemhlavě směřuje k sebevyhubení. Upřímně, myslíte si, že naše současná sklizeň politiků nás zachrání? Zachrání nás průzkumníci, umělci a rockové hvězdy? Ne. Vědci jsou jedinou nadějí pro naši budoucnost, a jsou vyzbrojeni odkazem Alana Turinga."

Chris Packham

Alan Mathison Turing se narodil 23. června 1912 v Londýně. Jeho otec, Julius Mathison Turing, pracoval pro Indickou civilní službu v britské Indii, a jeho matka, Ethel Sara Turing (rozená Stoney), pocházela z rodiny železničního inženýra Edwarda Wallera Stoneyho, pracujícího v jižní Indii. Alan vyrůstal na jihu Anglie, a protože jeho rodiče se pohybovali kvůli práci konstantně mezi Británií a Indií, žil spolu se svým starším bratrem, Johnem Ferrierem Turingem, primárně v péči páru bývalého armádního členstva. Školní prázdniny trávil od svých patnácti let v Guildfordu, v západní části hrabství Surrey, kde jeho rodiče roku 1927 odkoupili dům. Ve škole se Alanovi vždy dařilo. Byl nesmírně talentovaný; na prvním stupni základní školy (nebo v primary school, jak se říká v Británii) jej jeho učitelka nazvala géniem. Jako teenager byl Alan vzdělán na školách v Sussexu a v městečku Sherborne v Dorsetu, a inklinoval dosti k matematice a přírodním vědám obecně. Bohužel tento talent jeho středoškolští učitelé příliš neopěvovali, byli totiž spíše humanitně zaměřeni. Když bylo Alanovi šestnáct let, v roce 1928, setkal se poprvé s dílem Alberta Einsteina, a porozuměl mu. Z textů německého teoretického fyzika vyčetl Einsteinovo zpochybnění Newtonových pohybových zákonů, jež v nich však nikdy nebylo explicitně napsáno. V následujících letech se Alan zamiloval do sherbornského spolužáka Christophera Collana Morcoma, ten však bohužel roku 1930 podlehl bovinní tuberkulóze způsobované bakterií Mycobacterium bovis, a to poté, co se jí o několik let dříve nakazil pitím kravského mléka. Alan byl ztrátou své lásky těžce zasažen.

Alan Turing ještě jako student základní školy v roce 1926. Fotografie z webu The Old Shirburnian Society

Se smutkem se Alan snažil vypořádat tím, že se o matematice a přírodních vědách učil ještě tvrději - byly to ostatně obory, které zajímaly i Christophera, a o kterých si oba chlapci měli vždy co říct. Zůstal v kontaktu s Christopherovou matkou, Frances Isobel Morcom, které v jednom dopise napsal: "Svůj zájem o svou práci a o takové věci, jako je astronomie (do které mne zasvětil), jsem považoval za něco, o co se s ním podělím, a myslím, že on ke mně cítil trochu totéž... Vím, že musím do své práce vložit tolik energie, ne-li tolik zájmu, jako kdyby byl naživu, protože to je to, co by chtěl, abych dělal." Úmrtí Alanovy první lásky nemělo vliv jen na jeho studium a práci, ale podle některých odborníků výrazně ovlivnilo i jeho smýšlení o světě, tedy jeho filosofické založení. Alan byl ateistou a materialistou, ještě po Christopherově zesnutí však věřil v existenci duše, schopné přežít smrt. Tyto myšlenky pak v průběhu let opustil. 

Po opuštění střední školy v Sherborne zamířil Alan do Cambridge, kde studoval na univerzitách Trinity College a King's College. Jeho první závěrečná práce, přijatá v březnu 1935, nesla název "O Gaussově chybové funkci" (On the Gaussian error function). Na jaře roku 1935 mu také vyšel první článek v recenzovaném vědeckém periodiku, a to v Journal of the London Mathematical Society, nesoucí název Equivalence of left and right almost periodicity. Později začal přednášet na King's College. Již v letech 1935 a 1936 se věnoval studiu rozhodnutelnosti problémů, tedy ve stejné době, jako americký informatik a matematik Alonzo Church. Church vydal v dubnu 1936 článek, který se zabýval něčím podobným, čemu věnoval svou pozornost i Turing, aniž by jeden o práci druhého věděli. V listopadu a prosinci stejného roku publikoval vědecký časopis Proceedings of the London Mathematical Society Turingův dvoudílný článek, v němž byly zreformulovány výsledky výzkumu Karla Gödela, teoretika stojícího za dvěma teoremy o nekompletnosti v oboru matematické logiky, a v němž univerzální formální jazyk zavedený brněnským rodákem nahradil jednoduchými hypotetickými zařízeními, pro něž byl později vytvořen termín "Turingovy stroje". Alanův výzkum měl značný úspěch. Přesunul se do USA, kde mezi zářím 1936 a červencem 1938 studoval právě u Alonza Churche na Princetonské univerzitě. S červnem 1938 dosáhl titulu PhD na princetonské Katedře matematiky, přičemž jeho dizertační práce, Systems of Logic Based on Ordinals, představila způsob řešení problémů, které dříve představený Turingův stroj řešit nedokázal. Ačkoliv měl Princeton o Alana nadále velký zájem, rozhodl se mladý matematik vrátit zpět do Anglie.

Alan Turing ve věku 35 let. Fotografie z webu IEEE Spectrum

V září 1939 začala 2. světová válka. Alan se stal součástí týmu, který luštil šifry Němců ve venkovském domě Bletchley Park, lokalizovaném v městě Milton Keynes v hrabství Buckinghamshire. Jeho geniální mysl se ukázala být velice důležitou. Již v září 1938, tedy záhy po návratu z Ameriky, začal Alan věnovat pozornost kryptoanalýze Enigmy, oněch šifrovacích strojů tolik podobných strojům psacím, které němečtí nacisté léta používali k odesílání tajných zpráv. Protože kód Enigmy již roku 1932 prolomili polští odborníci, obdrželi právě od nich v červenci 1939, kdy byla válka opravdu na spadnutí, britští a francouzští spojenci detailní popis drátování rotorů těchto šifrovacích přístrojů. Problémem bylo, že Poláci nemohli předpokládat, zda a jakým způsobem nacisté změní indikátorovou proceduru (a k této změně vskutku došlo s květnem 1940). Alan začal používat statistické techniky v optimalizaci testování různorodých možností během procesu luštění kódu Enigmy, a dokonce na toto téma napsal dva vědecké články - The Applications of Probability to Cryptography a Paper on Statistics of Repetitions. Ty však do roku 2012 nespatřily světlo světa, a proto, že byly šifrovací organizaci Government Code & Cypher School příliš přínosné v jejích tajných operacích. Z podobného důvodu nemohl významný matematik po zbytek života o prolamování kódu Enigmy hovořit na veřejnosti - mělo se to udržet v tajnosti (kdyby tak učinil, bylo by to totiž porušení státního tajemství).

Poté, co byl s Turingovou prací obeznámen i tehdejší britský premiér Winston Churchill, zamířil Alan po letech znovu do USA, a to konkrétně v listopadu 1942. Pracoval s kryptoanalytiky z US Navy a začal pomáhat průmyslové a výzkumné organizaci Bell Labs s výrobou kryptografických zařízení. Od té doby cílil k elektronickému šifrování řeči v telefonním systému, na čemž pracoval v Hanslope Park nedaleko Milton Keynes. Vytvořil enkrypční systém Delilah, který úspěšně demonstroval na šifrování Churchillova hlasu; systém však nebyl využit v praxi. Dále byl Alan nepřímo spjat s vývojem prvního počítače vůbec, zařízení Colossus, v letech 1943 až 1945. Ačkoliv se konstrukce této první sady digitálních elektronických počítačů, na nichž se dalo programovat, neúčastnil, přišel Alan s jejich základem - manuální kódy prolamující metodou přezdívanou Turingery (či Turingismus), které se za války přezdívalo Tunny. Zmínit musí být ještě alespoň Banburismus, sekvenční statistická technika, díky níž bylo možné vyčlenit určité sekvence rotorů Enigmy. I ta sehrála roli ve směřování k výrobě prvních počítačů.

Alan Turing v práci. Fotografie z webu Phys.org

První tři léta po skončení 2. světové války, k čemuž nepochybně svou tvrdou prací přispěl, žil Alan v anglickém Hamptonu. V roce 1949 se stal vedoucím v Computing Machine Laboratory na Viktoriině univerzitě v Manchesteru. Teoretizoval tzv. Turingovský test ke zjištění inteligence umělého stroje; přišel s návrhem vytvořit program s dětskou myslí spíše než s myslí dospělého člověka, načež tato "dětská mysl počítače" by byla dále rozvíjena do "dospělé" formy, jako když se člověk během vyrůstání učí. Obrácenou verzí Turingovského testu je test CAPTCHA, který všichni dobře známe - je to ten test, který je nám občas na internetu při návštěvě té či oné webové stránky dán k dokázání toho, že jsme lidmi a nikoliv roboty (či počítači). Přes matematiku se dále Alan dostával k biologii, neboť jej zajímala morfogeneze (vývojové vzory živoucích organismů). Při modelování katalytických chemických reakcí používal parciální diferencované rovnice. Ačkoliv mu v té době nebyla známa struktura DNA, jeho poznatky v oblasti morfogeneze jsou stále relevantní pro moderní genetiku, a dodnes jsou v oboru matematické biologie opěvované; díky jeho práci lze částečně popsat a vysvětlit růst chlupů, peří či asymetrii těla zodpovědnou za umístění srdce v levé části trupu. 

Přes všechny výše zmíněné a mnohé další přínosy lidské společnosti a intelektualitě, jakož i Spojencům pro porážku nacistického Německa, dostal nakonec Alan Turing, jak to tvrdil Chris Packham ve výše uvedeném videu, jedem naplněné jablko. Zda byl skutečně autista, jak Chris zmínil, to je opravdu na debatu - může se jednat o populární mýtus. Jisté je však to, že Alan byl gay. Miloval muže. A milovat muže znamenalo ve zpátečnické Británii v 50. letech být kriminálníkem. Pro nás je to dnes nepochopitelné, byť v některých rozvojových zemích je sexuální aktivita lidí stejného pohlaví dodnes trestána vězením či dokonce smrtí - homofobie je reálným problémem a institucionalizovaný útlak LGBTQIA+ lidí v některých částech světa přetrvává v té nejohyzdnější, nejméně morální podobě. V 50. letech se toto týkalo i Spojeného království. V prosinci 1951 začal Alan chodit s devatenáctiletým mladíkem Arnoldem Murraym. Dne 23. ledna 1952 se do jeho domu ve Wimslow někdo vloupal. Arnold tvrdil, že zloděje osobně zná, a Alan se rozhodl upozornit na loupež policii. Během vyšetřování zmínil, že měl s Murraym intimní vztah. Na základě tehdejší legislativy v Section 11 Pozměňovacího návrhu trestního práva z roku 1885 byli oba muži obviněni z "hrubé neslušnosti", jak byla v legislativě nazývána sexuální aktivita mezi dvěma osobami mužského pohlaví. Následovalo peklo, které si nikdo nikdy neměl zasloužit.

Profilová fotografie Alana Turinga ze 30. let minulého století, převzatá z webu Brittanica

31. března 1952 proběhl soud Regina v. Turing and Murray. Alan byl odsouzen, přičemž mu bylo umožněno vybrat si, zda preferuje vězení nebo podmínku s tím, že v případě druhé možnosti by podstoupil chemickou kastraci. Cílem takového procesu mělo být snížení či odstranění jeho sexuální atrakce k mužům. Zahnán do slepé uličky, snad i ze strachu z neméně ohavného vězeňského systému, rozhodl se Alan podstoupit onu hormonální a fyzickou proměnu za užití stilboestrolu. V průběhu následujícího roku přišel Alan o své libido, a začala mu růst prsní tkáň v důsledku působení ženských hormonů. Později v roce 1942 navštívil Norsko, které bylo ke gayům více přátelské. Seznámil se také s psychiatrem Franzem Greenbaumem, a stal se přítelem celé jeho rodiny. Změny pod vlivem silboestrolu byly pro Alana citelné. Doslova jednou napsal, že neví, kým po celém procesu bude. Muselo to být hrozně stresující období, při němž trpěl. Změna sexuální orientace je samozřejmě nemožná - a kdokoliv, kdo si myslí opak, je vědu ignorující idiot. Země, které pomohl vyhrát, se Alanovi odvděčila mučením.

Dne 8. června 1954 byl ve svém domě ve Winslow nalezen mrtvý. Ve věku 41 let zemřel po požití kyanidu. Na jeho posteli se nacházelo z poloviny snězené jablko. A ačkoliv nikdy nebylo testováno, zda obsahovalo kyanid, obecně se má za to, že se smrtící dávka do Alanova těla dostala právě z něj. Nikdo nikdy nevěděl, zda to byla sebevražda nebo zda ho otrávil někdo jiný. Krátce před svou smrtí měl údajně dobrou náladu, byl humorný, a dělal si seznam toho, co chce zvládnout v budoucnu. V průběhu chemické kastrace trpěl depresemi, proces však skončil rok před jeho úmrtím. Vzal si život proto, že byl takto násilně připraven o svou lásku k mužům? Nebo se mu někdo vloupal do domu a napustil jablko, které měl na stolku, kyanidem, aby ho zavraždil? Smrt matematického génia, nesoucího jeden z nejvlivnějších mozků 20. století, je dodnes obestřena tajemstvím. Má se spíše za to, že to skutečně byla sebevražda. Jedno je však jasné - každému z nás se při vzpomínce na ní objevují v očích slzy. Od nehumánního zacházení s Alanem Turingem učinila Británie díky desítkám a desítkám roků úsilí odvážných gay aktivistů tolik potřebných změn. Dovolím si prezentovat krátký úryvek z rozhovoru Charlieho Rose s Ianem McKellenem, britským shakespearovským hercem známým díky rolím Magneta v X-Menech a Gandalfa ve filmech o Středozemi; celé toto video se Alana Turinga též týká.

Ačkoliv britský labouristický premiér Gordon Brown vydal v roce 2009 oficiální omluvu Alanu Turingovi za "ohavný způsob, jakým se s ním zacházelo", načež mu britská královna Alžběta II. v roce 2013 - 101 po jeho narození a 59 let po jeho úmrtí - symbolicky udělila milost, život tomuto významnému vědci nebude nikdy navrácen. Je otřesné, co bylo Alanu Turingovi provedeno. Odsouzeníhodné, nehumánní, trýznitelské a veškerému lidství odporující. V roce 2017 byl ve Spojeném království přijat "Turingovský zákon", který zpětně symbolicky omilostnil všechny muže, kteří v minulosti státu byli odsouzeni za sexuální styk s jinými muži. Každému z nich bylo ublíženo, a tyto britské legislativní zločiny proti lidskosti, které jim zkazily životy, nesmí být zapomenuty.

Homofobie zastírá britskou historii. A smrt Alana Turinga je připomínkou toho, jak tato forma nenávisti ve vší své ohavnosti bere lidem životy. Což neměl 12. Doktor v Doctor Who pravdu, když ve své úvodní epizodě Deep Breath řekl, že každý život má svou hodnotu? Ta hodnota je nevyčíslitelná, a to platí i o hodnotě života Alana Turinga. Připomínejme si ho, nejen během britského Měsíce LGBTQIA+ historie, ale pokaždé, když se podíváme na náš počítač či mobil. Pokaždé, když pohlédneme na techniku, která by se nezrodila bez intelektu tohoto významného, ale svou zemí nakonec zrazeného muže.