Ve druhé polovině minulého týdne se citelně ochladilo, a v mnoha místech České republiky dokonce napadl sníh. Sníh v polovině února! To je v posledních teplých letech vskutku vzácnost. Vzpomínám si, že jsem si posledně v tuto část roku užil trochy sněhu před čtyřmi roky, pak byl však každý únor už docela vlažný, a možná jen sem tam spadla nějaká ta malá sněhová vločka. Minulý víkend jsem párkrát vyšel ven, především abych fotil ptáky, a mám nyní ve své sbírce zimní fotografie mlynaříků a hrdliček, na něž jsem opravdu hrdý. Ty s vámi však tentokrát sdílet nehodlám. Speciálně pro blog jsem totiž v pátek pořídil jinou várku fotek.
Uplynuly již takřka dva měsíce od mého vánočního fotografického příspěvku, v němž jsem vám představil nové zvířecí modely, jež tehdy do mé rozsáhlé kolekce utvářené po dvě desetiletí čerstvě zamířily. A ačkoliv se od té doby má sbírka nikterak nerozšířila, je doslova vyplněna modely, které by se rády nafotily. Některé dokonce možná více než jiné - vždyť jsou mezi nimi i lidé. Že jsem příliš krutý, když ve svém pokoji držím lidi? Věřte mi, poté, co je v tomto příspěvku poznáte, zcela pochopíte, proč u mne žijí - a naopak nepochopíte, proč jsem je nefotil dříve.
Nejprve však velká kočkovitá šelma, kterou byste na sněhu vskutku potkat mohli. Představuje se vám krásný tygr ussurijský (Panthera tigris tigris) z Dálného východu! Tento model od značky Papo, uvedený na trh v roce 2006, je v mé sbírce přítomen už takřka ony dvě desetiletí. Ocitl se v ní zhruba v době, kdy jsem začínal s tímto blogem. Není nádherný?
Třísetkilový samec tygra ussurijského se prochází po planině a zabořuje své mohutné, až čtrnácticentimetrové tlapy střídavě do sněhu a bahna. Patroluje své obrovité teritorium, rozprostírající se na ploše 1000 čtverečních kilometrů. Momentálně neloví, jen dává pozor na to, aby se na jeho území náhodou nevyskytl nějaký vetřelec.
Po chvíli brouzdání se v bahně zamířil tygr opět na sníh. Velikost jeho tlap bohužel nemůžeme zcela obdivovat na stopách, které po sobě zanechal - z tohoto pohledu nejsou úplně dobře vidět, byť přece jen na fotografii jsou. Pořídil jsem ji ze svého soukromého vrtulníku - jsem tajně boháč a mám helikoptéru. Čím myslíte, že jsem na ten Dálný východ v pátek zaletěl?
Nyní přejděme od modelů velkých kočkovitých šelem k modelům lidí. Je čas představit vám mé imaginární kamarády - zde jsou Oliver a Dinah, jinak též Green Arrow a Black Canary... ne, počkejte, to jsem se trochu spletl - modely těch dvou postav z DC univerza jsou totiž v mé sbírce vskutku imaginární (ale mám figurku Batmana, to jo!). Tyto dvě krásné postavičky jsou Inuité od Bullylandu, a také v mé sbírce figurují už hezkých pár let.
Z Dálného východu to do arktické Kanady byla v pátek docela fuška, ale podařilo se mi je nafotit v krátkých denních hodinách. Rozhodli se mi zapózovat při brodění se vysokým sněhem. Samozřejmě na těchto fotografiích nejsou dva, ale tři; jeden člen rodinky své nohy do sněhu zabořovat vůbec nemusí.
Roztomilé inuitské miminko zvedá ručku a mává. Nikoliv na mě, není na mě ani otočeno, ale na svého tatínka, stojícího již mimo záběr. Myslím si, že tyto modely uvedl Bullyland na trh v roce 2011. Je vážně škoda, že jsem je nenafotil dříve, na druhou stranu je možné, že je v této rubrice uvidíte i v příštích letech, třeba v interakci se zvířecími modely! Kdo ví...
Lidem se vzdalovat hned tak nebudeme! Cítil jsem totiž povinnost inkludovat v tomto příspěvku ještě jednoho svého imaginárního kamaráda. Toto je Connor Hawke, druhý Green Arrow... ehm, anebo ne... neměl bych to s těmi imaginárními modely přehánět. Ne, mám tu dle mého pěkný model neandrtálského člověka (Homo neanderthalensis) též od Bullylandu.
Náš přítel zrovna vyšel ven z jeskyně - snad seskočil z vyšší skalky, a nyní pohlíží na sněhem pokryté pláně. Maje mamutí kel v jedné ruce, opírá se o něj, a přemýšlí. Příchod sněhu mu možná zkazil lovecké plány.
Zde ještě jeden pohled do jeho tváře... Tento model byl uveden na trh v roce 1999, v mé sbírce se však objevil na Vánoce 2011! Je na něm zajímavá jedna věc - má velmi tmavou barvu pleti a černé vlasy. V 90. letech i v letech nultých jsme se ještě s takovou podobou neandrtálců často setkávali v médiích. Co vím, dnes se má spíše za to, že neandrtálští lidé byli bledí a měli rudé vlasy.
Ještě se pochlubím, že za vytvořením posledních fotografií jsem musel cestovat desítky tisíc let zpět v čase. Nebylo to jednoduché. Nejdříve Dálný východ v současnosti, pak arktická Kanada v současnosti, pak Evropa před 70 000 roky... uff. Na jeden den to bylo dost cest!
Všechny fotografie jsem pořídil s pomocí zrcadlovky Canon EOS 40D, aneb stále s pomocí toho mého foťáku zakoupeného v první polovině minulého desetiletí v New Yorku (a za výhodnou cenu!). Mohu vás ujistit, že rubrika Mé obrázky tímto příspěvkem nekončí, a časem do ní zamíří více článků!
Hezky nafoceno i popsáno. 🙂
OdpovědětVymazatDíky. :)
Vymazat