Obrázek týdne 21. 2. 2025

Nastal předposlední pátek letošního února. Jako obvykle samozřejmě na můj blog musí zamířit další Obrázek týdne. V průběhu minulého měsíce byly příspěvky do této rubriky věnovány paleoartu, a tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu zařadit do ní opět nějakou tu fotografii současné zvěře. Na webových stránkách Přírodovědeckého muzea v Londýně jsem narazil na toto dílo španělského fotografa divoké přírody Josého Manuela Grandia. Ačkoliv má za sebou dvacetiletou praxi fotografování ptactva, tento snímek, který ho proslavil snad nejvíce, zobrazuje jistou masožravou šelmu. A je to snímek vskutku výtečný.

Popisek k obrázku: Sněhobíle zbarvená lasice hranostaj (Mustela erminea) tančí na čerstvé sněhové pokrývce. Radostně, energicky poskakuje, točí se ve vzduchu, mrská ocáskem i končetinami a otevírá svou tlamičku vybavenou velice krátkými špičáky. Nikdo pořádně neví, proč se takto lasice na sněhu chovají. Někteří odborníci mají za to, že se tyto šelmičky snaží tančením a poskakováním zmást svou kořist, snad aby měla za to, že o ni drobný predátor nemá zájem. Jiní se domnívají, že se prudkými nárazy o sníh snaží lasice zbavit parazitů, jež se zahnízdili v její srsti a působí jí neplechu. Možné je však i to, že tímto způsobem zhruba pětadvaceticentimetrové šelmičky projevují veselost. Jedná se o chování, které se nedá tak lehce vysvětlit - kdo ví, zda mu kdy bude lidmi pořádně porozuměno. Lasice hranostaj je mustelidem žijícím v Eurasii a v severní části Severní Ameriky. V 15. století byli ke všemu neštěstí tito savci ve velkém zabíjeni, neboť jejich kožešina sloužila k výrobě mozzett (uzavřených pláštěnek) katolických monarchů. Do hranostajího pláště bývá dokonce po Velikonocích odíváno i pražské Jezulátko. Doba pokročila, a zabíjení lasic kvůli náboženství naštěstí skončilo; v období krutého kolonialismu byly pak tyto šelmičky zavlečeny na Nový Zéland, a už s koncem 19. století kvůli nim byly zdevastovány celé kolonie původního ptactva Aotearoi. Tato fotografie byla Josém Manuelem Grandiou pořízena ve francouzských Alpách za teploty dosti pod nulou. V severní části svého areálu rozšíření mají lasice hranostajové každou zimu bílý kožíšek. Do léta se jim pak srst přemění na písčitě hnědou na zádech a hlavě, přičemž bříško zůstane bílé. 

Lasice hranostaj ve svém zimním kožíšku ve mne evokuje dětské vzpomínky na komiks Zajatec ptáka Mauk, ke kterému psal scénář Vlastislav Toman (autor příběhů o Kruanovi aneb nejslavnějšího českého komiksového sci-fi) a který kreslil Otakar Procházka. Když jsem před mnoha a mnoha lety čítával Velké knihy komiksů (Zajatec ptáka Mauk byl otištěn ve 2. sbírce), poprvé jsem se dozvěděl o lasicích a o tom, jak jsou na severu zbarveny.

Na příští dny pro vás chystám první letošní dokumentární novinky (pominu-li ještě doplňující souhrn z minulého roku, který však vyšel minulý víkend), třetí úryvek z Winterwatch 2025 (tentokráte z jeho třetí epizody) a článek o brzy vycházející knize When the Earth Was Green od Riley Black (zmiňoval jsem ji už na Mezinárodní den žen a dívek ve vědě). 

Rozhodně se máte, na co těšit! Přeji vám suprový víkend, a doufám, že se tu do příštího Obrázku týdne párkrát zastavíte!