Byť je to neuvěřitelné, máme za sebou téměř již polovinu letošního března. Začátek jara se blíží, počasí je střídavé, zpěv ptáků je již každodenní součástí našich životů... Ale nic nikdy není perfektní. Osobně mám za sebou dny lítosti nad ztrátou milovaného člena rodiny. Myslím na něj prakticky neustále, a pro potřebu sdílení dalšího Obrázku týdne se tedy má smysl vydala směrem k psovitým šelmám minulosti naší planety. Doslova minuty před začátkem psaní tohoto příspěvku jsem na Science Photo Gallery nalezl toto krásné dílo, a rozhodl jsem se jej do rubriky zařadit. Pohleďte na toho majestátního masožravce v popředí. Není nádherný? Nejsou všichni psovití nádherní?
Popisek k obrázku: Majestátní pravlk obrovský (Canis dirus) vyje, aby upozornil svou smečku na to, kde se momentálně nachází, zatímco se kus od něj sune stádo obrovských mamutů kolumbijských (Mammuthus columbi). Je možné, že osmašedesátikilový vlčí atlet vyčenichal ve stádu slabého jedince, jenž by mohl být vhodnou kořistí. Sám jej však neskolí; kolumbijský mamut je největším druhem ze všech chlupatých chobotnatců, jež v epoše pleistocénu pochodovali po povrchu naší planety. Netroufl by si na něj ani samotný šavlozubý tygr Smilodon, pokud by tedy nebyl doprovázen svou smečkou. A také pravlk potřebuje ke skolení mohutného, až 4,2 metru vysokého giganta s dlouhými, zahnutými kly i pětimetrové délky svou smečku. Táhle vyluzuje z hrdla onen tolik dobře známý zvuk - ono volání, které každou potenciální oběť okamžitě vyděsí. Mamuti se otevřenou krajinou začínají sunout docela rychle. Jsou také stádovými zvířaty, a uvědomují si, že jeden z nich bude brzy v nebezpečí - zatím se jej snaží ochránit tak, že se krajinou proženou co nejrychleji. V případě, že se pravlčí smečka včas semkne a začne plánovat útok, budou mamuti svého slabšího druha bránit, co to jen půjde. Kooperace je pro přežití obou (a mnoha jiných) druhů klíčová. Který z hráčů nakonec vyhraje - pravlk nebo mamut? Tato scéna se odehrává před 100 000 lety v místech, z nichž bude jednoho dne americký stát Kalifornie. Velké množství kostí pravlků i mamutů kolumbijských pochází z tamních asfaltových jezírek La Brea, v nichž se zachovaly v často velmi dobré kvalitě. Kolumbijští mamuti mají mezi dnešními zvířaty nejbližší příbuzné ve slonu indickém. Pravlk nebyl tolik evolučně spřízněn s dnešním vlkem obecným; jeho společný předek s ostatními vlky žil před 5,7 miliony let, a pravlkova podobnost jiným psovitým mohla být výsledkem konvergentního vývoje.
Kéž by existoval stroj času, a člověk se díky němu mohl vrátit třeba jen pár dnů zpět, aby opět prožil pěkné chvíle... nebo rovnou sto tisíc let, aby zahlédl tak úžasná zvířata? Vše, co máme, jsou vzpomínky a důkazy - vzpomínky na naše kamarády jakéhokoliv druhu, kteří už s námi nejsou, a fosilní pozůstatky zvířat z dob dávno minulých, o které však stojí za to mít zájem.
Co dalšího vás na mém blogu čeká v příštích dnech? Mám v plánu začít příběh, ke kterému jsem v neděli vydal trailer. Původně jsem s jeho psaním chtěl začít již dříve v tomto týdnu, ale nebyla k tomu vhodná doba. Věřte, že se dočkáte něčeho vskutku překvapivého. Dále se můžete těšit na Žabí týden 2025! Ano, po roce tu opět bude celý týden článků o žábách, a já se již nemohu dočkat jejich psaní!
To s vaším pejskem mě opravdu moc mrzí. Věřím, že teď je to pro tebe těžké a doufám, že ti bude lépe.
OdpovědětVymazatObrázek se mi moc líbí.
Těším se na příběh i Žabí týden. 🙂
Díky za podporu. :)
VymazatPracht foto.
VymazatGroetjes Tinie