Původně jsem měl dnes v plánu úplně jiný příspěvek, ale upustil jsem od něj poté, co jsem odpoledne spolu se svými blízkými několik hodin sledoval dění okolo tragédie, k níž došlo na Filozofické fakultě UK. Čtyřiadvacetiletý student David Kozák tam poté, co dopoledne zabil svého otce na Kladensku, způsobil smrt minimálně patnácti lidem a třicet dalších těžce, středně nebo lehce zranil. Všichni jsme už asi na sociálních sítích, případně v televizi, viděli kolované fotografie studentů na střešní římse nebo střelce stojícího za svou střelnou zbraní předtím, než spáchal sebevraždu. Je to otřesná tragédie, a jeden z nejhorších školních masakrů v Evropě za posledních patnáct let. O to smutnější je uvědomění, že životy nemála studentů skončily nyní, před svátky, když se jejich rodiče, sourozenci a přátelé těšili, že se s nimi setkají a třeba jim dají dárky.
Nevím, jestli se k tomuto příspěvku vůbec dostane některý z lidí, jež byli touto tragédií přímo zasaženi. Chtěl bych jim však vyjádřit podporu v této nelehké době. Zároveň bych chtěl touto cestou, když mám k vyjádření názoru platformu, popřát upřímnou soustrást příbuzným a kamarádům obětí. A všem, kteří byli zraněni, přeji, aby se zotavili. Fyzicky i psychicky.
Těžko se mi popisuje jakési psychické roztřesení, které jsem při sledování zpráv o útoku na pražské fildě zažíval. Nevím o tom, že by se v okolí místa pohyboval někdo, koho osobně znám, a sám jsem tam také nebyl přítomen. O tragédii jsem se nicméně dozvěděl minuty poté, co byly ven vypuštěny první informace, nejprve poměrně skoré (tedy jen to, že se na fildě střílelo, a že z řad studenstva byly vyloveny spekulace o smrti čtyř lidí a zranění dalších deseti; větší, šokující čísla přišla později). Ztratil jsem chuť na psaní dalšího příspěvku na blog, protože tohle bylo prostě moc. Ve střední Evropě k masovým útokům, jako byl tento, moc často nedochází. Obdobně mnou roztřásl loňský útok Juraje Krajčíka mladšího na gay bar Tepláreň v Bratislavě, který byl sám o sobě nejohavnějším vyvrcholením krajně pravicové nenávisti vůči queer lidem ve střední Evropě. Pokaždé, když se najde psychopat, co popadne kvér a jde střílet lidi, je mi z toho jednak na zvracení a druhak mě to dost naštve.
Útočníkem na fildě byl, jak už jsem zmínil, student, konkrétně pak student právě té fakulty! Byl to premiant, na jaře obhájil bakalářku a teď pokračoval v magisterském studiu, se spolužáky se prý moc nebavil, byl takový tajemný, a měl účet na Telegramu, což je vlastně ruská obdoba Twitteru. Z ničeho zatím nevychází, že by byl nějakým přívržencem Putinova fašistického režimu, ale nechal se na Telegramu znát, že ho inspirovala masová střelba Aliny Afanaskiny, čtrnáctileté studenty, jež 7. prosince zastřelila dva studenty a zranila pět dalších v bryanském gymnáziu v Rusku, nepříliš daleko od ukrajinských hranic. Ze zpráv, které byly zveřejněny, vyplývá, že Kozák byl člověkem dosti nešťastným, ale zároveň se netajil tím, že "chtěl vždycky zabíjet".
Mohl bych se tu zamýšlet nad tím, proč. Byl to psychopat? Byl to elitista, který se cítil být nad ostatními, začež by částečně mohl náš hierarchický systém? Byl to člověk připravený o schopnost empatizovat s lidmi kvůli tomu, že prošel vzdělávacím systémem, který ho naučil být individualistou a neohlížet se na ostatní? Nevím. Neznám odpovědi, a nezná je asi nikdo, pokud tomu člověku nebyl opravdu blízký. Myslím si ale, že je důležité se nad tragédií toho člověka zamyslet. Podle všeho to byl dost marginalizovaný jedinec, sice akademicky inteligentní, ale neměl kolem sebe moc lidí. Člověk je však tvorem sociálním, a bez onoho sociálního kontaktu se rychle stane, dovolte mi jaksi zastaralé slovíčko, nemocným. A já mám prostě za to, že s antisociálními sklony se nikdo nerodí, a že nějaká chyba u každého z těch, kteří se rozhodnou útočit na ostatní, nastala až za života jedince, a že "dog eat dog" prostředí s ní mělo dost co do činění. Nikdo z nás samozřejmě neomlouvá to, co ten student provedl. Když měl dost svobodné vůle na to, aby vzal kvér, tak je to samozřejmě na něm. Připravil o život spoustu lidí. Ale zároveň jistě nikdo nepochybujeme o tom, že to měl někdo předvídat. Sdílel na internetu, veřejně, že chtěl zabíjet, a přesto si ho nikdo nevšiml - nikdo mu nepodal pomocnou ruku. Že tohle zní jako message Jokera od Todda Phillipse? Možná je na čase začít si uvědomovat význam věty "We live in a society", kterou očividně většina memy milujících internetových závisláků nedokáže pochopit.
Žijeme ve světě, který vynáší nahoru psychopatické elitisty a který je zároveň postavený na kompetici. Místo rovnosti a vzájemné pomoci se od lidí požaduje nelidskost a sobeckost; systém produkuje hyeny, mezi kterými jsou jak korporátní hamižníci a fašouni, tak školní střelci. Nějaký vyvrženec je tu a tam svázán konspiračními teoriemi, které si začne hledat na nějakém krajně pravicovém ("konzervativním") webu, jiný si ani ideologickou omluvu svého činu nevyhledá a rovnou vezme pistoli do ruky. Problém není jenom v lidech, co tyto činy provádějí, ale je i v systému, který je vyvrhl, a který je zbavil společenské zodpovědnosti! Vždyť nikdo nepochybujeme, že takový střelec onu společenskou zodpovědnost zcela postrádal! Jak jí byl zbaven? Proč jí byl zbaven? Vyšetřování jistě najdou otázky, takže tu zase nebudu nic konkrétního vypisovat - jsou to jen mé rétorické otázky, a odpovědi na ně v žádném případě nemám. Ale je třeba se nad těmito věcmi zamýšlet.
21. prosinec 2023 je smutným dnem. Je to den, kdy jeden šílený a vyvržený člověk způsobil jednu z největších tragédií v moderní historii nejen Prahy. Mé myšlenky a mé srdce jsou s oběťmi této tragédie, se všemi připravenými o život teď, v době asociované s volností, radostí a setkávání se s nejbližšími. Je to tragédie, kterou stejně jako vy, jež právě tento příspěvek čtete, odsuzuji; tragédie, která mne roztřásla a vyděsila, a jež roztřásla a vyděsila miliony dalších lidí. Těžko se mi k tomu již něco dodává...
Žádné komentáře:
Okomentovat