Před pár dny jsem narazil na webu BBC Radio 4 na desetiminutový pořad pojednávající o muži jménem Squire Waterton. Pořad vyprávěl Sir David Attenborough, a patří do druhé série jeho programu "David Attenborough's Life Stories". Tato epizoda mne okamžitě tak zaujala, že jsem o Watertonovi chtěl napsat článek...
Charles Waterton, mnohem lépe známý pod jménem Squire Waterton, se narodil 3. července 1782 ve Wakefieldu, v anglickém Yorkshire. Proslul jako excentrický přírodovědec a také jako jeden z prvních lidí, kteří si povšimli, že svět přírody potřebuje ochranu. V době jeho působení, v 19. století, nikdo jeho myšlenky nesdílel. Vždyť ještě v polovině minulého století si člověk sotva uvědomoval, že by jeho činnost mohla svět přírody nějak narušit, natožpak ohrozit. Waterton byl velice zajímavým člověkem, který neměl obdoby. Ještě ve věku svých 82 let šplhal s bosýma nohama po dubech na území svého sídla Walton Hall poblíž Wakefieldu, kde strávil důležitou část svého života. S oblibou nosil modré oblečení. Uměl pokládat pravé chodidlo na hlavu, a zvedat předměty prsty na nohou. Když mluvil s lidmi, rád se prý stavěl na hlavu. Waterton zdědil plantáže v Britské Guianě, jež je v současnosti nezávislou zemí Guyanou, a vydal se tedy na sever jihoamerického kontinentu ve svých 22 letech, roku 1804. Několik let se o plantáže staral, ale o osm let později, v roce 1812, si konečně splnil svůj sen podívat se do rozsáhlých guayanských pralesů. Zde začala jeho skutečná přírodovědecká životní cesta. Zkoumal divočinu úplně jinak, než většina lidí před ním. Jednou se například rozhodl chytit kajmana, jihoamerického aligátora. Nechtěl však, aby jeho muži zvíře zastřelili. Hodil tedy do řeky lano s hákem a počkal, až se na ně kajman chytí. Jakmile se před ním objevil třímetrový plaz, skočil mu na záda, podobně jako to mnohem později začali dělat zápasníci s aligátory ve Spojených státech amerických nebo australští přírodovědci zkoumající krokodýly mořské, včetně slavného Steva Irwina. Jindy se Squire rozhodl zjistit, jaké to je, když svou oběť kousne netopýr z rodu upírů. A tak, podobně jako to mnohem, mnohem později před televizní kamerou vyzkoušel kanadský moderátor Dave Salmoni, lehl si Squire v noci ven a zkrátka k sobě upíry nechal přiletět. Jeho krev však neochutnali; k Watertonově velkému zklamání. V jihoamerických pralesích hledal Waterton především zdroj látky zvané wourali, které se v Evropě říkalo kurare - té látky, do které jihoameričtí Indiáni namáčeli hroty svých šípů. Waterton látku jako první přivezl na evropský kontinent, a v Královské společnosti v Londýně ji úspěšně vyzkoušel na kočce. Při jiné výpravě do guyanského pralesa se Waterton rozhodl chytit hroznýše královského (Boa constrictor). Jakmile hada našel, dal mu pěstí ránu do hlavy a potom svázal jeho čelisti svými šlemi. Podivuhodnější příběh o odchytu hada asi neuslyšíte... Soudobí britští přírodovědci, včetně Charlese Darwina, úplně s Watertonovým stylem zkoumání přírody nesouhlasili. Je však pravdou, že jeho dílo mohlo Charlese Darwina či Alfreda Russela Wallace, patrně ty největší přírodovědce všech dob, velmi inspirovat. Byla to kniha s názvem Waterton's Wanderings in South America. Právě v ní popsal všechny zde uvedené příhody, od dobrodružství s kajmanem až po poměrně excentrický odchyt hroznýše. Na rozdíl od většiny tehdejších cestopisných knih nebylo toto dílo doplněno ilustracemi, až na jednu. Připomíná huňatého člověka, neexistuje k ní však žádný popisek. Podle některých může jít o ilustraci jakého podivného primáta, většina lidí se však shoduje na tom, že na obrázku je člověk. A podle jiných ani nejde o kresbu zvířete či člověka, které potkal na svých cestách v pralesích. Prý by mohlo jít o karikaturu celníka, se kterým se Waterton setkával. Proč by to však Waterton udělal? Pravda je, že Waterton byl poměrně smělým člověkem. Nebál se ostatní urážet. V jedné edici Waterton's Wanderings in South America byly vydány jeho ručně psané dopisy, ve kterých hrubě urážel ostatní přírodovědce své doby...
Přestože měl Waterton poněkud osobitý charakter, byl také jedním z prvních ochránců přírody. Místem, kde se ochraně přírody věnoval, bylo právě jeho sídlo Walton Hall. V době, kdy žil, se po celé Anglii začaly stavět továrny. Velká průmyslová revoluce začala... Lidé žijící ve Wakefieldu se dusili. Z továren, jež byly během velmi krátké doby vystavěny po celém Yorkshire, vycházely jedovaté plyny, na které nebyl nikdo zvyklý. Ani lidé, ani ostatní druhy. Do té doby málo dotčená příroda byla velmi zredukována. Waterton se rozhodl kolem svého sídla postavit ohradu. Stavba trvala několik let, a v některých místech byla ohrada až 6 metrů vysoká. Přestože nemohl zabránit příchodu plynů na území sídla, snažil se alespoň ochránit tamní zvířata... Squirův dům byl plný "vycpanin" - nešlo však o "vycpaná" zvířata, nýbrž o zvířata zevnitř dutá. Waterton byl perfektním taxidermistou. Jediné místo, kde mohl spát, bylo podkroví. Nežil však jako nějaký divoký, od světa izolovaný člověk. Ba naopak, do sídla pustil každého, kdo se chtěl podívat na jím chráněná zvířata. V jednom roce prý sídlo navštívilo 18 000 lidí! Waterton preferoval zvláště mentálně narušené lidi; věřil, že když je nechá pozorovat vodní ptáky na břehu jezera, uklidní je to... Zemřel 27. května 1865. Ještě roku 1858 bylo po něm pojmenováno jezero Waterton Lake v kanadské Albertě - dnes je součástí národního parku... Tento muž vybudoval jednu z prvních, ne-li dokonce první přírodní rezervaci. Byl to velmi zajímavý a osobitý člověk. Ačkoliv se nebál urážet své kolegy, psal poměrně stroze a chaoticky, a prováděl všelijaké podivuhodné kousky, patří mu velký dík za ochranu zvířat na území jeho sídla, a za nápad vymezit určitý prostor k zachování přírody...
Portrér Squire Watertona se svými zvířaty
Jediná kresba z Watertonovy knihy - mohla by to být zkrátka jen karikatura celníka?
Na závěr bych Vám chtěl popřát pěkný den Země! Dnes asi nikdo z Vás nevybuduje kolem své zahrady obrovský plot, který by ochránil všechna zvířata na ní žijící, ale máte-li čas, vyjděte ven, posbírejte nějaké odpadky, nasypte ptákům krmení, udělejte prostě něco málo pro naši planetu. Všechno se počítá...
Žádné komentáře:
Okomentovat