Žabí týden 2022 se nachýlil ke konci. Napsal jsem v jeho rámci celkem sedm článků o žábách, přičemž jsme se podívali na některé druhy žijící v Jižní Americe, ve východní, jihovýchodní a jižní Asii, v Austrálii a na Nové Guineji, a prostřednictvím pátečního příběhu jsme si připomněli i jurského notobatracha. Poslední příspěvek do projektu Žabí týden 2022 nás přesune o dost blíže domovu, žijete-li tedy na evropském kontinentu. Věnuji se v něm žábě, kterou jistě dobře znáte, spadá-li tedy herpetofauna do vašeho zájmu, jakkoliv široce nebo úzce. Podívejme se společně na roztomilou ropuchu krátkonohou...
Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) je středně velkým zástupcem čeledi ropuchovitých (Bufonidae) a jediný člen rodu Epidalea, vyskytující se v jihozápadní a střední Evropě, a rovněž tak v Británii a v Irsku. Jedná se o jediného původního obojživelníka na Irském ostrově. Tam, stejně jako v Británii, je její areál výskytu omezen na pobřežní oblasti; je vázán na písečné duny v hrabstvích Kerry a Wexford v Severním Irsku, dále se pak vyskytuje ještě v několika lokalitách ve Skotsku a v Anglii. Ve Walesu ropucha krátkonohá vyhynula ve 20. století, v roce 2001 však došlo k jejich reintrodukci v severní části země (konkrétně v Merseyside). V kontinentální Evropě se již tento druh žáby vyskytuje v celé řadě různých habitatů, a pochopitelně nejen při pobřeží. Ropucha krákonohá je k nalezení v Portugalsku, Španělsku, Francii, Itálii, Lucembursku, Švýcarsku, Německu, v České republice, Rakousku, Nizozemí, Belgii, Polsku, na západě Ukrajiny, v Bělorusku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Dánsku, Švédsku a v ruské provincii Kaliningrad. Na Červeném seznamu IUCN je klasifikována jako málo dotčený druh, a přestože na britských ostrovech potřebuje ochranu - a to zvláště kvůli ztrátě přirozeného prostředí nebo jeho acidifikaci - v kontinentální Evropě na tom jeho počty nejsou nikterak špatně. Ropuchy krátkonohé mají rády otevřenou, teplou krajinu s lehkou písečnou půdou, a mimo písečné duny tedy obývají i borové lesy, zahrady a parky, pole a louky, a v neposlední řadě i písečné lomy. Mimo období rozmnožování jsou aktivní v noci; přes den se skrývají pod kameny či v písku. Po setmění samozřejmě dochází také k námluvám; ropuchy se setkávají na březích mělkých jezírek a rybníčků, případně v příkopech, většinou pochopitelně sladkovodních. Při březích Baltského moře však kladou vajíčka i do vody slané nebo brakické (nikoliv však do moře!). V jedné snůšce může samička naklást 2800 až 4000 vajíček ve dvou jeden až dva metry dlouhých provazcích. Pulci se metamorfují dospělce většinou v letním období, ačkoliv sem tam někteří jedinci v larválním stádiu i přezimují, a pulčí fázi nadobro opouštějí až s příchodem následujícího jara. Pulci se metamorfují dospělce většinou v letním období, ačkoliv sem tam někteří jedinci v larválním stádiu i přezimují, a pulčí fázi nadobro opouštějí až s příchodem následujícího jara. Jednotlivé populace ropuchy krátkonohé obvykle nejsou příliš velké; se značným množstvím jedinců se setkáme spíše v zemědělských oblastech, kam je táhne jejich oblíbená potrava - brouci a mravenci. Je obecně známo, že ropucha krátkonohá je vyhlášený myrmekofág, což ostatně platí i pro některé příbuzné ropuší druhy.
Samec ropuchy krátkomohé. Fotografie z webu Freepik
Jak již bylo uvedeno výše, a jak ostatně tvrdí i titulek článku, ropucha krátkonohá je středně velkou žábou, dosahující délky 5 až 7 centimetrů, výjimečně dokonce 8 centimetrů. Zbarvení zad je většinou olivové s nazelenalými kulatými skvrnkami; jsou pokryta drobnými bradavicemi. Středem zad prochází žlutý či žlutobílý proužek. Bříško je světle šedé, šedé či bílé, a je ozdobeno nepravidelnými černými vzory. Oči mají horizontální zorničku, duhovka je zbarvena zeleně, vnější bubínek (tympanum) je dobře vyvinutý, a za očima se pochopitelně nacházejí parotidy, tedy příušní jedové žlázy, z nichž ropucha v případě chycení predátorem vylučuje nepříliš příjemnou toxickou "směs". Není dobrým nápadem zkusit ji olíznout, jak se jistě mnoho nezkušených a mladých karnivorů během jarních a letních měsíců samo přesvědčí. Ropuchy krátkonohé začínají být v našich zeměpisných šířkách aktivní právě nyní, na konci března nebo na začátku dubna. Páří se už krátce poté, co přestanou hibernovat, a trvá v podstatě až do května. K zimnímu spánku se ukládají v září nebo v říjnu. Kvůli svým krátkým zadním nožkám není tato žába schopná skákat, takže se pohybuje lezením, někdy překvapivě rychlým. Je docela špatným plavcem. Ropucha krátkonohá se dožívá až 17 let života, a dospívá teprve ve třetím či čtvrtém roce, což však u ropuchovitých není výjimečné. Je možné, že v brzké době volání samečků těchto žab zaslechnete - je celkem výrazné, zesílené rezonančními měchýřky na jejich bradách, a docela se podobá namlouvací vokalizaci ropuchy zelené (Bufotes viridis). Za tiché noci se dá zaslechnout i z dálky dvou kilometrů.
Ropucha krátkonohá z Británie. Fotografie z Vegan Life Magazine
Informace pro tento článek mi poskytly web Zoologického muzea v Kyjevě, AmphibiaWeb, FrogLife a anglická Wikipedie.
Tímto poměrně stručným popiskem jedné z mých oblíbených ropuch tedy končí letošní Žabí týden. Naši občasně hluční čtyřnozí a bezocasí přátelé z rybníků, jezer, lesů a řady dalších habitatů jsou velmi vděčným tématem, a mohl bych o nich psát zase celý měsíc, tak jako minulý rok - to by už ale nebylo tak originální. Doufám, že jste si tyto články o žábách užili, třeba se i něco nového naučili, a teď už mám pro vás jen jedno doporučení - vyrazte ven, a zkuste se s některými z nich setkat! Je konec března, již byste je měli zastihnout...
Žádné komentáře:
Okomentovat