Není to tak dávno, co se v mých rukou ocitla kniha Motýli (Butterflies and Moths) od Davida Cartera, původně vydaná v roce 1992 ve Velké Británii nakladatelstvím Dorling Kindersley, a v České republice Vyďavatelstvom Osvetou v roce 1998. O něco později mě Matěj Hanuš (uživatelům Instagramu známý jako Plant Addicted) přesvědčil, abych napsal článek o motýlech. Inspirace pro tento příspěvek tedy přišla ze dvou různých směrů, a jsem za ni vskutku vděčný. Nyní se podívejme na jeden často přehlížený tropický druh motýla, který si však dle mého jistě pozornost zaslouží.
Terinos terpander, to je název jednoho z osmi zástupců rodu Terinos z čeledi babočkovitých (Nymphalidae), jenž se vyskytuje v indomalajské neboli orientální oblasti. Je k nalezení od Barmy a Vietnamu přes Malajský poloostrov až na Sumatru, Jávu a Borneo. Zahrnuje celkem deset poddruhů; například T. t. terpander, který se vyskytuje právě na Borneu; T. t. niasica, se kterým se nesetkáme nikde jinde, než na ostrově Nias západně od Sumatry; nebo T. t. piepersi, který je doma na Jávě. Terinos terpander nemá české jméno, v angličtině se mu nicméně říká "royal Assyrian", tedy "královský Asyřan". Snad by bylo dobré, kdyby někdo časem v přírodopisné literatuře zavedl pro rod Terinos český ekvivalent Asyřan. Motýl je samozřejmě pojmenován po řeckém básníkovi a kitharodovi (hráči nástroje kithara) Terpanderovi, který pocházel z města Antissa na západě ostrova Lesbos, a který žil v první polovině 7. století před naším letopočtem. Toto druhové přízvisko, ctící otce řecké hudby, mu dal v roce 1862 britský přírodovědec a sběratel ptačích vajec, brouků a motýlů William Chapman Hewitson (1806 - 1878). Některé z poddruhů T. terpander byly původně popsány jako druhy samostatné, kupříkladu T. t. roberstia či T. t. teos. Zbarvení se samozřejmě u jednotlivých subspecií výrazně liší, a tak není divu, že je staří entomologové ve druhé polovině 19. století či na počátku 20. století považovali za odlišné druhy. Barva křídel se liší i v rámci zástupců pouze samčího pohlaví; někteří jsou skoro až černí s ohnivými okraji zadních křídel, jiní jsou hnědí až fialoví s bílými skvrnkami na zadních křídlech. Zespodu bývají křídla světlá, bledá či dokonce narůžovělá s řadou tmavohnědých skvrn na zadních křídlech, a sem tam i nějakou bílou skvrnkou.
Terinos terpander robertsia, vyfotografovaný poblíž malajského města Raub. Fotografie z blogu The Forested Path (And Beyond)
Tmavě zbarvená křídla samců se výrazně černofialově lesknou, kdežto křídla samic mají pouze fialový lesk, a mnohem méně výrazný, a na menší ploše. Dospělí zástupci druhu Terinos terpander mívají rozpětí křídel asi 7 až 7,5 centimetru, i když u zástupců některých poddruhů to může být jen 6 centimetrů. Housenky těchto motýlů se v některých oblastech jihovýchodní Asie (třeba na Sumatře) živí listy pryšcových rostlin rodu Antidesma, jinde (například v Singapuru či na jihu kontinentální části Malajsie) zase žijí na violkovitých rostlinách Rinorea anguifera. K těmto rostlinám jsou částečně vázáni i dospělci, ti se k nim totiž vracejí, aby z jejich květů sáli nektar. Housenky T. terpander mají v oblibě mladé lístky svých hostitelských rostlin. Pochopitelně předtím, než je začnou pojídat, se musí vylíhnout z vajíček, jež jejich matky nakladly na spodní část listů. Většinou platí, že na jeden list je přilepeno jen jedno vajíčko. Jeho zbarvení je krémové, a v průměru má 0,7 až 0,8 milimetru. Housenka se líhne už po třech dnech po jeho nakladení. Nejprve sežere zbytek vajíčka, a pak se pustí do svého "porodního listu". V této fázi vývoje je housenečka dlouhá pouhé 2 milimetry, a z každého segmentu na těle mu vyrůstá několik silných, tmavě zbarvených laterálních a dorzolaterálních setae, připomínajících chlupy. Tělíčko housenky je zbarvením poněkud podobné barvě vajíčka. Během prvního instaru se ale nakonec zbarvení mění na žlutozelené, a přitom housenka dorůstá délky 4 až 4,5 milimetru. Dva dny po započetí prvního instaru se svléká, a vstupuje do instaru druhého, kdy jí z bledě žluté hlavičky vyrůstají dva krátké cefalické (hlavové) růžky, a z každého tělního segmentu čtyři silné, mnohem delší růžky. Všechny jsou zbarveny černě. V tomto instaru zůstává housenka po 2 dny, než dosáhne délky 6,5 milimetru, a pak přechází do třetího instaru.
Housenka Terinos terpander ve čtvrtém instaru. Fotografie z blogu Paro6
Ve třetím instaru je si pořád dosti podobná, ostny (či růzky) jsou jen o něco delší, a u stemmat (očí) se jí začínají objevovat černé tečky. Na konci této fáze vývoje, trvající dva až tři dny, je dlouhá 10 nebo 11 milimetrů. Ve čtvrtém instaru se některé růžky, zvláště ty v přední polovině těla, začínají ohýbat, a housenka dorůstá až 2,4 centimetru délky. V posledním, pátém instaru, je už téměř k nerozeznání, neboť je štíhlá, dlouhá až 4 centimetry, a má velice dlouhé černé "růžky". Tento instar trvá šest až sedm dnů, pak si housenka vytvoří zelenou kuklu, ta po pěti dnech začne černat, a nakonec se z ní vynoří královský Asyřan s překrásně zbarvenými křídly.
Dospělý Terinos terpander, vyfotografovaný v Thajsku, ukazuje spodní stranu svých křídel. Fotografie z webu Thailand Butterflies
Adultní zástupci Terinos terpander rádi odpočívají na spodní straně listů se složenými křídly. Jak už to mnohdy v tropech chodí, i u tohoto druhu samozřejmě samci navštěvují bahnité kaluže bohaté na minerály, jež obsahují sodík. Potřebují ho totiž pro tvorbu spermatoforů, které při páření přenášejí do těl samic, a potřebují jej tedy doplnit. Anglicky se tomuto fenoménu říká mud-puddling či puddling. Není pochyb, že Terinos terpander je opravdu krásným babočkovitým, byť mu zvláště mezi nenadšenci do motýlů z krajin mírného pásma není věnována zase tak velká pozornost.
Terinos terpander intermedia z Kambodži. Fotografie z webu Gee's Nature
Co na něj říkáte? Viděli byste ho někdy v životě rádi ve volné přírodě?
Informace pro tento článek mi kromě již výše zmíněné knihy Motýli od Davida Cartera, kde je Terinos terpander popsán na straně 142, poskytl především blog Butterflies of Singapore.
Žádné komentáře:
Okomentovat