středa 16. března 2022

V jako Vendeta slaví 40 let!

Blogorgonopsid patří dinosaurům a dalším prehistorickým zvířatům, patří zrovna tak současné fauně, a velice rád občas napíši i článek týkající se ochrany přírody. Výjimečněji přibývají do rubrik Ostatní zajímavosti a Filmová doporučení články na jiná témata, a těch tu skutečně z oněch téměř 4400 kousků není zase mnoho. Ovšem dnes jsem se rozhodl věnovat právě takovému jinému tématu. Je březen 2022. Znamená to spoustu věcí. Ale pro mě je to mj. i oslava 40. výročí V jako Vendeta. Limitovaná komiksová série Alana Moorea, obvykle považovaného nejen za jednoho z nejlepších komiksových scénáristů, ale také za jednoho z nejlepších žijících britských spisovatelů, ovlivnila náš svět možná více než kterýkoliv jiný příběh prezentovaný kombinací kresby a textu. Vedla nakonec k filmové adaptaci z roku 2006, a dala mladým levicovým aktivistům bojujícím za spravedlnost v našem stále temnějším světě nápad převzít masku Guye Fawkese, ikony britského boje za svobodu, a strašit jí všechny, kteří provádějí špinavosti - zvláště pak ty ve vysokých pozicích. Všechno to začalo před 40 roky, když si několik umělců uvědomilo, že vláda Margaret Thatcherové vedla Spojené království do pekel, a rozhodli se vyslat do světa varovnou zprávu...

Hlavní postava V v masce Guye Fawkese. Původní kresba: David Lloyd

Obvykle se uvádí, že se V jako Vendeta objevila na trhu poprvé v březnu 1982. Pravda je taková, že dorazila na trh už 28. února onoho roku, a to v 1. čísle britského komiksového magazínu Warrior od Quality Communications Limited. To obsahovalo také třeba komiks Freedom's Road od Deze Skina, The Legend of Prester John od Steva Moorea či Marvelmana od Alana Moorea a Garryho Leache (Mooreova verze Marvelmana se samozřejmě stala klasikou). Druhá polovina čísla pak obsahovala prvních šest stran V jako Vendeta, na kterých byli britským čtenářům poprvé představeny (později legendární) postavy Evey Hammond a jejího tajemného zachránce V.

Příběh, který se začal před 40 lety na stránkách komiksového magazínu Warrior odvíjet, je zasazen do dystopické budoucnosti v letech 1997 a 1998 (dnes je to pro nás tedy relativně nedávná minulost). Prvních několik scén se odehrává konkrétně 5. listopadu 1997. Šestnáctiletá Evey Hammond vyráží nalíčená do okolí Westminsteru, a protože potřebuje peníze, žádá staršího muže s dýmkou, zda má zájem být jejím prvním zákazníkem. Vybrala si ale špatně - jedná se o fingermana, pracujícího pro policii. Evey je rázem obklopena policisty. Vůbec to nevypadá dobře. Prosí je, aby jí neubližovali, oni na to však odpovídají slovy, že si s ní mohou dělat, co chtějí - a až skončí, zabijí ji. Hlouček násilných policistů pak překvapuje tajemná vysoká figura v bílé masce s knírem. Vypadá to, jako by se neustála usmívala. Cituje slova z Shakespearovy hry MacBeth, zabíjí několik policistů, odnáší vystrašenou Evey pryč, a následně s ní sleduje explozi Westminsterského paláce. A když výbuch končí, objevují se na noční obloze ohňostroje, vytvářející písmeno V. Jeho boj proti fašistické totalitě právě začal.

"Now hush. There's more."

Po jaderné válce, započaté Sovětským svazem a Spojenými státy, zůstala většina světa zničená. Británie ji přečkala, ale s velkými újmami na životním prostředí. Ani když Labour vyhrál další volby, věci se příliš nezlepšily, a frustrace obyvatel Spojeného království rostla. Demokraticky si tedy zvolili neofašistickou stranu Norsefire, jež se stala vládnoucí stranou, a začal teror. Kdokoliv, kdo neodpovídá jejímu standardu, je v nebezpečí. Norsefireovský totalitní režim je založen na klerofašistické, islamofobní, homofobní, rasistické a nordicistické ideologii. Vláda schválila vyvraždění menšin a svých politických oponentů. Ve vší té extrémně pravicové zkaženosti však nemohla očekávat jedno - že z koncentračního tábora v Larkhillu vzejde jeden muž, jeden přeživší těch zvěrstev, odhodlaný si ji podat. V je anarchista. Je inteligentní, sečtělý, a má plán. Je to hrdina, a ve fašistech vzbuzuje strach. Nosí masku Guye Fawkese, revolucionáře, který se 5. listopadu 1605 pokusil odpálit britský parlament. Ujímá se Evey Hammond, a učí ji pravdu o světě, ve kterém žije. Eveyn otec byl socialista, a pravicoví extremisti jej proto zatkli. Mladá a zoufalá dívka je nyní pod ochranou svého maskovaného zachránce.

V začíná revoluci, jeho cílem je odchytit své mučitele, rozmetat fašistickou vládu a přesvědčit obyvatele Spojeného království, aby dali šanci anarchii. Konflikt mezi zcela opačnými konci politického spektra - mezi nelidskou krajní pravicí a altruistickou krajní levicí - je základem příběhu V jako Vendeta. Přestože je Alan Moore anarchistou (konkrétně pak anarchosyndikalistou), nesnaží se čtenářům vnutit názor, že anarchie je tím nejlepším způsobem, jakým může svět fungovat. Vykresluje V jako teroristu, je třeba si však uvědomit, že jinou naději maskovaný revolucionář britskému lidu přinést nemůže, už jen proto, jak neskutečně násilní a nelidští fašisté jsou. Záleží na čtenáři, co si z V jako Vendeta odnese - zda jej příběh přesvědčí, nebo ne. Jedno je ale jasné, a to V jako Vendeta krásně ukazuje - krajní pravice nikdy není cestou.

Nastal snad někdy čas, kdy by slova V o autoritářské společnosti nebyla relevantní?

V jako Vendeta vycházela v komiksovém magazínu Warrior původně černobíle. Kreslíř David Lloyd vytvářel jakousi přecházející hranici mezi černou a bílou, zatímco Mooreův text byl morálně pouze ve spektru šedi. Právě komplexnost tohoto textu, a jeho morální nejasnost, je na V jako Vendeta tolik přitažlivá. Předtím, než začalo kreativní duo komiks dávat dohromady, napsal si Moore seznam literárních děl, jejichž elementy chtěl v jedné či druhé formě zakomponovat do příběhu. Byla mezi nimi Orwellova literatura, Night Raven od Marvel Comics, Batman od DC Comics, a dokonce jej inspirovala i postava Dr. Phibese ztvárněná Vincentem Pricem v hororovém snímku The Abominable Dr. Phibes z roku 1971. Nějakou dobu nebylo jisté, jakou masku bude vlastně V nosit. Lloyd původně přišel s návrhy superhrdinských masek, které podle Moorea nebyly příliš uspokojivé. Pak zažertoval, že by měl vypadat jako Guy Fawkes, a v tu chvíli Mooreovi svitlo. Tvář strůjce Spiknutí střelného prachu měla totiž obrovskou souvislost s britskou historií, a dávalo by smysl, kdyby další velký britský revolucionář byl v podstatě "vzkříšeným Guyem Fawkesem". 

Warrior od Quality Communications Limited bohužel skončil příliš brzy, v roce 1985, a příběh V jako Vendeta zůstal nedokončen. Moore a Lloyd se snažili vydavatele přesvědčit, aby jim to umožnil, byli však neúspěšní. Až v roce 1988 skončila práva na V jako Vendeta u jednoho ze dvou největších komiksových vydavatelství na světě, nepříliš překvapivě sídlícího ve Spojených státech amerických. DC Comics už měly s Alanem Moorem dosti dobré zkušenosti (Swamp Thing, Watchmen), byť opačná strana této rovnice se s nimi poměrně brzy rozešla (nelze se divit Mooreovým hořkým pocitům z amerického komiksového průmyslu, který jej v podstatě okradl). DC vydali V jako Vendeta v podobě limitované desetidílné série, postupně uváděné na trh v letech 1988 a 1989. Tato verze byla obarvená (viz obrázky výše), David Lloyd však neměl s barvami v komiksu nic do činění (colouring byl vlastně dílem Steva Whitakera a Siobhana Doddse). Kapitolu Vincent dokreslil Tony Weare.

"Lidé by se neměli bát své vlády. Vláda by se měla bát svého lidu." Plakát k filmu V jako Vendeta z roku 2006

V březnu 2006 byla v kinech vydána filmová adaptace V jako Vendeta, natočená Jamesem McTeiguem podle scénáře sester Lany a Lilly Wachovských. Postavu V v ní ztvárnil Hugo Weaving (The Matrix, The Lord of the Rings Trilogy) a Evey Hammond si zahrála Natalie Portman (Star Wars: The Phantom Menace). Přestože byl film úspěšný, Alan Moore se na něj nezašel podívat - ostatně je dobře známo, že adaptace svých děl nemá rád, a již léta Hollywood kritizuje. Ačkoliv snímek nezhlédl, dostalo se mu přečíst si jeho scénář, a veřejně řekl, že mu přišel více jako alegorie 11. září 2001 a jako příběh o konfliktu mezi americkou levicí a pravicí, než o konfliktu mezi anarchismem a fašismem v Británii (byť je pochopitelně snímek do Británie zasazen, ovšem nikoliv do let 1997 a 1998, ale do roku 2027). Také se mu nelíbilo, že film nenesl poselství o používání násilí, které nese grafická novela. V neposlední řadě pak poukázal na to, že film není komentářem k thatcherovské politice. David Lloyd řekl, že filmová adaptace podle něj byla správná, a že se držela původní myšlenky. Se změnami v adaptaci prý neměl problémy, a práci sester Wachovských pochválil. Tvůrci komiksu tedy mají na snímek dosti jiný pohled. 

Byla to nakonec právě filmová V jako Vendeta, co zpopularizovalo masku Guye Fawkese, již mnoho let používanou skupinami jako Anonymous či Occupy Movement - stala se součástí výbavy mnoha levicových demonstantů, byť ji bohužel v posledních letech ukradli i demonstranti krajně pravicoví (to je podle mého názoru naprosto nechutné). Mějte však na vědomí, že dlouho před filmem tu byl komiks V jako Vendeta, který vzešel doslova z rukou dvou britských talentů, a který oslovil obrovské množství lidí, mladých i starých, po celé planetě. A ten začal vycházet před 40 lety.

Popřejme tedy tomuto dílu vše nejlepší k letošnímu 40. výročí. Jaký je váš vztah k V jako Vendeta? Kolik vám bylo, když jste po této komiksové knížce sáhli? A pokud jste tak ještě neučinili, přesvědčil jsem vás, že je dobrý nápad se do ní podívat?

2 komentáře:

hajznberk řekl(a)...

Ty jo, poprvý jsem se Vendety dotk asi v jedenácti. Mistrovský dílo. Největší tragédie je, že se některý lidi z podobnejch knížek a komiksů nepoučili, takže třeba Republikáni teď na Floridě dělají to samý co Thatcherová chtěla udělat školákům v osmdesátkách v Británii. Člověku je z toho fakt úzko, jak některý politický strany šikanujou a diskriminujou lidi a nikdo je za to nezavře ani na psychinu. Tenhle komiks fakt předpověděl budoucnost. Dík za článek.

Kuzuri řekl(a)...

You're welcome, pal. :) Taky mě tyhle věci děsí. Předtím, než jsem se pustil do psaní tohoto příspěvku, jsem měl depku ze spousty věcí, které jsem viděl na Twitteru. S přirovnáním toho současného "don't say gay" zákona na Floridě souhlasím, je to totální piece of Nazi legislation, stejně jako byl Section 28. To samé s Orbánem minulý červen. Bernie Sanders jednou řekl, že krajní pravice jde po menšinách, protože menšiny nejsou reprezentovány ve vládě apod., tudíž je pro fašisty & spol. lehčí proti nim štvát své mnohdy traumazitované, velko-amygdaloidní voliče, kteří mají strach ze všeho, čemu pořádně nerozumí, nebo o čem jsou jim podávány nepravdivé informace (což tyhle typy politiků umí "dobře" - mnohdy jsou to perfektní manipulátoři... sounds like an antisocial personality disorder symptom, and quite frankly, I think it is).

Naprosto souhlasím, a děkuju Ti moc za koment. :) Vždycky mě potěší, když mi sem něco napíšeš.

Okomentovat

Nejčtenější