Na australském kontinentu žije okolo 240 druhů původních obojživelníků, z nichž všichni patří mezi žáby (Anura). Řadí se konkrétně do čtyř čeledí: rosničkovitých (Hylidae), která na území Austrálie čítá až 78 druhů; parosničkovitých (Microhylidae) s 19 australskými druhy; skokanovitých (Ranidae) s jediným druhem, skokanem australským (Papurana daemeli); zdaleka nejpočetnější čeledí jsou však paropuchovití (Myobatrachidae), kteří zahrnují více původních australských obojživelníků, než kterákoli z výše uvedených rodin. Patří mezi ně 119 australských druhů ve dvaceti rodech a třech podčeledích, jeden další rod se pak vyskytuje ještě na ostrově Nová Guinea; celkově žije na území Austrálie a Nové Guineje okolo 135 druhů paropuchovitých právě v 21 rodech. Je to poměrně rozmanitá čeleď, zahrnující jak druhy sotva 1,5 centimetru dlouhé, tak i druhou největší australskou žábu, paropuchu obrovskou (Mixophyes iteratus), která má na délku kolem 12 centimetrů. Větší je už jen rosnice běloretá (Nyctimystes infrafrenatus) z čeledi rosničkovitých, která může měřit až 13,5 centimetru - někdy však bývá uváděno, že patří do čeledi Pelodryadidae, jež zahrnuje pouze australské, novoguinejské, novokaledonské a guamské žáby dříve řazené mezi rosničky (pokud je Pelodryadidae validní čeledí, pak mezi australské rosničkovité patří jen jeden rod, Cyclorana, s třinácti druhy, oproti výše uvedeným 78 druhům tří rodů). Vraťme se však zpět k paropuchovitým. Do této čeledi patří pouze terestriální, semiakvatické a akvatické druhy žab, žádné z nich nežijí na stromech či keřích. Na prstech nemají přísavky, které by jim umožňovaly se držet větví. Neschopnost provádět akrobacii ve stromovém prostředí však tyto žáby nahrazují schopností vrtat se v půdě, ač to možná nezní tak přitažlivě. Většina druhů paropuchovitých je fossoriální, tedy hrabavá, díky čemuž se jim daří i v suchých, semiaridních oblastech Austrálie. Paropucha krtkovitá (Myobatrachus gouldii), roztomilá narůžovělá kulička o délce 4,5 centimetru ze suchých oblastí jihozápadní části Západní Austrálie, dokonce klade vajíčka nikoliv do vody, ale několik desítek centimetrů pod zemský povrch; z vajíček se v podzemí líhnou malí žabáčci, jde tedy o další druh, který zcela přeskakuje vývojovou fázi pulce. Některé paropuchy rodu Limnodynastes mají také poněkud "hrabavé rozmnožování", a to sice v tom smyslu, že se samci zahrabávají do půdy s vajíčkami nakladenými jejich partnerkami, a pak je po několik dnů či týdnů chrání před potenciálními predátory. Jinak je to s rozmnožováním u paropuchy vačnaté (Assa darlingtoni) z Nového Jižního Walesu, která, jak už napovídá její název, je vybavena vaky na svých bocích. Když se pulci vylíhnou z vajíček střežených jak samci, tak samicemi, cestují automaticky do těchto bočních vaků svých rodičů, a vyvíjejí se v nich až do té doby, než metamorfují v dospělce.
Paropucha vačnatá (Assa darlingtoni). Fotografie z webu Australian Museum FrogID Project
Rozkošná paropucha krtkovitá (Myobatrachus gouldii). Fotografie z webu Imgur
Do čeledi Myobatrachidae patří, jak již bylo uvedeno výše, tři podčeledi, a těmi jsou Myobatrachinae, Limnodynastinae a Rheobatrachinae. Poslední jmenovaná již bohužel není zastoupena živoucími druhy; patřily do ní dvě specie tlamorodky, tlamorodka zázračná (Rheobatrachus silus) a tlamorodka větší (R. vitellinus), a oba se vyskytovali pouze v australském státu Queensland. První jmenovaný žil na sever od Brisbane, v pohořích Conondale a Blackall, mezi 350 až 800 metry nad mořem, a na území menším než 1400 kilometrů čtverečních. Obýval vlhký prales, a ozýval se zvláštním "Eeeehm! Eeeehm!" každých šest až sedm vteřin (tedy alespoň v době, kdy vokalizoval, k čemuž pochopitelně nedocházelo každou chvíli jeho života). Druhý jmenovaný, R. vitellinus, byl doma jen a pouze v pohoří Clarke v Národním parku Eungella a v blízkém Pelion State Forest. Byla to pět až šest centimetrů dlouhá žába, živící se larvami chrostíků, vodními brouky a dokonce i žábami druhu Taudactylus eungellensis. Opět se jednalo o obyvatele deštného lesa, v tomto případě v nadmořské výšce 400 až 1000 metrů. Důvodem, proč oba druhy rodu Rheobatrachus vyhynuly, bylo zřejmě antropogenní rozšíření patogenní houby rodu Batrachochytrium. K okrajům Národního parku Eungella dorazila ve druhé polovině minulého století chytridiomyokóza, a začala tamním druhům žab dělat z života peklo. Oba zástupci výjimečné podčeledi Rheobatrachinae vyhynuli někdy v době od poloviny 70. let do poloviny 80. let (různé zdroje uvádějí různá data posledních pozorování). V březnu 2013 bylo sice vytvořeno embryo jednoho z těchto druhů, "postavené" z neživoucího genetického materiálu, k de-extinkci žab však zatím nedošlo. Nezbývá než doufat, že jednoho dne budou přece jen pomocí zázraků "terapeutického klonování" navráceny zpět do našeho světa. České označení tlamorodka, stejně jako anglické gastric-brooding frog, odkazuje na unikátní způsob péče o potomstvo, který tyto druhy vykazovaly. Poté, co došlo k oplodnění vajíček, přenesla je samice do své tlamy a spolkla je. Pulci se vyvíjeli v jejím žaludku, samice později na vodní hladině vyvrhla (či snad porodila?) malé žabáčky.
Slavná fotografie zástupce druhu Rheobatrachus silus s žabáčkem v ústní dutině. Fotografie z webu Dr. Rosse Pipera
Podčeleď Limnodynastinae bývá v některé vědecké literatuře označována za čeleď samostatnou. Pokud tomu tak je, pak na území Austrálie žijí zástupci až šesti původních různých žabích čeledí. My se však na ně podíváme, byť již jen krátce, v rámci čeledi paropuchovitých. Jedním z osmi rodů limnodynastinů je Adelotus, zahrnující jediný druh, paropuchu velkohlavou (A. brevis). I toto je vskutku zajímavý obojživelník. Vykazuje pozoruhodný pohlavní dimorfismus, který se odráží na druhovém jménu této žáby - samci mají mnohem větší hlavy, než samice. To však není všechno. Více prozrazuje anglické obecné jméno pro tento druh, tusked frog. Jedinci obou pohlaví mají ve spodní čelisti dva kostěnné výrůstky, které svým vzhledem připomínají drobné kly. Ač jsou u samců opět větší, jsou v nejlepším případě jen pět milimetrů dlouhé. Když je tlama zavřená, jsou umístěny v pochvách v horní čelisti. Samci je využívají při vzájemných soubojích o samice. Paropucha velkohlavá obývá pouze východní Austrálii; žije v lesích a zaplavených travnatých planinách Queenslandu a Nového Jižního Walesu.
Samec paropuchy velkohlavé (Adelotus brevis) v rukou výzkumníka. Povšimněte si drobných "klů" využívaných v soubojích s jinými samci. Fotografie z webu Queensland Government
Přibližme si ještě několik zástupců třetí podčeledi, Myobatrachinae. Patří do ní třeba paropuška šedá (Uperoleia mimula), roztomilá žabka vyskytující se na území bezmála 20 000 kilometrů čtverečních na Yorském poloostrově v australském Queenslandu. Kromě bažin a tropického vlhkého lesa obývá i suché až vlhké savany. Vzhledem k tomu, že titulek článku odkazuje i na novoguinejské paropuchovité, nehodlám je opomenout, a tak ještě zmíním paropušku nejmenší (Crinia remota), jež kromě severovýchodu australského kontinentu obývá právě i ostrov Nová Guinea. Žije v prostředí dosti podobném své výše zmíněné příbuzné z rodu Uperoleia, jen je také k nalezení ve sladkovodních jezerech, sladkovodních lagunách a ve vodních kanálech. Na území Nové Guineje se vyskytují jak zástupci podčeledi Myobatrachinae, tak podčeledi Limnodynastinae.
Droboučká paropuška nejmenší (Crinia remota). Fotografie z webu University of California, Berkeley
O paropuchovitých by se toho dalo napsat ještě mnohem více. Je to dosti rozmanitá čeleď žab - už jen proto, že některé z nich žijí v pralesích, jiné v semiaridních či aridních oblastech Austrálie. Rozhodně si zaslouží pozornost, a ty, které na rozdíl od tlamorodek ještě nevyhynuly, ale extinkce jim již klepe na dveře, si také zaslouží patřičnou ochranu.
Zdroje informací, jež byly použity pro napsání tohoto článku:
Máte nějakého oblíbeného zástupce paropuchovitých? Doufáte, že tlamorodky budou jednoho dne naklonovány? Líbí se vám více paropuchy přenášející pulce ve správném australském duchu ve vacích nebo ty, které kladou vajíčka šest stop pod zem? Napište své dojmy do komentářů!
Žádné komentáře:
Okomentovat