Do rodu Onychodactylus, česky označovaného jako pamlok a anglicky jako "clawed salamander", a patřícího do čeledi Hynobiidae (pamlokovití) v rámci řádu Cryptobranchoidea (velemloci), patří v současné době již 11 druhů. Zatím poslední přírůstek na tomto seznamu byl přitom popsán teprve minulý týden, respektive teprve minulý čtvrtek, 24. února, byl v odborném časopise Current Herpetology vydán formální popis tohoto obojživelníka, zpracovaný Natsuhikem Yoshikawou a Masafumim Matsuiem. Pojmenovali jej Onychodactylus pyrrhonotus; jeho druhové přízvisko znamená v překladu do češtiny "ohnivě zbarvená záda", a odkazuje na nezaměnitelnou a krásnou šarlatovou linii, jež se začíná ve formě písmen U či V za očima pamloka, a končí u špičky ocasu. U některých exemplářů je tato linie přerušovaná, u jiných nikoliv. Yoshikawa a Matsui uskutečnili deskripci O. pyrrhonotus na základě typového exempláře ochyceného 22. června 2017 v pohoří Hira v prefektuře Shiga na japonském ostrově Honšú, a dále též na základě 29 paratypů, zastoupených oběma pohlavími. Jeden z nich byl nalezen, zabit a následně vložen do lihu již v roce 1993, jiný v roce 1999, pár dalších třeba zase v roce 2007. Rozhodně to není tak, že by se s tímto obojživelníkem lidé dříve nesetkali - jen dosud nebyl považován za samostatný druh. Většina Yoshikawou a Matsuiem studovaných exemplářů pochází z muzejních sbírek, někteří se však zabydleli i v ethanolových sklenicích v soukromých sbírkách. Onychodactylus pyrrhonotus zcela postrádá plíce, je vybaven dvěma krátkými řadami vomerinových zubů, a jak larvy, tak dospělci mají výrazné černé drápky na konci prstů předních i zadních končetin. Oči má velké, a zbavené pigmentu. K námluvám dochází u těchto pamloků ve vodě pod zemským povrchem, samičky kladou vajíčka zřejmě ve dvou "sáčcích", z nichž každý čítá kolem 15 vajíček - je však nutné si uvědomit, že o rozmnožování tohoto druhu je toho známo opravdu velmi málo. Dle autorů popisu však k námluvám jistě dochází na začátku letního období. Délka dospělců se pohybuje mezi přibližně 6,5 centimetru 7,1 centimetry, ač se výjimečněji najdou i jedinci o nějaký ten centimetr či dva delší. Holotypem je samec o délce 6,79 centimetru. V larválním stádiu tito pamloci žijí v otevřených vodních proudech, a jsou vybaveni výraznou dorzální ploutvičkou, která je vyšší ve srovnání s ploutvičkou ventrální. Nedospělí jedinci nejsou rozhodně tak krásně zbarveni jako adulti; jejich pokožka je uniformně tmavě hnědá, sem tam s nějakými skvrnkami, většinou žlutošedé barvy. O. pyrrhonotus je endemitem japonského ostrova Honšú, a pokud víme, vyskytuje se pouze na území regionů Kinki (též známého jako Kansai) a Chūbu v centrálním až centrálně jižním Honšú, a také na území historického regionu Hokuriku na severozápadě ostrova. Není asi příliš překvapivé, že tato specie patří do komplexu O. japonicus; s ním O. pyrrhonotus koexistuje minimálně na šesti lokalitách.
Stručně řečeno nádherný holotyp Onychodactylus pyrrhonotus za života
Typový exemplář, samec (A a B) a paratyp, samice (C a D) pamloka Onychodactylus pyrrhonotus
Jakýmsi protipólem šarlatových zad tohoto nově popsaného druhu pamloka z Honšú je poněkud obdobně křiklavě zbarvené bříško slavného čolka ohňobřichého (Cynops pyrrhogaster) z čeledi Salamandridae (mlokovití) a řádu Salamandroidea (mloci). Japonským názvem O. pyrrhonotus by podle autorů mohl být Homura-hakonesanshou-uwo, vycházející ze slova "homuro", které v japonštině znamená "plamen".
Opravdu překrásný obojživelník, že ano? Všechny informace o něm i fotografie přiložené k mému textu pocházejí z článku Natsuhika Yoshikawy a Masafumi Matsui (pro jeho zobrazení klikněte na zvýrazněný text).
Žádné komentáře:
Okomentovat