Nyssa spatulata je vyhynulým druhem tupely (rod Nyssa) z podčeledi Nyssoideae v rámci čeledi dřínovitých (Cornaceae), jenž je znám z fosilí středoeocénního stáří nalezených v severním až středním Oregonu. V roce 1954 jej na základě izolovaných fosilních semen v eocénním rohovci popsal R. A. Scott v článku publikovaném ve vědeckém časopise Palaeontographica jako zástupce rodu Palaeonyssa, o čtyřicet let později pak byla tato rostlina Stevenem R. Manchesterem přeřazena mezi tupely (spolu s ostatními druhy rodu Palaeonyssa, který v důsledku Manchesterovy práce v podstatě zanikl) v publikaci vydané odborným periodikem Palaeontographica Americana. Původní semena, která Scott studoval (holotyp a dva paratypy), se nacházejí v paleobotanických sbírkách Národního přírodovědného muzea ve Washingtonu, D.C., další jím studované exempláře (dva další paratypy) jsou umístěny ještě ve sbírkách Floridské univerzity v Gainesville. Všechna tato fosilní semena vydalo souvrství Clarno, jež je součástí národního monumentu John Day Fossil Beds National Monument, který má ve své péči americký National Park Service. Kromě nich vydala tato geologická formace tvořená horninami starými 50 milionů let také zkamenělé palmové listy, ostatky eocénních hluškovců (rostlin produkujících plody, které jsou celosvětově známy jako avokádo) i kosti savců z oné doby, například krátkonosé, hyenám podobné masožravé šelmy Patriofelis ferox o hmotnosti asi 100 kilogramů, patřící do čeledi Oxyaenidae. Ve středním eocénu bylo na území pozdějšího Oregonu podstatně tepleji, než dnes. Klima v oblasti bylo také vlhčí. Některým dnešním tupelám se daří ve vlhčích oblastech; Nyssa javanica je k nalezení od východního pobřeží Himálaje přes tropickou jižní Čínu, Západní Indii a Malajský poloostrov až po ostrovy Sumatru a Jávu v Indonésii, N. sinensis roste v bažinách a mokřadech Číny a Vietnamu, a N. ogeche je též závislý na vlhkém prostředí, a to v oblasti od západní Floridy po hranici Georgie a Jižní Karolíny v USA. Vlhkost a teplo mají rády také ostatní tupely - dnes jich žije na naší planetě 7 až 10 druhů (záleží na dělení), a obývají oblasti východní až jihovýchodní Asie, východních států USA a Střední Ameriky (Mexiko až Panama). N. spatulata není jediným vyhynulým druhem tupely, který se vyskytoval v místech, kde už v jednadvacátém století na tyto stromy nenarazíme; N. texana žil v pozdním eocénu až raném oligocénu v Texasu, N. disseminata se zase vyskytoval v Evropě (od Francie přes Německo po Slovensko) od konce eocénu až po pliocén. I tyto oblasti byly v době, kdy v nich žily tupely, vlhčí a teplejší, než dnes. Těžko říci, jak velké tyto vyhynulé druhy mohly být. Poněvadž je N. spatulata znám pouze z fosilizovaných semen, listů a kusů zkamenělého dřeva, opravdu nelze určit, jak velký mohl tento strom v dospělém věku být. Dnešní tupela bažinná (N. aquatica) z jihovýchodu USA, kterou vidíte na níže přiložené fotografii, dorůstá běžné výšky 38 metrů, tupela lesní (N. sylvatica) z východních států USA (a dokonce i provincie Ontario v Kanadě) je s 20 až 25 metry výšky o něco menší, ale také to není žádný drobný stromek. Snad není nějakou herezí laicky odhadovat výšku tupely N. spatulata na těch 20 až 40 metrů. Na závěr si ještě povězme, čím byl tento druh výjimečný. Plody této tupely měly průměrnou délku 2,4 centimetru, některé z nich jsou ale i více než 3 centimetry dlouhé. Průměrná tloušťka plodu je 1,46 centimetru, nejsilnější jednotlivé plody mají tloušťku až 2,15 centimetru. Plody jsou trilokální, tzn. v jejich vnitřku se nacházejí tři dutinky (jen pro srovnání, plod třeba takového rajčete je zase v průřežu bilokální, má dvě dutiny). V každé dutince plodu, mající v průřezu tvar písmene C, se nacházelo jedno semeno.
Popis tupely druhu Nyssa spatulata naleznete na anglické Wikipedii. Pro další informace se stojí za to podívat také na článek Fossil Record and Ecology of Nyssa (Cornaceae) od Richarda H. Eydea z The Botanical Review, publikovaný v roce 1997. Zde přiložená fotografie tupely bažinné pochází z webu PlantMaster.
Příště Paleopanax oregonensis!
Žádné komentáře:
Okomentovat