Vědecký název: Psittaculirostris edwardsii,
Rozšíření: severovýchod Nové Guineje,
Velikost: délka 18 až 20 cm, hmotnost 105 g.
Mezi loríčky rodu Psittaculirostris patří tři druhy papoušků, které nalezneme na Nové Guineji a okolních ostrovech; P. desmarestii, P. salvadorii a P. edwardsii. Loríček rudobradý se vyskytuje pouze v severovýchodní části ostrova, od zálivu Teluk Yos Sudardo na severovýchodě indonéské provincie Papua až po záliv Huon ve východní části státu Papua-Nová Guinea. Tento pták byl formálně popsán roku 1885 francouzským zoologem Émilem Oustaletem, který pracoval pro Přírodovědné muzeum v Paříži a nasbíral pro něj nemálo ptačích exemplářů z indočínské oblasti a také z afrického kontinentu. Oustalet se rozhodl tohoto papouška pojmenovat na počest svého kolegy Alphonse Milne-Edwardse, který výše zmíněnou instituci řídil od roku 1891 do své smrti v roce 1900. Loríček rudobradý je malým papouškem s robustním tělíčkem a krátkými ocasními pery. Samci i samice mají žlutozelený vršek hlavy, tvářičky a bradička jsou rudé, okolí uší je žluté. Na hrudi se jim nachází modrý nebo černý proužek (samice ho obvykle mají širší a pouze tmavě modrý - jinak jsou od loríčků identifikovaných se samčím pohlavím takřka nerozeznatelné). Křídla jsou zelená, stejně jako boky, záda a ocasní pera. Zobák je černého zbarvení, a zadní končetiny jsou pokryty šedou kůží. Loríčci rudobradí se ozývají vysokým "skrýt!" a rovněž tak krátkými zvuky, jež bývají připodobňovány k mincím padajícím na beton. Někteří zástupci tohoto druhu jsou spíše samotáři, jiní se po lesích a travnatých planinách pohybují ve dvojicích, ale sem tam lze narazit i na až pětatřicetičlennou skupinu. Jsou to frugivoři, požírají ovoce stromů. Zvláště rádi mají fíky. Často se na nich "pasou" se špačky, holuby rodu Ptilinopus nebo s loríčky žlutobokými (Cyclopsitta diophthalma). O rozmnožování loríčků rudobradých se toho ví poměrně málo. Je známo, že hnízdí v malých dutinkách vysoko na kmenech stromů, a to v období od ledna do května. V jedné snůšce se nacházejí dvě vejce. Jak dlouho ale trvá, než jsou vejce vysezeny, to se neví (anebo to zkrátka není snadno dohledatelné). Ve volné přírodě se loríčci rudobradí průměrně dožívají 4,8 let. V avikultuře je tento druh ptáka vzácný, nejde o nijak častého domácího mazlíčka. Na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody je loríček rudobradý veden jako málo dotčený druh a podle dat zpracovaných v roce 2016 by měly jeho počty být stabilní.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat